Nekonečný souboj mezi výrobci medovníků v Česku dosáhl až do Turecka a je znát dodnes, hlavně v Istanbulu, objevuje se ale v nabídce také tam, kde žijí Rusové, například v Antalyi. Jak je vlastně provázán medový dort s Arménií, Českem, Ruskem a Tureckem?
Medovník je sladký dort tvořený medem, který mu také dal jméno. Jeho doménou je východní Evropa od Kavkazu přes Rusko až po Ukrajinu. Ve střední Evropě se o něm vědělo, ale výrazněji se rozšířil až v 90. letech.
Medovník je tradičním sladkým pečivem, které má kořeny v ruské a ukrajinské kuchyni. Podle jedné verze původu pochází medovník z východní Evropy a Ruska a do západní Evropy se rozšířil v 19. století.
Tradiční medovník se skládá z tenkých plátů medového těsta, které jsou vrstveny s krémem z másla a sladkého sýru, jako je třeba tvaroh nebo mascarpone. Mezi vrstvy těsta se často přidává i nasekané ořechy, kokosové vločky nebo kandované ovoce. Celý medovník je pak posypán strouhanými oříšky, kokosovými vločkami nebo kakaovým práškem.
Přesný původ a příběh medovníku není známý, ale existuje mnoho místních variant tohoto sladkého dezertu. Například v Čechách a na Slovensku se medovník vyrábí s medovým těstem, ořechovou náplní a polevou z čokolády. V Maďarsku se podobný dezert nazývá "mézes krémes" a je vyrobený z tenkých plátů těsta s náplní z medového krému.
Dnes je medovník oblíbeným dezertem v mnoha zemích po celém světě a existuje mnoho různých variant a receptů na jeho přípravu.
Medovník v Česku
Údajně první firmou, která jej v Česku začala vyrábět ve velkém, byla Medovník originál - VIZARD, s.r.o., existující od roku 1996.
Případ Marlenka
Nejdiskutovanější je výrobce MARLENKA International s.r.o., který také díky lokalitě i exotickému původu má na kontě desítky rozhovorů napříč českými médii. Svůj efekt měl také atraktivní název, příběh, křesťanská víra a exotický, ale sympatický původ.
Další vliv na úspěch hraje i to, že Česko rádo sympatizuje s malými a utiskovanými státy či národy, kam spadá také Arménie. Pamětníci si vzpomenou na ničivé zemětřesení roku 1988 a koncerty pro Arménii, dále (podle tureckých úřadů údajná) genocida Arménského obyvatelstva v Osmanské říši atd.
Psychologický efekt mělo také prosté, že co je "z venku", tak je atraktivnější než (vlastně) totéž z místní produkce. Marlenka tak převálcovala všechny české výrobce medovníků tak, že dokonce nastala jazyková přesmyčka, takže dnes se medovníkům v Česku říká marlenka.
MIMOCHODEM: Stejný posun nastal v Československu, kdy se vysavačům začalo říkat Lux, saponátům na mytí nádobí zase Jar, ohřívačům karma (KARel MAcháček), sportovním botám botasky (viz Botas, Bota-Skuteč/Sportovní), polyetylenovým sáčkům zase mikroten (značka firmy Granitol Moravský Beroun), kopírka a kopírovat zase xerox a xeroxovat (tady značku neuhodnete...), dále žiletky, rolba, kuka apod. Proces se odborně nazývá apelativum neboli obecné jméno, vzniká apelativizací proprií. A chcete-li další příklady, můžete googlit (ano, i toto slovo do oné skupiny patří).
Sladkost Marlenka je česká dezertní specialita, která byla poprvé uvedena na trh v roce 2003. Její tvůrci jsou Arméni Gevorg Avetisyan a jeho manželka Marlena. Jméno Marlenka ale není odvozeno od křestního jména manželky, ale jejich stejnojmenné dcery. Původně také byla na obalu vyobrazena (později nahrazeno reliéfem copaté dívčí hlavy).
Původně se jednalo o tradiční arménský medový dort, který však Marlena Avetisyanová přizpůsobila místnímu trhu a chuťovým preferencím. Výsledkem byla sladkost Marlenka, která se rychle stala velmi populární v České republice i v dalších zemích, jako například na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rusku nebo v Německu.
MIMOCHODEM: Marlena Avetisyanová pochází z Turecka a vyrůstala v Istanbulu, kde absolvovala vzdělání v oboru cukrářství. Z tohoto důvodu se také do českého trhu dostal tradiční arménský medový dort, který Marlena upravila a přizpůsobila místním chutím. I když výroba a distribuce sladkosti Marlenka se dnes nachází v České republice, může být její vznik a receptura ovlivněna tradičními recepty z Turecka a Arménie, které Marlena zná a používá při výrobě.
Základní receptura Marlenky obsahuje med, smetanu, máslo, mouku a vajíčka. Tyto suroviny jsou smíchány a pečeny ve speciálních troubových formách. Výsledkem je dort s charakteristickou kůrou, která je obvykle posypána mletými oříšky nebo kokosem.
MIMOCHODEM: Také sám Gevorg Avetisyan má vazbu na Istanbul. "Naše kořeny sahají do historického města Van. Můj pradědeček Varazdat Melikian odcestoval z Vanu do Istanbulu, aby tam založil cukrářskou výrobu. Byl velmi úspěšný. Vyvinul několik receptů, díky nimž jeho pečivo vyniklo. Bylo mi řečeno, že v roce 1915 ho Turci pověsili před jeho mlýnem. Naše rodina si uchovala tajemství jeho medových koláčů. Proto se Marlenky liší od ostatních medových dortů, které existují na trhu." Proto obal Marlenky má na obrázku horu Ararat a Gevorg Deodatus uvnitř krabičky.
Společnost tvrdí, že doposud žádný dort nebo zákusek s mléčně karamelovým krémem, vláčným a šťavnatým korpusem nemá trvanlivost 90 dní při teplotě do 24 °C či 8 měsíců při teplotě do 8 °C.
Medovník v Rusku
Původ medovníku není zcela jasný a existuje mnoho zemí, které si tento dezert nárokuji jako svůj. Nicméně, historicky se nejvíce spojuje s Ruskem. Medovník je považován za tradiční ruský dezert, který má bohatou historii sahající až do 19. století. První recepty na medovník se objevily v ruských kuchařkách v 19. století a rychle se staly populární mezi obyvateli Ruska. Tradiční ruský medovník se vyrábí z medu, mouky, cukru, másla a vajec a je typicky posypán ořechy a cukrem.
V Rusku existuje mnoho značek a výrobců medovníku, ale mezi nejpopulárnější patří například značka "Petrovskiy" (Петровский), která se specializuje na tradiční ruský medovník, nebo značka "Karavaevi Brothers" (Братья Караваевы), která vyrábí řadu sladkostí včetně medovníku. Dalšími populárními značkami jsou "Sever", "Pryanikov", "Krasniy Oktyabr" a "Spartak".
Medovník v Turecku
Přestože je to kratší z Kavkazu, zřejmě přišel v současné době do Turecka právě z Česka, i když cesta byla komplikovanější.
Dr. Oetker je značka, kterou znají jak čeští, tak turečtí zákazníci. A právě ta začala nabízet na tureckém trhu suroviny pro medovník, ovšem pod názvem Marlenka. To si vlastník této značky nenechal líbit, a tak musela být Marlenka stažena.
MIMOCHODEM: Řada tureckých cukráren podává medovník / marlenku v horkém stavu poté, co je díl vyjmut z chladničky a ohřán v mikrovlnné troubě. Kdo si přeje v chladné podobě, musí to obsluze říci předem.
Místní gigant ETI nabízí medovník pod názvem Pastamia. Protože medovník jako takový není dílem firmy Marlenka a zároveň s ním nekoliduje název Pastamia, není zde právní konflikt. Navíc byla mírně pozměněna receptura, aby byla záměna vyloučena. Zajímavostí je, že se prodává ve tvaru rolády (a nikoli kulatého dortu či jeho výřezu), případně jako tyčinka.
Hlavně v Istanbulu nastal obrat, kdy z málo známého medoviku (turecky) se stala dobře známá Marlenka. Jméno značky dalo jméno produktu bez ohledu na to kdo jej vyrábí.
Medovník v Istanbulu, Izmiru, Antalyi...
Po istanbulských cukrárnách lze tedy najít medovníky, kterým říkají Marlenka. Zvláštností je, že je bez ptaní dávají automaticky ohřát (a jak jinak, než do mikrovlnky) s tím, že tak se to přece má. Že by si zákazník mohl vybrat zda jíst medovník studený či teplý, to se nenabízí. Proto mohou zákazníci konzumovat buď v zimě (kde to příjemně zahřeje), nebo dopředu a nahlas upozorňovat, že ohřev nechtějí.
Konkrétním případem je třeba Cocoline na evropské straně Istanbulu, údajně ve čtvrti Firuzköy v městském obvodu Avcılar (zcela mimo turistickou oblast, u hřbitova a opuštěného pozemku, spíš pro dobrodružné povahy).
Medovník ale není jen v Istanbulu. Nabízí jej například cukrárna Bravo Patisserie v İzmiru (na severní straně zálivu v městském obvodu Karşıyaka, čtvrti Bostanlı, u nábřeží bezejmenného potoka, na rohu ulic Bestekar Yusuf Nalkesen Sk. a Cemal Gürsel Cd., naproti Sir Winston Pubu).
Medovník ale nabízí i firma OneLife, Sakarya.
Jiný příběh má například cukrárna Froya v jihotureckém městě Antalya (téměř ve středu města poblíž moře, dům Mustafa Hakkı Manavoglu Apt. No:5 hned vedle kadeřnictví Tufan a zubaře, třída pomerančových květů neboli Portakal Çiçeği Cd. No:5/1, mezi 1428. a 1429. ulicí, u autobusové zastávky Portakal Çiçeği Cd-4 nebo Cd-5 [podle směru jízdy] pro linky KC06, TC45, TC93, čtvrť Yešilbahče, městský obvod Muratpaša). A protože je v Antalyi velká ruská minorita, они попросили испечь десерты, к которым они привыкли в России, т.е. также медовуху (odpusťte ruštinu, nějak jsem se do toho vcítil...).
ZAJÍMAVOST: Kromě medovníku peče v cukrárně Froya přímo ruský pekař další ruskou specialitu zvanou Praha (snad to není odkaz na rok 1968). V Rusku tak nazývají variantu na dort Sacher, který je z Vídně. Zřejmě došlo na slova fiktivního amerického detektiva Nicka Cartera z filmu Adéla ještě nevečeřela, který na otázku "Kde to je, Praha?" odpověděl "Ve Vídni".
Přestože se recept dostal zpět do Česka pod názvem Pražský dort a jako autor je uveden mistr cukrář Vladimír Michajlovič Guralnik (šéfcukrář moskevské restaurace Praha, Arbat), není tomu tak. Dokonce on sám potvrzuje, že mu tento recept byl ukázán hostujícím kuchařem z Česka, načež byl recept rozeslán po Sovětském svazu. Proto se objevuje i v jiných postsovětských státech, jako je Ukrajina. Je mu přisuzováno autorství dortů, jako Václavský (podle Václavského náměstí), nebo Zdenka (podle krásné dívky ve skupině pražských cukrářů) a roku 1974 také dort zvaný Ptačí mléko (podle bombonů továrny Rudý říjen). Prokazetelné autorství nebylo ochráněno patentem, pouze jeho jméno.
Originál dort Sacher pochází již z roku 1832, autorem byl Franz Sacher, podle kterého se jmenuje. Hotel Sacher vznikl až 44 let poté. Recept na jeho tvorbu je tajný, přesto existuje velké množství receptů k tvorbě jeho napodobenin.
Pražský dort má ale ještě jeden příběh, neméně dramatický. Bohužel firma, které je v Praze vyrábí a která na svém webu příběh uvedla, změnila stránky, příběh zmizel. Firma ani nereaguje na jakékoli dotazy směřující k onomu příběhu.
Nová vlna medovníku v Turecku od února 2022
Soutěžní program turecké televize TV8 o 15 tisíc lir s názvem Yemekteyiz moderátorky Zuhal Topal přináší nejrůznější případy. Nejde o vysoce kvalitní program, spíš o levnou zábavu pro ženy v domácnosti. Tentokrát rozvířil tureckou kuchyni přípravou medovníku, který ve 111. díle z pondělí 14. února 2022 připravila Maysa, soutěžící původem z Turkmenistánu. Objevil se název "medovik" (z ruštiny) a řada médií si jej všimla a hned otiskla recept, který paní Maysa použila (Takvim, Yeni Akit, Hürriyet).
Zde je video, medovník se vyskytuje od 16. do 30. minuty více než dvouhodinového programu.
Mini slovníček CZ = TR
medovník = medovik, medovik pasta
med = bal
Závěr
Základem pro Marlenku byl medovník Varazdata Melikiana z Istanbulu (pradědeček Gevorga Avetisyana). Jeho recept upravila manželka Gevorga Avetisyana Marlena Avetisyanová po studiích v Istanbulu, odkud pochází a kde vyrůstala. Proto lze tvrdit, že tato varianta medovníku má kořeny v Istanbulu.
Pro Turecko se ale stalo slovo "Marlenka" synonymem jak pro samotnou Marlenku, ale obecně pro všechny medovníky, jak se lze přesvědčit v kdejaké cukrárně. Pojem si žije svým životem, bez ohledu na českou firmu Marlenka.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
ZDROJE: HyeTert.org
Komentáře
Okomentovat