Máchu mohly zvát hrdličky zahradní z Evropy jen v Istanbulu

Tohoto ptáka známe také z České republiky ze všech možných parků. Ale jen nejstarší (a navíc přírodovědci) si vzpomenou na doby, kdy tyto hrdličky nebyly v Česku, či dokonce že se v Evropě vyskytovaly jen v Istanbulu a okolí. Co se stalo? Jak mohly tady zvát ku lásce hlasem, aniž by byly v Čechách?

Nejdříve si ji trochu představme. "Naše" hrdlička zahradní je pták z čeledi holubovitých, rod hrdlička. Hrdlička zahradní měří na délku 31 až 33 cm, asi jako holub domácí. Rozpětí křídel hrdličky zahradní je asi půl metru. Peří má béžově hnědou barvu, přímý zobák má šedou barvu, nohy růžovočervené. Stejně jako holubi krmí svá mláďata v prvních několika dnech tzv. holubím mlékem (též holubí kaše), které se tvoří ve voleti jak samici, tak samci (tomu dokonce víc).

Jméno druhu

CZ: hrdlička zahradní
LAT: streptopelia decaocto
EN: Eurasian collared dove
TR: kolyeli kumru (často jen „kumru“, výjimečně i „dere kumrusu“)

pár hrdliček zahradních

Hrdlička zahradní v Evropě

Přestože je tento pták dnes samozřejmou součástí přírody napříč Evropou, dostal se tam ale až v průběhu 20. století spolu s oteplováním. Původním domovem měla být střední a jihozápadní Asie. Na Wikipedii je znázorněn postup hrdličky zahradní Evropou. Na území současné České republiky byla poprvé spatřena roku 1942 v Brně (takže první výskyt: Protektorat Böhmen und Mähren). Podle mapky se hrdlička zahradní šířila nejdřív na severozápad v pásu Bulharsko > Srbsko > Maďarsko > Česko > Německo, až následně z tohoto pruhu do stran. Zajímavé je, že do Řecka se dostal až v období let 1963 až 1973. Jih Itálie a většina Španělska zaznamenaly trvalé osídlení hrdličkou zahradní poprvé až mezi lety 1990 a 2005.

Mapa šíření hrdličky zahradní po Evropě

Jak je to tedy s Karlem Hynkem Máchou? Jeho „hrdliččin zval ku lásce hlas“ nebyl hlas hrdličky zahradní, nýbrž hrdličky divoké (latinsky "streptopelia turtur", turecky üveyik). Ta se ale člověku spíš vyhýbá, na rozdíl od hrdličky zahradní. A sám básník předkládá hned v následujícím verši důkaz „kde borový zaváněl háj“ (prostě kde byl háj z borovic, které voněly). Hrdlička zahradní ráda obývá člověkem vytvořené zelené části měst, jako zahrady, parky, nebo hřbitovy.

Jaký byl výskyt v Turecku?

Tady šlo o Istanbul a západní část Anatolie. Poprvé byla hrdlička zahradní spatřena v Istanbulu v dubnu 1864. Turecké záznamy ale někdy zřejmě zaměňují hrdličku zahradní a hrdličku senegalskou. Tak jako tak jde doposud o západ Turecka s pásem podél Středozemního moře a ostrovy výskytu také uvnitř Anatolie.

Mapa výskytu hrdličky zahradní v Turecku a okolí

V Turecku se také vyskytuje [viz univerzitní výzkumy PDF1; PDF2] příbuzná a velmi podobná hrdlička senegalská (latinsky streptopelia senegalensis), která je o něco menší (dorůstá až 25 cm). Zahraniční zdroje výskyt v Turecku prozatím popírají (může jít o nedostatek informací), všem na vlastní oči a uši jsem je viděl (čtvrť Bayrampaša, evropská část Istanbulu); za několik měsíců jsem ale viděl pouze tento druh.

 

Jak hrdličky odlišit podle hlasu?

Zde jsou velké odlišnosti, které dovede odlišit i laik:

• gů-gůů-gu: hrdlička zahradní používá tři slabiky
• guk-gů-gů-gu-gu: hrdlička senegalská používá pět slabik, i když jsou odlišnosti (viz jiný hlas z Jihoafrické republiky)
• hrrrrr- hrrrrr: hrdlička divoká mnohokrát opakuje (odtud dostala také své jméno)

Protože asi nikdo nebude hrdličky chytat a měřit délku, lze je poznat například podle krku. Hrdlička divoká má na straně tři černé pruhy se světlemodrým okolím, hrdlička zahradní má zezadu krku jeden silný černý pruh s tenkou světlemodrou čarou okolo. Hrdlička senegalská nemá pruh žádný.

A jak je to s "cukrováním"?

V Česku se hrdličkám přikládá hlasový projev "cukrů cukrů". Však se o tom zmiňovali i nesmrtelní Šimek a Grossmann:

GROSSMANN: A co má bejt se sovou ptákem?
ŠIMEK: Co dělala sova pták, když ponocný dělala hů hůhů?
GROSSMANN: Co by dělala? Chrčela si to svý tradiční cukrů cukrů a koukala Edisonovi přes rameno, jak vynalézá žárovku – metlu lidstva.
ŠIMEK: Ale sova přeci nedělá cukrů cukrů, sova dělá hů hů.
GROSSMANN: Jo. A co potom podle tebe dělá ponocný? Cukrů cukrů, že jo? Vždyť si to zkus.
ŠIMEK: To můžu. Je jedna hodina, cukrů cukrů. To je blbost, to jsem neuvážil.
(Návštěvní den č. 2, Pytel plný problémů Šimka a Grossmanna - ponocování)

Hrdličky, které se vyskytují na území České republiky, necukrují. Tento zvukový projev má hrdlička chechtavá (latinsky streptopelia roseogrisea), typická ze suchých oblastí severní Afriky (jižní část Sahary, pás od Senegalu přes Mali nebo Čad až po Súdán). Není to ale vysloveně naše cukrů cukrů (evidentně odvozené od cukru), ale spíš ku krrrůůů ku krrrůůů.

Jedny z nejlepších map rozšíření jednotlivých druhů hrdliček lze najít na xeno-canto.org:
hrdlička zahradní https://www.xeno-canto.org/species/Streptopelia-decaocto
hrdlička senegalská https://www.xeno-canto.org/species/Spilopelia-senegalensis
hrdlička divoká https://www.xeno-canto.org/species/Streptopelia-turtur
hrdlička chechtavá https://www.xeno-canto.org/species/Streptopelia-roseogrisea

(pouze výskyt hrdličky zahradní je pro Turecko sporný)

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík