Erdoğan: Jsme odhodláni využít pravomoc danou úmluvou z Montreux tak, abychom zabránili eskalaci krize

Prezident Recep Tayyip Erdoğan promluvil k národu po zasedání prezidentského kabinetu v prezidentském komplexu. Zde jsou pasáže, které prezidentská kancelář vybrala jako klíčové.

Poznámka: Text je čistě přeložený z angličtiny, neupravovaný, včetně používání nového "Türkiye" namísto předchozího "Turkey".

"TÜRKİYE SI PŘEJE MÍR A KLID VE SVÉM REGIONU"

Prezident Erdoğan řekl: "Při každé příležitosti opakujeme, že svět již nějakou dobu prochází rozsáhlými změnami. Staletý globální systém vládnutí se hroutí. První a druhá světová válka se nevedly kvůli spravedlnosti, ale kvůli rozdělení. My jsme bohužel patřili mezi národy, které nebyly u stolu, ale na jídelním lístku. Při překonávání tohoto těžkého období založením naší republiky a její pevnou obranou jsme museli také zaplatit obrovské ceny."

"Politický a ekonomický systém, který vítězové druhé světové války vytvořili tak, aby chránil jejich vlastní zájmy, je hlavní příčinou problémů. Tento systém, který byl problematický již dříve, se s koncem studené války ještě více vybilancoval. Pokřivenost v systému globálního vládnutí, na kterou upozorňujeme na každé platformě tím, že říkáme, že svět je větší než pět a že je možný spravedlivější svět, se projevuje při každém incidentu, který se stane. Tento globální řídící a bezpečnostní systém je viníkem tragédie, která se blíží jedenáctému roku v Sýrii, stejně jako krveprolití a utrpení po celém světě včetně Afghánistánu, Iráku, Bosny, Rwandy, Gazy, Jemenu, Arakánu a Libye. Špinavé tváře, které ti, jimž nejde o nic jiného než o vlastní bezpečnost a prosperitu a kteří se ke všem ostatním zemím a národům chovají, jako by byly pouhým aparátem sloužícím jejich prioritám, skrývali za módní pojmy, se nyní naplno odhalily. Jsme svědky toho, že ti, kteří se zpočátku dívali s váháním na zpochybňování, které Türkiye iniciovalo svou námitkou, že svět je větší než pět, po čase začali uznávat oprávněnost našeho hodnocení a přijímat ho," prohlásil prezident.

"POKRAČOVALI JSME V NAŠICH MNOHOSTRANNÝCH DIPLOMATICKÝCH POKUSECH O MÍR A STABILITU BEZ PŘERUŠENÍ"

Prezident Erdoğan pokračoval ve svém vystoupení následovně: "Vývoj na Ukrajině má charakter, který o tom svědčí. Problém se tím nerozlučně komplikuje, že země, které jsou stranou, či dokonce příčinou tohoto problému, zaujímají místo u zprostředkovatelských a řešitelských cest v Radě bezpečnosti OSN."

"Rád bych důrazně zdůraznil, že Türkiye si přeje mír, klid a prosperitu ve svém regionu. Tento náš postoj jsme projevili při každém incidentu a na každém místě od Iráku po Sýrii, od Kavkazu po Černé moře a od Středozemního moře po Balkán," řekl prezident.

Pokud jde o krizi na Ukrajině, prezident Erdoğan poznamenal: "Vyzvali jsme Ukrajinu a Rusko, které považujeme za své přátele, aby své problémy řešily prostřednictvím dialogu. Svědkem našeho upřímného úsilí, včetně naší nabídky zprostředkování, jsou samotní ukrajinští a ruští představitelé. Mezitím jsme nepřetržitě pokračovali v našich mnohostranných diplomatických pokusech o nastolení míru a stability. Obavy se však nakonec naplnily a 24. února se střílelo. Vznik takového obrazu nás skutečně zarmoutil. Přístup naší země k této otázce nadále vyjadřujeme na všech platformách, včetně summitu vedoucích představitelů NATO."

"NEBUDEME PŘEHLÍŽET REGIONÁLNÍ A GLOBÁLNÍ ROVNOVÁHU"

"Jsme odhodláni využít pravomoc, kterou naší zemi dává úmluva z Montreux nad provozem plavidel v úžině, tak, abychom zabránili eskalaci krize. Jak jsme vždy říkali, jsme zastánci respektování svrchovanosti, politické jednoty a územní celistvosti Ukrajiny. Útok Ruska na území Ukrajiny považujeme za nepřijatelný a oceňujeme boj, který vede ukrajinská administrativa a lid," uvedl prezident. 

Prezident Erdoğan dodal: "Jako pozoruhodný případ jsme zaznamenali ambivalentní postoj Evropy a USA od vypuknutí krize mezi oběma zeměmi, zejména neschopný postoj projevovaný od rána 24. února. Takové zkušenosti jsme vlastně měli, když byly v minulosti ohroženy naše vlastní hranice. V ukrajinské krizi se znovu potvrdily. V tomto procesu nám záleží na našem vlastním postoji. Türkiye vždy plnila a bude plnit všechny své povinnosti v rámci organizací a aliancí, jichž je součástí, zejména OSN, NATO a EU."

"Samozřejmě nebudeme ustupovat z našich národních zájmů, ale nebudeme přehlížet ani regionální a globální rovnováhu. Proto říkáme, že se nevzdáváme ani Ukrajiny, ani Ruska. Proto se nevzdáváme našich politických, ekonomických a vojenských spojenectví navzdory všem nespravedlnostem a dvojím standardům, které snášíme. Proto dáváme přednost našim humanitárním ohledům před všemi ostatními ohledy a i nadále přijímáme tolik uprchlíků přicházejících z celého našeho regionu, zejména ze Sýrie, navzdory všem jejich problémům. Proto udržujeme úzké vztahy se všemi utlačovanými regiony od Afriky až po Jižní Ameriku a nenecháváme na holičkách nikoho, žádnou komunitu a žádný stát, který nás žádá o pomoc a potřebuje naši podporu," řekl prezident.

Žít Istanbul komentuje

Jemný tanec mezi oběma znesvářenými stranami (Ruskem coby agresorem a Ukrajinou coby napadeným) se nedá přehlédnout. Prezident si dává velmi pozor, aby náhodou neřekl něco, co by ruskou administrativu mohlo rozhněvat. Počítá s tím, že Rusko bude i nadále pod vládou Putina a vůbec nepočítá s tím, že by se v Rusku a jeho pozici cokoli změnilo. Nelze si nevšimnout protiamerického tónu, přestože nikde přímo USA nejmenuje. Navíc je patrné, že (možná oprávněný) ublíženecký syndrom z 1. světové války je v Turecku stále živý. Lze je přirovnat k podobným pocitům Čechů vůči Mnichovské dohodě v předvečer 2. světové války, kde bylo pro změnu zrazeno Česloslovensko, ovšem stejnými zeměmi, které předtím napadly Turecko, tedy Francie a Velká Británie. Česko a Turecko jsou tedy z tohoto úhlu pohledu bratry v utrpení. Rozdíl je v tom, že to bylo v Česku následně překryto spoustou tragických událostí (období 1939 až 1989), ale v Turecku nic tak silného nebylo, proto je to až tak živé. Hlavně před prezidentskými volbami se z tohoto období maximálně otevírá otázka tzv. Benešových dekretů. Pomoc Ukrajině a semknutí Česka pomáhá se tohoto syndromu zbavit. Turecko naopak stejnými událostmi syndrom jen posiluje.

Mimochodem prezident navíc neřekl, že zabrání vplutí ruských lodí. Může to totiž znamenat také to, že nevpustí žádné vojenské lodě bez ohledu na jejich mateřskou zemi. Může to navíc znamenat, že naopak vpustí ruské vojenské lodě jedině v tom případě, když mají základnu právě v Černém moři (tedy ve znění úmluvy z Montreux).

A tak je to (nejen) v Turecku se vším.

Patrik Veselík