Fotbal: Istanbul United

Středomořské národy jsou známy svým bouřlivým fanděním fotbalu, a to na úrovni, kterou z Česka neznáme. Rivalita klubů je na ostří nože (někdy doslova), podpora klubů téměř bezmezná. Přesto se v Istanbulu stalo něco, co je za normálních časů zcela nemožné – spojení všech tří hlavních klubů Istanbulu.

Tento příběh začal u orosené sklenice v centru Istanbulu, zcela nečekaně:
Hehe…
Co se směješ?
Ale, vidím GS támhle na tričku.
A co je GS, to víš?
No jasně! Co krát jsem je viděl.
To jsem netušil, že jsi až takový fanoušek!
No jasně! To se vždycky nasměju.
Nasměješ? Tak moment. Hovoříme o tomtéž doufám?
No přece Mr. GS, Genzer, Suchánek. [ČSFD]
Aha. Tak to není zrovna ono. Když uvidíš v Istanbulu GS, tak to znamená Galatasaray, tedy stejnojmenný sportovní klub.

Fakt? Tak to jsem netušil.
Znáš nějaké fotbalové kluby Istanbulu?
On jich má víc?
No město s řekněme 20 miliony lidí a bude mít jen jeden, viď.
Vlastně taky pravda.
Tak znáš nějaké?
No nevím, jestli to je z Istanbulu, ale Bešiktaš, jestli to říkám správně.
Nejenže správně, ale navíc přímo z Istanbulu. Trefa hned napoprvé. Další tušíš?
Moment, Václav Kadlec tam šel, nebo Filip Novák letos v létě, takový žlutý a tmavě modrý…
No, vidíš, to zní dobře, pokračuj…
Jo? Počkej… Fene… to asi nedám.
Nebudu tě trápit. Fenerbahče.
Tak, to je ono!
Takže teď máme istanbulskou tradiční trojku pohromadě – Bešiktaš, Fenerbahče, Galatasaray (pořadí podle abecedy, radši dodávám).
To to tady opravdu každý zná?
To si piš! Typická je otázka místních kterému z těch tří klubu fandíš, jako kdyby nic jiného na světě nebylo. A někteří moudří rodičové dokonce když mají tři děti, tak každému „přidělí“ jeden klub, aby když kterýkoli z nich vyhraje, měli dohromady radost. Ale zpátky k těm klubům. Mají dokonce svoje rozhlasové a televizní stanice, svoje karty do mobilů, svoje klubové časopisy, snad v každém obchodě reklamní předměty obou klubů od zapalovačů po penály do školy, snad není obchodní dům, kde by neměli své klubové prodejny… Míru zapálení lze vidět i na tom, že plno lidí vidíš na ulicích v klubových barvách i mimo zápasy, děti tak jdou do školy, rodiče do práce, celá alba oslavných písní na každý klub, na auta se za velmi dlouhé peníze kupují poznávací značky s písmeny GS, BJK nebo FB, dokonce se za dlouhé peníze draží…

To u nás takovýhle bláznění není, my jsme normální.
Nemáš pravdu a hned dvakrát. U nás to je trošku taky.
Neříkej mi, že v Česku jsou třeba u sušenek dvě verze, Sparta a Slávie?
Tos mi nahrál na smeč, jen se oblízneš. Co to zrovna žmouláš v puse?
Bonbón.
No to vím, taky ti není moc rozumět. Jakej?
Klokanku.
A to je jaký klub?
To je bonbon a ne klub… jo počkej, Bohemians Praha?
No jasně! A co další bombóny, Slávijky?
Vidíš, to je taková samozřejmost, že to ani člověk nevnímá.
To zas Turci by mohli říct, že my to přeháníme, když máme specializovaný i bonbóny podle klubů a ne jenom obaly.

...nabídka oblečení...

....a tady je jeden příklad klubové hymny

Cože, až tak? V Česku nebývá nic, nebo maximálně jedna prodejna u stadionu, to je všechno.
Tady se to neskutečně prožívá. A pomohl tomu i převrat roku 1980.
Co má politika společného s fotbalem?
Dost. Do té doby svou vášeň utápěli v soupeření levice a pravice, nakonec i velmi krvavě, zemřela spousta lidí, zavražděná těmi druhými. Také proto nakonec byl ten převrat, aby to šílenství zastavil.
Tak to je hrůza.
Samozřejmě ten převrat je složitější, já z toho beru jen tuhle část. No a potom se jejich pozornost napřímila jinými směry, hlavně na fotbal. Takže se posílily půtky mezi fanoušky klubů.
Turci, no, násilí, to je pořád.
Já bych byl opatrnější v tomhle napadání.
Ty aby ses jich nezastal.
Nezastávám se nikoho. Ale říká ti něco zápas Juventus Turín a Liverpool FC v Bruselu koncem května 1985?
Moment… Nestalo se tam něco?
Stalo. Zemřelo 39 lidí, 600 zraněných. Dokonce se to dostalo možná nechtěně i do slavného českého filmu.
Cože?
No film od Menzela – však když večer byla oslava v hospodě v tom filmu, no…
Slavnosti sněženek?
To je super film, ale ten měl premiéru 2 roky před touhle tragédií, to byl jiný.
Vesničko má středisková?
Pravda, tam se to mihlo! Jak se Otík Rákosník díval na televizi, když se otrávil Jarda, syn Karla Pávka. z nešťastné lásky A co třeba film Proč? [ČSFD]
Co Proč?
To je film Karla Smyczka podle skutečných událostí, jak jeli fanoušci TJ Sparta ČKD Praha rychlíkem 649 Hron z Prahy do Banské Bystrice. Po cestě měli zdemolovat 8 vagonů a ohrožovat cestující.
Kdy se to stalo?
V noci z úterý 18. na středu 19. června 1985.
Takže ještě za komančů. To se tedy děly věci.
Takže když budeš brblat na Turky, tak si vzpomeň na Brity, Italy a další. Násilí na fotbalových zápasech bývalo dost časté.
Tady se taky děly věci, to ano. Třeba když to fanouškové přehnali, tak na další zápas pustili jen ženy a děti. To bylo v září 2011.

To jako fakt?
Ano. Šlo o zápas istanbulského Fenerbahče a klubu Manisaspor.
Ten je odkud?
Město Manisa, zhruba čtvrt milionu lidí, na západě Turecka.
Aha. Jak se jim hrálo před prázdnými ochozy?
Jak prázdnými? To bylo plné! A fandilo se mohutně.

A nebylo to jenom jednou. Pro změnu Bešiktaš také sledovaly ženy na podzim 2013, Galatasaray sledovaly jen ženy v květnu 2014.
To jsou teda věci! A co s tím Istanbul United? [ČSFD]

To je název dokumentárního filmu s neuvěřitelným příběhem. Oni původně přijeli na jaře roku 2013 natáčet o fanoušcích těch tří istanbulských klubů. Jenže v průběhu natáčení se stalo něco, co nemohl nikdo předvídat. Začaly události v Gezi parku, milionové demonstrace nejen v Istanbulu, ale v desítkách měst napříč Tureckem. A tento dokument zachytil něco, co nikdo nepředvídal. Fanouškové a vzájemní nepřátelé na život a na smrt si uvědomili, že jejich skutečným nepřítelem není ten jiný fotbalový klub, ale vláda v čele s premiérem. Proto se film od základu změnil a dostal nakonec jméno Istanbul United. A první promítání bylo 12. dubna 2014 právě tady v Istanbulu, další bylo v Česku. Ale speciální promítání mělo být i v prosinci 2017 v Dejvickém divadle včetně účasti režiséra.

Ano, tady vidím, že šlo o spolupráci čtyř zemí včetně Česka!
No vidíš.
Tys ten film viděl?
Nejenže viděl, ale první festivalové promítání v Istanbulu i s diskusí s tvůrci filmu, i jsem ty události viděl a zažil na vlastní oči a kůži.
Podepíšeš se mi?
Blbče…
Hele, mluvil jsi o klubových barvách.
Už jsem říkal, že Fenerbahče SK má tmavě modrou a žlutou. Bešiktaš JK má černou a bílou, Galatasaray SK má teď červenou a žlutou.
Oni měli dřív jiné barvy?
Snad všechno, co šlo, jako bíločervenou, nebo třeba i modrožluté barvy Fenerbahče. Nakonec se ustálili na červenožluté kombinaci, kterou v poslední době poněkud ztmavili, takže spíš rudá a žluto-oranžová. Někdy vypadají jako sešívaní (Slavia Praha), někdy mají pruhy jako nějaký španělský klub či který.

Myslíš Valencia FC, to je pravda. To mi připomíná barvy AC Sparty Praha.
Ale když jsi ty mluvil jako znalec českých fotbalistů, kdo ještě hrál?
Milan Baroš byl myslím v tom Salatasaray…
Tak to nevyslovuj ani potichu. Galatasaray! Nebo bys tu přišel k úhoně.
Proč? Ty je žereš, nebo co?
Ne, nejde o mě. Ten tvůj přeřek má význam. Je to jako kdybys řekl, že Galatasaray jsou saláti.
A kde mají stadion?
To je taky příběh. Kdysi neměli žádný, tak hráli na stadionu Taksim, nebo na stadionu Bešiktaše. Pak měli problémy se stavbou vlastního, protože přišla válka. Nakonec měli stadion támhle… počkej, támhle, vidíš to, jak tam jsou ty nové mrakodrapy?
Jo tady v Mecidiyeköy, v Šišli?
Ano. Ale výsledek vidíš sám.
A kde teď hrajou?
Mají asi 9 let nazpátek postavený Türk Telekom Stadyum. Tedy ono se to původně jmenovalo Arena, ale Recep Tayyip Erdoğan v jednom z projevů koncem května 2017 (vlastně těsně před výročím událostí Gezi parku) připomenul, že v antické době v arénách umírali lidé, a tak se dnešní sportovní arény napříč Tureckem jak o závod předháněly v tom kdo se rychleji přejmenuje v čele s Galatasaray. Jestli šlo o snahu klubu odčinit velký protest proti němu v lednu 2011, nedovedu říct. Vidíš, teď jsi mi připomněl – vlastně v přechodné době hrávali taky na olympijském stadionu.
Olympijském? Ona byla v Istanbulu olympiáda? Nevzpomínám si.
To ani nemůžeš. Možná to bylo štěstí, že to bylo nakonec nedopadlo.
Asi jako olympiáda v Praze.
To je jiný případ. Nad Istanbulem vyhrálo Tokio.
Moment, letos měla být olympiáda v Tokiu, ale díky COVID-19 se to posunulo na příští rok.
Ano, to je přesně tahle olympiáda.
Tak to je možná ještě štěstí. To by asi nebylo pro tureckou ekonomiku zrovna štěstím vynaložit ještě další náklady na něco, co se třeba ani konat nebude. A kde je ten stadion Taksim?
Ten už dávno není, místo něj je Gezi park od roku 1951.
To už je podruhé, co dnes zmiňuješ tenhle park v souvislosti s fotbalem.
I fotbal je v Turecku spojený s politikou, ať chceš nebo nechceš.
Jako levice, pravice a tak?
Doslova. Třeba Fenerbahče z asijské strany Istanbulu je typicky obdivován levicově zaměřenými fanoušky. Pokud to přeroste do extrému, tak hovoříme o ultras. Pro tento klub to jsou Boğaz Holiganları (Bosporští chuligáni), nebo Genç Fenerbahçeliler (mladí fenerbahčové, nebo jak to upravit).
Prostě frenetičtí bačové.
Když chceš… Ultras Galatasaray si říkají UltrAslan (kombinace slov „utra“ a „aslan“, turecky lev, symbol klubu). Ultras Bešiktaše zvaní Çarşı [čárši] s anarchistickým A jsou mezi nimi suverénně nejstarší, dokonce se dostali do Guinnessovy knihy rekordů.

A čím proboha? Počtem zraněných?
To ne. V zápase 24. října 2007 byli nejhlasitější na světě, kdy dosáhli 132 decibel.
No, nejsou to mrtví nebo zranění, ale že by se bylo čím chlubit…
Jindy zase bojovali za Turecko bez atomových elektráren.
Ty snad nejsou tak zlé, ne? Lepší než uhlí.
Uhlí je zlo, ale to mohou být i atomové elektrárny, navíc když se k tomu přidá nespolehlivý dodavatel a region s častými a silnými zemětřeseními. Při protestech proti tomu se používala skladba Radioaktivität německých Kraftwerk.

(původní video bylo z Youtube odstraněno, namísto něj vkládám zmíněnou skladbu, upravenou svými tvůrci, tentokrát po nehodě v japonské Fukušimě)

Takže opět politika. A že v Turecku znají nějakou neznámou německou kapelu. To jsou rappeři?
No teď ses ukázal. Jednak desítky let existující legenda (ta písnička je z roku 1975), jednak cokoli, jen ne rap. Nezapomeň, že Německo bylo svého času nějako jako virtuální soused Turecka.
Takže opět politika.
Opět, a nejen v tomto případě. Také se stali jedním ze symbolů právě událostí v Gezi parku. Byli to právě oni, kdo pomohli v první den upozornit občany Istanbulu na to, co se v onom parku stalo.
Takže jsme se vrátili zase k politice a už potřetí ke Gezi parku. Tedy dívám se na Wikipedii a o kombinaci Gezi a Çarşı nevidím v turecké verzi ani slovo.
To bych raději nekomentoval, jen drobnost – může tam zapisovat kdokoli? Může. A na druhou stranu nebyla právě Wiki v Turecku blokovaná?
To asi v Turecku jinak nejde. A Istanbul United?
To byl krásný přelud, který se rozplynul. Na památku zůstal jen ten film. Je to všechno napıcaz.

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík