Ozdobený stromek a dárky, spousta cukroví a vánočka, kapr a salát, televize a pohádky, to jsou klasické dvojice koncem prosince. Mezi tradiční pohádky patří v Česku kromě jiného také sovětská pohádka Mrazík. Hloupost až parodičnost skloubená s přebásněním textů, dabováním a přezpíváním skvělými interprety učinila z tohoto filmu nedílnou součást Vánoc nejen před, ale také po Sametové revoluci, kdy to už nebylo povinně.
Smíšené česko-turecké rodiny jsou touto pohádkou rozděleny, protože k ní nejsou obvykle ani anglické titulky, natož turecké. Ovšem minulost Sovětského svazu v tomto případě pomáhá. Jeho součástí byl také dnešní samostatný Ázerbájdžán, kde před rozpadem SSSR měli také možnost Mrazíka sledovat. A některým se to také zalíbilo, takže to sledují dodnes.
Mimochodem: Svatební hostina Ivánka a Nastěnky je zároveň skutečnou svatbou "Baby Jagy" neboli herce Georgije Milljara.
Proč je právě v Česku pohádka tak populární, víc než v jiné zemi na světě? Může za to režisér dabingu Karel Michael Walló, který zároveň nejen přeložil, ale také zrýmoval. Originální scénář veršovaný není, takže až česká verze z pohádky udělala mistrovské dílo.
Kdo by neznal zpaměti alespoň jeden z následujících veršů:
Má matka jenom jednu dceru má
a to jsem já!
Ne, čest nám prokažte
a tu druhou ukažte!
Jsi jak peklo černý,
služebník můj věrný!
Ty máš svaly,
já mám čáry!
Neznám tyhle věci,
jak se dát upéct v peci!
Ukaž mi tedy,
jak se správně na lopatě sedí!
Teď poznáš odplatu
za tu tvou lopatu!
Už je ti teplo děvče,
je ti teplo, krasavice?
Kdybys nebyl hlupákem,
nestal by ses medvědem!
Před naší, za naší,
cesta má ať nepráší,
hej!
Cha, Ivan!
Přišel nečekán, nezván,
chaloupku otočil
a mě tím probudil.
Nebylo mu asi vhod,
že do lesa měla vchod!
Nastěnku chci za ženu.....
Mimochodem: Originál ale také není zrovna "béčkový film". Režisér Alexandr Rou získal za Mrazíka cenu Lion of San Marco - Grand Prize roku 1965 na 26. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkach.
A v čem je ten vtip? Turečtina a ázerbájdžánština jsou k sobě asi tak blízko, jako čeština a slovenština. Takže pokud si Turci chtějí osvěžit své znalosti jazyka bratrského národa, mohou se na Mrazíka dívat. A protože my ho známe nazpaměť včetně intonace hlasu Františka Filipovského (Baba Jaga), Josefa Zímy (Ivan), Aleny Motyčkové (Marfuša), Otomara Korbeláře (Mrazík) a dalších.
A ještě jedno mimochodem (tedy těm, co rádi chodí mimo, aby nebyli mimo): Víte, že onen K. M. Walló napsal také Princeznu se zlatou hvězdou, tedy scénář k filmu z roku 1959? Již zde se objevují verše, ovšem jsou umělecky na vyšší výši než v Mrazíkovi, což z pohádky dělá pro dětské diváky obtížněji stravitelnou zábavu (navíc kombinace statických obrazů, nekonečného baletu). Pohádku sepsala podle lidového vyprávnění Božena Němcová, vydáno poprvé roku 1846 v knize Národní báchorky a pověsti.
Příklad rýmů z Princezny se zlatou hvězdou:
Vy mi, paní, připadáte jako pohádková víla.
Jste líbezná a moudrá. Jste vlídná a ušlechtilá.
Mluvím s vámi, jako kdybych mluvil k bratru rodnému.
Prosím, paní, vyslyšte mne, chci si vás vzít za ženu.
Vydejte mi Ladu, princi Radovane!
Je mou snoubenkou a ženou mou se stane!
To vše jsem nakoupil a přivézti vám dal já,
král Kazisvět šestý, z boží vůle král.
Děkuju vám, pani má,
teď budu mít řády dva.
Zde se ukázalo, že čím kratší verš, tím je pro diváka čitelnější (řeklo by se "hláškoidnější"). Sice se to odklání od poctivé poezie a přibližuje se k dětským říkankám, ale v paměti lidí utkví snáze. Ovšem budiž mu odpuštěno; v té době se na filmy chodilo maximálně do kina, žádné videokazety, DVD, BluRay, Youtube, Netflix a další vymoženosti neexistovaly. Ale vraťme se k Mrazíkovi, který je takových krátkých veršů plný.
ŞaxtaBaba / Морозко (https://www.youtube.com/watch?v=4IgwNtXGzLk)
Počkej, to se v ázerbájdžánštině řekne šachta baba? Jako baba z šachty?
No, to zní komicky, to je fakt, ale nezapomeň, že "baba" je nejen v turečtině "otec", navíc jde o pána, Mrazíka.
A jak se to řekne turecky?
Turecky je to ayaz baba.
A co to znamená?
Vlastně totéž, co česky. Skoro. Česky je to Děda mráz, turecky je to Táta mráz.
Zajímavé. To je vlastně stejné, jako oficiální jméno Mrazíka v angličtině, Father Frost, ovšem filmovou podobu pojmenovali Jack Frost.
A tak je to ohledně pohádek se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat