Není to mnoho let, kdy turisté i místní jdoucí po chodníku byli atakováni troubícími vozy taxi, které je míjeli. Stačilo mávnout a hned taxi zastavilo. To je nevratná minulost. Předtím prosili taxikáři, nyní prosí zákazníci. Město i taxislužby se uchylují k extrémnostem.
Před několika lety se ještě využívaly taxi k nákupu na tržnicích. Několik sousedek se domluvilo, společně s taxikem dojely na tržnici, nakoupily, společně si pak objednaly taxi, které odvezlo je i desítky tašek k jejich domovům. To už není.
Někdejší přebytek taxiků byl zákazníky využíván až zneužíván typicky v noci, kdy řidiče nutili, aby si účtovali denní (tedy levnější) tarif. To vše je pryč.
Taxikářská krize na letišti
Příkladem posledních dnů je situace na druhém istanbulském letišti Sabihy Gökčen. Tam na taxi stojí zákazníci frontu dlouhou stovky metrů. Turista se střetne s drsnou realitou již při příletu. Vozy taxi přijíždějí s jinými zákazníky, ty vyloží > a pokračují dál, prázdní, nikoho nenabírají. Jak je to možné, rotný Smiřický?
Na letišti mohou pasařéři nastupovat pouze do vozů taxi, příslušných letišti. Vozy jiných částí Istanbulu mají zákaz zákazníky nabírat. Situaci se již věnuje příslušný odbor radnice velkoměsta Istanbulu, ovšem naráží na pravomoci.
 |
| zdroj: turizmgunlugu.com |
Utku Cihan, vedoucí odboru dopravy metropolitního města Istanbulu, učinil prohlášení na toto téma ze svého účtu na sociálních sítích a kritizoval situaci na letišti Sabihy Gökçen: "Jedním z nejdůležitějších důvodů fronty na taxi, která se tvoří, je to, že taxikáři, kteří přivádějí cestující na letiště, musí odejít, než mohou získat nové cestující. Protože cestující nesmí vzít jiné taxi než letištní."
 |
| fronta na letišti Sabihy Gökčen(zdroj: emuhabir.com.tr) |
Tato situace vychází z 3. a 4. článku Předpisu o kombinované přepravě cestujících (letecká + silniční doprava) zpracovaného Ministerstvem dopravy a infrastruktury. I když se uvádí, že istanbulská metropolitní samospráva pracuje na vyřešení tohoto problému, je jasné, že je nad její pravomocí do problému zasahovat.
Jaká jsou v Istanbulu taxi?
Kdo přijel před řadou let a ocitl se na předměstí, mohl ještě zažít vozy vínové barvy. Těm je ale konec. Nyní jsou všude vozy následujících barev a následujících cen (z 18. července 2023):
- žluté 8,51 TL/km (klasické levné "lidové" taxi)
- žluté velké 11,06 TL/km (pro 8 cestujících)
- tyrkysové 9,79 TL/km (lepší kvalita, obvykle větší vozy)
- černé 14,47 TL/km (luxusní, obvykle mikrobusy)
V drtivé většině jsou na ulicích k vidění právě klasické žluté vozy.
 |
| klasické a lepší taxi |
Nedostatek vozů a protitah radnice
Zatímco počet obyvatel Istanbulu stále narůstá, počet vozů taxi je stále stejný. Rozšíření řadu let brání taxikářská lobby, která desítkykrát zamezila v hlasování zvýšení počtu licencí. Důvodem je neuvěřitelně pokřivený trh, kdy za jednu licenci (tedy speciální SPZ pro vozy taxi) se nyní platí podle slov taxikářů 7 milionů tureckých lir (necelých 7 milionů korun, asi čtvrt milionu eur). Majitelé značek poté pronajímají vozy na 24 hodin denně s tím, že se řidiči po 12 hodinách služby střídají (asi ve dvě odpoledne a ve dvě v noci).
Radnici velkoměsta Istanbulu došla trpělivost. Do kategorie taxislužeb umožnila přeřadit také mikrobusy (typické pro dolmuše), takže se začínají objevovat také taxi pro 8 pasažérů. Tím v Istanbulu přibylo 1803 nových taxiků. Situace je ale natolik kritická, že to problémy nevyřešilo.
Preference cizinců
Jestliže taxikář zjistí, že pasažéř je místní, tak jej často odmítá přijmout. Vymlouvají se na to, že jim končí nebo skončila služba, že jsou objednáni jiným zákazníkem atd. Jestliže ale přijde "viditelný cizinec" (jiné oblečení, kufry, neumí turecky), rázem zapomínají na vše před chvílí vyřčené a cizince nabírají. Média tu a tam podobné pokusy udělají, obvykle se stejným výsledkem.
Čím jsou cizinci atraktivní? Jednak mohou platit v cizí měně, jednak vítězí jejich neznalost místních podmínek. Taxikář pak nevolí přímou trasu, ale povozí pěkně turistu sem a tam. Jsou dokonce případy, kdy to dělají až tak okatě, že přejedou přes most na druhou stranu a za chvíli se vracejí dalším mostem zpět. To už dojde i pomalu myslícím turistům, že je něco v nepořádku.
Řidiči také mají trik, že si následně řeknou o příplatek za velmi těžké kufry.
Krátkou trasu neberu
Hlavně místní a ti hovořící turecky se potýkají s problémem, že jsou odmítáni s tím, že na tak krátkou vzdálenost s nimi prostě nepojedou. Tedy pokud ano, tak na delší vzdálenost, nebo za vyšší peníze. U cizinců to vyřeší sami tím, že řidič sám zvolí delší trasu, takže jsou obě strany spokojeny (turista jen do chvíle, kdy zjistí podvod).
iTaksi, BiTaksi
Online služba iTaksi pro komunikaci mezi zákazníkem a řidičem taxi kontrolovaná městem byla vynikající. Obě strany měli větší garanci kvality. Dokonce bylo možné platit nejen v hotovosti nebo platební kartou, ale také kartou městské dopravy, IstanbulKart. Tato pohádka ale skončila před rokem, kdy z neznámých důvodů byla služba zrušena. Dodnes má většina vozů taxi na palubní desce velký speciální tablet, kde na obrazovce namísto online mapy a doprovodných informací je snaha o připojení na centrální server.
MIMOCHODEM: Vozy taxi mají v Istanbulu poznávací značku začínající 34T, kde T znamená taxi. Hlavně lékaře epidemiology může odradit taxi se značkou začínající 34TBC, naopak historiky specialisty na období prezidenta Masaryka mohou vzít zavděk projížďku s taxi 34TGM.
BiTaksi je soukromá služba, která je nyní prakticky monopolní lokální službou. Ještě v době školní docházky bylo možné sice s obtížemi, ale taxi si službou BiTaksi objednat. V současné době při velkém množství turistů si mimo turistické oblasti objednat taxi téměř není možné. Řidiči si vybírají také ty zakázky, které trvají desítky kilometrů.
Přes mobilní aplikaci lze sdělit například příznaky:
- mám zvíře (myšleno domácí mazlíček typu psa nebo kočky)
- neslyšící
- slabozraký, nevidomý
BiTaksi má omezení na platbu kartou. Pro žluté vozy to je 1000 lir, pro tyrkysové a černé 1750 TL. Přijímají platební karty, a to Mastercard, VISA nebo místní Troy. Další nepříjemností je, že jejich terminály v mobilu (aplikace BiTaksiPOS) nepřijímá zahraniční platební karty. Nepřijímají ani karty IstanbulKart. Platba kartou je zpoplatněna:
 |
| ceník platby kartou platný 18. července 2023 (zdroj: bitaksi.com) |
Snižování kvality
Spolu s iTaksi a bojem tureckého státu s tabákovými produkty zmizely na čas zakouřené vozy a řidiči kouřící pod nos zákazníkům. Dalším krokem byl COVID-19, který také tvrdě zasáhnul, kde dokonce se mezi přední řidičovou a zadní zákaznickou částí dávalo oddělení plastovým předělem.
To vše je pryč. Řidiči se sice někdy zeptají, někdy si ale prostě bezohledně zapálí. Nelíbí se vám to? Máte možnost vystoupit (tedy z pohledu řidiče), on zákazníka najde vždycky.
Některé vozy přímo křičí, že mají za sebou i milion kilometrů bez toho, aby proběhla nějaká zásadní renovace. Sedadla takových vozů jsou prosezená a značně poškozená, podlaha prošlapaná (především před řidičem), vůz má zvláštní chování.
Chcete taxi? Zaplaťte i příjezd
BiTaksi nabízí v poslední době také možnost jednorázově nebo trvale zapnout možnost, že řidič účtuje již příjezd. To samozřejmě cestu prodražuje klidně na dvojnásobek trasy (v závislosti na délce trasy se zákazníkem).
Falešní taxikáři 1: Viditelní
Vidíte přijíždět taxi, mávnete, zastaví. Potud vše OK. Ale nejedná se o oficiální vůz taxi, nýbrž o falešné taxi, které nemá licenci.
Radnice ale začala s pirátskými taxi bojovat, takže při kontrolách řadu vozidel zabavili. Problematické je také kontrola SPZ na některý z mýtných bran (na mostech přes Bospor, tunel pod Bosporem apod.).
Falešní taxikáři 2: Skrytí
Situace připomíná prodej bonů v 80. letech v Československu, kdy se na exponovaných místech především Prahy ozývalo tiché "Bony, chcete bony?". Po Istanbulu je možné na podobně přetížených místech slyšet tiché "Taxi, taxi mi?" jakoby pronášené řidičem na chodníku sama k sobě.
Vůz samozřejmě nemá žádné vnější znaky taxi, je to prostý civilní vůz. Garance není naprosto žádná, navíc je to trestné.
Nejen Istanbul, ale také Alanya
Problém nemá jen nejlidnatější turecké velkoměsto, ale také malá Alanya na jihu země. Kritická je například doprava na místní velkou atrakci, citlivě restaurovaný hrad uprostřed města. Na rozdíl od jiných tras jezdí na hrad jen minimum městských autobusů, navíc jen brzo ráno a pozdě odpoledne. To slouží pouze pro zaměstnance, ale vůbec nepomáhá turistům, i kdyby byli sami z Alanye.
Taxikáři si jsou situace vědomi a nijak to nezastírají. Doprava na hrad stojí nečekaně hodně a řidiči nemají sebemenší snahu o zákazníka bojovat. Toto se ukázalo kritické hlavně v týdnech, kdy nefungovala lanovka na hrad. Taxikáři ignorují, že dávají městu i Turecku v očích turistů špatné jméno.
Co s tím? Využívat městskou dopravu
Využití alternativních systémů typu Uber příliš situaci nepomáhá, a tak se nabízí MHD. Městská doprava je v Istanbulu stále kvalitnější. Nyní již všechna letiště jsou propojena pomocí kolejové dopravy (tedy metra). Existují také dálkové autobusy, pomocí kterých se lze dopravit do některého z míst v centrech města.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat