[opraveno] Je zvykem v mnoha národech a jazycích, že si lidé civilně přejí dobrý den. Turecko, turečtina, Turci mezi to nepatří. Otrocky přeloženo "iyi gün" neuslyšíte, jak je rok dlouhý. To jim jejich okolí nestojí ani za to, aby popřáli dobrý den? Stojí. Naopak.
Současná čeština má ateistický vykací uvítací pozdrav "dobrý den". Vedle spisovného existuje řada forem hovorových či nářečních, jako "dobrej", "brýen", "dobré deň" a spousta dalších. Ještě za první republiky se mohla fráze "dobrý den" použít také při rozloučení, což lze slyšet v kdejakém filmu pro pamětníky.
Stejný způsob mají i mnohé další jazyky:
- němčina: Guten Tag
- australská angličtina: Good day / g'day
- francouzština: Bonjour
- italština: buongiorno
- rumunština: bună ziua
španělština: buenos días- dánština: goddag
- švédština: god dag
- nizozemština: goedendag
- islandština: góðan daginn
- polština: dzień dobry
- bulharština: добър ден
- chorvatština: dobar dan
- slovinština: dobri dan
- slovenština: dobrý deň
Samozřejmě se mění četnost použití, míra formálnosti jazyk od jazyka, kultura od kultury.
Speciálním případem je španělština, kde "días" znamená dny, takže je přání buenos días v množném čísle.
Turečtina a spol.
Přestože evropští jazykovědci odmítají tureckou teorii o finštině a maďarštině, už pozdrav "dobrý den" minimálně donutí k zamyšlení, jestli na společném základě přece jen něco není.
- turečtina: iyi günler (dobré dny)
- finština: hyvää päivää (dobré dny)
- estonština: head päeva (dobré dny)
- maďarština: jó napot (dobré dny)
Zajímavostí je, že při použití náboženětější formy mají v turečtině množné číslo (hayırlı günler), zatímco další turkické jazyky od ázerbájdžánštiny dál používají jednotné číslo.
Zajímavost: slovo "dobrý" se turecky řekne "iyi", japonsky いい [yiyi].
 |
| zdroj: araioflight.com |
Česko a řada evropských zemí zařazuje turečtinu, finštinu a estonštinu do takzvané ugrofinské jazykové skupiny, někdy se používá označená skupina uralská.
Takže jak to tedy je? Čeština a další evropské jazyky přejí dobrý den, jen jeden, zatímco turečtina a (snad) příbuzné jazyky přejí dobré dny (víc, ne pouze jediný).
V těch jazykových skupinách je docela zmatek, to ti řeknu.
Ono je to těžký. Dá se vycházet tak z tisícileté historie skoro každého jazyka, pak už hodně stop mizí. Jen některé jazyky mají z doby předchozí nějaké písemné záznamy, které pomáhají dekódovat vazby díky tehdejší slovní zásobě a významu slov.
Turci a někteří jiní řadí všechny do jedné velké skupiny.
Jak všechny?
No turkické jazyky a uralské jazyky. Vnitřně to jsou dvě skupiny, které i jsou ale příbuzné.
A proč přejí dny, a ne den?
No třeba nejsou škrti jako my. My přejeme jen jedno ráno, poledne, večer, den. Jako kdyby půlnocí platnost našeho přání vypršela. Turečtina a některé příbuzné jazyky neomezují přání jen na aktuální den, ale obecně.
No prostě mají jiný zvyk, daný vývojem po staletí.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Fakt dobré a poučné články. Kam na to chodíte?
OdpovědětVymazat