Včera pravoslavný svět oslavil své Velikonoce (tedy o týden později, než svět západního křesťanství). To se týká také části Turecka, například jihovýchodu, kde se dodnes potýkají s následy velkého zemětřesení z února letošního roku. Také řada kostelů byla zbořena buď přímo zemětřesením, nebo byla poškozena natolik, že musela být zbourána dodatečně.
Tento kostel v turecké Antakyi spadá pod Pravoslavný patriarchát antiochijský (tedy spadal, než spadl), což je součást řecké pravoslavné církve.
![]() |
příprava na mši, na pozadí zbořeniště původního kostela (zdroj: twitter.com/MHurigil/) |
Tato událost samozřejmě vyvolala velký zájem ze strany médií. Jak záběry ukazují, je otázkou, zda bylo více věřících a zástupců církve než zástupců sedmé velmoci, tedy tisku.
MIMOCHODEM: Proč se říká sedmá velmoc? Jedná se o označení z 19. století, kdy po skončení Napoleonských válek se z evropského úhlu pohledu vyrýsovalo šest velmocí (v abecedním pořadí): Francie, Prusko (později Německo), Rakousko, Rusko, Velká Británie a nově USA. Následně sedmou velmocí se od poloviny 19. století začal stávat tisk, který ruku v ruce s demokratizačními procesy a sílícím veřejným míněním seod průmyslové revoluce a následně díky rotačnímu tisku stal rentabilnější a mohl se šířit mezi více lidí (tedy pokud se sedmou velmocí nemyslí stejnojmenný hudebník, značka vína nebo řada stejnojmenných filmů).
Podle jiné teorie stojí za termínem sedmá velmoc (původně šestá velmoc) sám Napoleon Bonaparte. Původně nemělo jít o všechen tisk, ale pouze Rheinischer Merkur. Za velmoci tedy počítal (samozřejmě) vlastní stát (Francii), dále Velkou Británii, Rusko, Rakousko a Prusko, takže po pěti velmocích následovaly ony noviny. Po rozmachu Itálie (resp. po jejím sjednocení) se tisk posunul o jednu příčku níž, takže z Napoleonovy šesté velmoci a z něj stala evropská sedmá velmoc. A protože se tak říkalo ve Francii, díky kulturnímu spojení našich zemí se tato fráze dostala i do českých zemí.
![]() |
původní vzhled kostela před neštěstím |
Aby se to nepletlo, v řadě zemí se mu ale říká čtvrtá síla, protože je to další síla za mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, takže se mu někdy říká "hlídací pes demokracie". Následně sociálním médiíím a mimo-mainsreamovým médiím pátá velmoc či pátá síla.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat