Opravdu přišel mor do Evropy z Istanbulu?

[ROZŠÍŘENO] Polovina 14. století znamenala pro Evropu katastrofu v podání druhé epidemie černého moru, kterému mělo podlehnout mezi 75 a 200 milionu lidí. Často se říká, že do Evropy přišel z Istanbulu. Opravdu to bylo zdrojem, přestupní stanicí do Evropy, nebo byla realita jiná?

Branou do Evropy se stalo zřejmě Kyjevské knížectví. Na něm samozřejmě vina nepadá, prostě mělo smůlu, že sousedilo s tzv. Zlatou hordou, přes kterou se tato nemoc dostala na evropský kontinent. O rozšíření dál se postarali zřejmě benátští obchodníci, kteří je dopravili z Krymu do tehdy ještě byzantského Istanbulu, poté do Benátek a Splitu (součástí Benátské republiky), dále přes Janov, Marseille a další důležité obchodní přístavy. Istanbul byl po tisíciletí jedním z nich, navíc důležitý uzel, takže přes něj šlo jak mnoho zboží, tak se mohly šířit i choroby.

zdroj: wikimedia.org

Zajímavé je, že cesta téměř kopíruje obchodní trasy úhlavní konkurence Benátek, a to Janovské republiky.

Janovská republika, sféry vlivu a obchodní cesty (zdroj: wikipedia.org)

Janovská republika měla svá území také na Krymu, dokonce v Istanbulu (proto byla postavena dnes turisty velmi vyhledávaná Galatská věž právě Janovem) a na (dnes) řeckých tureckých ostrovech na východě Egejského moře.

Brána do Evropy?

Pro rozhřešení tohoto problému je klíčová znalost zeměpisu. Dělítkem mezi Evropou a Asií jsou průlivy Dardanely a Bospor, dále Kavkaz, Kaspické moře a na severu Ural. Právě od severního pobřeží Kaspického moře se již šířilo po Evropě.

kontinent Evropa (zdroj: wikimedia.org)

MIMOCHODEM: Pouhých 30 let před počátkem morové epidemie postihl Evropu velký hladomor (1315 až 1317), snad vyvolaný výbuchem sopky Tarawera z komplexu Okataina na Novém Zélandu. Do příchodu moru ale proběhlo několik lokálních hladomorů napříč Evropou. Jen velkým hladomorem měla Evropa přijít o 10 až 25 % obyvatel. Lidé dokonce zabíjeli či opouštěli vlastní děti (zde je možná základ pohádky o Jeníčkovi a Mařence). Zdraví populace jako celku výrazně kleslo, takže se tím otevřely dveře budoucímu moru.

Uzlovým bodem se může zdát Krym. Ale říct, že se to šířilo z Krymu, to by někteří ani nečetli (coby málo atraktivní), jiní by to také nečetli, protože by tam hledali vazbu na současnou třenici (řekněme) mezi Ukrajinou a Ruskem (ta tam ale není žádná).

Další klíčovým údajem je umístění tehdejšího Istanbulu. Tehdy se jednalo o čistě evropské město ve smyslu pobývání na evropském kontinentu. Zde se podsouvá, že pokud se něco šířilo z Istanbulu, muselo to tam přijít z asijské strany. V tomto případě byla cesta (dnešní terminologií) Krym > Rumunsko > Bulharsko > Turecko (tedy neustále na evropském kontinentu).

ZAJÍMAVOST: Jako černá smrt je tato pandemie známa až z poloviny 18. století, kdy od dánských a švédských kronikářů dostala i do dalších jazyků včetně francouzštiny, němčiny, češtiny nebo turečtiny. Ovšem samotný pojem "černá smrt" použil již Homér v Odyseovi.

Jiný příběh je také o tom kde vlastně Evropa je. Zatímco mořská hranice na západě a severu je naprosto jasná, východní hranice se neustále mění podle politických nálad té které mocnosti v tom či onom století. Však není náhodou, že do Evropy dnes řadíme také ostrov Kypr (přestože je stovky kilometrů od evropské pevninské desky) nebo ostrov Malta (přestože náleží africkému kontinentálnímu šelfu).

MIMOCHODEM: Právě této vlně vděčíme za vznik karantény. Roku 1347 v dnešním Dubrovníku zavedli lhůtu, po kterou námořníci museli čekat na lodi, než byli vpuštěni do přístavu. Nejdřív šlo o třicet dnů, poté roku 1448 bylo rozhodnutím benátského senátu bylo rozšířeno na 40 dnů. Dubrovník byl tehdy v područí Benátek a právě v benátské italštině se čtyřicet dní řeklo "quarantena".

Povědomí o zdravotnictví a především hygieně bylo mezi běžným lidem z dnešního úhlu pohledu prakticky nulové (mezi lékaři skoro nulové). V Evropě podlehlo podle zdrojů 25 milionu lidí, což byla třetina tehdejší Evropy. Tento údaj se ale liší podle historiků (podle některých mělo podlehnout 45-50, případně až 60 % tehdejšího obyvatelstva).

Čechy měly štěstí, protože sem tolik nemoc nepronikla, ale i přesto si vyžádala řadu obětí. Jednou z nich se paradoxně stala místní židovská komunita, které se i díky rituální lázni (mikve) poněkud vyhýbala. To se ale stalo trnem v oku křesťanům, kteří to brali jako symbol spolčení s ďáblem, takže byla další záminka pro konání pogromů.

Druhá vlna druhé epidemie moru

Současné nechtěné zkušenosti z pandemie COVID-19 (ale také z čínské provincie Wuchan) hovoří o vlnách. Také tehdy se popis týká pouze první vlny. O té se již mluví méně, přestože opět proběhla celým světem a vyžádala si také mnoho mrtvých. Deset let po počátku evropské první vlny začala vlna druhá (tedy roku 1356). Z Hesenska (střední Německo) se z malého ohniska rozšířil mor do celé Evropy a poté i do celého světa, tentokrát silně zasáhl také české země. Druhá vlna kulminovala v letech 1357–1360 a 1363–1366. Další a další vlny přicházely, dokonce i jen s dvacetilelým intervalem.

MIMOCHODEM: Toto je popis druhé epidemie (a ještě navíc druhé vlny). Kdy byla ta první? Mělo jít o tzv. Justiniánský mor (za panování Východořímského císaře Justiniána I.), jehož epidemie započala roku 541 v Etiopii a rozšířila se do Egypta (tehdy součást Byzance) a odtud do řady dalších zemí od Mezopotámie (velmi zhruba dnešní Irák a okolí) přes Byzantskou říši až po Francii či Irsko. Některé zdroje se ale soustřeďují opět na jen Konstantinopol (neboli dnešní Istanbul, evropská strana), odkud se nemoc rozšířila do svého okolí. Podle genetických výzkumů mělo jít o dýmějový mor pocházející z provincie Čching-chaj dnešní Číny (dříve Tibet, ještě dříve Tchu-jü-chun) na tehdejší hedvábné stezce.

Protože šlo o druhou vlnu, již si historici moc nelámou hlavu se zdrojem či bližšími detaily. Pokud se o druhé vlně zmíní, tak často jen letopočtem, případně doplněný dalšími vlnami této (druhé) pandemie moru.

MIMOCHODEM: Aby si lidstvo Evropy nemyslelo, že 14. století nemůže být ještě divočejší, vybuchla na Islandu roku 1362 sopka Öræfajökull, která vedle místních škod zanesla sopečný prach napříč západní Evropou, což opět otevřelo stavidla moru (viz již zmíněné roky 1363 až 1366). Velmi silná katolická církev a tehdejší mocipáni začali mít zásadní trhliny důvěryhodnosti v očích veřejnosti. Mohlo být základem práce britského filozofa a teologa Johna Wycliffa (1328 až 1384 a návazně Jana Husa 1372? až 1415).

Ono žehrat na jedno místo po cestě je obzvlášť v oné době nesmysl. To je jako kdybychom nadávali třeba na Rozvadov nebo Letiště Václava Havla, že právě odtud se do Česka dostalo to či ono.

MIMOCHODEM: Za šíření řady neštěstí včetně epidemií bychom mohli přiřknout také dvěma slovům: import, export. Právě po obchodních trasách se šířil mor, právě v zásilkách se šíří řada rostlin a zvířat, která jsou ve svých nových domovech nebezpečným invazivním druhem (například sršeň asijská, která se do Evropy dostala na nákladních lodích z Číny).

To je pořád první vlna, druhá vlna, třetí vlna...
No a? To je podle toho jak moc se to šíří nebo nešíří.
A proč to musí být vlna? Ta se přece sráží, ne? Proč to nemůže být bavlna?
Takže by se říkalo 'přišla třetí bavlna COVIDu', tak nějak?
Ale to je přece jasné proč se říká, že to jsou vlny.
Proč? Protože vlny na moři? To by byly stále stejné, navíc každá devátá by byla silnější.
Podle mořských vln to ale pojmenováno je, ne?
To ano. Ale je to špatně. Mělo by to být podle vlny, podle té srsti zvířat. Protože také vlna se sráží, taky vlny epidemie jsou postupně menší a menší.
Počkej, jak to bylo s těmi vlnami? Devátá je větší?
Ano devátá, přesněji říkají devátá z devíti.
Tak to neříkejme Sedmé z devíti, nebo nás asimiluje.
To je ta ze Star Treku? Nemyslím, ona nás asi nemiluje.
Tak se nám ta debata nějak rozjela, já o voze, ty o koze...
Takhle Sedmé z devíti neříkej, ano?

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík