Dnešní ráno potvrdilo, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. První nehoda se stala na dálnici v okrese Edremit (provincie Balıkesir, severozápad země). Zahynulo 15 lidí, 17 osob zraněných. Podle prvních výsledků autobus vjel do zatáčky rychlostí 95 km/h (ovšem povolená maximálně 50 km/h) a zanechal na vozovce brzdnou stopu dlouhou asi 40 metrů.
Další nehoda se stala také na západě Turecka, tentokrát v provincii Manisa. Linkový autobus na trase İstanbul-İzmir se čelně srazil s nákladním vozem, 6 lidí zemřelo a minimálně 42 osob bylo zraněno.
 |
| nehoda v okrese Edremit |
Jak to, že je tolik mrtvých?
Počty nehod nejsou v Turecku nijak vyšší, než v jiných zemích. Co se ale liší, jsou počty mrtvých. Podle tureckých expertů je největším problémem ignorování bezpečnostních opatření v dopravě.
Je to například počet cestujících. Občas se objeví informace, že při srážce dvou osobních automobilů pro řidiče a 4 cestující (tedy dohromady 1+4 + 1+4 = 10 lidí) zemřelo či je zraněno dohromady třeba 17 lidí. A řidiči i cestující jsou natolik otrlí, že klidně projedou Istanbulem policii před nosem.
Kdyby jen omezená rychlost, ale například jednosměrné ulice jsou jen detailem, který se prostě nedodržuje. Také jízda vpravo je sice i v Turecku standardem, ale proč si cestu nezkrátit pomalou jízdou u krajnice v protisměru.
 |
| nehoda v provincii Manisa |
Bezpečnostní pásy jsou už desítky let v nových vozech povinné, přesto jsou pro řadu cestujících i řidičů spíš jen ozdobou.
Nové dálkové autobusy, městské autobusy i minibusy dolmušů jsou vybaveny bezpečnostními pásy jak pro řidiče, tak pro cestující. Bohužel je častěji oslava Nového roku, než vidět jak se v takových vozech cestující poutají.
Ještě horší je to v případě vozů taxi. Na zadních sedadlech je jen málokdy k dispozici protikus, takže cestující nemá pás kam zapnout. Sami řidiči (profesionálové) se často nepoutají. Pokud je ve voze zabudován ochranný systém, který nedovolí jízdu bez připoutaného řidiče, tak pás zapnou za sedačkou.
Nejhorší jsou některé matky, které si sednou na přední sedadlo vedle nepřipoutaného řidiče (manžela), ani ony si pás nezapnou, na klín si dají malé dítě. Dětské autosedačky se v Turecku samozřejmě prodávají, ale proč se obtěžovat.
Problémem je, že už nevynucování dodržování předpisů je oblíbeno. A není to nic nového. Dříve bylo v Istanbulu povinností, že v autobusech i dolmuších museli cestující sedět. Řidiči i cestující to ostentativně ignorovali. Kdo sledoval okolí a spatřil policistu, zakřičel pro ostatní, takže se stojící zkrčili. Když zmizeli policii z očí, opět se postavili. Takové scény jsou dokonce k vidění v mnohých filmech.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat