Proč Turecko neslaví konec druhé světové?

Nejen prakticky celá Evropa, ale mnoho států všech kontinentů slaví v tyto dny konec 2. světové války. Turecko ale mezi tyto státy nepatří, i když alespoň kouskem území leží na evropském kontinentu a byť pár kilometrů od tureckých hranic probíhaly těžké boje. Jaký to má důvod?

Začněme tedy rozplétat hádanku zvanou druhá světová. A začněme jazykovou hříčkou:

Dnes se slaví konec 2. světové války.
Právě dnes 8. května se slaví konec 2. světové války.
Západní svět slaví právě dnes 8. května konec 2. světové války.

Jaký je rozdíl v těchto větách? Když hned první věta byla jasná, proč ty pochybnosti vložením data, poté zmínky o západním světě? Protože lze také dodat větu

Východní svět slaví zítra 9. května konec 2. světové války.

Kterého dne se slaví v kterých zemích?

Západní Evropa má obvykle 8. květen, řada zemí slaví 9. květen. Vedle Ruska jde obvykle o bývalé země někdejšího Sovětského svazu, tedy Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, nebo Uzbekistán. Tento den slaví konec války také další satelity z bývalého východního bloku, jako Bosna a Hercegovina či Srbsko. Specialitou je Izrael. Ten lze ale také chápat jako součást Sovětského svazu. Jak to? Protože velké množství ruských židů se po rozpadu SSSR přestěhovalo do Izraele a změnili úhel pohledu na otázku konce 2. světové války.

Různé evropské státy ale slaví i jiné dny, než 8. květen. Byly totiž osvobozeny v jiný den. Příkladem je Itálie (25. dubna),  Dánsko (5. května), nebo Nizozemsko (4 / 5. května). To je zajímavé v tom, že coby státní svátek s dnem volna má jednou za 5 let.

Někteří se pozastavují (nechci Miloše Zemana jmenovat) nad tím jak je možné, že britské The Times informuje o konci války malým titulkem END OF WAR IN EUROPE vpravo nahoře (dvojsmyslná narážka na jiného Miloše s nedohledatelným článkem 'vlevo dole'). Je si ale nutno připomenout, že britské impérium stále ještě bojovalo v různých částech světa, takže pro ně válka ještě neskončila. Skončila jen evropská epizoda.

Kde všude se bojovalo?

Z českého a hlavně slovenského úhlu pohledu se zdá, že se bojovalo urputně a všude (vzhledem k vlastním zkušenostem). Ale nesmíme zapomínat, že 2. světová válka vlastně byla válka Německa a Japonska, které okupovaly své okolí (Sovětský svaz teď ponechme stranou). A právě v tom okolí Německa a Japonska je ten háček. Když se řekne Francie a Velká Británie, tak se každému Evropanovi vybaví dva státy v západní Evropě, toť vše. Ale to není pravda ani dnes, natož tehdy. Prostřednictvím prapůvodního území tyto státy svým způsobem rozšířily válku do celého světa, protože v té době byly v celém světě. Jak vypadala jejich mapa v oněch letech?

Italské impérium (srpen 1939)

Francouzské impérium (1939)

britské impérium (1939)

Spojme rozsah těchto map dohromady - a je to pomalu půl světa, všech pět obydlených kontinentů (Amerika, Afrika, Austrálie, Asie, Evropa). Ano, tak velká část světa byla zatažena do války mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií. To je tam ještě nutno přidat Sovětský svaz, které si "přilepšilo" o polovinu Polska a další části východní Evropy. Předchozí Rusko si navíc 'přilepšilo' o vše, co stálo v cestě z Moskvy na východ až po Kanadu (Aljašku nakonec prodala, ta se tedy do roku 1939 nepočítá).

ZAJÍMAVOST: Při bombardování Berlína roku 1944 byl zničen první binární a programovatelný počítač Z3. Protože by se na dokumentačních snímcích nedobře vyjímal hákový kříž a protože byl zničen, získal americkou a tudíž i světovou pozornost novější stroj, ENIAC (spuštěný až v prosinci 1945), přestože ani nebyl binární. stroj Z3 konstruktéra Kondráda Zuse byl nejenže binární (dvojková soustava, jako dnešní počítače), ale také zvládal operace v plovoucí desetinné čárce (zjednodušeně laicky řečeno desetinná čísla). Ještě, že Hitler věřil víc okultním vědám, než počítačům.

Dění roku 1939

Rok 1939 byl pro dění kritický. 15. března Německo napadlo Československo, resp. zbytky Česka (část Česka byla zabrána již po Mnichovské dohodě, Slovensko vyhlásilo den předtím Slovenský štát).  23. srpna 1939, kdy Německo a Sovětský svaz podepsaly smlouvu o neútočení. Německo zaútočilo na Polsko 1. září 1939. Turecko následně vyhlašuje neutralitu, vědomo si svých slabin a ohroženosti.

ZAJÍMAVOST: Československo vyhlásilo válku státům Osy (tedy i Německu) 2. října 1939.

Turecko a velmoci

Vztah této dvojice by vystačil na trilogii (jen kdyby měl kdo napsat vysvětlivky, jak glosoval Werich s Horníčkem).

Velká Británie a Francie se snažily o nadvládu nad osmanskou či tureckou vládou, případně nad částí území velmi dlouhou dobu. I přesto Osmanská říše požádala roku 1911 Velkou Británii o trvalé spojenectví. Bylo britskou stranou odmítnuto. Británie navíc následně zabavila Osmanské říši bitevní lodě, které si v Británii objednali (a to ještě první světová válka ještě nezačala, arcivévoda Ferdinand d'Este ještě netušil, že jednou pojede do Sarajeva). Nejviditelnější byla snaha o ovládnutí úžin, tedy Bosporu a Dardanel. Obě impéria svorně zaútočila roku 1915 na Dardanely, aby se 11-měsíční krvavá jatka s půl milionem mrtvých do historie zapsala pod něžným označením Bitva o Gallipoli (australská a novozélandská armáda by mohla vyprávět...). Hlavně Velká Británie byla řekněme problematickou. Právě ona "připravila" Osmanskou říši o Egypt. Turecko také nezapomnělo britské působení v tehdejší Osmanské říši, kdy Velká Británie podnítila a mohutně podporovala povstání arabských kmenů (viz oslavný film Lawrence z Arábie). Také okupace Istanbulu a okolí Francií, Itálií a Velkou Británií z let 1918 až 1923 zrovna nepřispěla ke vzájemným vztahům. Rovněž Britsko-ruská tajná smlouva z 20. března 1915 o převzetí Istanbulu a značné části evropského Turecka až po Řecko Ruskem (v případě vítězství u Gallipoli) nepřidala na důvěryhodnosti.

Sovětský svaz měl s Tureckem velmi napjaté vztahy historicky. Již carské Rusko mělo eminentní zájem získat nadvládu nad průlivy Bospor a Dardanely, a tak nevynechalo jedinou příležitost jak Osmanskou říši napadnout přímo, nebo nechat napadnout jinými státy (viz zákulisní intriky Ruska v mnoha válkách, včetně Balkánských válek). Čerstvě vzniklý Sovětský svaz si myslel, že roku 1919 se i Turecko přidá k vlně sovětských republik, která vládla světem (viz Bavorská republika rad, Maďarská republika rad, Slovenská republika rad, Alsaská republika rad, roku 1920 Perská socialistická sovětská republika apod.). SSSR proto dodávalo zbraně Turkům ve válce o nezávislost s myšlenkou, že i Turecko se stane socialistickou zemí pod vedením tamní komunistické strany. To se samozřejmě nestalo. Stalinovi bylo Turecko odjakživa trnem v oku. Turecko se tudíž necítilo vedle takového souseda bezpečné. Mělo daleko horší zkušenosti s Ruskem a potažmo Sovětským svazem, než s Německem, s kterým roky čile spolupracovalo (ještě před 1. světovou válkou). Například klíčové vlakové nádraží Haydarpaşa bylo vystaveno německými inženýry, což vytvořilo německou komunitu v Istanbulu. Německé lodě a vojsko se stalo také součástí osmanského v době 1. světové války.

Víte, že můžete navštívit články blogu Žít İstanbul přímo, na webu https://zitistanbul.blogspot.com/? Další informace jsou naTwitteru https://twitter.com/zitistanbul, nebo na Facebooku https://www.facebook.com/zitistanbul/.

Dnes víme, jak kdejaká epizoda tehdejšího světa dopadla, víme, kdo jsou "ti hodní" a "ti zlí". Vedle tohoto černobílého vidění se někteří zlí snažili tvářit jako hodní (no, někteří...). Hitlerovské Německo je bráno z českého pohledu jako jednoznačně negativní, Sovětský svaz tak jednoznačnou nálepku nemá, také vlivem stoleté propagandě. Jeho historickou i současnou pozici asi nejlépe reprezentuje  Katyňský masakr a vztah k němu. Jeho existence byla popřena, potvrzena, popřena, potvrzena. Naposledy roku 2010 ruská duma masakr přiznala a uznala vinu stalinského režimu. Nyní, jen o deset let později, byl v ruském městě Tver odstraněn pomník obětí Katyně s tím, že pamětní deska byla nelegální.

Ázerbájdžán je brán jako bratrská turecká republika (blízkost jazyků ve stylu čeština-slovenština je toho důkazem). Právě tam pomohla armáda Osmanské říše roku 1918, aby byla následně vytlačena sovětskou armádou, která tuto kavkazskou republiku anektovala.

Z tohoto velmi stručného výtažku tureckých vztahů vyplývá, že dobré zkušenosti nemělo Turecko snad s nikým. Proto přistupovalo k případným partnerstvím vlažně, zdrženlivě. Historicky věřilo spíš Německu, ale Hitler tuto důvěru svými činy ničil. Jako pojistku proti němu podepsalo Turecko 19. října 1939 smlouvu s Francií a Velkou Británií, že v případě napadení Turecka Německem mu přijdou na pomoc (bohužel se to někdy vykládá mylně jako smlouva o vzájemné pomoci, přestože Turecko bylo při porovnání s oběma impérii drobečkem - viz přiložené mapy). Československo mělo vlastně smlouvu se stejnými dvěma zeměmi, přesto to nezabránilo Mnichovu. Turecko si vrtkavosti obou velmocí bylo vědomo.

Turecko a druhá světová

MIMOCHODEM: Turecko nebylo za 2. světové války jediné v Evropě, které zůstalo neutrální. Vedle legendárního a často zmiňovaného Švýcarska to bylo také Španělsko a Švédsko. Myšlenku, že prostě šlo o všechny státy, které v češtině začínají písmenem Š (a Turecko je hned vedle), kazí neutrální Lucembursko, Portugalsko, nebo Irsko. I když...

Turecko nakonec do 2. světové války vstoupilo. Je ale třeba připomenout situaci Turecka (potažmo Osmanské říše). To zažilo počátkem 20. století celou řadu zničujících válek:

• 1911-12: italsko-turecká válka 
• 1912-13: první balkánská válka
• 1913: druhá balkánská válka
• 1914: třetí balkánská válka
• 1914-18: 1. světová válka
• 1919-23: válka za nezávislost

Tak velké množství válek v tak krátké době měl zničující dopad na všechny možné aspekty. Jednoznačně měl vliv na odpor k jakékoli válce. To propagoval tehdejší prezident Mustafa Kemal Atatürk, stejně tak jeho spolubojovník a následovník, druhý turecký prezident İsmet İnönü, ale také tehdejší ministr zahraničí Numan Menemencioğlu, částečně i jeho následník, Hasan Saka. Turecko tedy pod jejich vedením zvolilo neutralitu, která nebyla jednoduchá. Pro některé státy nehrála neutralita roli, neznamenala totiž nedotknutelnost. Sice ji deklarovala již pařížská deklarace z roku 1856 a následné (viz smlouvy z roku 1907), ale to nezabránilo hitlerovskému Německu zaútočit na Lucembursko, Belgii, Nizozemsko, nebo Norsko. Za další si Turecko bylo vědomo nebezpečí spojené se strategickým umístěním Turecka, jehož Bospor a Dardanely jsou v hledáčku všech, kteří chtějí ovládat cestu do Černého moře (ať z jakýchkoli důvodů).

MIMOCHODEM: Turecko se vůbec do 1. světové války zapojovat nechtělo. Dohnaly ho k tomu okolnosti, že německé lodě se po honičce s britskými ukryly v tehdy neutrální Osmanské říši, byly přijaty za vlastní, následně Německo stejnými loděmi zaútočilo na carské Rusko. Protože lodě ale byly pod vlajkou Osmanské říše, bylo Turecko nuceno vyhlásit válku Rusku (když už ho ostřelují lodě s osmanskou vlajkou).

Turecko ale není malá země a na evropské podmínky je to velká země s potenciálně silnou armádou.  I přes nákupy z prvorepublikového Československa, Francie, Německa a dalších evropských zemí mělo Turecko zastaralou výzbroj, často z éry 1. světové války. Obě válčící strany za 2. světové války se tedy snažily získat Turecko na svou stranu a získat jako bonus kontrolu nad přístupem do Černého moře. Tím by totiž tento přístup ztratila protistrana. Turecko toho využívalo pro nákup zbraní od obou stran. Nebyl to samozřejmě tanec v rukavičkách. Především tři státy se snažily někdy i velmi nevybíravě přitáhnout Turecko na svou stranu (Velká Británie, Německo, Sovětský svaz).

Turecko podepsalo s Německem 18. června 1941 Německo-tureckou smlouvu o přátelství. Turecko se bálo, že po Balkánu bude samo na řadě při německém postupu. Německo zase na druhou stranu potřebovalo turecký chromit (ruda, ze které se získává chrom) pro vlastní zbrojní průmysl.

Německo vytvořilo roku 1942 plán Gertrud, což znamenalo vojenské napadení a převzetí Bulharska a Turecka. Byl to záložní plán, který však nakonec nebyl použit. Existoval pro případ, že by se Turecko vzdalo neutrality a nepřidalo se k Ose (Osa Berlín–Řím–Tokio), nýbrž naopak ke Spojencům (USA, Velká Británie, Rusko apod.).

Turecko přistoupilo k problému pragmaticky. Přílišné bratříčkování s kteroukoli stranou nepřipadá v úvahu, neutralita je lepší. Obchodovat sice lze se všemi stranami, ale nic víc. Zatímco z českého úhlu pohledu byly jen dvě strany (Osa a Spojenci), pro Turecko to byly jednotlivé státy.

ZAJÍMAVOST: Protože vojenské jednotky Německa a fašistického Bulharska obsadily sousední Řecko, tamní uprchlíci byli umístěni částečně v tureckém městě Malkara (provincie Tekirdağ na severozápadě evropské strany), částečně v Anatolii (asijské části Turecka), aby byli od německého a bulharského řádění uchráněni. Bulharsko se totiž svévolně rozhodlo "vrátit se" k hranicím podle Smlouvy ze Sv. Stefana z roku 1878. takže roku 1941 anektovalo část Řeckého království a část Jugoslávie. Bulharsko začalo na okupovaném území vzápětí uplatňovat vlastní pravidla včetně pobulharšťování tamního obyvatelstva. Všichni bez ohledu na jejich vyznání a národnost museli chodit do škol v bulharštině a učit se bulharské verzi ortodoxního křesťanství. To dokonce donutilo tamní Řeky a Turky se vzbouřit (viz povstání ve městě Drama), ale to bylo z bulharské strany utopeno v krvi. Velká vlna emigrace následně mířila hlavně do blízkého a neutrálního Turecka.

Turecko přerušilo diplomatické i obchodní vztahy s Německem 2. srpna 1944, s Japonskem 3. ledna 1945. Turecko vyhlásilo 23. února 1945 válku Německu a Japonsku (tedy 2 týdny po skončení Jaltské konference). Nebylo zdaleka jediným státem, který roku 1945 vstoupilo do války (a na straně Spojenců). Například Maďarsko vstoupilo na této straně do války 20. ledna 1945, Finsko 4. března 1945. Zajímavý byl vstup Mongolska 9. srpna 1945 (protože Japonsko ještě nekapitulovalo).

Japonsko podepsalo mír až 8. září 1951 se Spojenými státy a dalšími 47 zeměmi včetně Turecka.

Shrnutí

Když shrnu výše uvedené informace do současné reality: Turci samozřejmě vědí, že nějaká 2. světová válka byla. Neslaví a obecně ani přesně nevědí, kdy vlastně skončila. A oni to vlastně ani přesně nevědí ani v Evropě - bylo osmého, nebo devátého května? Nebo kapitulací Japonska 15. srpna? Naše oslavy 8. května jsou oslavy konce 2. světové války V EVROPĚ. Znamenalo to totiž konec Německa a všeho, co je s tím spojené. Japonsko ale vedlo svou polovinu 2. světové války i nadále. Díky tomu celosvětový konec 2. světové války nebyl 8. či 9. května, nýbrž 2. září 1945. Turecko předtím vyhlásilo válku jak Německu, tak Japonsku, takže Turecka se týkaly obě části války, tedy jak německá, tak japonská. A vzhledem ke všem detailům není vlastně v Turecku co slavit, vzhledem k tomu, že válečný stav byl vyhlášen spíš formálně, než aby se skutečně uskutečnily velké válečné operace.

A tak je to ohledně Turecka se vším.

Patrik Veselík