Turecko je země, která na svém území hostí podle Amnesty International 3,6 milionu uprchlíků (podle OSN 3,7 milionu), 3x více než Německo se stejným počtem obyvatel. Turecko má 43 uprchlíků na 1000 obyvatel. Ovšem to jsou jen ti oficiálně registrovaní v uprchlických táborech, řeč není o milionech dalších. Ti se rozhodli se typicky ztratit v největších městech, Istanbulu či Ankaře.
Syrský konflikt
Turecká vláda čelí (kromě jiného) kritice kvůli dohodě o uprchlících s Evropskou unií, která platí od roku 2016. Turecko podle této dohody souhlasilo s tím, že si ponechá syrské uprchlíky výměnou za finanční podporu ze strany EU. Turecko již několikrát vyzývalo k návratu uprchlíků zpět do Sýrie, ovšem EU je stále proti tomu. To také pomáhá k pocitu zrady Turecka a Turků ze strany Evropské unie.
Je to asi dva roky, kdy se situace začala měnit. Syřané začali být (minimálně v Istanbulu) viditelnější. Místní se cizinců bydlících v Turecku dřív ptali ze zajímavosti, jestli jsou Němci, Američané (myšleno z USA), Rusové (to hlavně světlovlasých dam). Asi od roku 2019 se otázka začala měnit na přímý dotaz, jestli je cizinec ze Sýrie.
Skoro od začátku války v Sýrii se na turistických místech, u stanic metra či před některými obchody či mešitami objevily žebračky, typicky s jedním či dvěma spícími miminy. Prvním pružným zaměstnavatelem Syřanů na tureckém území se zřejmě stala místní mafie.
Zhruba od začátku pandemie se Syřané začali zviditelňovat svými obchody či rychlým občerstvením, které se začaly rozmáhat jako houby po dešti. Právě ty obchody ukazují realitu, kdy Syřané chodí především do obchodů jiných Syřanů, takže se tím pozná jejich hustota. Turecká tradiční pohostinnost a velká míra snášenlivosti jiných národů, kultur a náboženství začíná mít závažné trhliny.
Například v Istanbulu už je několik let pravidlem, že kolem zastávky metra Aksaray na evropské straně to vypadá, jako kdyby tam policie neustále musela řešit nějaké delikty. Zvláštní region se rozrostl od Aksaraye do pomalu celé čtvrti Molla Gürani (oboje městská čtvrť Fatih). Tam plynule navazuje desítky let pověstná "vykřičená" oblast mezi tramvajovou trasou a pobřežím Marmarského moře.
Zajímavostí ze středoevropského úhlu pohledu je nakolik se odlišují "Arabové" a "Syřané" (ačkoli je zde přesah, kdy řada Syřanů jsou etničtí Arabové). Turci vědí, že v Sýrii je řada etnických skupin, vnímají je pozitivně. Naopak mírná nevraživost panuje vůči některým arabským státům z Perského zálivu, která je vlastně shodná s tou ve střední Evropě, včetně zdroje (extrémní až extrémistická forma islámu s přemírou nesnášenlivosti).
Červenec 2021: Zlom
Turecko již před lety postavilo kolem hranice se Sýrií zeď, aby zabránili nelegálnímu překračování hranic. Letos staví podobnou bariéru také podél hranice s Íránem. Právě tu cestu začali stále častěji používat migranti z Afghánistánu. Tam se situace letos začala rapidně zhoršovat, co tuto zemi "slavnostně" opustily armády řady zemí včetně Česka. Tálibán začal své vítězné a bleskurychlé tažení zemí, což spustilo další uprchlickou vlnu. Hovoří se až o 1000 uprchlíků denně překračující turecké hranice. Již nyní je v Turecku asi půl milionu Afghánců.
Zazněly myšlenky, že by je mohlo zastavit Turecko, kde by tito migranti mohli skončit (stejné Turecko, které již nyní hostí s odstupem největší množství uprchlíků na světě). Dokonce i přes souznění víry již znějí dokonce i z oficiálních vládních zdrojů hlasy, že "dosť bolo" (Turecko není skladiště pro uprchlíky). Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan hovoří uprchlících jako o páté koloně. Předseda krajně pravicové MHP Devlet Bahçeli označuje afghánské uprchlíky jako nebezpečí.
MIMOCHODEM: Afghánistán bojuje o své území v novodobé historii prakticky 180 let (roku 1842 zničila afghánská armáda tu britskou na jejím ústupu v rámci afghánsko-britské války). Hned dvě impéria se rozhodla, že to bude jejich - Rusko a Velká Británie, čemu se začalo říkat Velká hra. Ani změny staletí a režimů neměly na těchto snahách žádný vliv, a tak 25. prosince 1979 na Afghánistán zaútočil Sovětský svaz. Po opětovném ústupu začal vzestup Tálibánu, kdy zasahovala americká armáda, aby se v rámci protiútoku a podpoře Tálibánu vynořila al-Káida, Usáma bin Ládin a 11. září 2001 coby odveta proti intervenci USA do Afghánistánu.
Evropská unie zrovna klidu nepřidává. Belgický státní tajemník pro azyl a migraci Sammy Mahdi prohlásil, že dohoda mezi Tureckem a EU o syrských uprchlících by měla být rozšířena i na afghánské uprchlíky. V rozhovoru pro německý deník BILD, který byl zveřejněn 25. července, rakouský spolkový kancléř premiér Sebastian Kurz rovněž uvedl: "Při vší úctě, pokud jsou lidé nuceni utíkat, myslím, že sousední státy jako Turecko nebo jiné bezpečné části Afghánistánu jsou rozhodně lepším místem než Rakousko, Německo nebo Švédsko".
Poznámka: Netuším co měl rakouský prezident spolkový kancléř ve škole ze zeměpisu. Turecko opravdu není sousední země Afghánistánu. Jeho sousední země jsou Pákistán, Čína, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, nebo Tádžikistán. Z Afghánistánu je to do Turecka asi 1500 kilometrů (mezi nejbližšími výběžky státních hranic), což je dál než z Vídně do afrického Tunisu, přibližně jako z Vídně do turecké Ankary, nebo z Vídně před Moskvu. Z této logiky jsou sousedními zeměmi Česka třeba Španělsko, Alžírsko, Tunisko, Turecko, nebo Řecko, dokonce i Rusko či Finsko.
Americké ministerstvo zahraničí v pondělí 2. srpna navrhlo Turecko jako možné místo žádosti o azyl pro občany Afghánistánu, kteří pracovali pro americkou vládu, a jejich rodiny.
Ministr zahraničních věcí Turecka se vyjádřil k této myšlence negativně: "Turecko, které hostí nejvyšší počet uprchlíků za posledních sedm let, není schopno unést další uprchlickou krizi pro další zemi. Nesouhlasíme s nezodpovědným rozhodnutím USA přijatým bez předchozí konzultace. USA mohou tyto lidi přepravovat přímo letadlem."
Turecká veřejnost citlivě reaguje na toto vyjádřeních stejných Spojených států, které se snaží odřezávat Turecko od spolupráce v rámci NATO poté, co se Turecko rozhodlo po vzoru jiných států NATO používat ruský S-300PMU-3 (později přejmenovaný na S-400 Triumf), což je protiletadlový a protiraketový obranný raketový systém. Předchozí verzi S-300 PMU používají státy jako Řecko, Bulharsko, Arménie, Kypr (řecký) nebo Slovensko (zařazen u slovenské 1. protiletadlové brigády v Nitře).
10. srpna 2021: Výbuch násilí
Turecká veřejnost začala mít nevraživost vůči afghánským uprchlíkům, což se přelilo na uprchlíky jako celek. Turbulentní nálada vyvrcholila včera, kdy tisícovka "nadšených vlastenců" v Ankaře napadla, zničila a vyrabovala řadu syrských obchodů ve čtvrti Battalgazi a zaútočila i na Syřany jako takové. Rozbuškou mělo být údajně úmrtí 18letého Emirhana Yalçına, který měl zemřít poté, co v byl v bitce 10. srpna pobodán (ještě spolu s dalším) syrským uprchlíkem ve čtvrti Altındağ (sousední čtvrť s Battalgazi). Oba podezřelí Syřané byli následně zatčeni. Přesto je to pro část veřejnosti příliš málo.
 |
| hořící majetek Syřanů (zdroj: krone.at) |
Na některých záběrech amatérských videí zaujala přítomnost policie s tím, že davu nebránila v útoku na syrské obchody (ovšem kvalita nočních záběrů je nízká). Na jiných záběrech policie zahradila silnice, vyzývala občany ke klidu, měla dokonce i použít vodní děla.
 |
| protestující příznivci MHP (zdroj: alarabiya.net) |
Hned se ozvali také politici. Nacionalistická strana MHP (člen vládní koalice) uvedla, že "musíme bránit naše práva". Opoziční CHP vyzývá ke klidu a k ignoraci tlaku provokatérů.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat