Případ 'Pippa Bacca'

[UPDATE-1]: Víš, kdo je (či byla) Pippa Bacca?
Ne, to jsem v životě neslyšel.
To byla umělkyně, která se vydala stopem z italského Milána za snoubencem do Jeruzaléma.
Stopem? To je docela štreka. Moment, Itálie... takže Slovinsko, Balkán, Řecko, Turecko... pak Sýrie? To už trochu hádám.
Tak nějak ta trasa vypadala. Vydala se v bílém, tedy ve svatebních šatech.
No nevím, to musela mít dost špinavý, ne? Když nějakou dobu stojíš u dálnice, tak toho prachu...
To je možné. Ale kvůli tomu se o ní nemluvilo a nepsalo.
A proč? Že to není zrovna super nápad?
To psali hlavně v komentářích. Ale byla tam ještě jedna věc. Po cestě totiž byla znásilněna a zabita.
Ale fuj... Tak proto se o ní psalo.
Ano, proto. Bylo to v Gebze.
Gebze? Moment, to mi něco... není to tady hned za Istanbulem na asijské straně?
Ano, to je 'TO' Gebze. Z Milána se vydala na Mezinárodní den žen, tedy 8. března 2008. Do Turecka se dostala 20. března. Zmizet měla 31. března. V ten den se našlo její tělo.
Hrůza. A chytli ho?
Ano, chytili, soudili, odsoudili. Jsou ale pořád otázky, jako jestli tam bylo více pachatelů a tak.
Raději nepřemýšlet.
No svět byl zděšen. Dokonce si i volali prezidenti Turecka a Itálie. Turecká média i Turci sami se měli cítit zostuzeni tím případem. V Turecku byl tento tragický příbeh zfilmován, a to hned dvakrát:

• 2010: Pippa'ya Mektubum (Můj dopis Pippě), režie Bingöl Elmas (60 minut) (Youtube trailer)
• 2014: Kemik (Kost), režie Volkan Güney Eker (5-minutový dokument) (CSFd)

Pippa'ya Mektubum (ukázka)

Další vznikly i mimo Turecko:

• 2012: La Mariée, režie Joël Curtz (40 minut; Francie; IMDb)
• 2019: Sono innamorato di Pippa Bacca, režie Simone Manetti (76 minut; Itálie, IDFd)

Po celé Evropě informace o tomto hrůzném činu prolétly mediálním světem jako tsunami. To se vždy opakovalo s dalším a dalším dokumentem o tomto hrůzném činu.
A Česko? Protože jsem o tom doteď neslyšel, nečetl.
To je další tragedie. Do dnešního dne (tedy víc jak 10 let od tragédie) nemají žádná média žádnou odezvu, ani televize, ani rozhlas, ani noviny. Kde jsem hledal, tam nic. Mediální ticho. Poprvé se příběh do domény .CZ dostal díky blogu na Lajkit.cz roku 2016. Dva roky nato se to dočetli další (bylo desáté výročí), takže se o to začali otírat ve svých blozích (jako Jita Splítková, Martin Weiss, nebo Alexander Tomský) s chytrými poznámkami jak to bylo naivní, hloupé, komické, někdy s viditelným či skrytým útokem na islám. Ani si kolikrát nezjistili aspoň základní informace (Gebze s počtem obyvatel někde mezi Ostravou a Brnem by se těžko dalo nazvat vesnicí). Snad jen blog Petry Dvořákové se díval na problematiku zdravým úhlem pohledu.
To je beze slov...
Schválně jsem si udělal strašně hrubou analýzu citace v národních doménách napříč Evropou. Poprvé jsem to dělal asi před 8 lety, to bylo opravdu jen pár. Nyní je to 89, ale spadá tam i použití těch slov jako takových s jinou vazbou (jako jména fotbalistů apod.). Ani jednou se tam neobjevilo jediné médium, ať mainstreamové, nebo alternativní. Ale tady je to v mapkách:

Tady jsou všechny evropské země. Z toho vysloveně svítí Itálie.

No bodejť, když byla zavražděna jejich občanka.

Samozřejmě. Tak zrušme Itálii, ať vidíme, co další.

Teď zase svítí Turecko.

Samozřejmě, když se to v Turecku stalo, tak se o tom mluví, píše.

Že to nechtěli ututlat.

Evidentně nechtěli. To je dobře, ne? Tak zrušme Turecko, abychom viděli jenom 'nezainteresované' země.

Tady už je dobře vidět přístup jednotlivých zemí, tedy jejich médií, blogů, diskusí. Zatímco západní Evropa diskutuje, východní Evropa včetně Česka je zticha. Čestnou výjimku z východního bloku dělá Polsko a Maďarsko.

Na tom je vidět, že asi pořád patříme na východ. Až budeme přijímat fakta, pak začneme mířit na západ.

AKTUALIZACE: 2. dubna 2020 Bingöl Elmas, autorka a režisérka dokumentárního filmu Pippa'ya mektubum (Můj dopis Pippě) uvolnila při výročí tento film k volnému shlédnutí na Youtubu na dobu 10 dnů
https://www.youtube.com/watch?v=n_WbiFrZOH8&feature=youtu.be&fbclid=IwAR1D62NTsKm08slt9babKGFEW0OqNxN8n11NpSauWQfwTvdOozX9JLKFydg