Osman Kavala. To je osoba, která je příčinou řady (řekněme) nepříjemností mezi Tureckem a jinými zeměmi. Tento turecký podnikatel je již čtyři roky vězněn kvůli své údajné roli v protestech v parku Gezi v roce 2013 a následných nepokojích.
Kavala a osm dalších obviněných z organizace protestů v parku Gezi v roce 2013 byli v únoru 2020 zproštěni všech obvinění, ale odvolací soud v lednu toto rozhodnutí zrušil. Soud nedávno rozhodl, že zůstane ve vězení, dokud se neuskuteční slyšení naplánované na 26. listopadu, které rozhodne, zda bude propuštěn. Kavala je rovněž obviněn z účasti na neúspěšném pokusu o státní převrat v roce 2016. Tato obvinění byla v únoru spojena s případem Gezi.
Je nutné připomenout, že Osman Kavala zatím není odsouzen, takže pobývá ve vazbě nikoli na základě výsledku soudního řízení, ale ve vyšetřovací vazbě.
Schylování se k bouřce
Mnohé státy se domnívají, že případ je účelový a zmanipulovaný a že Osman Kavala by měl být propuštěn. Patří mezi ně také Evropská unie. Rada Evropy před měsícem uložila Turecku propustit dvě osoby: Osmana Kavalu a Selahattina Demirtaše. Turecko dostalo lhůtu do prosince 2021, přesněji řečeno do dalšího setkání Výboru ministrů Rady Evropy. Zatímco v druhém případě jde o poněkud ožehavé téma dané prozatím stranou, Osman Kavala je pro západní svět důležitější.
Pro zajímavost: Turecko je členem Rady Evropy od roku 1949 (spolu s Řeckem vstoupilo 9. srpna), Československo od roku 1991. Samostatné Česko a Slovensko musely žádat znovu a samostatně, takže jsou členy až od roku 30. června 1993.
Podobně se již roku 2019 vyjádřil Evropský soud pro lidská práva.
Akce
Před týdnem (tedy v pondělí 18. října 2021) vydalo společně 10 zemí prostřednictví svých velvyslanectví v Turecku, viz prohlášení USA (či Dánska, Švédska, Norska, Kanady atd.):
Dnes uplynuly čtyři roky od zahájení zadržování Osmana Kavaly. Neustálé průtahy v jeho procesu, včetně spojování různých případů a vytváření nových po předchozím osvobozujícím rozsudku, vrhají stín na dodržování demokracie, právního státu a transparentnosti tureckého soudního systému.
Velvyslanectví Kanady, Francie, Finska, Dánska, Německa, Nizozemska, Nového Zélandu, Norska, Švédska a Spojených států amerických se společně domnívají, že spravedlivé a rychlé vyřešení jeho případu musí být v souladu s mezinárodními závazky a vnitrostátními zákony Turecka. S ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v této věci vyzýváme Turecko, aby zajistilo jeho urychlené propuštění.
Jedná se o mix zemí NATO i mimo NATO (jako Nový Zéland), Evropské unie i mimo ni (jako Norsko a další).
Zajímavostí je, že některé země vůbec informaci na svém kanálu Twitteru nezveřejnily (Francie, Finsko), ačkoli mají být signatáři dané výzvy.
...a reakce
Turecko je v tomto století známo svými odvážnými činy, ať na poli diplomatické, nebo vojenské. Často se zdá, že jde spíš o rychlost než kvalitu a zahraničně-politickou průhlednost a předvídatelnost, důležitost zdání zevnitř Turecka než názor zvenčí, ale to nechť posoudí povolanější.
Hnací silou v tomto problému se jednoznačně ukázal prezident Turecka Recep Tayyip Erdoğan, který prohlásil: "Nařídil jsem našemu ministrovi zahraničí, aby těchto deset velvyslanců co nejdříve prohlásil za personu non grata," což znamená první krok před vyhoštěním. Podle kuloárních informací bylo Ministerstvo zahraničí pro mírnější postup, ale prezident měl být neoblomný.
Mimochodem: Četli jste článek Za slovní útok na prezidenta Turecka až čtyři roky?
Turecko velmi neoblobně vsadilo na svou vlastní pozici bez ohledu na přátelství či nepřátelství, společné členství v mezinárodních organizacích typu NATO, nebo snahu o členství viz Evropská unie. A zdá se, že sázka na tuto kartu v této bitvě Turecko vyhrálo. Ostatně krátkodobý výhled je, jak se zdá, doménou turecké politiky, zatímco středně a dlouhodobý výhled patří spíš mezi slabiny (víc diplomaticky to snad popsat nejde).
Asi to za to nestojí
Velvyslanectví USA nakonec ve válce nervů podle agentury AA ustoupilo svým prohlášením na Twitteru.
V odpovědi na otázky týkající se prohlášení z 18. října Spojené státy konstatují, že zachovávají soulad s článkem 41 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích.
Ostatních devět států toto vyjádření bez úpravy či komentování nasdílely na svých účtech Twitteru. Někteří velvyslanci ale přidali vyjádření na své osobní účty, viz velvyslankyně Nizozemska Marjanne de Kwaasteniet.
Co je článek 41?
Jak již bylo řečeno (či napsáno), jedná se o součást Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, platné od roku 1964. Konkrétní část o konzulárních stycích podepsaná 24. dubna 1963 platí od roku 1967. Do českého práva byla zavedena jako Vyhláška č. 157/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Podívejme se na již zmíněný Článek 41, obsahující 3 body:
- S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu.
- Všechna úřední jednání s přijímajícím státem, jimiž je mise pověřena státem vysílajícím, budou vedena s ministerstvem zahraničních věcí přijímajícího státu nebo jiným ministerstvem, o kterém může být dohoda, anebo jejich prostřednictvím.
- Místností mise nesmí být používáno způsobem neslučitelným s funkcemi mise, jak jsou stanoveny touto Úmluvou nebo jinými pravidly obecného mezinárodního práva anebo zvláštními dohodami platnými mezi státem vysílajícím a přijímajícím.
Je zřejmé, že odkazem na článek 41 chtěly ony státy vyzdvihnout větu "Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu" neboli že dávají od tohoto problému ruce pryč (pro tentokrát). Nyní šlo o jednu bitvu. Ovšem další se blíží, navíc ne tak snadná, jako v tomto případě.
Moudrý vladař odpustil
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan řekl v televizním projevu po tříhodinovém zasedání vlády:
"Věříme, že tito velvyslanci, kteří splnili svůj závazek podle článku 41 Vídeňské úmluvy, budou nyní ve svých prohlášeních opatrnější. Vyslanci se poučili. Nové prohlášení ukazuje, že udělali krok zpět od pomluv vůči naší zemi. Ti, kteří v minulosti utvářeli naši zemi podle svých představ, zpanikařili, když Turecko zaujalo vlastní stanovisko."
"Každý, kdo nerespektuje nezávislost naší země a citlivost našeho národa, ať už má jakýkoli titul, nemůže být v této zemi přijat."
"Turecké soudnictví si nenechá od nikoho poroučet. Bylo mou povinností jako hlavy státu dát na tuto neúctu vůči členům naší justice potřebnou odpověď. Těm, kteří se vracejí ke svým starým zvykům a považují laskavost Turecka za slabost, bude odpovídajícím způsobem odpovězeno, pokud nepřiznají své pochybení."
Turecká měna pravidelně mění směr podle změny směru vyjádření v nejvyšších státních kruzích, což se projevilo také v tomto případě. Politická krize (tedy nejen ta) vyšroubovala kurs v průběhu včerejška na 11,45 liry za euro, americký dolar na 9,82 TL. Po projevu prezidenta Erdoğana turecká lira vůči oběma měnám mírně (ale opravdu mírně) posílila.
Vládce náš, slunce naše jasné!
Ty ses zase díval na Lotranda a Zubejdu, viď! Situace mi připomněla jednu dívadelní hru.
Neříkej, že zase Cimrmany, už jich bylo dost, nemyslíš?
Těch není nikdy dost, však uznáš podle toho, co mi to připomnělo.
No tak ven s tím, když se tomu asi nevyhnu.
"Dobrá, když ven s tím, tak ven s tím. Mám skleněný voko." Pardon, to je jiná hra. "Klidně mu tykejte. Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!" "No dovolte?!" "Přinejmenším sprostého podezřelého."
Mě spíš napadlo Vždycky, když dostane inspektor Klečka nějaký případ, tak řekne 'A jdem si pro Majera'. Ještě že sis nevzpomněl na Pelíšky; tedy doufám, že na ně v reálu nedojde.
Ještě toho trochu. To holt není jako práce s buzolou, děti.
Poslední dobou se mi zdá politika čím dál víc jako tasemnice.
Jak to myslíš?
No že pořád se jedná o nějaký článek, jestli vyjde, nebo nevyjde, použije či nepoužije.
A jo takhle... to není moc dobré srovnání.
No vezmi si, že se nejdřív před lety mluvilo o 'článku vlevo dole'.
Ty myslíš kauzu 'Hitler je gentleman' z 27. ledna 2015, kdy měl svázat tento výrok s novinářem Ferdinandem Peroutkou roku 1939?
Teď se opět v souvislosti s prezidentem Milošem Zemanem znovu mluví o článku, ale tentokrá o článku 66.
Execute order 66?
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat