Když se řekne ryzec, představíme si oranžovočervenou houbu, součást kuchyně kdejakého národa. Právě v tyto týdny se na tržnicích houfně začínají prodávat houby zvané kanlıca mantarı (krvavé houby). Je to opravdu vzácný a chráněný ryzec lososový (Lactarius salmonicolor)? Jako první se nabízí otázka "copak nejsou Češi jedni z mála na světě, kteří sbírají houby?". Ne, opravdu nejsou jediní. Houbaří kdejaký národ. A pokud mají do lesa daleko (jako z Istanbulu), tak se prostě houby koupí na tržnici (výjimečně v obchodě). V Turecku se běžně prodávají žampiony či hlíva ústřičná (oboje průmyslově pěstované), sezónně lze koupit například ryzce (září, říjen). A právě o ně tu jde. Je to chráněná houba, nebo ne? Množí se polemika, jestli Turci ignorují červenou knihu ohrožených druhů sbíráním vzácného ryzce lososového. Na to existuje hned několik odpovědí. Zaprvé hub je na tržnicích po celé zemi tolik, že by to znamenalo zázračně obrovský výskyt chráněné rostliny (nota bene každoročně). ...

Češi si často myslí, že houby se sbírají jen v Česku, případně jen ve střední Evropě. Není tomu tak. Houbaří nečekaně velké množství národů, včetně Turecka. Stát dokonce zavedl celostátní linku 114 Národního toxikologického centra pro případ, že by se konzument nalezeného ráčil přiotrávit. Než se pustíme do hodnocení, vezměme rozum do hrsti. Pokud má někdo pocit, že když nepotkal houbaře s košíkem v centru Istanbulu, nebo poblíž letního rezortu, tak to neznamená, že se v Turecku nehoubaří. Toto je známé, ale jaksi dá se praktikovat jen tam, kde je les (či poblíž). Také nehledáme houbaře na Václaváku, na Orlí, na Stodolní (alebo na Zlatých pieskoch v Bratislave). Než se ale pustíme po českém způsobu nazdařbůh do lesa, je nutné si uvědomit, že turecký les může být divočejší, než český. Tady se totiž stále vyskytují vlci, nebo medvědi. Také se moc nedoporučuje se jen tak nevinně procházet s košíkem a holí a vreckovým nožíkom / rybičkou poblíž hranic se Sýrií, Irákem, nebo Íránem. Vášeň pr...