Ve čtvrtek 21. července 2022 nastal jev, který Istanbul zná jen párkrát za rok. Obvyklý slušně silný vítr ustal, listy na stromech se po měsících přestaly nepřetržitě hýbat a ševelit, větvičky se přestaly ohýbat pod náporem větru. Istanbul ztichl. Tento ráz počasí má pro život v Istanbulu své následky.
Teplota
Všudypřítomný vítr v Istanbulu slouží jako ochlazovač (prostě jako kdybyste permanentně stáli před větrákem). Tím dokáže místní počasí lhát. Na předpovědi počasí jsou totiž stejná čísla, jako když foukal vítr, tedy denní maximum 31 stupňů. To je zhruba ona bájná nepřekročitelná teplota, pokud nedostane vnější impuls (jako přivanutí velmi horkého vzduchu ze Sahary či z centra Turecka nebo z Balkánu, pokud se tam teplota dostane až ke čtyřicítce), nebo lodos (vítr z jihozápadu přibližně od Atén, ani nemusí být ze Sahary).
Tu a tam na některé ulici je teplota vyšší, protože rozpálený vzduch od betonu či asfaltu není odfoukáván pryč.
Ale proč mají i místní pocit, že je najednou strašné vedro? Je to právě tím, že nefouká. Obvykle silný vítr sráží pocitovou teplotu o několik stupňů. Nyní mají i místní v Istanbulu pocit, odpovídající zeměpisné šířce města.
Někteří se mohou domnívat, že když neustále fouká vítr, že se díky tomu v takových podmínkách nemusejí potit. Není krutějšího omylu. Neustálý vítr fouká, to ano. Ovšem zdrojem je Černé moře, takže je vítr pořádně vlhký. Snad není zpocenějšího města než Istanbul. A zpocený člověk ve větru, to není nic příjemného ani pro jeho okolí, ani pro jeho zdraví.
Zpocený člověk ve větru, to je jako když jdete ze sprchy rovnou před větrák. Proto mají typicky ti co žijí v Istanbulu dlouho problémy s plicními chorobami, revmatické problémy (lidově řečeno) a řadu dalších. To se ale turistů netýká (tedy pokud nechytnou nějakou slušdou rýbu, debo chřipku). Místní se toho být zpocený bojí jako čert kříže. Tuto znalost ale nemají ti, co jsou v Istanbulu a okolí relativně krátce (řekněme desítky let, což je případ nemála přistěhovalců z tureckého vnitrozemí na východ od Istanbulu.
 |
| zdroj: mgm.gov.tr |
Protože vítr neochlazuje přes noc rozpálené ulice a domy, neklesá příliš teplota. Dnes ráno bylo neskutečných 25 až 26 stupňů (ačkoli původně mělo být tak 19 až 20). Ovšem neznamená to, že teploty stoupnou někde ke čtyřicítce (tady je Istanbul). Proto nejvyšší teploty se opřou o 32 stupňů.
 |
| zdroj: mgm.gov.tr |
MIMOCHODEM: Nejvyšší teplota v Istanbulu není v poledne, ale tak v 15 hodin. Důkazem budiž předpověď na dnešní den.
Ochrana před spálením
Obvyklé istanbulské letní počasí dovede turistům ze severních zemí připravit nepříjmené překvapení. Uvnitř jsou všude možně klimatizace, venku pro změnu neustále fouká vítr, takže teplomilci mají pocit, že nijak velké teplo není, i když teploměr ukazuje čísla kolem třicítky (řekněme 27 až 30). Ale sluneční paprsky jsou jiného názoru, takže dokážou evropskou kůži geneticky nepřizpůsobenou takovému přívalu slušně připálit.
Takže aktuální počasí jde ruku v ruce i s turisty. Již pocit velkého tepla dokáže zavčas upozornit, že istanbulské slunce opravdu pálí, takže je prostor na opalovací krém, případně i jiné ochranné prostředky (o nebezpečí úžehu až úpalu nemluvě).
Ticho
Obvyklý vítr s rychlostí v desítkách km/h se změnil na bezvětří až vánek (aktuálně 5 km/h = 1,39 metrů za sekundu, rychlost svižné chůze). Že Istanbul ztichl není jen zvuk větru ve koruhách stromů.
MIMOCHODEM: Zatímco v Česku je zvykem, že meteorologové označují rychlost v metrech za sekundu, v Turecku se používají kilometry za hodinu.
Ale v Istanbulu je větší ticho, než by odpovídalo jen tomuto. Protože toto počasí je i na většinu obyvatel Istanbulu příliš, nevycházejí příliš uprostřed dne ven, takže jsou ulice v místních čtvrtích vylidněné.
To se ale také týká nejen lidí, ale skutečné majority v Istanbulu, místních koček. Zatímco obvykle v létě se část schovává ve stínu, část se prochází, část se pere, nyní se před sluncem schovávají všechny.
Vůně
Všudypřítomný vítr v Istanbulu slouží také jako dodavatel čerstvého okysličeného mořského vzduchu od Černého moře, takže to razantně snižuje množství exhalací a jiného druhu znečištění ovzduší.
Chodci ale mají jiné starosti. Jak již bylo řečeno, Istanbul má dost milionů koček, které zrovna nemají adekvátní zásobu Toi Toi budek, a tak musejí vzít zavděk pár decimetrům čtverečním kolem stromů na ulicích, hromádky písku při nově položeném chodníku po přestavbě blízkého domu, nebo velkou hromadu písku, pokud se dům ještě přestavuje.
A teď do výsledku kočičího snažení začne pražit slunce. Za normálních okolností vítr vzniklý odér odvane. Ale nyní se drží v širokém okolí "místa činu". Podobné je to také se zapomenutými odpadky či nevymytými kontejnery. Odpadky se sice vyvážejí několikrát denně, ale někteří místní si s tím zrovna hlavu nelámou, a tak neřeší tekutost odpadu a netěsnost plastových sáčků, takže obsah vytéká na chodníky a silnice. Jak to? No protože ty pytle či sáčky s odpady prostě položí (v extrému i prostě hodí z okna) u nejbližšího stromu či pouliční lampy a s místními technickými službami hrají hru "hledej Šmudlo". Zatímco tuhé odpady jsou dříve či později nalezeny a odvezeny, vyteklý obsah uklidí až pořádný déšť. A o ten je v létě opravdu nouze. Na takových místech je potom za bezvětří smradu jako v Cařihradu.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat