Západoturecká velkoměsta Izmir a Istanbul se stala svědkem demonstrace, pořádané ultralevicovou marxisticko-leninskou Stranou lidového osvobození, HKP (Halkın Kurtuluş Partisi). Demonstrací se včera odpoledne účastnily ženy, které provolávaly "Budeme bojovat až do konce proti misogynistům!"
Západní Turecko patří k nejsvobodnějším a nejevropštějším částem Turecka. Kde je tedy problém? Právě tam jsou totiž na tyto získané hodnoty citliví.
 |
| zdroj: twitter.com/kurtuluspartisi/ |
Protesty nebyly masové, spíš nepatrné. Přece jen lidé jsou nyní zaměstnáni jak šokem z voleb a nové vlády, tak šokem z pádu liry a cen v obchodech. A sledovat co kdo řekne, to je nad lidské síly i pro novináře, natož pro běžnébo občana.
Co je misogynie?
Podle Wikipedie misogynie (někdy též mizogynie) obecně označuje nenávist, pohrdání nebo předsudky vůči ženám. Misogynie na sebe může brát mnoho podob a forem, jakými jsou například sociální vyloučení, přímá nebo nepřímá diskriminace, hostilita, androcentrismus, patriarchát, ponižování, podceňování nebo omezování žen, násilí na ženách nebo jejich sexuální objektifikace.
Co je šaría?
Podle Wikipedie je to systém islámského náboženského práva. Kromě jiného právo šaría vybízí k domácímu násilí na ženách, pokud má manžel podezření na neposlušnost, neloajálnost, rebelii či špatné chování své manželky (na základě verše 4:34).
On to po ženách v Turecku někdo chce?
Ano. HKP reaguje na prohlášení vládní strany HÜDA-PAR (oficiálně Hür Dava Partisi), typicky ústy svého lídra (Zekeriya Yapıcıoğlu). To je sunnitská islamistická kurdská politická strana, která získala 4 ze 600 křesel v parlamentu. To je mizivě málo, ale stále hlasitěji se snaží přesvědčit své koaliční partnery včetně skutečně vládní AKP o zanesení prvků šaría do tureckého právního systému. A nejde o nic menšího, než o změny v ústavě.
MIMOCHODEM: Až příliš často se setkáváme s tím, že jestliže se nějaká politická strana honosí nějakou vznešenou vlastností přímo v názvu strany, je to obvykle právě to, s čím daná strana má problém, bez ohledu na zemi. Demokratické strany bývají málo demokratické, svobodné strany málo svobodné, strana za spravedlnost zavádí nespravedlnosti, strana za právo je spíš strana bezpráví atd. Ona strana bojující za právo šaría se v překladu jmenuje Strana svobodných věcí.
Co se má v ústavě změnit?
Zde jsou první čtyři články ústavy, které jsou straně Hür Dava trnem v oku:
I. Forma státu
ČLÁNEK 1 – Stát Türkiye je republikou.
II. Charakteristika republiky
ČLÁNEK 2 – Turecká republika je demokratický, sekulární a sociální právní stát, založený na základních principech uvedených na začátku, na míru ve společnosti, na chápání národní solidarity a spravedlnosti, respektující lidská práva, loajální k Atatürkově nacionalismu.
III. Celistvost státu, jeho úřední jazyk, vlajka, státní hymna a hlavní město
ČLÁNEK 3 – Stát Türkiye se svým územím a národem tvoří nedělitelný celek. Jeho jazykem je turečtina.
Jeho vlajkou je červená vlajka s bílým půlměsícem a hvězdou, jejíž tvar je uveden v zákoně.
Státní hymnou je „Hymna nezávislosti“.
Hlavním městem je Ankara.
IV. Ustanovení, která nelze změnit
ČLÁNEK 4 – Ustanovení článku 1 Ústavy, že formou státu je republika, a kvalifikaci republiky v článku 2 a ustanovení článku 3 nelze měnit a nelze ani navrhovat změnu.
Hür Dava Partisi tedy útočí na nejpodstatnější demokratický základ Turecké republiky. Sice změnila styl vystupování a na jedné straně už říká, že změnu těchto bodů nechce, na druhou stranu ale útočí na jejich ducha a principy ve snaze o nich vyvolat diskusi.
Islám útočí na demokracii
V poslední době také vyvolávají podiv až zděšení vyjádření imáma zvaného Cübbeli Ahmet Hoca (občanským jménem Ahmet Mahmut Ünlü). Právě on tento týden řekl: "Jsme zastánci šaríe, nevěříme v demokracii, odmítáme ji." Na rozdíl od řady jiných, kteří za prodemokratické výroky skončili ve vězení, Cübbeli Ahmet Hoca je stále na svobodě a výrok příslušné orgány nijak neznepokojuje (což je znekopojující). Skandální je, že se podobné výroky již přestávají považovat za skandální. O výroku informovala pouze opoziční média, provládní nebo přímo státní se o výroku nezmiňují. Také sice umírněná, ale (skrytě či viditelně) zahraniční proislámská média jako Middle East Eye o výrocích a snahách neinformují, ani o demonstracích proti nim.
A tak je to ohledně Turecka se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat