Na tureckém oděvním trhu v kategorii levného oblečení soupeří řetězce LC Waikiki, Defacto, Koton či H&M (neboli švédská firma H & M Hennes & Mauritz AB). A právě posledně jmenovaný může čelit sice očekávanému problému, ale z neočekávaného směru.
Ruská agrese vůči Ukrajině si vybírá daň v mnoha odvětvích v řadě zemí. Situace na trhu se zemním plynem je značně turbulentní, nepřehledná a do určité míry nepředvídatelná. Také trh s elektřinou nepatří v poslední době mezi nejstálejší, přičemž vedle Ruska mají vliv i někdy příliš ukvapené kroky ohledně tzv. Green deal (jako Zelená dohoda pro Evropu, Fit for 55, uhlíková neutralita a další).
MIMOCHODEM: Proč se Turecko rozhodlo pro uhlíkovou neutralitu od roku 2053, když ostatní mají 2050 či jinak kulaté roky 2040 / 2045 / 2060)? Protože současná vláda velmi lpí na oslavách v "kulatých" letech vzhledem k založení tureckého státu roku 1923. Takže roku 2053 to bude přesně 130 let od založení republiky. Však na příští rok (tedy 2023, sté výročí) se připravuje enormní množství událostí (dokončování mnoha projektů apod.).
Některé podniky závislé na elektrické energii se ocitají v červených číslech, jiné již přímo krachují, jiné adekvátně zvyšují ceny produktů, což se zase nelíbí zákazníkům. Toto není otázka České republiky či Evropské unie. Situace se dotýká i zemí tisíce kilometrů od Ukrajiny či Evropy.
 |
| zdroj: wordpress.com |
Bangladéš je země, která leží na východ od Indie a se kterou máme řadu asociací od chudoby přes velké množství obyvatel až po záplavy. V poslední době se tato chudá země potýká s vysokými cenami zemního plynu. Ale k čemu země s tropickým klimatem potřebuje zemní plyn, když nemusí topit?
Kromě využití v kuchyních jde především o elektrárny, které pohání právě zemní plyn. Bangladéš má velmi nízké procento elektřiny z obnovitelných zdrojů a prozatím nemá jedinou jadernou elektrárnu. To má vyřešit ta, která se staví v Ruppuru. Zde je ale potenciální další problém. Má být zprovozněna až roku 2024, navíc bude používat reaktory VVER-1200, které jsou známé třeba v Turecku, viz taktéž rozestavěná elektrárna v Akkuyu na jihu země v provincii Mersin (Akkuyu Nükleer Güç Santrali). A již podle použitého reaktoru je jasné, že také Bangladéš bude závislý na Rusku, protože Ruppurskou jadernou elektrárnu staví Rosatom, jejíž oučástí bude také 2500 pracovníků z Ruska.
Dobře, a jak to všechno souvisí s oděvním průmyslem? Velmi. Již od léta jsou ceny zemního plynu pro Bangladéš tak vysoké, že jsou masivní výpadky dodávek elektrické energie. A bez ní tamní textilní průmysl nemůže fungovat. Teď už asi svítá propojení s řetězci, které nacházíme také v Turecku. Když v Bangladéši není elektřina, nelze vyrobit oděvy, které by se v Turecku prodávaly. Blackout postihl kromě jiného továrny American Eagle Outfitters, Gap Inc, H&M, VF Corp, Walmart nebo Zara (viz asianatimes.com).
MIMOCHODEM: Zara měla v Istanbulu před pěti lety (podzim 2017) pěkný skandál. Zákazníci právě v největším tureckém městě si spolu s oděvy této značky dostali tajnou zprávu od zaměstnanců z továrny Bravo Tekstil v Turecku "Vyrobil jsem tuto položku, kterou si koupíte, ale nedostal jsem za ni zaplaceno.". Tato firma vyráběla značky Mango a Next právě pro řetězec Zara.
Kudy z toho ven? Výrobu je možné (byť s problémy) přemístit do jiné země. Kromě jiných se nabízí právě Turecko, jehož pracovní síla vyjádřená v dolarech či eurech je levná a stále levnější, jak někteří čelní představitelé Turecka rádi prezentují zahraničním investorům. Je ale nutné upozornit, že řada levné až nejlevnější pracovní síly je postavena na syrských uprchlících a často nelegální práci. To se přestává líbit jak místním Turkům, tak i samotným Syřanům, kterým se nelíbí být takto vykořisťován.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat