Turecké ódy na renklódy

Když se v Česku nebo na Slovensku řekne "erik", obvykle se to píše s velkým počátečním písmenem a znamená mužské jméno, typické pro severské válečníky. Na jihu v Turecku ale "erik" znamená plody stromu zvaného slivoň renklóda, tedy zelené a kyselé, které prodávají i kolem stanic metra a které někteří jedí se špetkou soli.

Plodům renklódy se říká tedy erik, někdy papaz erik (nebo jen papaz), některé obchody jim říkají yeşil erik (ješil erik, kde yeşil = zelený, erik = švestka). Ovšem erik se vůbec říká lecčemu. Později lze koupit také klasické švestky. Těm se v Turecku také říká erik, někdy siyah erik, někdy kırmızı erik (kırmızı = červený). Ovšem pod stejným označením se někdy prodávají také červené mirabelky (tedy plody stromu slivoň mirabelka).

zdroj: kinstacdn.com

Abychom si nemysleli, že Turci dělají v této skupině ovoce a ovocných stromů zmatky. Tedy, dělají, ale podobně je v tom zmatek také z biologické taxonomie. Latinsky se řekne Prunus domestica subsp. italica var. claudiana. Klasifikovat (či jak se říká zaškatulkovat) je poněkud obtížné.

Kde se pěstuje?

Přímo v Turecku se pěstuje typicky na jihozápadě země, nejvíc v provincii Mersin (jako leccos dalšího). Tu je podrobná mapa

zdroj: cografyaharita.com

Některá města mají tento strom v podobě okrasné zeleně podél cest, nebo v parcích. To je potom cílem dětí či mládeže, kteří si chtějí zadarmo vylepšit jídelníček.

Cesta z Istanbulu přes Francii do Česka

Proč se toto ovoce jmenuje zrovna renklóda? Je to z francouzštiny, podle Reine Claude, oficiálně Claude de France. Česky to je Klaudie Francouzská (1499 - 1524), královna, manželka Františka I. Francouzského (mimochodem považovaného za prvního renezančního panovníka). Ten byl spojencem tehdejšího legendárního osmanského vládce Sulejmana I. řečeného Nádherný (spíš by se mělo používat Skvělý), případně zákonodárce.

Renklóda přišla ke svému jménu zajímavým příběhem, který začíná v tehdejším Istanbulu, relativně čerstvě hlavním městem Osmanské říše (dobyto roku 1453). Odtud ji přivezl Františkovi I. velvyslanec Francouzského království na Vysoké Portě jménem Sulejmana Nádherného.

Imperiální brána v Istanbulu se stala místem, odkud se panovník rozhlašoval svá rozhodnutí. Podle tradice z předchozích generací se tato brána pojmenovala "Vysoká porta" a z francouzštiny (Sublime porte) se přenesla do dalších zemí. Pojmem "Vysoká Porta" ovšem označoval od dobytí Istanbulu celý palác Topkapi, potažmo i Osmanská říše. Je to trochu obdoba českého "Havel na hrad", kdy se tím myslí Pražský hrad, role prezidenta České republiky. Když se použije fráze "velvyslanec Francouzského království na Vysoké Portě", znamená to "francouzský velvyslanec v Konstantinopoli "(Istanbulu).

Kdy to bylo? František I. panoval v letech 1515 až 1547. Sultán Sulejman I. panoval v letech 1520 až 1566. Aby mohla být korespondence mezi těmito dvěma panovníky, muselo to být někde mezi lety 1520 až 1547.

Vedle tohoto krásného a romantického příběhu existuje ještě jiný. Přestože se strom prokazatelně dostal do Francie v první polovině 16. století, pojmenování reine-claude (tedy ve francouzštině) bylo zaznamenáno až v 17. století. Podle některých pramenů se méně romanticky jmenuje podle ovocnáře René Claude z počátku 18. století.

Původ renkód

Podle biologů má původ v Malé Asii, tedy na území současného Turecka. Ovoce objevili již Římané (a určitě i mnozí před nimi), ale až Římané je v rámci své říše začali pěstovat také v Evropě. Ovšem s pádem Římské říše také zmizely zmínky o renklódách.

Nově se do Evropy dostal například již zmíněným příběhem do Francie. Do českých zemí se dostal roku 1725. Tento rok je zmiňován v mnoha zdrojích, ovšem vše vypadá na kopii informace z Wikipedie, kde ale není zdroj, odkud je informace převzata.

Od renklódám k rynglím

Když se řekne renklóda, tak to nemusí být až tak známé. Existují ale také jiné názvy. Němčina zná pro "Prunus domestica subsp. italica var. claudiana" názvy:

• Reineclaude
• Reneclode
• Reneklode
• Ringlotte
• Ringelotte
• Ringlo (jižní dialekty němčiny)

Právě tento dialekt se používal také v českých zemích, takže je jasné odkud pochází jméno ryngle.

Renklódová bublanina (hrnková expresně rychlá)

Když se řekne bublanina, tak se obvykle vybaví třešně, višně, nebo podobné letní ovoce. Pokud se použijí kyselé renklódy, má výsledek svěží chuť, takže zachutná i v horkých letních dnech.

Zde jsou základní suroviny:

• 1 kg renklód
• 0,5 hrnku slunečnicového oleje (lze smíchat s lískooříškovým)
• 2 ks vejce
• 1 hrnek mléka
• 1 ks prášek do pečiva
• 1 hrnek cukr krupice
• 1 ks vanilkový cukr (v nouzi i vanilinový)
• 2 hrnky mouky
• trochu strouhanky na vysypání plechu

Poctivý recept obvykle šlehá bílky do sněhu s mixérem apod. Můj expresní recept nepotřebuje mixér, ale postačí klasický robot, nebo i jen ruční smíchání surovin.

Začneme tím, že si z chladničky vyndáme vejce a mléko, aby měly pokojovou teplotu. V horkých tureckých letních dnech postačí to, není nutné ani mléko ohřívat (nebo postavit na chvíli na okno na sluneční paprsky na ohřátí). Mezitím můžeme renklódy nakrájet na menší kousky (stejně se moc dobře nedají vypeckovat) a pecky vyřízneme. Troubu nastavíme na 160 stupňů, aby se prohřála. Na plech vložíme pečicí papír, který posypeme strouhankou.

Do nádoby vsypeme vše suché (mouku, cukr, vanilkový cukr, prášek do pečiva) a pořádně promícháme, aby se jednak suroviny dobře promísily, jednak aby se mouka provzdušnila. Do této chvíle není nutné příliš spěchat. Jakmile je mléko přiměřeně vlažné, přidáme do promíchané mouky také mokré suroviny, tedy vejce, mléko a olej. Vše řádně promísíme a výsledek rychle vlijeme na připravený plech, poklademe nakrájené kousky renklódy a hned vložíme do trouby. Pečeme na asi 160 stupňů alespoň půl hodiny. Recepty obvykle uvádějí, že se peče do zlatova. Nevím, čemu říkají zlatá nebo zlatavá barva. To, čemu já říkám upečené těsto, mi připomíná spíš lísko-oříškovou (asi takovou, jakou mají turecké krémy se 70 % lískových oříšků bez kakaa, Fındık Ezmesi). Výsledek lze sice posypat moučkovým cukrem, ale to je spíš pro ty, kterým nestačí, že to chutná, a potřebují vypadat před návštěvou, jako že na ní opravdu nešetří. Dobrou chuť.

Výsledek může být někdy trochu nižší, ale v létě je to lepší, protože se toho víc vejde do krabičky na cesty (turistická verze).

Poznámka: V Turecku se běžně prodává vanilinový cukr; skutečný vanilkový se vyskytuje spíš výjimečně (viz Dr. Oetker Dekor Şekeri Vanilya Aromalı). Plno obchodníků nedělá rozdíl mezi vanilkou a vanilinem, na to pozor.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík