Od tragického zemětřesení uplynulo několik dnů. Počet zraněných již téměř nestoupá, zato roste počet mrtvých. Občas probleskne zpráva o nějakém zachráněném. Co může překvapit středoevropana velkých zemětřesení více méně nepolíbeného?
Zemětřesný roj trvá dny i týdny
V České republice se zemětřesení sice vyskytují, ale úctu a strach před tím má jen malý region na západě země (oblast Nový Kostel na Chebsku a třeba zemětřesení z roku 1985, které poškodilo 15 % tamních budov), případně na ostravsku (tam je to následek důlní činnosti). V Česku si spíše lidé nadšeně a vzrušeně volají, že cítili zemětřesení. Tento pocit v Turecku naprosto neznají, protože vědí, že při tom mohou také umírat lidé (však jen v průběhu 20. století to byly desítky a desítky tisíc zemřelých, staticíce zraněných).
V Česku se soustředíme na jeden otřes, protože víc při tak slabých otřesech obvykle necítíme. Při silném či obrovském zemětřesení je člověk schopen cítit nejen hlavní otřes, ale také dotřesy neboli následné otřesy. Ty mohou trvat i delší dobu. Při každém takovém otřesu si lidé jednak připomenou ten hlavní a často likvidační otřes. Nikde není řečeno, že právě probíhající otřes není předzvěstí silnějšího, případně ještě silnějšího, než byl ten původní. A pokud je někdo v závalu, tak zřícený dům se může následkem kteréhokoli otřesu ještě posunout a zpečetit osud nejen těch zasypaných, ale také záchranářů.
 |
Mapa a četnost otřesů od 30.10. za několik dní
|
Proč si prostě nepostaví lepší domy?
To by opravdu nikoho v Turecku nenapadlo. Ještě, že přišli Češi, aby poradili! (podobně chytrých je samozřejmě víc). Turecko po posledním opravdu katastrofickém zemětřesení roku 1999 zásadně změnilo dosavadní zákon o budovách (který platil ještě od roku 1975), aby nově postavené budovy byly schopny zemětřesení odolat.
Vedle této teorie je potom praxe. Nové budovy se již s tím stavějí (a pokud ne, jde o kriminální čin, kde samozřejmě platí - není žalobce, není soudce, ruka ruku myje, já na bráchu, brácha na mě, a tak dále podle tety Kateřiny). Turecko je prostě země jako každá jiná, kde jsou i tací, kteří zákony neporušují, a ti jiní. Stavební a bezpečnostní předpisy a zákony se porušují také v Česku nebo na Slovensku, viz spadlý most, do kterého vrazil rychlík (
železniční nehoda ve Studénce roku 2008),
Trojská lávka v Praze atd. (a to tam nikde není zemětřesení, na které by to bylo možné svádět).
Další je otázka vhodného pozemku. Jak je to stále častější, staví se kdekoli, kde se jen naskytne byť drobná příležitost. Někdy je důležitější postavit mnohapatrový dům, než to místo vynechat kvůli nevhodnému podloží. Někdy finance převáží i fyzikální zákony.
Něco podobného se děje i v Česku, i když ne v takové míře. Zatímco v Turecku je to spíš otázka velkoměst, v Česku spíš novousedlíků v malých sídlech. Hlavně břehy vodních toků lákají ke stavbám domů na romantickém místě. To je problém především malých měst a vesnic v prostoru bývalých Sudet, kde znalost místního prostředí zmizela roku 1945, a tak se přestaly udržovat tamní lesy apod. A výsledkem mohou být katastrofální následky při povodních, viz Troubky roku 1997, když se staví v potenciálně záplavovém území. To se začalo opět řešit až následkem povodní v letech 1997 a 2002. Neudržované lesy a jiné přírodní a zemědělské plochy potom ještě zvyšují následky takových povodní.
Další je otázka již existujících domů. To není program, kde by nějací programátoři vadnou část opravili a druhé úterý v měsíci si dům stáhl opravu a po starostech. Také je nutné se vypořádat i s dědictvím po předcích, jako je vlna divoké výstavby v Istanbulu, kdy se namísto kvalitního říčního písku používal písek mořský. Ten totiž neustále obsahuje sůl, která výsledný železobeton výrazně rozrušuje a zásadním způsobem snižuje pevnost. Proto se například v Istanbulu mohutně přestavují tak 40 let staré domy, aby se tohoto slaného prokletí zbavily (což je vidět snad na každé ulici). Přesto je to proces na spoustu let. Jednak musí být kdo by to fyzicky realizoval, navic musí být někdo, kdo to zaplatí. Otázka nových domů je spojená také s povinným pojištěním proti přírodním katastrofám, DASK (Doğal Afet Sigortaları Kurumu) od roku 2000, což je součástí nových opatření.
Zatím to vypadá, že jde řeč o jednom zemětřesení. Jsou ale oblasti (a provincie Izmir mezi ně patří), kde každoročně proběhne spousta otřesů, silných. Ty sice mohou budovy přečkat bez zásadní úhony, ale postupem času mohou vznikat trhliny a jiné problémy. Někteří vlastníci problémy řeší promptně, někteří liknavě, někteří vůbec. A výsledkem může být právě případ oněch několika zrhroucených budov ve městě Izmir. A samozřejmě nesmíme ignorovat současnou pandemii, kvůli které má kdeco jiný až zcela odlišný průběh, než v předchozí době.
Zveřejňování jmen
Obzvlášť po přívalu GDPR dokonce některé školy a školky v Česku zakazovaly dětem, aby si svoje výkresy podepisovaly. V Turecku se v případě katastrof na nic takového ani nepomyslí, naopak se jména zveřejňují a všude. Příkladem je po 65 hodinách v sutích včera zachráněná tříletá holčička Elif Perinçek [perinček]. Tím se odlehčí situace rodiny a známých, kteří nemusejí čelit náporu svého okolí s dotazy, protože se všichni dozvěděli, že je zachráněna. Namísto fotky vkládám obrázek, kde právě ona drží za ruku záchranáře, což se stalo symbolem záchranných akcí s mottem "Navzdory všemu existuje naděje".
Soudržnost a nezištná pomoc
To je asi první, co překvapuje všechny, jak Čechy bez zkušeností s Tureckem, tak ty, kteří zde žijí dlouhou dobu. Lidé i firmy houfně nabízejí pomoc, neptají se "a co za to?", nemají přímou snahu o nějaký obchod, něco za něco. Tato část světa občas zažije nějakou přírodní katastrofu, lidé jsou naučeni s v takových případech pomáhat. Vědí, že je to lidská povinnost, věřící by řekli "křesťanská povinnost", muslimové mají totéž. A řečeno nechutně pragmaticky - vědí, že dnes jsi to ty, kdo potřebuje pomoc, zítra to mohu být já. Proto se hned objevil seznam hotelů a penzionů, kteří zdarma ubytují ty, kteří přišli o střechu nad hlavou.
Mezinárodní pomoc
Soudržnost a pomoc si neupírají ani vzájemně ne zrovna přátelsky se chovající státy. Poslední dobou se například výrazně vyhrocovala situace mezi Tureckem a Řeckem. Přesto si do několika hodin volaly hlavy obou zemí, vzájemně si kondolovaly a nabízely pomoc. Kancelář prezidenta republiky zveřejnila s poděkováním seznam zemí, které s Tureckem soucítí.
Ano, zde může kdekdo cítit politiku, ale když nic, tak vyjádřit soucítění, nabídnout pomoc i za to poděkovat, to je slušnost, ač si o tom či onom politikovi či političce můžeme myslet své.
Komentáře
Okomentovat