Manti, nebo ravioly, kdo s koho? Kdo byl první, kdo od koho opisoval? Existují i jiné, než turecké či italské masové těstoviny? Jak staré jsou vlastně tyto pochutiny? Jaké jsou druhy manti? O kterých tureckých manti neslyšeli ani Turci?
Kamarád se mě zeptal v obchodě při pohledu do chladicího boxu:
Tohle malé, takové malé ravioly, co to je?
Tohle, na čem píšou mantı?
Na tom píšou plno věcí, třeba Kayseri.
No však, je to mantı. A italské ravioly ti to připomíná právem, je to velmi podobné. Tenké těsto, dovnitř masová směs, uvařit ve vodě na 10 až 15 minut dle velikosti. Ale existuje i pečené mantı.
A jak se Turci můžou vůbec dovolit to ukrást? Vždyť to je italské!
Tady bych byl myslím opatrnější ve výrazivu. Itálie nemusí být zdroj, Itálie to mohla převzít; a pokud je o opravdu z Itálie, nemusí to být jediné místo zrodu.
Jako že to vymysleli i jinde?
Tak nějak. Tak si to shrňme. Co vlastně všechno je v téhle kategorii?
Prostě základ 'mant'.
Tak si trošku zaimprovizujme. Všechno se to odvíjí od střední Asie, od turkických národů. V Itálii je o raviolách první zmínka ve 14. století. Ve stejné době bylo mandu importováno do Koreje z mongolské říše Jüan. Ta vládla i na území oněch turkických národů. Souhlasí?
Tak to aspoň píšou.
A teď skok jak to, že se totéž ocitlo v Itálii? Jakoby osamoceně? Zakladatelem oné říše Jüan je jistý chán Kublaj, který hostil na konci 13. století benátského (dnes bychom řekli italského) kupce Marka Pola. Ten navíc přes území oněch turkických národů jel. Nemohl to on přivézt do Itálie, kde se to hned poté začalo šířit?
Je to divoká teorie, ale logiku to má. Prostě hedvábná stezka v praxi. A říkal jsi turecké národy?
Turkické národy, to je trošku jiné. Turecké je třeba jako ruské, turkické je jako slovanské. Turkické národy jsou tedy Turci, Ázerbájdžánci, Čuvaši, Kazaši, Tataři, Kyrgyzové, Turkmeni, Ujgurové, Uzbeci, Baškirové a řada dalších.
Dobře dobře, chápu. To manti v Turecku, to je jenom jedno?
Je jich několik, o kterých se mluví, další, o kterých se nemluví.
Trojúhelníkové manti (üçgen mantı) je také někdy zvané rumelijské, rumeli manti. Rumeli znamená Rumélie, evropská část Turecka, ovšem pochází to z dob Osmanské říše, kde to znamenalo území předtím ovládané Římem. Jde o manti ve tvaru trojúhelníku (jak říká název) a je malé, má asi 1 až 2 centimetry.
Sivasské manti se také někdy nazývá Hıngel (Sivas Mantısı). Jde o manti z města Sivas ve středu asijské části Turecka. Někdy se tomu také říká manti bramborové kvůli přísadě. Zde je recept v turečtině. Z tureckých manti vychází obvykle rozměrově největší, ale nejméně rozšířené. Hovoří se o tom, že jde vlastně o gruzínské chinkali. Od něj se však obvykle liší tvarem. V Sivasu mají jednodušší tvar, prostý trojúhelník, nebo váleček, gruzínský způsob je složitější, těstovinový 'raneček'.
Kayserské manti (manti z města Kayseri) je asi nejslavnější. Město Kayseri je doslova uprostřed Turecka, počet obyvatel asi jako Praha. Zatímco v Turecku se tomu říká kayseri mantısı (kayserské manti), v Ázerbájdžánu tomu zase říkají turecké manti. Jinak v Turecku se samozřejmě manti dělá z hovězího masa. Kayserské mantı je miniaturní, čím menší, tím lépe (zhruba kostka o hraně pod jeden centimetr). A předhánějí se kolik kousků se vejde na polévkovou lžíci. Běžně se mluví o pěti až šesti, legendární hranice je čtyřicet, ale prý i víc. Však si z toho dělali legraci v 73. díle seriálu Yalan Dünya (viz Youtube: tvorba, předvedení), kde k dosažení rekordních 46 si poněkud 'pomohli'.
Tento typ je považován na tak unikátní, že bylo požádáno o ochranu, viz https://www.ci.gov.tr/cografi-isaretler/detay/37972
Sinopské manti / vlašské manti (Sinop mantı / Cevizli Mantı) je dost vzdálené od toho, co známe, což potvrzuje zmínka o vlasškých ořeších. Přes samotné manti se přeleje omáčka z větších kostek cibule a lehce nalámané až podrcené kousky již zmíněných vlašských ořechů (jogurt je samozřejmost).
Takže - to všechno jsou vlastně různé varianty plněných masových knedlíčků, nebo masových taštiček - pirohy, pelmeně, varenyky, manti, ravioly... A nejslavnější?
Jak jsem říkal - kayserské manti, pak trojúhelníkové. Ostatní jsou spíš krajové speciality než masově rozšířená jídla (a recepty).
A co je na tom bílé a červené?
To je mix - přelije se to jednak jogurtem (může se do něj zamíchat rozetřený česnek), jednak omáčkou z oleje nebo másla, červené papriky a rajčatové pasty (salča), někdo přidává také mátu a/nebo česnek. Je to za pár minut hotové.
DODATEK: Sice ne zrovna přesná (stačí se podívat na české knedlíky), ale přesto hodně zajímavá mapa i s doprovodnými informacemi se nachází na https://www.tasteatlas.com/dumplings
Kamarád se mě zeptal v obchodě při pohledu do chladicího boxu:
Tohle malé, takové malé ravioly, co to je?
Tohle, na čem píšou mantı?
Na tom píšou plno věcí, třeba Kayseri.
No však, je to mantı. A italské ravioly ti to připomíná právem, je to velmi podobné. Tenké těsto, dovnitř masová směs, uvařit ve vodě na 10 až 15 minut dle velikosti. Ale existuje i pečené mantı.
 |
| Kayserské manti |
A jak se Turci můžou vůbec dovolit to ukrást? Vždyť to je italské!
Tady bych byl myslím opatrnější ve výrazivu. Itálie nemusí být zdroj, Itálie to mohla převzít; a pokud je o opravdu z Itálie, nemusí to být jediné místo zrodu.
Jako že to vymysleli i jinde?
Tak nějak. Tak si to shrňme. Co vlastně všechno je v téhle kategorii?
- mandu (Korea)
- mántou (馒头, Čína)
- manta (Ujgurové)
- mataz (мэтазэ, Čerkesové)
- manty (манты, Kyrgyzové)
- manti (Uzbekové)
- mantʿi (մանթի, Arméni)
- manti (Turecko)
- ravoli (Itálie)
Prostě základ 'mant'.
Tak si trošku zaimprovizujme. Všechno se to odvíjí od střední Asie, od turkických národů. V Itálii je o raviolách první zmínka ve 14. století. Ve stejné době bylo mandu importováno do Koreje z mongolské říše Jüan. Ta vládla i na území oněch turkických národů. Souhlasí?
Tak to aspoň píšou.
A teď skok jak to, že se totéž ocitlo v Itálii? Jakoby osamoceně? Zakladatelem oné říše Jüan je jistý chán Kublaj, který hostil na konci 13. století benátského (dnes bychom řekli italského) kupce Marka Pola. Ten navíc přes území oněch turkických národů jel. Nemohl to on přivézt do Itálie, kde se to hned poté začalo šířit?
Je to divoká teorie, ale logiku to má. Prostě hedvábná stezka v praxi. A říkal jsi turecké národy?
Turkické národy, to je trošku jiné. Turecké je třeba jako ruské, turkické je jako slovanské. Turkické národy jsou tedy Turci, Ázerbájdžánci, Čuvaši, Kazaši, Tataři, Kyrgyzové, Turkmeni, Ujgurové, Uzbeci, Baškirové a řada dalších.
Dobře dobře, chápu. To manti v Turecku, to je jenom jedno?
Je jich několik, o kterých se mluví, další, o kterých se nemluví.
Trojúhelníkové manti (üçgen mantı) je také někdy zvané rumelijské, rumeli manti. Rumeli znamená Rumélie, evropská část Turecka, ovšem pochází to z dob Osmanské říše, kde to znamenalo území předtím ovládané Římem. Jde o manti ve tvaru trojúhelníku (jak říká název) a je malé, má asi 1 až 2 centimetry.
 |
| Trojúhelníkové manti (ze serveru http://elfigamanti.com/) |
Sivasské manti se také někdy nazývá Hıngel (Sivas Mantısı). Jde o manti z města Sivas ve středu asijské části Turecka. Někdy se tomu také říká manti bramborové kvůli přísadě. Zde je recept v turečtině. Z tureckých manti vychází obvykle rozměrově největší, ale nejméně rozšířené. Hovoří se o tom, že jde vlastně o gruzínské chinkali. Od něj se však obvykle liší tvarem. V Sivasu mají jednodušší tvar, prostý trojúhelník, nebo váleček, gruzínský způsob je složitější, těstovinový 'raneček'.
Kayserské manti (manti z města Kayseri) je asi nejslavnější. Město Kayseri je doslova uprostřed Turecka, počet obyvatel asi jako Praha. Zatímco v Turecku se tomu říká kayseri mantısı (kayserské manti), v Ázerbájdžánu tomu zase říkají turecké manti. Jinak v Turecku se samozřejmě manti dělá z hovězího masa. Kayserské mantı je miniaturní, čím menší, tím lépe (zhruba kostka o hraně pod jeden centimetr). A předhánějí se kolik kousků se vejde na polévkovou lžíci. Běžně se mluví o pěti až šesti, legendární hranice je čtyřicet, ale prý i víc. Však si z toho dělali legraci v 73. díle seriálu Yalan Dünya (viz Youtube: tvorba, předvedení), kde k dosažení rekordních 46 si poněkud 'pomohli'.
Tento typ je považován na tak unikátní, že bylo požádáno o ochranu, viz https://www.ci.gov.tr/cografi-isaretler/detay/37972
MIMOCHODEM: tento typ manti je obvykle k dostání nejen v čtvrt až půlkilovém balení, ale také na váhu ve speciálních mrazicích boxech, které jsou i mimo obchody s potravinami (například v pekárnách).
Sinopské manti / vlašské manti (Sinop mantı / Cevizli Mantı) je dost vzdálené od toho, co známe, což potvrzuje zmínka o vlasškých ořeších. Přes samotné manti se přeleje omáčka z větších kostek cibule a lehce nalámané až podrcené kousky již zmíněných vlašských ořechů (jogurt je samozřejmost).
 |
| Sinopské manti (zdroj: kucukdunya.com) |
Tu je mapa (většiny) Turecka s vyznačením míst původu zmíněných manti (trojúhelníkové manti vyznačeno trojúhelníkem).
Růžové manti (Gül Mantısı) lze najít spíš výjimečně, většina místních o něm ani neví. Jde o větší manti, které má připomínat květ růže. Lze jej koupit třeba pod značkou Maestro. Jinak růžové není odvozeno od růžové barvy, nýbrž od tvaru květu růže. Ten se vytvoří zavinutím proužku těsta vykrojená vlnovkovým vykrajovačem (zjednodušená verze), nebo zavinutím do řádku poskládaných koleček tenkého těsta.
Tu je drobný návod jak jedno z největších manti vytvořit (ti největší hračičkové mohou tvořit z různobarevného těsta, ale to se již začíná vzdalovat tradičnímu receptu směrem k masochismu).
 |
| Jak na růžové manti? (zdroj: https://i.nefisyemektarifleri.com/2019/05/06/gul-manti-2.jpeg) |
Falešné manti: Existuje ale také cosi, co má na balení napsáno manti, ale není tomu tak. Například pod značkou Filiz (známá značka těstovin) lze najít velká kolínka, ovšem prodávaná pod jménem manti. Je pravda, že když se k tomu přidá masová směs, tak to může připomínat manti, které se v průběhu vaření otevřely. Někteří výrobci tomu říkají etsiz mantı (bezmasé manti). Může být základem sinopského manti.
Takže - to všechno jsou vlastně různé varianty plněných masových knedlíčků, nebo masových taštiček - pirohy, pelmeně, varenyky, manti, ravioly... A nejslavnější?
Jak jsem říkal - kayserské manti, pak trojúhelníkové. Ostatní jsou spíš krajové speciality než masově rozšířená jídla (a recepty).
A co je na tom bílé a červené?
To je mix - přelije se to jednak jogurtem (může se do něj zamíchat rozetřený česnek), jednak omáčkou z oleje nebo másla, červené papriky a rajčatové pasty (salča), někdo přidává také mátu a/nebo česnek. Je to za pár minut hotové.
 |
| Svět knedlíků |
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat