Kdo nečetl takovýto dotaz 3x denně, ten nebyl na internetu (o sociálních médiích nemluvě). Léto 2023 mírně upravuje podmínky. Turisté by měli dát pozor na některé záležitosti.
Jak z korun na tureckou liru?
Česká koruna je super, ale někdy není tak úplně super. Rozhodně nepatří mezi světovou měnu, ale ani nepatří mezi Top10 až Top20 měny pro turecké směnárny a banky. Řečeno jinak, českou korunu v Turecku nevyměníte. Na seznamech najdete švýcarské franky, někdy švédskou korunu, japonské jeny, kanadské nebo australské dolary (a samozřejmě měny nedalekých arabských zemí), v extrému dokonce i polské zloté, ale české koruny ne.
 |
| ilustrační foto (zdroj: kuzeyegehaber.com) |
Takže nakoupit tureckou liru v Česku? To je o něco lehčí problém, ovšem budete také finančně o něco lehčí (spíš o dost). Při pokusu v Česku koupit tureckou liru totiž budete mít neuvěřitelně nevýhodný kurs. Směnárny se tak brání a chrání, protože turecká lira patří mezi hyperinflační. Na začátku července stálo euro 28 tureckých lir, nyní je to 30 lir (psali jsme), na konci stejného července to může být ještě víc. Bohužel díky této sebeobraně směnáren o takto nevýhodný kurs není zájem, takže jim zůstává dlouho. Míč je v tomto případě jednoznačně na straně finančních společností. Jestliže by měli kurs přiměřený, kdo by se obtěžoval problémem s meziměnou (eura, dolary) nebo se sháněním informací kde a jak si koruny, eura nebo dolary vyměnit v Turecku? Takže pokud se nic nezmění, turecké liry v Česku nekupovat.
Proč Česko už nemá eura jako Slovensko?
Tato otázka se dere na mysl každému, kdo prošel předchozí odstavce. Ano; kdybychom měli eura, mohli bychom naší novou měnou (tedy eury) platit v Turecku přímo, nebo si eura vyměnit za tureckou měnu (liry) přímo na místě (v Turecku). Konec příběhu.
Kterou meziměnu?
Dobře, ani česká koruna ani turecká lira nejsou super, potřebují tedy prostředníka, meziměnu, která má výhodný kurs v obou zemích (tedy jak v Česku, tak v Turecku).
Tady není jednoznačná odpověď. Protože je Česko stát ve střední Evropě a hned tři sousední země mají euro (Německo, Rakousko, Slovensko), je přirozené sáhnout po eurech, které se potom snadno využijí i po návratu z Turecka. Takže pro většinové použití je lepší použít eura.
Pozornost / bakšiš? Jednodolarová bankovka
Americký dolar nabízí oboustranně výhodnou transakci. Například za úklid někteří hosté rádi zaplatí. Nechávat mince není byť v podobě eur příliš ideální, protože to přece jen nejsou bankovky (ačkoli jejich hodnota je v Turecku opravdu vysoká). Proto se doporučuje použít jinou měnu, americké dolary, které mají širší rozpětí bankovek než mají eura, které začínají až od pěti eur (a to už je skutečně moc).
Pozor na zaokrouhlování na celá čísla
Toto je největší problém. V případě turecké liry je zaokrouhlení na celé liry velmi v klidu, (protože už je dokonce slabší i než česká koruna), protože jedna lira je dostatečně jemná. Totéž se ale nedá říct o dolarech (amerických, kanadských, australských...), natož o eurech.
Při zvyku zaokrouhlovat nahoru se z 1,2 eura najednou stanou dvě eura. Při platbě v tureckých lirách (a dnešnímu kursu 29 lir za euro) je potom 35 lir, zatímco 2 eura jsou ekvivalentem 58 lir. A to už je citelný rozdíl.
Typickým příkladem je například zmrzlina kupovaná na ulici, což je právě typicky 35 až 40 lir v turistických zónách (velmi zhruba).
Pozor na nestálost turecké měny
O hyperinflaci turecké liry jsme si před chvílí již povídali. Jestliže míříte do Turecka na prodloužený víkend nebo na krátkou dovolenou (týden, deset dní), tak tento odstavec můžete přeskočit. Jestliže ale míříte na delší dobu (řekněme od tří týdnů dál), můžete již narazit na to, že na začátku a na konci dovolené byl kurs turecké měny odlišný natolik, že je vhodné na to brát ohled.
Potom se vyplatí nevyměnit si na začátku dovolené všechny plánované peníze, ale měnit si řekněme jednou týdně. Ušetříte.
"...ale když oni chtějí eura / dolary"
...ale já jako zákazník chci nakoupit levně. Prostě chtít můžou, ale oficiální platidlo v Turecku jsou turecké liry, prodejci je nesmějí odmítat.
Samozřejmě, že někteří obchodníci hrají s nezkušenými turisty psychologickou hru, že eura nebo dolary, rádi a ochotně. Při zaokrouhlování získají za zboží daleko víc peněz. Je to navíc pro Turky skvělá banka na hodně procent (mít tržbu v zahraniční měně), protože ji vymění za turecké liry až časem, kdy bude pro ně ještě výhodnější kurs. Může to být až ekvivalentem dvojnásobku prodejní ceny.
Jestliže prodejce skutečně odmítne turecké liry (což nesmí), má kupující dvě možnosti. První je prostě vyklidit pole (tedy odejít pryč, například k jinému prodejci) nebo případ nahlásit (ekvivalentem kombinace městské policie a české ČOI je Zabıta [+zábyta]). Nahlášení je nejlepší, protože v opačném případě tento pokus o podvod prodejci projde tentokrát, udělá to tedy o minutu později na dalšího turistu.
Někteří turisté to řeší tak, že začnou mezi sebou vzrušeně hovořit, prudce gestikulovat a do proudu své mateřštiny (nebo klidně i svahilštiny) vkládat slova jako zabıta nebo policie (polis). Prodejce pak může ze svých nároků slevit, nebo takové turisty z obchodu vyhnat. V takovém případě je opravdu namístě se ozvat příslušným úřadům. Zabıta má číslo telefonní číslo 153, případně jejich pobočka bývá na (snad) každé tržnici. Ideálním důkazem je video s tím, že nahlašovatel nebývá dále součásti řízení.
Kde opravdu jen hotovost?
Doprava. Dolmuše a minibusy jsou typickým příkladem platby přísně v hotovosti a tureckými lirami. Městská doprava je na tom o trochu lépe, ovšem spíš ve velkoměstech a navíc jen někde. Některé automaty na jízdenky (přesněji řečeno na dobíjení cestovních karet) již akceptují platební karty. Pro dálkové autobusy a letecká spojení platí, že se dá jednak objednat online, jednak kanceláře cestovních společností samozřejmě platební karty přijímají.
Tržnice. Ačkoli existují výjimky (řekněme od roku 2021), týdenní trhy jsou typickým příkladem, kde se platí v hotovosti, a to tureckými lirami. Pouze někteří prodejci na některých tržnicích na turecké riviéře mohou být ochotni přijmout eura či dolary. To má často podmínku, že buď vrátí v místní měně (v tureckých lirách), nebo se snaží různými cestami prodat tolik, aby se to vešlo do zákazníkem nabízené bankovky, aby se nemuselo vracet nic.
Bakšiš. Tady si asi bude každý ťukat na hlavu, že toto se rozumí samo sebou, že to je jako kdyby bezdomovec přijímal dary kartou (tedy že má u sebe terminál).
MIMOCHODEM: Přestože snad v každém obchodě je krabička pro hotovost, není povinnost ani místní zvyk tam něco dávat. Často to jsou peníze mířící na charitu některé z náboženských organizací. Ani v taxi nebo v restauracích není příliš zvykem nechávat zpropitné (ale obzvlášť při platbě v hotovosti se tomu bránit nebudou).
Vstupné. Především památky pod tureckým ministerstvem kultury samozřejmě přijímají platební karty, ale přece jen lze narazit na místa, kde se přijímá pouze hotovost.
MIMOCHODEM: Stejně jako v Česku před vstupem do EU, tak i v Turecku jsou ceny pro místní a výrazně vyšší vstupné pro cizince. Sice se to dá obejít tím, že místní kamarád koupí pro cizince lístky za ceny pro místní, je to ale nečestné, nefér a okrádá to ve výsledku ono muzeum a tudíž i návštěvníky, protože se jim na druhé straně nedostává peněz (ostatně které muzeum hýří penězi?).
Ze kterých bankomatů?
Pro mě jako karetně místního není snadné odpovědět na tuto otázku, protože mám kartu místní banky a tudíž žádné převody, protože na té kartě jsou také turecké liry.
Podle Simony Pávkové jsou výhodné Halkbank, ING, Ziraat Bankası nebo PTT. Na jejich bankomaty narazíte všude možně, protože to jsou velmi používané banky (PTT je ekvivalent Poštovní banky).
MIMOCHODEM: Obvykle v polovině měsíce dostávají místní důchodci penzi, kterou si vyzvedávají typicky v bankomatech Ziraat Bankası. Může se stát, že u nich bude velká fronta, nebo že budou bez hotovosti. Obvykle poslední den v měsíci je den výplaty, takže posledního či prvního se snaží pracující vybrat ze své banky nějakou tu větší hotovost, aby ji vyměnili za eura či dolary. V tuto dobu mohou být prázdné bankomaty napříč bankami (spíš v obchodních domech a jiných centrech "pro místní"; bankomatů u pláží se to příliš týkat nemusí, je to silně individuální). Také při očekávání velkého poklesu místní měny se veřejnost vrhá na bankomaty s cílem vybrat větší částky.
Ale jak máte vědět kde ony bankomaty jsou, když tam jste poprvé v životě? Zase stres, když přitom jste na dovolené? Nemusí být. Na tuto otázku může buď odpovědět recepce slušného hotelu (že vám sami vymění, to nesmějí, poruší tím zákon). Ale ještě lepší je být připraven už z domova. Doporučuji článek věnovaný přímo tomuto témat Jak v Turecku najít bankomat konkrétní banky?
MIMOCHODEM: Zajímavou cestou jak obejít nedostatek hotovosti v bankomatu může být výběr tam, kde do bankomatů prodejci vkládají tržbu. To ale turista nemusí mít šanci zjistit.
Ale co přímo platby kartou?
Až doposud jsme se bavili o používání hotovosti. Turecko je co se týče platebních karet stále modernější zemí, na rozdíl od Česka, Slovenska nebo Nizozemska, kde řada institucí či restaurací se hrdě hlásí k tomu, že již karty nepřijímají, pouze hotovost. Argumentují svobodou rozhodování, přitom zákazníkovi tuto svobodu vzali s tím, že musí mít pouze hotovost.
MIMOCHODEM: Proč na některých místech najednou zmizela možnost platby kartou? Někdy za tím stojí vypočítavost firem poskytujících bankomaty, někdy hraničící s vydíráním. Na místě bez možnosti výběru (třeba na vrcholku hory) nabídnou měsíční "odstupné" tamním restauracím, pokud zruší platby kartami. Poté poblíž umístí své bankomaty s nevýhodnými podmínkami (aby na tom velmi slušně vydělali, jak jinak). Aby se to zakrylo, použije se nějaká pěkná pohádka, pokud možno vlastenecká či protikapitalistická, protizápadní (jako "podporujeme naši měnu").
V Turecku je možnost platit kartou rozšířenější, než by se mohlo zdát. Dokonce se v poslední době stalo pravidlem, že dokonce na tržnicích někteří prodejci akceptují platbu kartou. A nejde rozhodně o podbízení se zahraničním turistům, ale o službu místním. Protože největší bankovkou je 200 TL, víkendový nákup na tržnici (ovoce, zelenina, sýry, ryby) může přijít na natolik velkou sumu, že je nutné mít slušný svazek bankovek s sebou (a pokud možno nikoli dvoustovky, ale 100 nebo 50 TL).
Na druhou stranu je nutné dbát na to, že se na to nedá spolehnout. Terminál je jen stroj a ten může mít poruchu (a ne vždy to má prodejce čas a náladu řešit), případně může být problém s připojením k internetu (což není vzácné). A mít "žehličku" na embosované karty, to dnes můžeme v Turecku vidět akorát tak v muzeu. Navíc kdo by přijal tento způsob platby od cizince s kartou neznámé banky (tedy pro tureckého prodejce)?
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat