Řada lidí si všimla nejen při tureckých volbách, že řada příjmení končí písmeny "oglu" včetně toho divného G s háčkem, jako Ekrem İmamoğlu, Kemal Kılıçdaroğlu a další. Tím se otevírá velké téma patronymických příjmení, která se vyskytují v řadě kultur a jazyků. Letem světem Turecká koncovka  -oğlu  znamená syn ( kupříkladu İbrahimoğlu neboli syn Abraháma ). Stejný způsob vazby na své předky má řada kultur. Dalším příkladem patronymických příjmení neboli patronymum je Skandinávie, používající koncovku  -son . Příkladem je švédské příjmení Ericsson znamenající "syn Erika", podobně v Británii existuje Wilson ( syn Williama ) či Carlsson ( syn Carla ). Dánsko a Norsko přidává -sen, příkladem je Eriksen ( syn Erika ) nebo norské příjmení Amundsen ( syn Amunda ). Tento způsob má také španělština, která přidává  -ez , jako Fernández ( syn Fernanda ). Jižní Slované používají koncovku  -ović , kupříkladu Stefanović ( syn Stefana ). Arménština přidává -ian viz K...