Česko zná Vánoce nebo Velikonoce, Turecko má jako oficiální státní svátky Svátky na ukončení postního měsíce Ramadán nebo Svátky oběti (Kurban Bayramı). A právě na nich si demonstrujme jak to vlastně v praxi vypadá.
Zpravodajství
Svátky oběti jsou svátky masové, takže se v prvních dnech typicky večeří tzv. kavurma. Typicky jde o hovězí maso nakrájené na kostky, které se postupně vaří, až se voda vyvaří. Samozřejmě se přichutí solí.
NÁBOŽENSKÉ POZADÍ: Příběh obětování zvířete (berana) je velmi starý a vyskytuje se již v židovských tórách, odkud jej převzaly jak křesťanská Bible, tak muslimský Korán. Jak popisuje Wikipedie, když bylo Abrahamovi 137 let, Bůh mu poručil, aby přinesl Izáka (hebrejsky Jicchak) jako oběť a Abraham zcela v důvěře v Boha šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. (společný základ všech tří jmenovaných náboženství jim dává společné jméno právě podle Abraháma (v muslimských zemích zvaný Ibrahim) jako abrahámovská náboženství. Pro islám je svatou knihou nejen Korán, ale nepřímo i také křesťanská Bible; přímo Korán ale zmiňuje tóry judaismu, kterým zase křesťanský svět říká Starý zákon. Obětování berana si připomínáme také my tím, že na Velikonoce pečeme beránka.
Recept na kavurmu opravdu není složitý, zná ho každé dítě, ale pravidelně zpravodajská kamera navštíví nějakého kuchaře, který vysvětlí jak se to vlastně připravuje. Tím se "zabije" 5 minut času z hlavního zpravodajství, aniž by se dotkli nějakého citlivého tématu.
Impérium vrací úder
Svátky oběti mají někdy opačný průběh. Někteří si myslí, že se při porážce obejdou bez profesionálů a postačí si s vlastními silami. Zvíře potom uteče a případně ještě lidi zraní. Příznivci zvířat to berou alespoň jako částečnou satisfakci.
POZNÁMKA: Podle některých informací to může vypadat tak, že si kravku nebo ovci pořídí snad každá rodina. To je ale velký omyl. To si jednak mohou dovolit jen velmi věřící bohatí (jde o desítky až stovky kil masa, kdy se jedné rodině daruje tak 1 kg). Ve městě to spíš vypadá tak, že řezníci rozbourají kus a ten se prodá po kilech. Principem svátků je myšlenka obdarovat chudé (či méně bohaté) rodiny masem. V praxi to vypadá jak tak, ale také že někteří nakoupí třeba 5 kg masa s tím, že 1 kg si nechají pro sebe a obdarují 4 další rodiny (každé po 1 kg).
Na Svátky oběti se konzumuje maso z ovce, kozy, skotu, bůvolů a velbloudů, takže nikoli zvířata jako kuře, husa, kachna, pštros, gazela.
Před svátky změny v nabídce obchodů
Typické před oběma svátky je velké množství čokolád, bonboniér a bonbonů, a to nejen v baleních, ale i na váhu.
Turistické oblasti s důrazem na méně známé a velmi malé mohou mít dočasný výpadek části sortimentu. Jak potvrzují stálí obyvatelé některých míst i tamní prodejci, je obvyklé, že je o svátcích silně nedostatkovým zbožím například hořčice, sojová omáčka a další typické propriety pro přípravu masa či doplněk při konzumaci.
Před Svátky oběti se na ulicích v rezidenčních oblastech objevují brusiči nožů a nůžek. Neděli před svátky jsou často otevřeny také pánská kadeřnictví / holičství i v těch čtvrtích, kde se holiči a kadeřníci domluvili, že budou míst aspoň v neděli zavřeno. Pánové tak mají větší šanci se nechat zušlechtit ještě před příchodem svátků.
MIMOCHODEM: Dámských kadeřnictví se nedělní zavírání netýká, takže jsou (na rozdíl od pánských) otevřeny 7 dní v týdnu. Na dotaz proč tomu tak je (obvykle dámy) odpovídají, že kvůli svatbám a podobným oslavám.
Svátky oběti přinášejí ještě další zážitek, především pro města (na vesnicích to bývá celoročně). Jedná se o "vůni domova" neboli pach zemědělských zvířat (a jejich "produktů"), která jsou na místních shromaždištích zvířat pro prodej (někdy i dočasných jatkách). To dělá citlivějším nosům problém při větrání.
Některé obchody (obvykle nepřetržitě otevřené) jsou zavřené
Stejně jako v Česku na Vánoce, tak i v Turecku chtějí být na své důležité svátky být s rodinou, a tak se obchody na půl dne i několik dnů zavírají (v závislosti na přísnosti majitele).
Co se týče služeb, tam se obvykle ctí všechny dny svátků (jako opravna obuvi). Malé obchody se smíšeným zbožím (večerky), kde provozovatel je zároveň pracovník, mají otevřeno skoro neustále (ovšem je to dost individuální). Obchody, které neprodávají potraviny (železářství, drogerie apod.) nejsou tak kritické, takže mívají obvykle zavřeno.
MIMOCHODEM: Turecko dává půl dne navíc ke každému svátku, na to odpoledne před začátkem svátku.
Velké řetězce malých obchodů se smíšeným zbožím (A101, Şok, BİM) mají také omezení otevírací doby, ale každý řetězec jinak. Asi nejpřísnější na své zaměstnance je v tomto ohledu Šok, který například na Svátky oběti roku 2022 dal jen půl dne, takže byť na první svátek již bylo otevřeno od 14. hodiny. Ostatní alespoň ctili první den, případně i trochu víc.
Roku 2022 vypadala situace následovně:
BİM
- den zavřeno
- den zavřeno
- den běžná otevírací doba (09:00 až 21:00)
- den běžná otevírací doba (09:00 až 21:00)
ŞOK
- den 14:00 až 20:00
- den 09:00 až 21:00
- den 09:00 až 21:00
- den 09:00 až 21:00
To jsou otevírací hodiny klasických "velkých" poboček. Malé pobočky (značené mini či jiným způsobem) mohou mít odlišnou otevírací dobu. Příkladem je:
ŞOK mini
- den 14:00 až 20:00
- den 08:00 až 21:00
- den 08:00 až 21:00
- den 08:00 až 21:00
Ten otevírá o hodinu dříve, než jeho větší kolegové.
...a co víkend? Tento pojem ve zmíněných řetězcích neznají. Otevírací doba je stejná 7 dní v týdnu. Večerky jsou na tom stejně. Proto v nich občas zaskakují třeba příbuzní, než si provozovatel odskočí na oběd či se pomodlit.
Doprava super, proto katastrofa
Řada městských hromadných prostředků je zdarma (metro, městské autobusy, tramvaje, lanovky, lodní přeprava viz přívozy apod.). Dolmušů se samozřejmě tato opatření netýkají, platí se stejně jako v jiné dny. Doprava zdarma je pro řadu lidí motivací k jízdě MHD, takže jsou natolik přeplněné, že se někdy překonávají i špičky v pracovní dny. Může se stát, že se do některých spojů cestující prostě nedostanou, protože je plno. Jestliže jde o metro, tak lze prostě počkat na další, případně přejít na začátek či konec vlaku (hlavně u delších vlaků metra s osmi vagony), takže je vyšší šance se dostat dovnitř. Horší je to v případě lodních spojení, kdy se nemusí cestující dostat na loď, takže musí čekat delší dobu na další, což může být půlhodina, hodina. Kritické je to u posledních spojů daným směrem, takže je cestující nucen buď najít alternativní způsob, nebo na daném místě přenocovat (viz Ostrovy).
Chování cestujících mezi sebou je v těchto dnech paradoxně horší až daleko horší, přestože jde o náboženské svátky. Do dopravy se dostane velké množství lidí, kteří s dopravou tohoto typu buď nemají tolik zkušeností, nebo se v ní nedovedou chovat (či obojí).
Některé mosty a jiné placené úseky v některých městech mohou být zdarma (viz Istanbul a mosty přes Bospor). Ale není to všude a automaticky, záleží na provozovateli. Také zde lze pociťovat tichou válku mezi vládním Ministerstvem dopravy a (pro vládu Turecka) opoziční radnicí.
Ceny letenek i některých autobusových spojení jsou velmi vysoké (tedy především ty vnitrostátní). Ostatně Turci žijící v zahraničí chtějí také trávit svátky s rodinami, takže před svátky letí do Turecka, po svátcích zase pryč.
Půjčovny aut hlásí už dopředu, že už nemají co půjčovat, především co se týče nových aut či vozidel s malým nájezdem.
Meziměstské silnice a dálnice jsou přeplněné a zácpy jsou hlášeny i tam, kde přes celý rok projede několik aut. Před svátky je to směrem z měst ven, na konci svátků naopak z venkova do velkoměst. Cestování s dětmi, staršími lidmi či nemocnými může být opravdu utrpení.
Turistická místa: přeplněno
Velkoměsta jako Istanbul se teoreticky vyprazdňují, protože tamní obyvatelé chtějí trávit svátky se svou širší rodinou, takže odjíždějí ke svým rodičům, sourozencům či jiným příbuzným na venkov. To se netýká všech, navíc se to týká jen rezidenčních míst. Turistické části naopak bývají přeplněné, protože právě kvůli svátkům se mnozí dostanou "za hranice všedních dnů".
A kde je víc turistů, tam je také víc "šmejdů", takže je nutná vyšší obezřetnost. To se týká nejen prapodivných postaviček, naháněčů do obchodů či podniků (včetně dost pochybných), tak i kapesních zlodějů.
Turistická místa se mohou dočasně potýkat také s problémem s internetovým připojením. Za normálních okolností na řadě míst žije jen málo místních a turisté se oněm míst vyhýbají. Ale právě o svátcích může být na krátkou dobu tolik lidí, že rychlost internetového připojení může klesnout až 100x (tedy z download rychlosti 50 až 100 Mb/s na 0,5 Mb/s; osobně ověřeno), především večer a v noci.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat