Dny v týdnu turecky podobně jako česky

[UPDATE-1] Turečtina má podobnou filozofii dnů v týdnu, jako máme v Česku.
Cože, stejně jako česky? Takže když řeknu pondělí, tak mi budou rozumět?
Takhle to není myšleno.
A jak jako?
Stylem tvorby. Proberme si to den po dni. Třeba, že se v češtině i turečtině většina dnů čísluje.
To snad ne. Jakože třeba čtvrtek, pátek, jsou vlastně čísla?
Ano, čtvrtý, pátý. Tak si schválně řekni čtvrtý čtvrtek, pátý pátek...
Nojo! A co sobota? Ta by měla být šestek, šesta, či tak něco, ne?
Tam se čeština, slovenština či staroturečtina shodovaly s hebrejštinou a arabštinou.
Tak to už je trochu divoká kombinace, nemyslíš?
No posuď sám. Jdeme na to.

Dny česky (slovensky)

Slovanské jazyky (tedy včetně češtiny a slovenštiny) mívají ve dnech v týdnu skrytě zakódovanou logiku prastarých civilizací, kde týden začínal nedělí. Slovanské jazyky počítají dny od neděle (kolikátý den po neděli), což posouvá číslování o den (pořadí po neděli). Proto zároveň používá i logiku prvního dne v pondělí (první den po neděli).

Přestože víme, že týden PŘECE začíná pondělím, logika názvů dnů začne do sebe zapadat ve chvíli, když posuneme počátek týdne na prastaré pořadí počínající neděli. A protože se počítá počet dnů až po neděli (jinde je to včetně neděle), představme si (počítačově), že neděle je den nula.

• 0: neděle (nedeľa) – den „nedělání“, nepracovní den
• 1: pondělí (pondelok) – „po-nedělí“, den po neděli. To je dobře znát například v ruštině, viz понедельник [poněděľnik], počeštěně bychom řekli ponedělník.
• 2: úterý (utorok) – druhý den po neděli. Nesmíme zapomenout, že se dříve písmena V a U striktně nerozdělovala jako dnes. Zaměňme to - vznikne VTERY. Znalcům ruštiny svítá - rusky druhý se řekne второй [vtoroj > ftaruoj]. Úterý se tedy rusky, bulharsky nebo makedonsky řekne вторник [vtornik], podobné je to v polštině - wtorek.
• 3: středa (streda) – prostřední den týdne, střed týdne
• 4: čtvrtek (štvrtok) – čtvrtý den po neděli
• 5: pátek (piatok) – pátý den po neděli
• 6: sobota (sobota) – z hebrejského výrazu שבת [šabat, v jidiš 'šábes'] (odpočinek), zkomoleného do sabat, to následně do sobota. Sobota byla původně sedmým dnem, tedy posledním dnem v týdnu, dnem odpočinku, tedy dnem Božího odpočinku po stvoření světa (křesťanský Nový zákon to pro odlišení od Starého zákona a od judaismu posunul na neděli jako připomínku zmrtvýchvstání Ježíše Krista). V obou případech je to součástí Desatera. Přesto je ve slovanských jazycích právě v pojmenování soboty část Starého zákona, část hebrejštiny.

Týden v turecké praxi

Turecko má 9 hodinový pracovní den, 45 hodin týdně (viz zákon č. 4857 z 22. května 2003), kdy je zaměstnavatel povinen zajistit alespoň jeden den v sedmidenním cyklu jako den pracovního klidu. Jinými slovy má zaměstnanec garantovaný jednodenní víkend a je na libovůli zaměstnavatele dát jeden, nebo dva dny. Česko mívalo 8,5 hodiny (42,5 hodiny týdně), ale od roku 2001 má jen 8 hodin denně (tedy 40 hodin týdně). Některé muslimské země jako Bahrajn, Egypt nebo Saúdská Arábie mají speciální režim pro dny ramadánu, kdy všichni nebo jen věřící mají kratší pracovní dobu (například jen 6 hodin místo osmi). Nepál má běžně 8 hodin, ale v zimním období jen 6 hodin.

Mimochodem - pondělí je dle rozhodnutí OSN z roku 1978 považován mezinárodně za první den v týdnu. To bylo deset let poté přetvořeno do mezinárodní normy ISO 8601, převedené do národních norem, viz česká ČSN ISO 8601, nebo turecká TS ISO 8601, případně evropská norma EN ISO 8601. Ale protože USA mají jako první den v týdnu neděli a protože Microsoft je z USA, tak je v tom zmatek větší, než by se na první pohled mohlo zdát. Naštěstí to lze upravit - například v Excelu se pro Česko i Turecko zadává typ 2, tedy do počeštěného Excelu =DENTÝDNE("31.12.2020";2), turecký Excel HAFTANINGÜNÜ(), anglický WEEKDAY().
POZNÁMKA: Turecko se potýká (tedy kromě jiného) se dvěma problémy: šedá ekonomika (tedy velmi volný výklad pravidel) a velkou nezaměstnanost. A kombinace obojího tvoří pro zaměstnance poněkud nestálé prostředí, kdy zaměstnavatel se často uchýlí k nelegálním či pololegálním akcím. Zaměstnanec může slyšet, že pokud má problém, že na jeho místo stojí fronta jiných. A tak se stalo zvykem "držet hubu a krok".

Dny turecky a staroturecky

Turečtina patří do turkických jazyků (šířeji altajská jazyková skupina). Mezi další patří slovanské jazyky (šířeji indoevropská skupina, do které patří i perština), arabština jako jihovýchodní semitský jazyk patří do afroasijské (dříve semito-hamitské) jazykové rodiny. A všechny tyto rodiny měly na turečtinu vliv, což je na pojmenování dnů v týdnu znát. Stejně jako v češtině dává vše smysl, když se první v pořadí označí nulou. Na rozdíl od českého označení dnů se zde jedná o sobotu.

• 0. sobota (Cumartesi) Staroturečtina používá şanba, což prochází mnoha jazyky, viz perské شنبه [šanbe], ještě předtím z hebrejského výrazu שבת [šabat, v jidiš 'šábes']
• 1. neděle (Pazar) vychází z perského بازار‎ [bâzâr], a znamená i v turečtině trh, den obchodu. Slovo se přeneslo z perštiny přes osmanskou turečtinu do současné turečtiny. Ve staroturečtině se neděli říkalo birinç (první)
• 2. pondělí (Pazartesi) je v turečtině 'den po trhu'. Logika tvorby tohoto slova pro pondělí je shodná se slovanskými jazyky (den po neděli). Staroturecky se pondělí nazývalo ikinç (druhý)
• 3. úterý (Salı) je odvozeno z arabského ثلاثة  (třetí). Staroturecky se tento den jmenoval üçünç (třetí)
• 4. středa (Çarşamba) vychází z perského چهارشنبه [čahâr-šanbe / čihar šenbe], což znamená 'čtvrtý den po sobotě'. Také ve staroturečtině se středě říká törtünç (čtvrtý)
• 5. čtvrtek (Perşembe) vychází z perského پنج‌شنبه [panj-šambe / penč šenbe], znamenající 'pátý den po sobotě'. Také ve staroturečtině se čtvrtku říká beşünç (pátý)
• 6. pátek (Cuma) pochází z arabského جمع [al-jumʿa] , což má značit shromáždění. Je vhodné připomenout, že právě v pátek je v sunnitském islámu tzv. velká modlitba. Staroturečtina používala pro pátek označení altınç (šestý)
• 7. sobota (Cumartesi) je arabsko-turecká jazyková kombinace 'den po pátku', den po shromáždění.

Sobota je v seznamu dvakrát, protože přešla z jedné logiky do druhé. Ve staroturečtině to byl výchozí den, od kterého se počítalo. Tento význam je u některých dnů znát dodnes. Ovšem dnešní turečtina tento den má spojený s pátkem, a to ve významu dnu po pátku, sunnitsko-arabská logika. Arabština jako taková ale má pro sobotu zcela jiné označením السَّبْت [as-sabt] s vazbou na hebrejské שבת [šabat].

Jméno pro pátek, cuma [džumá] můžeme najít i v indickém kalendáři. Ten má dny v týdnu odvozené typicky od jmen bohů, na pátek vychází Venuše neboli šukra.

• jummah (urdština, Pákistán a Indie)
• jummah (paňdžábština, Indie a Pákistán)
• jummah (jazyk hindko, Pákistán)
• jumma (paštština, Pákistán)
• jum'o (sindhština, Pákistán a Indie)
• jummabar (jazyk sylheti, Indie a Bangladéš)

ZAJÍMAVOST: V gudžarátštině (západ Indie, 46 milionů mluvčích) se středa (odvozeno od slova Buddha) řekne Budhvār (takže – na zdraví!)

Turecko má stejně jako řada zemí světa týden začínajícím pondělím, pracovní dny jsou pondělí až pátek, zatímco sobota a neděle je určena pro odpočinek (v turecké realitě řada firem bere sobotu také jako pracovní den). Ale třeba sousední Írán má ve funkci dne pracovního klidu pátek (stejně jako křesťanský svět i zde z náboženského důvodu). Totéž má také Palestina, Džibuti, nebo Somálsko.

Arabský svět míval běžně víkend ve čtvrtek a pátek. Ale od roku 2000 tento zvyk začali měnit na pátek + sobotu, hlavně kolem roku 2006 a 2013. Díky tomu je bližší běžně rozšířenému standardu pondělí až pátek. To se samozřejmě Turecka netýká (ani to není arabský svět, ani to není čistě muslimský stát).

BONUS: Jak na zkratky dní?

V češtině známe také to po, út, st, čt, pá, so, ne. Ale jak je to v turečtině? Čeština je milostivá v tom, že jen dvě počáteční písmena stačí k plné identifikaci dne. Turečtina při prostém kopírování potřebuje i víc než pět písmen (viz pazar vs. pazartesi), takže je nutné použít jinou metodu.

*AKTUALIZACE: přidána verze pro Yahoo Mail

Doporučuji napřít pozornost na verzi 4. Ta jediná je vytvořena tak, aby nepotřebovala speciální znaky (jako ş, ç), takže ji lze napsat na mnoha klávesnicích (včetně českého či slovenského rozložení).

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík