Historie všech hlavních měst Osmanské říše a Turecka

Snad každý ví jaké je hlavní město Turecka. Nebo to tak jisté není? Vždyť už je sedmé! Dvě města se ani běžně neuvádí, jedno dokonce ani v současném Turecku není. Proč Ankara a ne Angora?

Které je hlavní město Turecka?
Neříká se 'jaké'? Které, to je jako když mi dáváš vybrat.
K tomu taky dojde. Tak které je to dnes?
Myslel sis, že řeknu Istanbul, viď! Já vím, že je to Ankara.
Správně. Ale i na tak banální otázku nemusí mnohý Čech znát správnou odpověď. Turecko je na tom podobně, jako Austrálie. Největší a nejznámější město a zároveň největší obchodní centrum není hlavním městem země. V současné době je tedy hlavním městem Ankara a ne Istanbul, Canberra, a ne Sydney či Melbourne (obě města o tuto funkci usilovala, aby se následně mezi nimi vytvořilo dle dohody z roku 1908 město třetí napůl cesty, Canberra), nebo belgický Brusel versus Antverpy, švýcarský Bern versus Curych, marocký Rabat versus Casablanca, nebo USA a Washington DC versus New York City (a spousta dalších). Jak to tedy v Turecku šlo postupně?

1. Söğüt mezi lety 1299 a 1335; dnes má ani ne 20 tisíc obyvatel
2. İznik (jen symbolicky) mezi lety 1331 a 1335; dnes má něco přes 20 tisíc obyvatel
3. Bursa mezi lety 1335 a 1363 dnes má ani ne 2 miliony obyvatel
4. Didymoteicho / Dimetoka (výpomocně) mezi lety 1363 a 1366; dnes má ani ne 10 tisíc obyvatel
5. Edirne mezi lety 1363 a 1453; dnes má ani ne 200 tisíc obyvatel
6. Konstantinopol / Istanbul mezi lety 1453 a 1923; dnes má ani ne 20 milionů obyvatel
7. Ankara od roku 1923; dnes má ani ne 6 milionů obyvatel

Z toho vyplývá, že jen v průběhu 14. století změnila Osmanská říše hlavní město hned pětkrát (!), než se zklidnila.

Historický úvod

Přestože Turci přišli z Asie, můžeme mít mylný pocit, že šlo o jejich říši, která se postupem posunula až do Malé Asie. Bylo mnoho skupin různých etnik. Osmanské knížectví bylo jedním z mnoha (ani nebylo největší), ale pro budoucí vývoj bylo klíčové. Výchozím bodem je první hlavní město (dnes v severozápadní části Turecka). Z jeho území se pozdějším rozpínáním vytvořila Osmanská říše. Rozpínání bylo nejen směrem do Evropy, ale také směrem na východ - nejdříve do zbytku Malé Asie, poté na jih.

Sledujte Žít Istanbul také na Twitteru https://twitter.com/zitistanbul

Roku 1204 zažil Istanbul (resp. Konstantinopol) velkou katastrofu. Stal se cílem 4. křížové výpravy se záměrem zničit trochu odlišné názory na křesťanství (samozřejmě boj o moc se tak nezdůrazňoval). Pro tamní Řeky znamenala nadvláda cizí mocnosti (Benátčanů a křižáků, tedy mnohonárodnostní armády) pohromu, a tak nastal řecký exodus. Namísto předchozí Byzantské říše, která byla tímto rozbita, vzniká Latinské císařství a vedle něj Nikájské císařství. Po mnoha letech se obě části opět sloučily. Předchozí moc a slávu ale obnovená Byzantská říše už nenabyla.

Söğüt (1299 - 1331/1335)

Za této éry byla velikost Osmanské "říše" opravdu malá, stejně jako Byzantské říše. Šlo vlastně o malé státečky kolem Marmarského moře. Podobně velkých státních útvarů tam byla celá řada. Dovede zmýlit fakt, že se tomu říká "říše" i to, že to poměřujeme velikostí ze zcela jiných století. Město Söğüt se nacházelo ve středu říše.

Velikost obou impérií (bývalého vs. budoucího) dokládá velká a důležitá bitva mezi nimi, bitva u Baphea, která se odehrála 27. července 1302. Narazilo na sebe 2000 (slovy dva tisíce) špatně ozbrojených vojáků Byzantské říše a 5000 vojáků Osmanského knížectví. Početní převaha navíc znásobená nekvalitní výzbrojí protivníka napovídá kdo vlastně bitvu vyhrál.

Další epizoda z hned následujícího roku 1303 byla vyvolána snahou Byzantské říše svého východního souseda oslabit či zničit. Povolali tedy vojsko odjinud, takže přijela tzv. Katalánská kompanie z Aragonie a Katalánie (dnes oboje Španělsko, zatím) pod vedením Rogera de Flor. Jenže toho Byzantinci 30. dubna 1305 zabili, a tak "osiřelí" vojáci se asi rozhodli svého velitele pomstít. Místo boje za Byzantskou říši ji začali plenit a když už nebylo co, otočili na Řecko a pokračovali tam. Na části dobytého území dokonce založili Neopatrijské vévodství.

Rok 1328: Byzantská říše a okolní mini státečky (vč. Osmanů)

Město Söğüt sloužilo jako hlavní město 36 let. Osmané se snažili mít hlavní město logicky ve středu své země a na výhodné poloze. Proto Söğüt o svou roli přišel. Výsledkem bylo, že roku 1363 se post hlavního města posunul z již nevyhovujícího Söğütu do nedaleké Bursy (s drobnou zastávkou v İzniku). Ta se ale nacházela víc na západ a reflektovala nové rozměry vznikající říše.

İznik (1331 - 1335)

Toto město již zmíněno bylo. Dnes se v turečtině jmenuje İznik [iznyk], ale předtím se jmenovalo Nikaia. Ano, jak název napovídá, šlo o hlavní město Nikájského císařství. Iznik je známý specifickou keramikou, hlavně z éry od konce 15. do konce 17. století. Ta kombinovala osmanské motivy a čínské prvky. Právě tato modrá keramika dala jméno Modré mešitě v Istanbulu. İznickou keramiku [WIKI] lze najít po všech možných muzeích světa, bohužel na palác Topkapi skoro nic nezbylo (a muzea se zrovna nemají k tomu keramiku vrátit zpět do Turecka). Také proto má Turecko tak přísný zákon ohledně vývozu archiválií. Mimochodem - podobná je (nejen) česká modrá keramika (kobalt pod glazurou), jen lokalizovaná, takže místo relativně exotických motivů je zde například granátové jablko (což připomíná cibuli, proto cibulák, jak se to daleko později začalo označovat). Čínská modrá keramika se totiž dostala do Míšně (1738-9), odkud byl dekor převzat porcelánkou v severočeském Dubí roku 1885. Po prvotním boomu a útlumu se opětovný rozmach cibuláků dostavil v 60. letech 20. století. Ale vraťme se do 14. století.

Keramika z İzniku (1550 - 1570)

Obkladačka; İznik (16. století, nyní muzeum v Louvre, Francie)

İznik byl dobyt 2. března 1331 a téhož roku nabyl statut hlavního města. Bylo ale hlavním městem dočasným. Jeho lokalita byla pro budoucí rozpínání země nevýhodná. A tak tento post jí byl odebrán ve prospěch Bursy.

Bursa (1335 - 1363/1365)

První velké rozpínání knížectví bylo za vlády Orhana I., který je v Turecku znám jako Orhan Gazi [orhan gázi]. Příčinu tak úspěšného rozpínání je ale nutné hledat jinde. Od roku 1325 probíhala v Byzantské říši občanská válka. Samotné město Bursa leželo těsně u hranice, s Osmany, takže se 6. dubna 1326 stalo přirozeným soustem (tedy po několikaletém obléhání).

Ve stejném roce se Adronikos III. Palaiologos rozhodl znovu oženit, tentokrát s Annou Savojskou (ta bude hrát důležitou roli v pozdějším vývoji říše). On sám se roku 1325 stal vládcem Byzantské říše, načež byl sesazen, aby na trůn usedl opět roku 1328. Rozhodl hrát vabank a v červnu 1329 napadl Osmanské knížectví v bitvě u Pelekanonu. Byl poražen, takže se Osmanské knížectví na jeho úkor mohlo rozrůst.

Byzantská říše: Občanská válka (1352 - 1357); zelená jsou turecká knížectví (příliš zjednodušeno)

Byzantská říše se prakticky zhroutila poté, co na vládnoucí trůn byl po smrti svého otce roku 1341 dosazen teprve devítiletý Jan V. Palaiologos. To vyvolalo v Byzantské říši hned několik občanských válek (už zase). A hned roku 1341 se proti volbě vzbouřil lid Konstantinopole a zavděk jim postačilo vyplenit domy bohatých aristokratů. Následně se uvnitř říše rozhořel tak bratrovražedný boj, že se usilovalo o přízeň Osmanů proti vlastním. Regent Jan VI. Kantakuzenos dokonce provdal dvou dceru Theodoru Orhanovi I., takže nastalo velké sblížení obou rodů i států. Osmané tak byli vtaženi do byzantské občanské války na straně regenta (od té doby museli Osmanům platit Byzantská říše tribut). Protistranou byla hlava regentské rady, Anna Savojská. Osmanská vojska ji porážela, čímž obsazovala další a další území na směrem na Çanakkale jak na asijské, tak již na evropské straně.

Situace může vypadat tak, že proti sobě stála jen Byzantská říše a Osmanské knížectví. Tehdejší situace ale byla mnohem složitější. Ze severu na Byzanci útočili Srbové, čímž obsadili Makedonii. Také politické vlivy západních států k té či oné straně v občanských válkách hrálo velkou roli. Probíhala řada povstání, jako mezi lety 1342 a 1350 povstání Zélotů (Soluň). Rozvrat někdejší obří Byzantské říše hlavně probíhal zevnitř.

POZNÁMKA: Poměry uvnitř říše nebyly zrovna dobré, což se vědělo, případně dodnes i ví. Obrazem je výrok českého herce Josefa Kemra, když odmítl  titul 'zasloužilý člen Národního divadla': "Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku která bije, ještě políbil a poděkoval." Také historik Pavel Boček zmiňuje, že "Byzantinci měli obecně pověst intrikářů" (viz rozhovor pro Avocado).

Nesmíme zapomenout na další nepříjemnost. Konstantinopol se stalo místním centrem moru (tehdy zvaného černá smrt), který roku 1347 zlikvidoval třetinu obyvatelstva. Do města jej přivezli z východní části Černého moře obchodníci původem z italského Janova. Tato morová epidemie začala roku 1330 v čínské provincii Chu-pej (její hlavní město Wu-chan budete znát z další epidemie, COVID-19). V lednu 1348 se epidemie dostala do italských přístavů (viz Benátky a Janov). Lodě nebyly vpouštěny do přístavu, ale musely čekat 40 dní (italsky 'quarante') aby se prokázalo, že posádka není nakažena. Tak vznikl pojem karanténa.

Výsledkem bylo, že roku 1363 se post hlavního města posunul z již nevyhovující Bursy na asijské straně do Didymoteicha na straně evropské a Edirne hned v sousedství. Ta se ale nacházela víc na severozápad a reflektovala nové rozměry vznikající říše.

Didymoteicho / Dimetoka

Tato epizoda netrvala dlouho. Bylo to několik let, kdy státní administrativa byla rozmístěna částečně ještě v Burse, nebo v Didymoteichu, nebo v blízkém Edirne (to je jen asi 30 km na sever). Tam se nakonec všechny části sešly.

Výboje Osmanské říše ve 14. století

MIMOCHODEM: Toto maloměsto se dnes nachází sice u Edirne, ale z řecké strany hranice s Tureckem, jen asi 1,5 km od současné státní hranice. A právě toto město se mělo 31. května 2020 stát dějištěm náboženské provokace. Tisková agentura Demirören (DHA) tvrdila, že právě zde na řecké půdě se na 579 let starou mešitu Çelebi Sultan Mehmet pověsila řecká vlajka (ale šlo jen lživou o úpravu fotografie).

ZAJÍMAVOST: Jen 6 kilometrů na východ se nachází městečko Praggi. Nemůže mít souvislost se jménem našeho města Praha / Praga / Prague / Prag?

Hadrianopolis / Adrianopol / Edirne (1363/1365/1366/1368/1369 - 1453)

Tehdy se toto město nazývalo Hadrianopolis, řecky Adrianopol (řečtina nezná písmeno H, takže o hodně přijdou, jak říkal Jan Werich). Bylo Osmanskou říší dobyto roku 1361 při expanzi do Evropy. V té době na východě končila Osmanská říše hned za dnešní Ankarou, na jih Malé Asie ještě nezasahovala. Proto se snadným rozpínáním na evropské straně stalo, že Osmanská říše ležela víc v Evropě než Asii. Proto se střed říše a tudíž hlavní město posunulo do prastarého města Adrianopol a přejmenovalo na Edirne (de facto zkomolení řecké verze jména města).

ZAJÍMAVOST: Toto město existovalo tisíciletí předtím. Pod názvem Uscudama bylo hlavním městem thrácké říše Bessi.

Jméno města Edirne vlastně pochází z benátštiny, která dala jméno italské řece Adria [WIKI]. Po ní se pojmenovalo město Hadria / Adria / Atria / Atri [WIKI], po onom městě papež Adrian (též Hadrian). Dodnes existuje i v Česku jméno Adrián, nebo častější ženská verze Adriana (svátek 26. června). Stejné slovo dalo také jméno Jaderskému moři (Adriatic sea).

Rok 1410: Rostoucí Osmanská říše a zbytky Byzantské říše (a řecké a turecké malé státečky)

Na rozdíl od předchozích měst se zde zdroje rozcházejí v roku, kdy se Edirne stalo hlavním městem. Mehmet Maksudoğlu v knize 'Osmanlı Tarihi (1289-1922)' uvádí rok 770 islámského kalendáře, neboli rok 1368 podle kalendáře křesťanského (gregoriánského). Sultán Murat I. se měl o změnu hlavního města postarat. Jak již bylo naznačeno, byla to doba nejednoznačného hlavního města. Snad každý zdroj uvádí jiný rok, ale všechny se tedy shodnou, že od roku 1369 jednoznačně už Edirne hlavním městem bylo (jestli od toho roku, nebo o nějaký rok dřív, o tom lze vést spory).

Konstaninopol (Kostantiniyye) / Istanbul (1453 - 1922)

Turečtí školáci se učí, že 29. května 1453 byl dobyt Istanbul. Tato stručná informace je někdy trochu rozvita.

Osmanské knížectví se již rozrostlo do té míry, že jej lze považovat za malou říši (tedy na evropské poměry). Byzantská říše byla z valné části vlastní vinou a náboženským bojem s Římem oslabena a vysílena natolik, že se z říše stal spíš městský stát (Konstantinopol a blízké okolí). Dokonce by se celá říše na konci své éry vešla do části současného Istanbulu (a to jen jeho evropské části). Oba státní útvary byly do určité míry propojeny, takže o čisté nepřátele se nejednalo (ale za velké přátele také ne).

Příběh vlastně začíná roku 1421 smrtí Mehmeda I., čímž se odstartoval boj o jeho trůn. Vnitřní problémy Osmanského knížectví začaly mít neblahý vliv na vývoj země. Samozřejmě, že se jeho okolí snažilo situaci využít, Byzantskou říši nevyjímaje.

POZNÁMKA: Po celou dobu, kdy bylo toto město hlavním městem Osmanské říše, se jmenovalo Konstantinopol (turecky Kostantiniyye). Pro snadnější porozumění tomu ale říkejme novým názvem Istanbul.

Konstantinopol za dob Byzantské říše (v popředí Hipodrom, vlevo Konstantinovo náměstí, tamní tehdejší "kulaťák")

Osmanská říše již ovládala celé okolí Byzantské říše, a to včetně (z dnešního pohledu) celé asijské části Istanbulu a severní část, na Byzantskou říši tedy zbylo jen několik čtvrtí s centrem ve Fatihu. Je nutno přiznat, že k Byzantské říši patřil svým způsobem také Morejský despotát, který se nacházel v jižní části současného Řecka, na Peloponéském poloostrově.

Mapa Konstantinopole (dnes čtvrť Fatih, severní část je ve čtvrti Beyoğlu)

Orhan Çelebi [orhan čelebi] byl princem Osmanské říše. Byl vnukem Süleymana Çelebiho, staršího bratra Sultána Mehmeda I. Orhan Çelebi byl tedy bratranec a potenciálního rival vládnoucího sultána Mehmeda Dobyvatele. Přestože na trůnu neseděl, boj a trůn a postava jeho samotného hraje v celém příběhu velkou roli. Je otec bránil Soluň (1422-1430) před vpádem svého bratra, vládce Osmanského knížectví. Soluň ale byla dobyta, otec oslepen, Orhan sám byl ještě coby dítě poslán jako zajatec do Byzantské říše. Situace byla ale o mnoho složitější a dost neprůhledná, protože mezi sebou bojovalo větší množství uchazečů o osmanský trůn, vytvářeli povstání, dokonce na svou stranu získávali Byzantskou říši. Do hry vstupovala také ostatní turecká knížectví, kterých bylo v Malé Asii ještě poměrně dost a také se spolčovaly s Byzantskou říší, pokud by podpořila právě je (po vítězství osmanský vládce Murad II. jich řadu připojil ke své říši). Mimochodem: Selim I. (vnuk Murada II.) si byl velmi dobře vědom nebezpečí ze strany vlastních příbuzných, a tak se téměř všech "zbavil".

Rok 1444: Rostoucí Osmanská říše (větší je jen Litevské velkoknížectví), Istanbul je celá Byzantská říše

Ve 40. letech 15. století byli uchazeči o osmanský titul dva: Orhan a Mehmed (syn Murada II.). Když Murad II. roku 1451 zemřel, jeho syn Mehmed vystoupil na trůn pod jménem Mehmed II. Vládce tehdejší Byzantské říše Konstantin XI. Palaiologos Dragaš poslal velvyslance na připomenutí potřeby zaplatit dluh za vydržování Orhana; Konstantin také zdůraznil, že Orhan je uchazečem o osmanský trůn. Mehmed II. použil tuto urážlivou zprávu jako výmluvu k útoku na Istanbul. V dubnu 1453 zahájil jeho obléhání. Po dvou měsících zvítězil. Od toho okamžiku se z něj stává Mehmed II. Fatih, v Turecku znám jako Fatih Sultan Mehmed, sultán Mehmed dobyvatel. Na jeho počest byl v Istanbulu  roku 1988 pojmenován 2. most přes Bospor.

Po dobytí si město ponechalo své jméno, oslavující jiného panovníka. Jen se v turečtině jmenovalo Ḳosṭanṭīnīye (Kostantiniyye). To si ponechalo po celou dobu, po kterou bylo hlavním městem (tedy do 29. října 1923, spolu se založením Turecké republiky). Roku 1928 Turecko přešlo z arabské abecedy na latinku. Definitivní konec předchozího jména Kostantiniyye došlo spolu s počátkem roku 1930.

MIMOCHODEM: Rok 1453 je zajímavý také něčím jiným. Skončila stoletá válka mezi Francií a Anglií (vítězstvím Anglie). Historikové tento rok považují za konec středověku (stejně jako dobytí Říma roku 455 za konec starověku). Od roku 1453 do 1789 známe éru raného novověku. Ten skončil francouzskou revolucí, ale to je zcela jiný příběh. Konstantinopol se stal na více než čtyři století hlavním městem říše. Konečně nastal klid, žádné stěhování.

POZNÁMKA: Jméno Istanbul pochází vlastně z řečtiny několikerým zkomolením více jazyky. V průběhu staletí se tak stalo neoficiálním jménem. Ovšem dostalo se to ještě v průběhu 19. století dokonce do oficiálních titulů Osmanské říše. Až na vrchol se toto jméno dostalo, když se v Osmanské ústavě z roku 1876 (mimochodem velmi ovlivněna Pruskou ústavou z roku 1850) uvádí, že hlavním městem Osmanského státu je Istanbul. Lze tedy říci, že je to počátek oficiálního označení města novým jménem. Neexistuje tedy ostrá hranice mezi jmény Konstantinopol a Istanbul, ale snad jedno století se plynule přecházelo (a je otázka, jak dlouho se nové jméno ještě předtím používalo mezi lidem).

Ankara (1923- )

Roku 1354 se Osmanské knížectví rozrostla směrem na východ až k Ankaře, kterou obsadilo (ve stejném roce se rozrostla také na západ obsazením Gallipoli). Od té chvíle je až do dneška Ankara součástí Osmanského knížectví / Osmanské říše / Turecké republiky.

Že není poloha hlavního města na Bosporu zrovna v bezpečí si Osmanská říše uvědomila během rusko-turecké války v letech 1877 - 1878. Impérium ale bylo s Istanbulem až příliš svázáno (viz Topkapi, nebo Dolmabahce palác). Německý generál Von Der Goltz se vyjádřil v tom smyslu, že by bylo lepší mít hlavní město více směrem na Arábii, jako Konya, nebo Kayseri.

Roku 1912 se rozhořely balkánské války, kdy byl Istanbul ohrožen ještě víc, než v rusko-turecké válce. První světová válka problém ještě zesílila. Ránu z milosti dala Istanbulu coby hlavnímu městu Smlouva ze Sèvres (10. srpna 1920), která Istanbul předává pod mezinárodní správu, tedy mimo plnohodnotnou správu Tureckem. Tato smlouva byla po válce za nezávislost zrušena jako neplatná, namísto ní se roku 1923 podepsala smlouva nová, Smlouva z Lausanne. Pro Francii se stala smlouva z Sèvres neplatnou ještě roku 1920, pro mocnosti Dohody v zápětí (zlomovým bodem byl řecký útok na Ankaru, stovky kilometrů mimo území, deklarované jako řecké).

Mapa podle Sevreské smlouvy včetně sfér vlivu (pod skutečně tureckou nadvládou zůstává jen oranžová část s největší částí italskou - zeleně)

Istanbul byl na chvíli od 13. listopadu 1918 a na dlouhou dobu od 16. března 1920 do 6. října 1923 okupován a město bylo rozděleno na zóny podobně, jako po 2. světové válce Berlín, nebo Vídeň.

Fransız = francouzský
İngiliz = britský
İtalyan = italský
Yunan = řecký

POZNÁMKA: Bylo těžké najít byť zmínky o okupačním rozdělení Istanbulu do zón. Snad se za to Turecko stydí, a tak si to moc nepřipomíná. Při hledání se všude možně podbízely mapky poválečného rozdělení Berlína, nebo okupační zóny Německa.

ZAJÍMAVOST: Osmanská říše nikdy Istanbul nezažila, jen Konstantinopol. Ta byla oficiálně přejmenována na nový název Istanbul až roku 1930.

První zmínka o Ankaře coby hlavním městě budoucí republiky je z dubna roku 1920, kdy byla právě tam sestavena prozatímní vláda budoucí republiky. Nezávisle na rom také smlouva z Sèvres ze srpna 1920 uvádí jako hlavní město nové Osmanské říše Ankaru. Byly to spíš návrhy než jednoznačná rozhodnutí.

ZAJÍMAVOST: Zatímco se o území Osmanské říše popraly jak okolní země, tak vzdálené imperiální mocnosti, nebylo mezi nimi Bulharsko. To bylo totiž také zařazeno na seznam států, které prohrály válku, a tak i Bulharsko se muselo zmenšit, zaplatit 2,25 miliardy franků a například "dodávati státu srbsko-chorvatsko-slovinskému po dobu pěti let ode dne, kdy nabude mírová smlouva působnosti, 50.000 tun uhlí ročně." Smlouva z Sèvres zavazuje Bulharsko ku převzetí části veřejné o tureckém dluhu. (viz archiv Senátu České republiky).

13. říjen 1923. Tímto dnem se Ankara stala hlavním městem Turecké republiky. Zatímco Istanbul byl vlastně symbolem říší, Ankara se stala symbolem republiky. Přestože byla Ankara předurčena pro tuto roli svou polohou, nebyl výběr tohoto tehdy nevelkého města samozřejmý. İsmet Paşa podal s částí parlamentu návrh, aby se hlavním městem stala právě Ankara. Důvod byl především vojenský a ten, že toto město bylo etnicky opravdu turecké, na rozdíl od multietnických měst napříč současným Tureckem. Nesmíme zapomínat, že Istanbul byl těsně předtím ještě okupován armádami cizích zemí (jejich odsud se dokončil jen o tři dny před návrhem). Volbu Ankary zdůvodnil následovně: "V Lausanne se setkávám s delegáty, specialisty a diplomaty západního světa. Chápu to ze všech hledisek. Z našeho pohledu je problém důležitější a má různé fronty. Za prvé jsou úžiny (Bospor, Dardanely, pozn. aut.) vojensky zcela otevřené, zcela nejisté. Jsme v této situaci. a chceme nový stát provozovat jako anatolskou vládu." Je zde zmíněno město Lausanne. Právě tam začala 20. listopadu 1922 konference, která vyvrcholila podpisem smlouvy 24. července 1923.

ZAJÍMAVOST: Ankara byla hlavním městem keltského království Galacie [WIKI] neboli Galie východu (neplést s Galícií neboli Haličí, dnes částečně v Polsku, částečně na Ukrajině). Pro Kelty používali totiž Helénové označení Galatai. Apoštol Pavel vytvořil „List Galatským“ (turecky ‚Pavlus'un Galatyalılara mektubu‘), součást Bible, Nového zákona. Istanbulská nejslavnější věž Galata je tedy vlastně věží Keltskou (a janovští coby její stavitelé ji nazývali Věží Kristovou, Christea Turris). Podobně fotbalový klub Galatasaray SK se tak dá překládat jako palác Keltů. Ten byl založen pro studenty výběrové střední školy Galatasaray.

Ankara se vlastně nazývala Angora a nepřímo má vztah svým způsobem i k českému profesoru Bedřichu Hroznému. Právě ten jako první na světě rozluštil chetitštinu (jazyk Chetitů) a položil tak základy oboru chetitologie. Jméno tohoto města totiž vychází z chetitského Ankuwaš, pokračuje přes antické Ánkyra a Ancyra (řečtina a latina), Engürü (otomanská turečtina) do Ankara. Především západní svět používal verzi Angora, která vydržela 29. března 1930. Od toho data turecká pošta přestala doručovat do Ankary korespondenci, adresovanou do města Angora.

ZAJÍMAVOST: Byl to právě profesor Hrozný, který ve svých záznamech hovořil ještě roku 1925 o tomto městě jako o Angoře (nikoli o Ankaře).

DOPORUČENÁ LITERATURA:
Mehrdad Kia: The Ottoman Empire
Mehmet Maksudoğlu: Osmanlı Tarihi (1289-1922)
Christine Woodhead: The Ottoman World
Douglas Arthur Howard: The History of Turkey
Selcuk Aksin Somel: The A to Z of the Ottoman Empire
(kolektiv): The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Volume II
Smlouva ze Sèvres (PDF)

Patrik Veselík