Istanbul má jedno výročí, které je pro některé velmi důležité, pro jiné tak nepodstatné, že se o něm neví. Dne 11. května roku 330 bylo město vysvěceno a zároveň přejmenováno z Byzantion na Nový Řím (Nova Roma, Νέα Ῥώμη). Toto jméno si město "užilo" jen sedm let, aby po smrti Konstantina I. se opět přejmenovalo, tentokrát na Konstantinovo město, Constantinopolis, česky Konstantinopol.
Neuvěřitelný příběh začal 27. února (údajně roku 272), kdy se ve městě Naissus (dnes srbské město Niš) narodil Flavius Valerius Constantinus, kterého známe jako Konstantin I., Konstantin Veliký, nebo Svatý Konstantin. Ten nějakou dobu pobýval ve městě Nikomedia (dnes Izmit, Turecko). Roku 306 byl jmenován římským císařem, ovšem vládl jen menší západní části (Británie, Galie a Hispánie). Stalo se tak po smrti jeho otce, který byl výborný politik a z jeho stínu nějakou dobu Konstantin žil. Dalším císařem ve stejné době byl Marcus Aurelius Valerius Maxentius (syn předchozího císaře), který se sám 28. října 306 v Římě prohlásil císařem. Jeho otec Maximianus (plným jménem Marcus Aurelius Valerius Maximianus) se ale vrátil na trůn v letech 307 až 308 a opět 310.
Jak je z toho vidět, Římská říše byla neměla jednoznačné vedení, země byla plná svárů a občanských válek. Rozkol dovršil předchozí císař Dioklecián, který zavedl v Římské říši čtyři vládce, kdy zároveň vládli dva augustové a dva caesarové (císaři).
Flavius Valerius Constantinus se svým malým vojskem nakonec 28. října 312 v bitvě u Milvijského mostu poblíž Říma zvítězil nad daleko větší armádou Maxentia. Následující den vstoupil Konstantin I. do Říma. Jak se mu povedlo zvítězit? Měl k tomu dopomoci zázrak. V noci se mu měl (ač byl ještě pohan) zjevit Ježíš Kristus a měl mu vysvětlit, že zvítězí, bude-li bojovat jeho jménem. Měl potom na štíty nechat namalovat písmena XP. To nemá nic společného s Windows XP (protože to není z latinské abecedy), nýbrž s řeckými písmeny chí a ró (v českém zápisu bychom asi napsali ChR, aniž jde o citoslovce spaní), což jsou první písmena jména Kristus (v řecké abecedě ΧΡΙΣΤΟΣ = CHRISTOS), též známý jako Kristův monogram. Z toho byla následně vytvořena císařská korouhev, labarum. Pretoriánská garda, elitní vojenská jednotka císařů, měla velkou politickou moc, která se často rovnala moci císařů. Po bitvě u Milvijského mostu byla ihned rozpuštěna (podobně mocná se po staletích ukázala armáda janičářů v Istanbulu v rámci Osmanské říše). Namísto nich nechal vytvořit jízdní císařskou gardu (scholae palatinae).
Jen o rok později (tedy roku 313) Konstantin I. vydal Toleranční edikt milánský, který umožňuje křesťanům stejná práva neboli legalizuje křesťanství v Římské říši. Přesněji řečeno to znamenalo svobodu vyznání pro všechny víry. Navazuje to na svobody definované císařem Galeriem dva roky předtím. Konstantin I. se stal prvním křesťanským římským císařem. Zároveň se ale nevzdal titulu Pontifex maximus (něco jako papež pro římská božstva v rámci starověkého římského náboženství).
MIMOCHODEM: Konstantin I. se nechal pokřtít až ve chvíli, kdy umíral (tedy podle tehdejšího zvyku). Údajně měl přání se nechat pokřtít v řece Jordánu (jako to činil Ježíš Kristus), ovšem to už nestihl. Stihl dojet jen do Nikomédie (dnešní İzmit v Turecku), kde jej pokřtil ariánský biskup Eusebius z Nikomédie (to bylo tehdy velké město, ale roku 358 podlehlo zemětřesení a následnému požáru). Několik týdnů poté (tedy 22. května 337) Konstantin I. v Nikomédii umírá. Takzvaná Konstantinova donace o okolnostech křtu se ukázala jako podvrh v rámci boje o Vatikán o čtyři století později, což položilo základ katolické církve.
Konstantin I. stále nebyl jediným vládcem Římské říše. Tím se stal 19. září 324 po smrti Licinia (plným jménem Gaius Valerius Licinianus Licinius), resp. až po bitvách 3. července 324 po bitvě u Adrianopole (dnes Edirne, Turecko), v průběhu července u Hellespontu (dnes Čanakkale / Dardanely) a 18. září 324 v bitvě u Chrysopolis poblíž Chalcedonu (dnes oboje součástí městského obvodu Üsküdar, Istanbul, Turecko). Licinius mu vládu nepředal dobrovolně, nýbrž byl popraven. Konstantin I. tak mohl začít jako jediný vládce budovat silně autokratickou říši.
 |
| Římská říše roku 330 n. l. a její okolí (zdroj: omniatlas.com) |
Konstantin I. měl myšlenku mít Nový Řím jako město čistě křesťanské na rozdíl od Říma, kde byla řada chrámů zasvěcena i nekřesťanským bohům. Tuto myšlenku porušil o sám, když nechal vybudovat například chrám bohyni Fortuně, nebo tzv. Konstantinův sloup se sochou boha Slunce Helia. Cimrman by řekl, že autor tak vlastně zastává názor, který zároveň vyvrací.
MIMOCHODEM: Konstantin I. se chtěl odlišit od předchozích císařů, a tak namísto do té doby úctyhodného plnovousu se holil. To vydrželo císařům až do počátku 7. století, kdy se moci i mravů chopil císař Fokas, který vousem zakrýval jizvu a převrátil Byzantskou říši za několik let do chaosu.
8. listopadu 324 Konstantin formálně vytyčil hranice nového města, které mělo být čtyřikrát větší než dosavadní rozloha Byzantia. Cílem bylo kromě jiného mít stejně jako Řím také město na sedmi pahorcích (při dostatečně velké rozloze a přiměřeném výběru lze tuto podmínku splnit prakticky v každém městě).
Konstantin I. o rok později svolal do města Nikaia (dnes Iznik v Turecku) první ekumenický neboli nicejský koncil, což je shromáždění biskupů celé křesťanské církve. To se konalo od 20. května do 25. července 325. Koncil mimo jiné definoval způsob výpočtu Velikonoc, který se používá dodnes.
Hradby vydržely necelé jedno století. Nové hradby o další dva kilometry dál byly dokončeny roku 413, kdy panoval Theodosius II. a podle kterého nesou jméno (na druhou stranu nařídil zboření řady nekřesťanských chrámů, například synagog). Právě tyto hradby se částečně dochovaly dodnes.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat