Je to sice pro nás španělská vesnice, ale jsou nemoci, které jsou pojmenované podle prvního známého pacienta, lékaře objevitele (jako Alois Alzheimer neboli ten Němec co schovává ty věci), nebo podle země ze které přišla (či se to aspoň tvrdí). Ale co má nemoc společného s náboženstvím?
Tedy řekněme si to přímo: něco ve smyslu "křesťanské nemoci" opravdu existuje, oficiálně se to jmenuje Jeruzalémský syndrom. Jan Lužný z Psychiatrické léčebny v Kroměříži jej popisuje jako druh akutní psychotické poruchy vznikající u některých turistů cestujících na svatá místa v Jeruzalémě. Tito jedinci jsou často hluboce věřící, mají základní znalosti v duchovní oblasti (znalost Bible, životopisů svatých) a často putují do Izraele s hlubokou osobní motivací poznat svatá místa, kde se odehrály klíčové biblické události. Nejčastěji jsou to křesťané, avšak jeruzalémský syndrom byl popsán i u židů a muslimů. Nejde o nic nového, existují záznamy o skupině katolíků z roku 1033, kteří podlehli tomuto syndromu na tisící výročí ukřižování Ježíše Krista.
Cestování syfilidy I: Z Ameriky do Evropy
Turecká křesťanská nemoc ale není Jeruzalémským syndromem. Jde o syfilis neboli příjici, způsobenou bakterií Treponema pallidum. První záznam o epidemii syfilidy na Evropském kontinentu pochází z let 1494 až 1495 z Neapolského království (jižní polovina Apeninského poloostrova). Odtud si ji přivezli francouzští vojáci do své vlasti. Proto se nemoci začalo říkat v řadě zemí francouzská, protože se k nim rozšířila právě z Francie.
 |
| mapa z roku 1494 (zdroj: wikimedia.org) |
Zde je politická mapa Evropy pro daný rok 1494.
 |
| mapa Evropy pro 1494 až 1560 (zdroj: wayfair.com) |
Nejstarší "fotodokumentace" vznikla již o rok později, viz obraz Albrechta Dürera "Muž se syfilidou" z roku 1496. O další rok později podal první lékařský popis syfilidy benátský lékař Nicolò Leoniceno (v roce 1497).
Podle posledních informací ji zřejmě přivezli členové výpravy Kryštofa Kolumba do Ameriky, a to z první výpravy (tedy z Kuby nebo Portorika, dál se nedostali). Z druhé výpravy bylo předčasně posláno zpět 12 lodí, ovšem vyjely směrem do Evropy na počátku února 1494, tedy v roce, když se už v Evropě epidemie syfilis rozbíhala. Lze tedy předpokládat, že se tedy do Evropy musela dostat dříve, ještě než lodě 2. Kolumbovy výpravy dorazily.
Cestování syfilidy II: Z Neapolska do západní Evropy
Roku 1494 francouzský král Karel VIII. napadl spolu s 8 tisíci švýcarských žoldnéřů, Milánským vévodstvím a Janovskou republikou Neapolské království. To již následující rok společně bránili vojska Neapolska, Benátska, Florentska, Anglie, Španělska, Papežského státu a Svaté říše římské (včetně Čech), ale také Milánské vévodství, o další rok později i Janovská republika (změnivše bojující strany). Tato velká válka (známá jako první italská válka) dokázala velmi rychle rozšířit novou pohlavně šiřitelnou chorobu v několika letech napříč západní Evropou, aby se poté syfilida vydala na východ.
Mimochodem: Velké války pomáhají šířit nemoci rychleji, než obvykle. Příkladem je tzv. španělská chřipka (H1N1 chřipka typu A), která kosila vojáky na bojištích na konci první světové války, aby ji po skončení války roznesli do svých domovů, kde pokračovala. Podobnou službu dnes přináší turismus, což potvrdila další vlna stejné chřipky roku 2009 (ovšem pod názvem mexická prasečí chřipka). Roku 1977 se stejný virus sice rozšířil, ovšem pouze v rámci Sovětského svazu a Číny (tam pod názvem ruská chřipka).
Vědci se neustále přou o význam výpravy Kryštofa Kolumba na šíření syfilidy. Podle jedné teorie v Evropě do té doby nebyla, podle jiné teorie byla i předtím, jen se tolik nešířila a nebyla známá. Málo se hovoří o teorii, že byla tam i tam, ale až spojením vznikla nová varianta s průběhem, který známe od té doby dodnes. Nemoc s takovým průběhem totiž nebyla v předkolumbovské době známa. Není známa totiž ani jediná historická osobnost, spojována s takovým průběhem nemoci. Právě tato teorie se kvůli tomu zdá být nejpravděpodobnější.
Mimochodem: rok 1494 je pamětihodný také smlouvou Španělska a Portugalska, kdy si 7. června rozdělili zeměkouli na dvě části - jednu polovinu může zabrat Španělsko, druhou Portugalsko. Proto se v Brazílii mluví portugalsky, zatímco ve zbytku Střední a Jižní Ameriky španělsky (a nyní i jižní část USA).
Podle některých vědců nemoc sice pochází z Ameriky, ale až po příchodu do Evropy zmutovala. Na americkém kontinentu nalezli více než 7 tisíc let staré případy s úmrtím na tuto nemoc. Ovšem až po příchodu do Evropy se americké kmeny spojily s pohlavním stykem a zhoršily se její následky. Tato "vylepšená" verze se poté opět převezla přes Atlantik zpět do Ameriky.
Nevědecké označení
Vedle oficiálních lékařských pojmenování kolují po staletí historická pojmenování. Mnohá dokládají možné směry šíření a původ (morbus gallicus):
- Anglie: francouzská nemoc
- Česko: francouzská, galská či uherská nemoc
- Francie: neapolská, od sjednocení roku 1861 také italská nemoc
- Itálie: francouzská nemoc
- Malta: francouzská nemoc
- Německo: francouzská nemoc (französische Krankheit)
- Nizozemsko: španělská nemoc
- Persie (Írán): turecká nemoc
- Polsko: francouzská či německá nemoc, choroba dvorní
- Portugalsko: kastilská (španělská) nemoc
- Rusko: polská nemoc
- Španělsko: francouzská nebo galská nemoc (morbo gálico, mal francés), též portugalská nemoc (mal portugués)
- Tahiti: britská choroba
- Turecko: křesťanská nemoc (Hristiyan hastalığı) nebo francouzská nemoc (Frenklerin hastalığı)
Tato pojmenování se samozřejmě do dnešních dnů neudržela, znají jen spíš historici, někteří lékaři nebo někteří intelektuálové.
Jak se vyskytuje v Turecku v současné době?
Turecky se používá označení "frengi", případně sifiliz. Protože i zde je to nemoc, která se centrálně eviduje, existují přesné záznamy, viz saglik.gov.tr. Zde je vidět, že se bohužel počet případů zvýšil za poslední roky pětkrát:
Postihuje výrazně více muže [erkek], než ženy [kadın] (alespoň podle případů nahlášených v Turecku):
Zatímco u mužů je nejčastější věková kategorie 25 až 29, u že je to 35 až 39. Podle třech (2+1) případů při věku nula lze předpokládat, že šlo o přenos z matky na plod.
Černí baroni (1992)
Hamáček: „Dále je tady důvodné podezření, že vás ta soudružka pohlavně co? Pohlavně nakazila. Vy na mě koukáte jako sůva z nudlí, a přitom už máte pár hodin kapavku.“
Doktor Hořec: „Nebo nedej bože syfilis.“
Hamáček: „Nebo nedej bože syfilis!“
Troník: „No tak krásnej kádrovej posudek jste měl, verše do Obrany lidu ste posílal…“
Doktor Hořec: „A teď syfilis.“
A tak je to kolem lékařství se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat