Jak to vypadá v tom či onom státě, tom či onom místě? Chci tam jet na dovolenou, mít tam na čas home office, chci tam bydlet napořád. Znáte to tam někdo? Někdo chce informaci, jiný ji zase chce předat. Ale jak důvěryhodný je to zdroj?
Proberme si odpovědi, které ač mohou znít důvěryhodně, tak jsou často daleko od pravdy. Někdy se ani mluvčí neobtěžuje si zjistit realitu, ale komentuje. Život není černý nebo bílý, takže když někdo použije některou z následujících čistě černých / bílých odpovědí, zbystřete.
Já osobně jsem to nezažil (takže nikdo).
Toto je demagogie, protože se často přenáší do roviny „když jsem to nezažil já, nezažil to nikdo“. Kdybychom toto použili například na zkušenosti Židů, Romů a dalších za 2. světové války, už bychom se leckde po Evropě potýkali se zákonem.
Toto může mít ale dvě polohy v onom ryze černobílém vidění. Buď je všechno jen úžasné, nebo jen černé. Na toto téma by delegáti cestovních kanceláří mohli vyprávět (v Turecku je moc Turků, moře bylo moc slané, slunce slunilo příliš apod.). Jeden nepoctivý prodejce tak může znechutit turistovi jeho dovolenou natolik, že potom říká (a pokud možno všem), že v dané zemi jsou všichni zloději. Zevšeobecněním se dá snadno manipulovat a ovládat okolí.
Nikdo v mém okolí to nezažil.
Toto už je o trochu lepší, protože do toho řadí i lidi ve svém okolí. Tady je ale otázkou kolik jich je (Dva? Dvacet? Dvě stě?) a jestli nejsou izolováni od dění v zemi. Stále jde o málo důvěryhodný zdroj se sklonem k mírné manipulaci.
Ani známí známých v mém okolí to nezažili.
Toto už zavání kombinací manipulace a lži. Pokud je to míněno skutečně, šlo by o velké množství lidí, takže by bylo nutné dělat veřejný výzkum. To ale (až na čestné výjimky) lidé nedělají, spíš naslepo vystřelí danou větu s tím, že nechtějí připustit jakoukoli debatu na dané téma a chtějí mít poslední slovo (myšleno „tomuhle prostě věř a opovaž se ceknout“).
Nikdo v zemi to nezažil.
To už je vůbec čirá lež a manipulace typu "všichni A, jen ty B". I kdyby šlo o městské státy typu Monako, ptal se mluvčí všech lidí v dané zemi? Pokud ne (jakože nikdy ne, protože to není ani technicky možné), tak je to jen prázdný výkřik. Cílem je vmanipulovat posluchače do nějaké polohy, často mu „dokázat“, že se mýlí a že nemá věřit ani vlastním zážitkům či zkušenostem („nikdo to nezažil, takže ani ty“).
Jakou bublinou byl (je) mluvčí obklopen?
Mluvčí byl v zemi jednou, obvykle jako dovolenkář. Zde je možnost „růžových brýlí“ maximální. Turisté jsou často od dané země izolováni, jdou koncentrováni v táborech (letní tábor, resort; koncentrační tábory jsou jiné, mají totiž jiné animační programy). Jestliže se s někým setkají, jsou to pracovníci v turismu, kteří (opět až na čestné výjimky) vám nikdy neřeknou realitu země, spíš mají opět snahu vše lakovat na růžovo (protože business; navíc, než to turistovi dojde, už je pryč). Když takový turista vyjede mimo resort, je to opět v izolované bublině jen pro jiné turisty (cizince), jako je on sám.
Mluvčí byl v zemi opakovaně, jako dovolenkář. To už je lepší, protože může být na jiném místě s jinou cestovní kanceláří. Míra izolace od reality se ale od jediné návštěvy nemusí měnit, pokud mluvčí nechce.
Mluvčí byl v zemi jako turista. To se od předchozího případu liší tím, že jde o individuální dovolenou, takže je mluvčí často obklopen místními. Často si ale neuvědomuje, že je vlastně v bublině turisty cizince. Hostitelé si (snad) nikdy pod sebou nepodříznou větev tím, že cizinci (kterého nota bene vidí poprvé v životě) hned vysypou tvrdou realitu. Je to přece jen jejich host, takže se chovají uctivě a optimisticky. To platí nejen o placených službách, ale o všem, včetně autostopu. Okolí turisty si často uvědomuje, že reprezentuje svou zemi, svou roli ambasadora a propagátora své země se snaží dělat poctivě.
Mluvčí v zemi žil. Zde je první otázka proč minulý čas, tedy proč se mluvčí ze země odstěhoval. Pokud to byly osobní důvody (a nikoli například změna zaměstnání), pak to může silně ovlivňovat informace (očerňovat).
Mluvčí v zemi žije, obklopen jinými cizinci. Přestože mluvčí v zemi žije, nemá kontakt se skutečnou místní realitou, protože ji vidí očima cizinců.
Mluvčí v zemi žije, obklopen místními. Pokud je to příliš krátce, může mít ještě růžové brýle, nebo z logiky věci příliš málo zkušeností. Pokud žije dlouhodobě, pak se mohou zkušenosti podobat místním, nebo je díky možnosti porovnat může i předčít (ale jen z určitého úhlu pohledu; vyrůstání v zemi a další zkušenosti lze těžko nahradit).
Zde je nutno také přidat další část informace. V některých státech s nižší mírou svobody jsou některá témata v kategorii „o zlatou mříž“ (tedy nebezpečí postihu až vězení), takže se na dané téma obvykle nehovoří. A v řadě států (třeba včetně vašeho, jen o tom nevíte) je řada spících agentů, agentů provokatérů či ochotných a všehoschopných pomahačů systému, kteří vyslechnou a utíkají sdělit státním složkám co kdo kdy měl říct, případně „příslušně politicky“ to dané osobě vysvětlit. Asi byste se divili, kolik jich je. A určitě takové znáte osobně, jen o tom nevíte.
Šimek: Já myslel, že tam máte svobodu slova.
Grossmann: To máme, ale musíš držet hubu.
Jak moc je mluvčí izolován od reality vlastní skupinou?
Toto už je vysoce individuální a může mít mnoho podob. Jde o vztahy mluvčího ke svému nejbližšímu okolí, rodině místního partnera. Růžové idealistické přehnaně optimistické brýle může nasadit zamilovanost.
Zcela jiný typ izolace vůči sobě jsou dovolenkáři (resortáři) na jedné straně, na druhé straně ti, co v zemi žijí. Ti už z principu musejí být izolované, obě skupiny vlastně mají zkušenosti ze zcela jiného prostředí a jiného státu, ačkoli jsou ve stejné zemi. Běžný občan (i cizinec, žijící jako běžný občan) nemůže mít zkušenost jak to vypadá v tom či onom rezortu, protože tam prostě místní nejezdí (až na výjimky). Navíc jsou resorty, určené jen pro cizince. Turistický ruch zaměřený na příznivce resortů vlastně vytváří stát ve státě, protože turisty izoluje od dané země (a naopak místní jsou izolováni od nich). Jako vždy: převeďte si situaci na vlastní zemi. Budete vědět odpovědět na to jaký je například hotel Olympik v Praze, Grandhotel Pupp v Karlových Varech (či cokoli jiného v Česku)? Logicky ne, protože v zemi žijete a toto ubytování pro cizince (typicky) jde mimo vás.
Jak moc je vlastní skupina izolována od reality?
Toto už je vysoce individuální a může mít mnoho podob. Jde také o to do jaké míry je sama bublina (či okolí mluvčího) izolováno od ostatního a ostatních v lokalitě či v zemi.
Příznivci vládní strany / Příslušníci etnické většiny. Zde je snaha lakovat situaci a události víc na růžovo, případně selektivně vybírat ze současnosti a minulosti to, co se hodí, a naopak ignorovat to, co se nehodí.
Příznivci opozice / Příslušníci etnické menšiny. Ti růžové brýle nepoužívají, naopak poukazují na problémy. Někdy je zde naopak sklon ignorovat skutečné úspěchy. Zde může hrát roli do jaké míry si mohou dovolit o problémech mluvit, či zda je míra nesvobody tak vysoká, že raději mlčí, aby neohrozili své okolí.
Sociální postavení rodiny (bubliny).
Hlavně v některých zemích je obrovský rozdíl mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Partner podnikatele má díky tomu zcela jiné zkušenosti a okolí než partner prostého zaměstnance. Také v Turecku existuje sice ne příliš silný, ale přece jen systém sociálních kast. Na jedné straně jsou gecekondu nebo napůl zničená a vybydlená ghetta, na druhé straně miliardářské vily ať na břehu Bosporu či ve vlastních lesích, mezi tím jsou oplocené "site" pro střední vrstvu.
Sexuální stránka věci
Přestože by to nemělo hrát roli, tak je otázka pohlaví důležitá i v případě zkušeností. To se může projevit od prosté odlišné reakce na ženu či muže až po dovolené (vyflirtovat se do sytosti, případně se sexuálně vybít).
Ačkoli to dámy obvykle nepřiznávají, (někteří) místní chlapci nevynechají jedinou příležitost jak se jim vetřít do přízně (tedy hlavně tehdy, když dáma vědomě či nevědomě dává signály, dokonce třeba i jen tím, že má světlé vlasy, nebo že má občanství „lepšího“ státu), takže potom žije daná dáma spíš na růžovém obláčku (navštěvuje široké daleké okolí jako host, za kterého pánové platí). Takovéto využívání až zneužívání svého okolí některými dámami dává špatné jméno své zemi v očích daných pánů. Situace se může ale zvrhnout do naopak nejčernější noční můry (trestný čin, často se sexuálním motivem).
Naopak pánové si často neuvědomují, že jejich zkušenost není přenositelná na dámy. Pokud pán prohlásí, že v dané oblasti je bezpečno (například), platí to opět pro pány, ale už to nemusí platit pro dámy. To ostatně potvrzují poté zkušenosti právě dam (ale nikoli pánů). Takové informace si ale v turistických průvodcích nepřečtete.
Národní či komunitní zvyklosti
Nesmíme ignorovat další, a to do jaké míry jsou mluvčí skuteční či hraní patrioté, do jaké míry je zvykem v dané komunitě či zemi chválit svou zem (ve vší počestnosti), nebo jestli je spíš zvykem opak. Také se nesmí směšovat země a národ na jedné straně, a aktuální politika a politická situace na straně druhé. Země může být v jediném okamžiku krásná, může mít skvělé a pohostinné obyvatele, přesto může být politická i jiná situace v zemi katastrofální (to se nevylučuje). Navíc ne každý je hospodský Palivec ze Švejka (či Ferdinand Vaněk z Audience), aby při první větě cizince hned při prvním setkání odpověděl „Stojí to všechno za hovno“.
Komentáře
Okomentovat