Vrstvením vrstev tenkého těsta s ořechy vznikne baklava, tedy turecká verze. Ještě syrová baklava se rozkrájí, poté upeče a na závěr prolije sirupem. To znají nejen v Turecku, ale v mnoha dalších zemích na světě.
33letý Ahmet Özen ze Sakarye dokázal vytvořit nejmenší kousky na světě, na jeden plech se jich vešlo 1386. Každý z nich vážil 2,5 gramů. Trik není pouze v prostém nakrájení na menší díly, ale také v jemnosti surovin, tloušťce těsta a počtu vrstev.
 |
| Zdroj: https://www.haberturk.com/bir-tepsiye-1386-baklava-dilimi-sigdirdi-2986326 |
 |
| baklava: rekordní (vlevo) a standardní (vpravo) |
 |
| Zdroj: https://www.netgaste.com/video/6528687/tepside-tatlida-dunya-rekoru |
Pro některé typy návštěv může tak malá baklava sloužit jako zbraň proti vyjedení celého talíře. Také vypadá lépe dát třeba pět kousků (i když titěrných), než jeden pořádný (který může být jako deset malých). Někteří hosté neocení, že jim dáte pořádný kus, protože jste dali jen jeden (a zapřou, že jste nabízeli další). Ovšem kdyby tvorba 1386 dílků na jediném plechu byla snadná, nevznikl by záznam v Guinnessovce.
Opravdu Guinness?
Guinnessovy světové rekordy (před rokem 2000 Guinnessova kniha rekordů), to je název encyklopedie světových rekordů. Ta nový rekord zatím nezahrnula, zato se zmiňuje o tři roky starém rekordu. Tehdy se v Ankaře firma Mado rozhodla, že v průběhu Ankara Gastronomy Summit 2018 / Travel Expo Ankara vytvoří největší baklavu na světě (myšleno plech a nikoli kousky). Výsledek měl 513 kilogramů.
Nástin historie
Původní turkická sladkost se z střední Asie rozšířila společně s turkickými národy směrem na západ, baklavu si oblíbili také v okolních neturkických zemích, takže lze dnes najít baklavu od Balkánu přes Blízký východ až po Írán nebo Afghánistán. Mnozí vědci se snaží do této teorie vytvořit odbočku umělou teorií jazykovým rozborem, ovšem jde spíš o podobnost slov než o skutečný důkaz reálného historického vztahu (Arménie a lavaš), nebo natolik odlišnou recepturou, že jde o zcela jiný pokrm (viz antické Řecko a gastris).
Starší verze vycházela z medu a vlašských ořechů. Palácová kuchyň Topkapi v Istanbulu (tehdy) tradiční recept upravila (například použitím opravdu tenkého těsta), a tak vznikla dnešní forma. Vedle verze z vlašských ořechů (typická nejen pro střední Asii, ale také pro část Turecka v širším okolí Istanbulu) vznikla verze s pistáciemi (Cevizli x Antep fıstığı). Zřejmě centrem pistácií je město Gaziantep (u hranic se Sýrií), který je má přímo v názvu (turecky se pistácie řekne Antep fıstığı). Turecký patentový úřad dokonce přijal požadavek na ochranu jména Antep Baklava pro verzi baklavy právě z tohoto města na jihovýchodě Turecka. Tuto verzi lze najít v Istanbulu poměrně často, protože je pro místní exotickou. Skuteční místní si tradičně doma připravují verzi z vlašských ořechů, a tak si variantu s pistáciemi koupí, mají-li chuť. Ovšem nedá se říci, že baklava s pistáciemi znamená baklavu z Gaziantepu. Podobnou verzi připravují například v Afghánistánu.
Prapůvodní verze se silnějším těstem je vzdáleně podobná středoevropskému závinu. Zatímco baklava je plochá, závin se (jak již jméno prozrazuje) zavine. Vlašské ořechy jsou součástí obou, ovšem v závinu hraje větší roli například nakrájená jablka. Dodatečné oslazení sirupem může být palácovou úpravou, protože cukr je relativně nový, dříve se používal ke slazení spíš med. Řepný cukr si vlastně nepřímo vynutil Napoleon, protože se byl dovoz cukrové třtiny blokován. První továrna měla vzniknout v Německu roku 1802. Přestože historie výroby třtinového cukru je stará prý až 10 tisíc let, šlo o záležitost spíš bohatších a přímořských států teplejších oblastí než střední Asie, odkud baklava pochází.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat