Turecký COVID-19 report: nejhorší za celou pandemii

Turecko zažívá další vlnu případů COVID-19, horší než kdy předtím. Čísla se zhoršují ve všech provinciích; jde nejen o pozitivně nakažené, ale také o počty úmrtí. Stát reagoval víkendovými zákazy vycházení (s výjimkami), ale občané jsou již ze situace natolik unaveni, že je ignorují. Policie se začíná uchylovat k razantnějšímu vymáhání nařízení.

Předchozí týden přestavilo Ministerstvo zdravotnictví týdenní report s velkým zpožděním, nyní již v sobotu. Zřejmě se spoléhá na to, že tisk si bude všímat barevné mapky, vycházející z týden starých hodnot, takže si nových čísel nebudou tak všímat. A zdá se, že tato strategie vychází. Některá média sice napíší čísla, ale to lidem moc neříká. Do vlastní mapy podle oficiálních čísel se pouští málokdo.

Porovnání s minulými týdny vypadá situace následovně:

Měřítko Žít İstanbul: počet nově pozitivních na 100.000 za 7 dní pro danou provincii je následující:

•     0 až 19,9 případů: MODRÁ
•   20 až 49,9 případů: ŽLUTÁ
•   50 až 99,9 případů: ORANŽOVÁ
• 100 až 199  případů: ČERVENÁ
• 200 až 399  případů: FIALOVÁ
• 400 a víc případů:     ČERNÁ

Oficiální měřítko: počet nově pozitivních na 100.000 za 7 dní pro danou provincii je následující:

•     0 až 19,9 případů: MODRÁ
•   20 až 49,9 případů: ŽLUTÁ
•   50 až 99,9 případů: ORANŽOVÁ
• 100 a více případů:   ČERVENÁ

Při použití oficiálně nastaveného měřítka vypadá Turecko následovně:

Modrá zcela zmizela, takže už není ani jediná provincie s počtem nově zjištěných pozitivních pod 20 na 100 tisíc obyvatel.

Porovnání s minulými týdny vypadá situace následovně:

Výčet provincií s více než 200 případy na 100 tisíc obyvatel:

provincie s více než 200 případy na 100.000 obyvatel za týden

Kolik provincií je v dané kategorii?

V polovině února se poměrně kompaktní žluto-oranžová rozprostřela od modré až po fialovou. Od března se situace viditelně zhoršuje týden co týden, od poloviny března se každým týdnem změní dominantní kategorie:

• 27.2. až 5.3.: žlutá (23 provincií)
• 6. až 12.3.: oranžová (33 provincií)
• 13. až 19.3.: oranžová (26 provincií)
• 20. až 16.3.: červená (30 provincií)
• 27.3. až 2.4.: fialová (32 provincií)

Zázračný přelom března a dubna

V křivce denně COVID-19 pozitivních zemřelých si nelze nevšimnout přímkovosti, tedy stavu, kdy se skokově změní počet, načež hodnota zůstává téměř neměnná po řadu dní. První polovina března (tedy 1. až 15. dne) byla hodnota 66 ± 3. Poté začala stoupat, což vypadá realisticky. Posledních sedm dní v březnu se zázračně hodnoty zastavily na hodnotě 154 ± 3. Jen co se přehoupla půlnoc z 31. března na 1. dubna, čísla skokově stoupla z 152 na 176, načež stoupala poměrně realisticky dál (i když hrozivě). Kdyby bylo Turecko diktaturou, tak to lze vysvětlovat tím, že byla čísla upravena tak, aby celkový počet zemřelých za březen nebyl tak vysoký. Ostatně včera (tedy v úterý 6. dubna) jednali s prezidentem Erdoganem na nejrůznější témata předseda Rady Evropské unie, Charles Michel a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Přestože byla hlavním tématem situace ve východním Středomoří, otázka COVID-19 se nechala očekávat i vzhledem k Digitálnímu zelenému certifikátu.

Již nyní jsou počty denně pozitivně nakažených oproti prvnímu březnu pětinásobné. Počet denně uzdravených se sice také zvyšuje, ale rozhodně ne tak rychle. Počty denně zemřelých jsou oproti prvnímu březnu zhruba trojnásobné.

Ve hře není nic menšího, než letní turistická sezóna. Pokud se Turecku nepovede jakkoli razantně srazit počty pozitivních a stejně razantně zvýšit proočkovanost, může se stát, že z Evropské unie budou turisté mířit opět do Evropské unie, tedy do středomořských států (Španělsko, Itálie, Řecko). Jaro je pro turistický průmysl zanedbatelný vzhledem k letní sezóně, a tak lze na úkor vydatného léta i obětovat jaro. Je ale nutné přistoupit k přiměřeně účinným opatřením. To se ale v současné době moc nekoná. Množství chodců bez jakékoli ochrany dýchacích cest spíš stoupá, policie byla až doposud k těmto prohřeškům netečná, především na předměstích, tedy mimo turistickou zónu. A místní zaměstnanci v turismu se obvykle etablují z obyvatel právě chudších čtvrtí.

Zatímco dříve v některých čtvrtích ani při absolutních zákazech vycházení nebyl k vidění policista celé měsíce, v posledních týdnech jejich aktivita narůstá. V Istanbulu byl extrém v sobotu 3. dubna, kdy bylo výjimečně teplé a slunečné počasí, které vylákalo na nepovolenou procházku i největší dodržovače opatření. Policie v Istanbulu sice ještě nezastavuje kolemjdoucí a netvoří bariéry, ale všímá si očividného porušování nařízení, zákazníky sedící na předzahrádkách restaurací, rodiče a děti v parcích a podobně.

Zatímco Istanbul je provincie s druhým nejvyšším procentem nově nakažených, Samsun je první. Tam policie již bariéry používají. Kdo chce projít, musí se prokázat HES kódem. Policie také sleduje vjezd do provincie samotné.

Že situace není jednoduchá i v jiných státech dokazuje třeba kampaň rakouského Googlu, propagujícího roušky.

Zde jsou dosavadní extrémy. Špička první vlny má v těchto dnech roční výročí. Druhá a daleko silnější vlna vrcholila v první polovině prosince. A nyní nabíhá třetí vlna, která je už teď horší, než dvě předchozí, navíc stále sílí, nepolevuje.

To je pořád bububu, dej už s tím COVIDem pokoj!
To si přejeme všichni, aby už byl od toho COVIDu pokoj. Ale není.
Proč strašíš číslama?
Nestraším já, ani Ministerstvo zdravotnictví, které to zveřejnilo, ale čísla sama o sobě. Informují tak kdekterá média.
Proč napadáš turisty? Copak není svoboda cestovat, není to právo?
To je jako mít právo přejít silnici. Ale i přesto musíš dávat pozor na semafor, aby tě nepřejelo auto. A turisty nikdo nenapadá, po světě se cestuje z různých důvodů, například obchodníci.
Ti přece můžou mít home office a dělat videokonference, proč mají jezdit po světě? Akorát tím ničí ozonosféru.
Přesně totéž lze ale říct o turistech. Ti to navíc nemají jako pracovní povinnost, ale čistě jako koníček. I ti by mohli dělat videokonference, dívat se na webkamery, procházet se na Google mapách a tak.
To snad nemyslíš vážně?
Nemyslím, jen používám tvoje vlastní slova. Díváš se příliš přísně na obchodníky a nekriticky na turisty.
Turisté ale za nic nemohou!
'Vilma je nevinná, pane inspektore', jak by řekl policejní praktikant Hlaváček inspektoru Trachtovi v divadelní hře Vražda v saloním coupé. Tak mi řekni jak se jihoafrická dostane do středoevropského Česka? Někdo to asi přivezl, nemyslíš? Virus se sám nerozhodne 'á, támhle jsem ještě nebyl, tak hurá do Česka'.
To je sice pravda, ale proč za to můžou turisti?
Nejlepší jsou turisti, co jezdí jako o život s tím, že "já jsem turista, mě se to netýká". Virus může nakazit každého. Vždyť Česko má oficiálně několik set turistů v zahraničí, protože se tam nakazili. Ale za situaci můžou všichni, každý nějak jinak, ať je to politik, specialista, občan. Za prvé nějak se to šíří ze státu do státu, z kontinentu na kontinent, za druhé se to šíří uvnitř státu, města, čtvrti, ulice, komunity. Proč v některých státech tak špatná situace nebyla, co dělají jinak? Jsou disciplinovaní, dodržují opatření, která jsou rozumná, účinná, dobře vysvětlená i správně pochopená. Mají odpovědnost a soucit s jinými, váží si nejen svého, ale i jiných životů.
Ale my chceme přece žít, naplno žít!
Já chci, Já! Chci! Marfuška. Ty chceš žít naplno, jiní chtějí prostě přežít. Třeba s rouškou, to už se zapomnělo na 'ty chráníš mě, já chráním tebe'?
To je vina těch pražáků, viděls fotky z náplavky?
Takže pražáci můžou za to, že v Turecku je tolik pozitivních? Už to nehul, prosím tě. To už můžeš rovnou říct, že za to může Kalousek, nebo motýle. Prostě musíme být nesobečtí, ohleduplní a dělat pro to maximum. A čím lépe to budeme dělat, tím dříve ta potvornost odejde.

Patrik Veselík