Přeskočit na hlavní obsah

Turecko: Den národní svrchovanosti a dětí

Dnes, tedy 23. dubna 2020, slaví Turecko rovných sto let od vzniku svého parlamentu. Turecko tento den věnovalo dětem, takže celé Turecko slaví Den národní svrchovanosti a dětí. S kamarádem jsme na to téma přišli úplně odjinud, a to debatou o českém senátu.


Když si tak pochvalujeme, jak náš senát zachránil situaci, jak je to v Turecku?
Turecko mělo i senát od října 1961 do léta 1982. Měl 150 členů, většinový systém typu 'vítěz bere vše'. Poslední dva roky ale neexistoval (tedy 1980 až 1982). V těchto letech fungoval podle ústavy z roku 1961 jako horní komora, zatímco parlament byl dolní komorou. Nová ústava ratifikovaná 7. listopadu 1982 zrušila senát a vytvořila parlamentní republiku s jednokomorovým parlamentem. Ten má 550 členů a praktikuje poměrný princip s D'Hondtovou metodou.
Nemá to Česko také?
Má. A taky Rakousko, Nizozemsko, Španělsko, Dánsko a další.
Četl jsem, že je to metoda disproporční, z níž těží velké strany.
Právě tato vlastnost je trnem v oku turecké opozice.
Turecký parlament byl založen 23. dubna 1920 vrchním velitelem Osmanských vojsk Mustafou Kemalem, dnes se jmenuje Velké národní shromáždění Turecka (turecky TBMM neboli Türkiye Büyük Millet Meclisi).
Národní shromáždění?
Nic nezvyklého. Stejný název používá parlament třeba v Maďarsku, Srbsku, Slovinsku, Bulharsku, nebo Kuvajtu.
Parlamentní republika, to je přece všude možně, ne?
To jsem si taky myslel. Ale je to spíš záležitost střední, jižní a jihovýchodní Evropy (jinými slovy od Finska přes Německo po Turecko), potom Mongolska a Indie a okolí.
Takže Turecko mělo to velké shromáždění, nebo parlament bychom řekli, až od roku 1920?
Ne. Již Osmanská říše měla takovou instituci, a to od 23. prosince 1876 do 1. dubna 1878, kdy jej sultán Abdul Hamid II. rozpustil.
A proč?
No protože mu lezl do kompetencí a on to neunesl. Tak parlament 'demokraticky' zrušil.
Abdul Hamid, to mi je nějaké povědomé. V televizi jde nějaký seriál 'ikindži Abdul Hamid', pořád ho vychvalují.
Ale to je on, turecky v doslovném překladu 'druhý Abdul Hamid', česky Abdul Hamid II.
Vykreslují ho tam jako velkého hrdinu. A vidíš, on zrušil parlament. Ale tak impérium, které vlastně mělo parlament?
Ale měly. Když to vezmu od nás, tak Rakousko-Uhersko mělo Zemský sněm od roku 1867. A nezapomeň na rok 1215, Magna charta a Spojené království.
Po vítězném povstání Mladoturků byl druhý osmanský parlament založen 23. července 1908 do 11. dubna 1920.
Moment, 11. dubna 1920 skončil tenhle druhý, další byl založen jen o 12 dní později. Co to bylo za hru?
Nezapomeň, že tehdejším hlavním městem byl Istanbul, takže parlament sídlil tam. A byla válka o samostatnost Turecka, parlament zastavil svou činnost, když byl Istanbul okupován.
A kdo Istanbul okupoval?
Velká Británie. Tedy mimo jiné.
Ta byla nějak posedlá kontrolou Středozemního moře, ne? Gibraltar je jejich dodnes, Suez předtím, roku 1915 chtěli mít Dardanely a o pár let později to chtěli schramstnout i s Bosporem, tedy včetně Istanbulu.
No vidíš. A dnes je to malý stát na severozápadě Evropy, od kterého se možná ještě odtrhne Skotsko.
Kde vlastně parlament za Osmanské říše sídlil?

  1. palác Dolmabahçe (1876-1878)
  2. budova Darülfünûn (dnes Istanbulská univerzita) (1876-1878, 1908)
  3. palác Çırağan (1909)
  4. palác Cemile Sultan (1910-1920)

To je skoro jak europarlament, pendlující mezi Bruselem a Štrasburkem.
Založení parlamentu vznikající Tureckou republikou začalo být oslavováno jako den dětí, protože důležitou součástí k budování nového státu jsou děti.
Ale proč si založili vlastní, když celý svět přece slaví den dětí 1. června?
Tehdy roku 1920 ještě svět nic neslavil, natož celý. Turecko zavedlo dětský den jako státní svátek jako první stát na světě. Den dětí má část světa 20. listopadu coby Světový den dětí, což je od roku 1954 s vazbami na rok 1925. A náš 1. červen je slaven až od roku 1950 dle nařízení Moskvy (Sovětského svazu) coby Mezinárodní den dětí, ale to prakticky jen v bývalém východním bloku. USA mají třeba druhou červnovou neděli, Německo a Rakousko 20. září.

SLEDUJTE NÁŠ BLOG NA https://zitistanbul.blogspot.com/

To jsem netušil, že je v tom takový zmatek. Takže Turecko založilo parlament a hned to měli jako den dětí? Trochu divoký, ne?
Ono v Turecku se trošku zaměňuje přijetí dne dětí a založení parlamentu roku 1920. Dne 23. dubna 1924 se Atatürk rozhodl oslavit 23. dubna jako svátek. 5 let po tomto datu, 23. dubna 1929, Atatürk (podle slov z memoárů tureckého parlamentu) daroval dětem tento svátek a 23. dubna byl poprvé oslaven jako Dětský den v roce 1929.
To už zní líp. Ale stejně - Turecko vzniklo roku 1923, jak mohlo mít od roku 1920 parlament?
Nezapomeň, že roku 1923 vznikla Turecká republika, do té doby to byla Osmanská říše. Do roku 1923 navíc probíhala válka za samostatnost, přesněji od května 1919 do října 1922.
Kdo že proti Turecku bojoval?
Proti příznivcům samostatného Turecka (navíc coby moderního státu) bojovala jak sama Osmanská říše, tak Velká Británie, Francie, Arménie a Řecko.
To teď přeskočme, věnujme se dětskému dni. Jak se to v Turecku slaví dnes?
Slaví se doma, zdobením oken. To je speciální koronová verze. Mazhar Alanson a Fuat Gunerden třeba mají koncert od 16. hodiny v istanbulském parku Gülhane (ale až od 9. minuty, po proslovech)


Teď můžeš všude možně slyšet několik písní. Nejdříve je to 23 Nisan Kutlu Olsun [jirmi üč nýsan kutlu ólsun] (vše nejlepší k 23. dubnu). Tu je záznam dětského sboru z roku 1980, státní televize TRT


Samozřejmě je často slyšet Pochod nezávislosti, turecky İstiklal Marşı, což je turecká hymna


Někdy je také slyšet İzmir Marşı


Hudebník Barış Manço napsal speciálně pro tento den píseň Bu Gün Bayram (Tento den je svátek)


Zde je příklad 41. ročníku programu z Turecké televize z loňského roku. tedy 2019 (2,5 hodiny). Na oslavu se sjíždějí taneční soubory z celého světa.


...a zde program o rok dříve (2018)


Roku 1987 vystoupil se svou skladbou Arkadaşım Eşşek hudebník Barış Manço za doprovodu tanečnic z Venezuely


Roku 1988 program navštívila a měla proslov Audrey Hepburn.


...a zde ukázka archivního programu TRT z roku 1980


...a zde ukázka archivního programu TRT z roku 1979 (první ročník)


Taneční soubor z České republiky se například účastnil roku 2007 (Youtube zklamal, ale fakt tu byli...).

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dvě zemětřesení v Turecku o síle nad 5

[ AKTUALIZACE V 23:24 ] Dnes zažilo Turecko dvě nezávislá zemětřesení, která ovlivnila různá místa země. Vyděsily jak místní, tak turisty. Ministr zdravotnictví Fahrettin Koca při prvotní informaci neuvedl žádné případy zranění či úmrtí. Následně byla informace aktualizována. Zemětřesení v 16:16 tureckého času První zemětřesení se odehrálo sice mimo území Turecka, ale ovlivnilo široké území celého Antalyjského zálivu včetně turistických regionů Antalya, Side či Alanya, stejně tak jako Kypru. Toto zemětřesení mělo epicentrum mimo velké zlomy. Podle serveru EMSC zemětřesení mělo pocítit 34 milionu lidí. Později byla síla zemětřesení snížena na 4,7. Také vzdálenost asi 100 kilometrů od tureckých břehů snížila vliv na úroveň jen pocitovou, někdy ani to ne. 177 osob nahlásilo svůj pohled na zemětřesení Zemětřesení ve 20:48 tureckého času Druhé zemětřesení s magnitudem 5,2 se odehrálo na východě Turecka. Epicentrum se nacházelo 11 km od města Malatya (v okrese Yešilyurt), poblíž zlomu, na

USA varují své občany v Turecku

[ AKTUALIZOVÁNO VE 14:01 ] Velvyslanectví USA na Velký pátek 29. března 2024 zveřejnilo varování pro své občany, které ale platí pro všechny cizince, které na území Turecka pobývají: Zprávy pro občany USA: Kontrola imigračních dokladů Velvyslanectví USA si je vědomo zvýšeného vymáhání imigračních zákonů v celé zemi. Podle tureckých zákonů musí mít všechny osoby v Turecku vždy u sebe průkaz totožnosti s fotografií a jsou povinny na požádání policii předložit své doklady. Turecká policie běžně kontroluje doklady totožnosti a imigrační doklady, včetně povolení k pobytu a/nebo vstupních razítek. Osoby, které nemohou okamžitě předložit doklady o své totožnosti, občanství a legální přítomnosti v Turecku, mohou být zadrženy nebo převezeny do deportačního centra.  Kontroly dokladů mohou být prováděny na policejních kontrolních stanovištích nebo úředníky na ulici či v jakékoli formě veřejné dopravy, včetně autobusů, vlaků a trajektů. Turecké orgány mohou být v civilu a nemusí být okamžitě ident

Nehoda zájezdového autobusu v Turecku si vyžádala řadu obětí

[ aktualizováno v 11:51 ] Ministr vnitra Ali Yerlikaya před chvílí oznámil, že zájezdový autobus jedoucí z Balıkesiru do regionu Kappadokie po dálnici E90 ( tedy Ankara - Adana neboli D750 ) v okrese Aksaray Merkez ( střed provincie Aksaray neboli samotné město Aksaray, pozn. red. ) sjel ze silnice a převrátil se. V autobuse se nacházeli 2 řidiči, 1 průvodce a 41 cestujících. K nehodě došlo přibližně v 7 hodin ráno. Stalo se tak těsně za křížením se silnicí Ulukışla Köyü Yolu ( silnice k vesnici  Ulukışla )  v katastru obce Acıpınar na sever od města Aksaray. Při nehodě přišlo bohužel o život 7 našich občanů ( původní informace uváděla čtyři oběti ), zraněno bylo 33 našich občanů, z toho 2 těžce. Jak ministr vnitra následně dodal , jedna osoba již prohlášená za mrtvou byla lékaři přivedena zpět k životu, takže zemřelo 6 lidí a 34 bylo zraněno. Protože se jednalo o soukromý zájezd a nikoli linkový autobus, lze předpokládat, že se ho účastnili jen turečtí občané. zdroj: x.com/t24comtr/ D