Jaderná elektrárna Akkuyu slavnostně získala palivo a stala se jaderným zařízením

Dnes se slavnostně do jaderné elektrárny v jihotureckém Akkuyu přivezlo a začalo osazovat jaderné palivo, čímž se ze stavby stalo jaderné zařízení. Elektrárna je kriticky důležitá jak pro Turecko, tak pro Rusko, přičemž každý stát má zcela odlišnou motivaci.

Příběh začal v květnu roku 2010, kdy oba státy podepsaly dohodu o JE Akkuyu. To bylo v době, kdy turecká ekonomika vypadala silná, turecká lira byla stabilní a dokonce i chvíli posilovala. Nic nenaznačovalo budoucí problémy. Uvázat se na platbu v amerických dolarech vypadalo v daný okamžik jako bezpečné. Také Rusko bylo v té době ještě důvěryhodným partnerem (ruská agrese vůči Gruzii ze srpna 2008 byla zametena pod koberec, "pouze" byly odtrženy Abcházie a Jižní Osetie). Tehdejší turecký premiér Erdoğan směřoval svou zemi do Evropské unie. V květnu 2010 byl 1 americký dolar za 1,58 turecké liry (dnes je téměř 20 lir, přesněji 19,43 TL/USD). Turecko i Rusko byly vnímány politicky i ekonomicky jako zcela jiné země než dnes.

Slavnostní ceremoniál

Původní plán vypadal naprosto jinak. Hlavními mluvčími měli být prezidenti obou států. Ale turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan má podle tureckého ministra zdravotnictví (psali jsme) má infekci gastroenteritidy, takže dnes měl videopřenos ze své pracovny. Ruský prezident Vladimír Putin zřejmě nechtěl riskovat, takže neopustil místo, kde přebývá (ať je kdekoli, ale na ruském území). Oba prezidenti tedy pohovořili pomocí videokonference mezi sebou, pak každý zvlášť k hostům. Ani jeden tedy fyzicky přítomen nebyl.

Během setkání byly projednány vztahy mezi Tureckem a Ruskem a regionální otázky, hovořilo se i o vývoji v Sýrii.

Prezident Erdoğan během setkání poděkoval ruskému prezidentovi Putinovi za jeho příspěvky pro jadernou elektrárnu Akkuyu, kde se dnes bude konat první ceremonie dodávky jaderného paliva.

videokonference mezi prezidenty obou zemí

Během schůzky se hodnotil i vývoj v rusko-ukrajinské válce a studie dohody o obilí. Prezident Erdoğan uvedl, že prostřednictvím navržené pracovní skupiny by se mohlo pracovat na nových iniciativách.

Ruský prezident Putin také vyjádřil přání všeho nejlepšího prezidentu Erdoganovi a prohlásil: "Toto je vlajkový projekt a přináší jak vzájemné ekonomické výhody, tak samozřejmě pomáhá posilovat mnohostranné partnerství mezi našimi dvěma státy."

Prezident Erdoğan prohlásil: "Naše země postoupila do ligy zemí s jadernou energií na světě, i když s 60letým zpožděním. Dokončili jsme závěrečnou fázi přípravy naší jaderné elektrárny Akkuyu, strategické investice, která jedinečným způsobem přispěje k zabezpečení dodávek energie v Turecku, a dodali jsme jaderné palivové tyče do areálu elektrárny."

Víme tedy, kdo přítomen nebyl. Ale kdo přítomen byl? Za firmu Rosatom to byl generální ředitel Rosatomu Alexej Lichačev, generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi a za Tureckou republiku ministr energie a přírodních zdrojů Fatih Dönmez.

Proč Turecko potřebuje JE Akkuyu?

Turecko je zemí s (pro Evropu) vysokým počtem obyvatel, kteří se chovají jako lidé z vyspělých zemí a mají vysokou spotřebu elektrické energie 24 hodin denně. Turecko doposud nemělo zdroje ropy a jen miminum zemního plynu (to se ale změnilo, ale ještě nemá efekt). Vodní elektrárny sice má, ale zdaleka nepokrývají potřebu. Solární a větrné elektrárny se sice mohutně staví, ale to jen hasí nejpalčivější nedostatek elektrické energie. Právě tyto dva typy jsou navíc s kolísavým výkonem, takže je nutné mít stálý zdroj, který by pokryl bezvětrné momenty a noc, kdy slunéčko nesvítí.

Čeho má Turecko hodně? Uhlí. Proto je napříč Tureckem řada uhelných elektráren, které zásobují zemi elektrickou energií. Dále to jsou elektrárny plynové, které doposud poháněl zemní plyn z dovozu a tudíž drahý (obzvlášť s přihlédnutím na hyperinflaci turecké liry). To drtí tureckou ekonomiku i turecké spotřebitele elektřiny stále silněji. Další zdroj elektřiny je nutný.

Dalším úhlem pohledu je ekologie provozu elektráren. Především turecké hnědouhelné elektrárny jsou terčem kritiky. Nepřímým a velkým problémem je turecký důlní průmysl, který je často kritizován za nedodržování bezpečnostních standardů a velmi časté nehody (Tureckem dodnes rezonuje případ katastrofy dolu Soma ze 13. května 2014, kde při zemřelo 301 lidí).

Diskutabilní je lokalita jaderné elektrárny na tureckém území. Vybraná lokalita Akkuyu je sice co nejdále od zlomů (kterých je v okolí celá řada), ale přesto není od nich natolik daleko, aby byla zcela mimo nebezpečí. Vedle otřesů půdy totiž může (byť velmi teoreticky) hrozit scénář z japonské Fukušimy, protože na jih přes moře leží nejen ostrov Kypr, ale také zemětřesný zlom, schopný vyvolat vlnu tsunami. Jaderná elektrárna Akkuyu totiž leží přímo na břehu Středozemního moře.

Ruská elektrárna na tureckém území

Nesmíme zapomínat, že 100 % akcií JE Akkuyu vlastní ruská strana. JE Akkuyu je tak první elektrárnou tohoto typu na světě, která je provozována jako služba, kde Turecko je zákazníkem, který odkupuje elektrickou energii touto elektrárnou vyrobenou. Rusko má na 15 let zaručený příjem financí v amerických dolarech za fixní částku za průměrnou cenu 12,35 centů za kWh možná vypadala výhodná tehdy, ovšem při dnešním kursu turecké liry tato elektřina bude neporovnatelně dražší.

Rusko tedy bude mít Tureckou republiku jako svůj penězovod, který bude financovat Rusko a vše, co k tomu patří.

Proč nemůže elektrárna stát v Rusku a elektřinu jen exportovat? Problémem je, že obě země spolu sousedí pouze napříč Černým mořem. Po souši stojí mezi oběma státy několik zemí, ať se jde východní či západní cestou. Navíc jednou z těchto zemí je právě Ukrajina, na kterou právě Rusko zaútočilo a navíc okupuje ukrajinskou Záporožskou jadernou elektrárnu (ta má díky šesti blokům VVER-1000 dokonce vyšší výkon, než kdy bude mít JE Akkuyu). Export elektřiny na větší vzdálenosti není zvykem (zatím selhaly i myšlenky na solární elektrárny na Sahaře s elektřinou dopravovanou do Evropy).

Kdy začne dodávat elektřinu?

Podle informací začne vyrábět elektrickou energii podle ještě v letošním roce. Všechny čtyři reaktory a plný výkon budou dodávat podle současného plánu na konci roku 2026. Zatím je to plánováno tak, že každý rok bude zprovozněn jeden reaktor (letos jeden, 2024 druhý, 2025 třetí, 2026 čtvrtý).

A tak je to ohledně Turecka se vším.

Patrik Veselík