Tato otázka je jednou z těch, kterou mají cizinci dříve nebo později při sledování voleb v Turecku. Volební účast bývá poměrně vysoká, ale zase ne tak, jak bývala "nepovinná" účast v Československé socialistické republice, kde například při volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1986 byla účast 99,94 % (ani ne měsíc po havárii v Černobylu). Na tuto otázku ale nelze odpovědět jednoslovně, je nutné to trochu vysvětlit.
Které země mají povinnou volební účast?
Jedná se o přibližně 14 % států světa. Patří mezi ně z Evropy právě Turecko, sousední Řecko, Švýcarsko nebo Belgie (Vlámsko již roku 2024 ne) či malé státy Lichtenštejsko a Lucembursko. V Africe se jedná o Egypt, Demokratickou republiku Kongo nebo Gabon, v Asii a dál na východ a jih je to jen Malajsie. Singapur či Austrálie, ovšem jedná se skoro celou jižní Ameriku a Mexiko.
MIMOCHODEM: Některé státy se nevoličům odvěčovali například tím, že nedostali cestovní pas nebo řidičský průkaz. Třeba Řecko se těchto praktik vzdalo roku 2000. Před rokem 2003 se v Belgii ukládaly pokuty od 40 do 80 EUR a až 200 EUR za opakované nevolení. Navíc pokud se nezúčastníili alespoň čtyř voleb, mohli ztratit právo volit na 10 let, navíc mohli čelit problémům získat práci ve veřejném sektoru. Vedle toho je Egypt s povinnou volební účastí dokonce i s odnětím svobody za neúčast, ovšem skutečná účast mezi 25 a 50 % napovídá tomu, že to není vymáháno.
 |
| ilustrační snímek (zdroj: ethics.org.au) |
Nově se o povinnou účast pokusilo roku 2016 Bulharsko, ale neúspěšně. Ze států západní Evropy se povinné účasti vzdaly v minulosti například Nizozemsko (1967 / 1970), Rakousko (postupný ústup od roku 1982 do roku 2004) nebo Itálie (roku 1993).
Československo od roku 1954 ani nástupnické státy (tedy Česko a Slovensko) neměly povinnost volit, tedy podle litery zákona. V průběhu nadvlády KSČ byli lidé nuceni volit, ačkoli mohli volit stranu, nebo stranu (jak glosovali Šimek s Grossmannem). To je také důvod, proč není myslitelná byť debata o povinné volbě, natož snahu o její zavádění. Na druhou stranu máme z doby Československa dokonce několikerou zkušenost s "o nás bez nás" (například Mnichov 1938). A vzdát se práva volit, to je varianta téhož. Někteří dokonce nejdou volit záměrně, aby mohli potom říkat, že "to oni, to já ne".
Jak vysvětluje například Austrálie výhody povinné volební účasti?
Austrálie měla náznaky povinné účasti na federální úrovni od roku 1924, na státní od roku 1914 (ve státu Queensland), ale plně pro celou Austrálii až od roku 1984 (nespojovat se stejnojmennou knihou...). Podle zprávy [PDF] Volební komise Severního teritoria při nepovinných volbách následující skupiny voličů obvykle nevolí:
- chudí
- mladí
- původní obyvatelé (Aboriginci)
- migranti
Povinná účast má podle této komise chránit právě tyto skupiny.
MIMOCHODEM: Telefonické linky pomáhající voličům jsou nejen v angličtině, ale také v arabštině, chorvatštině, italštině, kantonské a mandarínské čínštině, kmérštině, korejštině, makedonštině, polštině, portugalštině, ruštině, řečtině, srbštině, španělštině, turečtině a vietnamštině.
Jak Turecko postihuje neúčast při volbách?
Pro občana je povinné uplatnit své právo volby, je to občanská povinnost. Trest za neúčast ve volbách určuje Nejvyšší volební komise.
Jedná se o finanční postih, přičemž například roku 2015 šlo o 22 TL. Od roku 2023 je správní pokuta, která se má uložit v případě neúčasti ve všeobecných volbách v Turecku, 300 tureckých lir, což je ekvivalent 300 Kč (ovšem při nižších mzdách). Tato pokuta za neúčast na volbě navíc může znemožnit voliči využívat veřejné služby v příslušném volebním období (zřejmě stát aplikuje "když ty nám ne, tak my ti taky ne").
MIMOCHODEM: V Československé socialistické republice nebyla podle zákona účast povinná, ovšem Komunistická strana Československa se obvykle postarala o to, aby byla účast pokud možno nad 99 % (tedy alespoň na papíře). A kdo nešel volit, vyjadřoval podle příslušných orgánů nesouhlas se socialistickým zřízením a tudíž mohl čelit řadě problémů včetně ztráty možnosti postupu v zaměstnání až ztrátu zaměstnání, mohl se na to brát zřetel při přijímání jejich dětí na školy atd.
Těm, kteří nehlasují, je podle některých médií údajně zasláno upozornění na pokutu. Po obdržení oznámení o pokutě jsou na výzvě informace o platebních transakcích. Platební transakce jsou prováděny prostřednictvím institucí, jako je Ministerstvo financí nebo PTT.
MIMOCHODEM: Dnešní Česko nemá povinnost volit, takže se účast pohybuje řekněme od 30 do 65 % (Turecko se pohybuje od 70 do 80 %). Podle Campbellovy studie z roku 1960 kategorie volební účast v konkrétních volbách je do velké míry určena tím, kolik nepravidelných voličů se rozhodne voleb účastnit. Toto se ale může vztahovat především na státy s nepovinnou účastí, nebo na státy, které nad neúčastí do určité míry přivírají oči (tedy i Turecko).
Hovoří se ovšem o tom, že je to spíš teorie, protože v praxi se pokutování údajně neprovádí, či jen málo (a pak se tím lidé moc nechlubí).
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat