Dnes je výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Minulý týden maďarský vlivný deník zalitoval, že si roku 1968 při operaci Dunaj nevzali zpět část Slovenska. To vzbudilo silnou nevoli nejen na Slovensku. Jak si někteří v Maďarsku představují, že by jejich stát měl být velký? A co další balkánské státy?
Snad není státu, který nebyl kdy v minulosti větší. Někteří to mají čistě za historický fakt, jiní na to vzpomínají na již uzavřenou minulost. Balkán ale má tyto vzpomínky natolik živé, že je dost lidí schopných o tom dodnes vážně uvažovat opět svou zemi zvětšit, je jedno, že na úkor jiných. A některé plány jsou živější, než je milo, dokonce to již stálo tisíce životů.
Ano, to je iredentismus neboli politická ideologie usilující o připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou.
Vezměme to pěkně podle abecedy. Všechny použité mapy pocházejí z Wikipedie a jsou vybrány takové verze, kde je jasně vidět na úkor kterých současných států by se ony "velké" plány měly uskutečnit.
Velké Bulharsko
Tento stát někdy vzpomíná na své území hlavně v duchu tzv. Balkánských válek, které se uskutečnily těsně před začátkem 1. světové války. Používá se označení Velké Bulharsko (Велика България).
Expanze Bulharska je ale v přímém rozporu (byť se současnými) hranicemi Srbska, Řecka, Turecka či Rumunska, které to Bulharsku nejenže asi nedovolí, ale mají navíc samy vlastní plány na své velké země. Vedle toho se krčí Severní Makedonie, která nemá žádné nároky kromě toho prostě existovat.
Velké Chorvatsko
Mezi lety 1861 a 1929 existovalo v Chorvatsku Strana práva, což bylo politická strana hlásící Velké Čhorvatsko (Velika Hrvatska). Šlo především o spojení Chorvatska s územím Bosny a Hercegoviny.
Ještě za Rakousko-Uherska se chtěli osamostatnit a vytvořit Chorvatské království, což je myšlenka podobná Velkému Srbsku, která vyvrcholila vznikem Království Jugoslávie (ta ale vznikla roku 1918, srbská snaha zvítězila).
Srbsko-chorvatské napětí vyvrcholilo roku 1939 po vpádu Německa do Polska, kdy Chorvatsko vytvořilo nový stát, Chorvatská bánovina (1939 až 1941). Poté se území Jugoslávie překotně tříštilo a měnilo podle toho která sousední země si chtěla co vzít. Komunistický vůdce Tito vyhlásil 29. listopadu 1943 vyhlásil Demokratickou federativní Jugoslávii, aby na den přesně za dva roky byla byla vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie. Po celou dobu existence se jednotlivé národy snažily o větší a větší autonomii. Jugoslávie se rozpadla roku 1992 hlavně kvůli nové explozi konfliktů mezi Chorvaty (římští katolíci) a Srby (pravoslavní).
Velké Maďarsko
Doslovný překlad maďarského "Nagy-Magyarország" je Velké Maďarsko. Podle Wiki je to termín pro obnovení Maďarska ve velikosti před rozdělením Trianonskou smlouvou nebo pro připojení území s maďarskou většinou obyvatel opět k Maďarsku.
 |
| plán Musoliniho na Velké Maďarsko z roku 1934 (Československo ještě vč. Zakarpatské Ukrajiny) |
(Kassa = Košice, Ungvár = Užhorod)
Myšlenka velkého Maďarska je nejen živá, ale navíc oživovaná některými maďarskými politiky (viz ultra-pravicová strana Jobbik či v poslední době také vládní strany Fidesz), dokonce i na nejvyšších místech (včetně maďarského premiéra Viktora Orbána). Situace je ale horší. Radikálně ultra-pravicová strana Jobbik má myšlenku vytvoření Velkého Maďarska dokonce ve svém politickém programu.
 |
| Maďarsko a nově zabraná území v průběhu 2. světové války (zdroj: wikimedia.org) |
MIMOCHODEM: Motta ultrapracových stran si jsou často podobná víc, než by chtěli. Strana Jobbik ve volbách do europarlamentu roku 2009 měla slogan "Magyarország a magyaroké!" ("Maďarsko patří Maďarům!"), což je jako přes kopírák s heslem "Čechy Čechům", "Řecko Řekům" (viz Zlatý úsvit, o něm později) nebo "Slovensko Slovákom". Z toho si následně dělá legraci vtip, kde se naráží na jméno města Komárno ve slovenštině (Komárno) a maďarštině (Komárom).
 |
| zdroj: dennikn.sk |
Že je myšlenka opravdu velmi živá si před pouhými několika dny mohli přečíst čtenáři deníku Magyar Nemzet v článku "Maďarská naděje v roce 1968", kde se kromě jiného píše:
Problém nebyl v tom, že maďarská armáda přišla, ale v tom, že odešla - řekl před téměř dvaceti lety v přátelském rozhovoru jeden maďarský učitel z Horních Uher, respektive z Horních Uher, když mluvil o invazi do Československa v roce 1968.
Možná - možná! - mohlo být v roce 1968 dosaženo spravedlivé, etnicky založené úpravy hranic a mohly být vráceny barevné maďarské oblasti. Místo toho skončil jako všemocný vládce Československa maďarofil a slovenský šovinista Gustáv Husák, nelítostný pronásledovatel loni zesnulého Miklóse Duraye a dalších statečných bojovníků za maďarskou věc, kterého jeho soudruzi v letech 1954-1960 věznili v Praze. Ty dva měsíce v roce 1968 byly prchavou nadějí, ale z maďarského pohledu nadějí byly. A pokud se z nich poučíme pro budoucnost, nebyly marné.
Podle anglické Wiki jsou Magyar Nemzet (česky Maďarský národ) významné maďarské noviny vydávané v Maďarsku, které se v roce 2021 stylizovaly jako "blízké současné maďarské vládě vedené Viktorem Orbánem".
Malé Maďarsko
Dobrovolné zmenšení vlastní země? Ano, i takové názory se objevují. Strana maďarského dvouocasého psa (Magyar Kétfarkú Kutya Párt, MKKP) je tamní obdoba české Balbínovy poetické strany. Na rozdíl od ní má ta maďarská poměrně velké procento oblíbenosti, tedy na stranu tohoto typu (v posledních volbách do parlamentu a europarlamentu získala asi 2,5 %). Prosluli svými hesly a politickými sliby "Peníze jsou sračky!" nebo "Nic, nikdy!", "Pivo bude zadarmo", "Migranti vítejte", Věčný život + 20 let" apod. Na hranicích namísto plotu chtěli postavit nadchod. Problém Maďarska a EU chtěli vyřešit tak, že Maďarsko z EU vystoupí, aby následně Evropská unie vstoupila do Maďarska.
Zatímco Trianonská smlouva z roku 1920 výrazným způsobem Maďarsko zmenšila, Strana maďarského dvouocasého psa chce udělat totéž, ale ještě razantněji. Hranice jejich nového Maďarska budou vypadat přesně jako miniaturní kopie Maďarska z před Trianonské smlouvy. Tím paroduje pravicové a ultrapravicové maďarské politické strany, které chtějí hranice Maďarska vrátit zpět do doby před Trianonskou smlouvou.
Velké Rumunsko
Tato země zažila největší rozmach mezi světovými válkami, takže by rádi své tehdejší hranice obnovili (používá se označení România Mare). Je to ale slabý hlásek, takže se mu pozornost nemusí věnovat. Jedná se vlastně o spojení s Moldavskem a anexe malých částí kolem.
 |
| zdroj: wikimedia.org |
Na rozdíl od nároků řady jiných států jsou ty rumunské založené platných mezinárodních dohodách po skončení 1. světové války (Trianonské, Saintgermainské a Neuillyské). Samozřejmě od té doby uplynula dlouhá doba a udály se kriticky důležité události, jako 2. světová válka, vznik východního bloku s diktátem Moskvy atd. Myšlenka velkého Rumunska je v samotném Rumunsku minorotní detail malého množství extrémistů.
Velké Řecko
Na rozdíl od jiných států a často zbožných přání jejich ultrapravicových stran se v Řecku plány na Velké Řecko začaly uskutečňovat a stály životy řadu lidí, tisíce dalších uvrhly do nucené izolace.
Na rozdíl od řady jiných zemí se myšlenka na velké Řecko neoznačuje právě tak, ale "velká myšlenka", Megali Idea (Μεγάλη Ιδέα). První opravdu mezinárodní představení myšlešnky bylo na Pařížské mírové konferenci po 1. světové válce roku 1919 (viz níže).
 |
| Megali Idea, verze z roku 1919 (zdroj: wikimedia.org) |
MIMOCHODEM: Existují různé verze Megali Idea, mírnější, ale dokonce ještě hladovější, než výše uvedená mapa. Vztahují řecké nároky k Byzantské říši, kterou považují za vlastní, tudíž sebe za její následovníky.
Mapa má více verzí s tím, že maximální zahrnuje také prakticky polovinu Bulharska a Kypr (což právě výše uvedená mapa má). To ale není jen teorie, protože Řecko již Kypr v minulosti anektovalo a začalo vyhánět až vyvražďovat tureckou menšinu. Vše začalo mít jasnější obrysy 21. dubna 1967, kdy v Řecku proběhl vojenský převrat a k moci se dostala Řecká vojenská junta. Pro své odpůrce vytvořili na ostrově Jaros koncentrační tábor. Rok poté se Georgios Papadopulos prohlásil za prezidenta s tím, že mění Řecko z království na republiku. Roku 1973 se již notně mezinárodně izolované Řecko dostalo od silný tlak i zevnitř mohutnými protesty. Režim zareagoval v červenci 1974 anexí Kypru, kterou již dlouho připravoval a podrýval kyperský vyvážený stav mezi tamními Řeky a tamními Turky (včetně vlády). 20. července 1974 se již Turecko nemohlo dívat na utrpení kyperských Turků a na Kypr poslalo armádu. 23. července 1974 vojenská junta padla, představitelé byli odsouzeni k smrti (posléze na doživotí). Turecká invaze skončila 18. srpna 1974 s tím, že se na území kontrolovaném tureckou armádou vytvořila 15. listopadu 1983 Severokyperská turecká republika.
Od počátku roku 2000 se konala jednání pod patronací OSN a nakonec se na území celého Kypru konalo referendum o znovusjednocení ostrova z 24. dubna 2004, aby bylo odsouhlaseno kyperskými Turky (64,9 % bylo pro), ale odmítnuto kyperskými Řeky (75,83 % bylo proti). Přesto je dodnes turecká strana obviňována z toho, že brání sloučení ostrova. Tehdejší turecký ministr zahraničí Abdullah Gül (AKP) po zveřejnění výsledků referenda prohlásil, že je „zděšen“ výsledky referenda na jihu ostrova (míněn Kypr). Šéf turecké diplomacie požádal o zrušení mezinárodních sankcí proti Severokyperské turecké republice, která podle něj "prokázala svou vůli dosáhnout urovnání rozdělení tím, že bude hlasovat 'ANO'".
Nestalo se tak, takže Turecko i nadále podporuje samostatnost Severního Kypru. A přestože se hovořilo o tom, že sloučení ostrova by mohlo podmínkou vstupu Kypru do EU, nakonec se na to zapomnělo. Navíc je to spolu s Maltou další mimoevropský stát, který se stal součástí Evropské unie. Ze stejného důvodu ale byla kandidatura na členství zamítnuta Maroku. A právě umožnění vstupu jižní části Kypru do EU (se všemi výhodami členství) a naopak pokračující mezinárodní izolace severní části Kypru mají za následek ještě větší rozdělení ostrova a dávají do budoucna ještě menší šanci na znovusjednocení.
Svět je rozdělen na ty, kteří zapomněli na veškeré řecké kroky (či se o nich ani nedozvěděli) a pro které je Turecko nepřítelem číslo jedna, a na ty, kteří nemají selektivní paměť a berou historii komplexně, tedy jak tureckou, tak řeckou.
MIMOCHODEM: Kde udělali "soudruzi z Turecka chybu"? Diplomacie z pozice napadeného je běh na dlouhou trať s tím, že je nutné trpělivost a schopnost vysvětlovat a přesvědčovat. To jsou přesně ty vlastnosti, které Turkům chybí. Naopak tuto část skvěle zvládla řecká strana kyperského konfliktu. Proto celý svět zná "řeckou pravdu", ale o té turecké ví jen málokdo.
Krajně pravicová strana Zlatý úsvit (Χρυσή Αυγή)
Její fanoušci před deseti lety (leden 2013) zaútočili na generálního konzula Turecka v Komotini (tím byl Osman İlhan Şener), v polovině září stejného roku zavraždili řeckého protifašistického rappera Pavlose Fyssase.
V roce 2015 Zlatý úsvit nastínil svůj "národní plán" na zotavení Řecka z finanční krize takto:
- Zvýšit zemědělskou výrobu a zpracovatelský průmysl.
- Odměňovat tvrdou práci a zavést meritokracii.
- Využívat řecké zásoby ropy, plynu a drahých kovů.
- Provést audit a smazat část státního dluhu, který považují za nezákonný.
- Požadovat, aby německá vláda splatila půjčku, která byla Řecku vnucena během okupace Osou.
- Uzavřít dohody o volném obchodu s Ruskem, Íránem a Čínou a odstranit byrokratické překážky obchodu.
- Vyhlásit výlučnou hospodářskou zónu Řecka.
- Rozšířit teritoriální vody Řecka na 12 námořních mil, jak je definováno v úmluvě UNCLOS.
- Zrušit imunitu členů parlamentu vůči trestnímu stíhání, zatčení a zadržení během výkonu funkce.
- Zrušit financování stran z daní a místo toho se spoléhat na dary.
- Snížit počet členů řeckého parlamentu na 180.
- Rozpustit veškerou existující plutokracii.
- Poskytnout daňové úlevy investorům, podnikatelům a majitelům lodí, kteří zaměstnávají pouze řecké pracovníky a přesouvají svůj kapitál do národních bank.
- Propustit ty, kteří byli do veřejného sektoru přijati nelegálně v důsledku kamarádíčkování.
- Vyhoštění všech nelegálních přistěhovalců, kteří vstoupili do Řecka.
- Dotovat ty, kteří jsou na mateřské, a nabídnout daňové úlevy mladým rodičům a těm, kteří mají početné rodiny.
- Znárodnění bank, které obdržely státní půjčky.
- Znárodnění přírodních zdrojů.
Právě zmínka o volném obchodu s Ruskem a Čínou vyvolává podezření, že stejně jako v řadě jiných států může i toto politické hnutí mít oficiální i neoficiální podporu Ruska v rámci asymetrické války (nezapomínejme, že Řecko je přece jen jak členem EU, tak NATO, může působit jako prodloužená ruka ruských postojů a zájmů).
7. října 2020 byla strana řeckým nejvyšším soudem odsouzena jako zločinecká organizace.
MIMOCHODEM: Název strany evokuje českou neméně ultrapravicovou stranu Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (dnes Úsvit – Národní Koalice).
Velké Srbsko
V srbštině se myšlenka jmenuje Велика Србија. Myšlenky se často vztahují k Srbské říši, která existovala od roku 1346 do 1371 (tedy pouhých 25 let). Myšlenka Velkého Srbska byla jedním z hnacích motorů Srbska v Balkánských válkách, které byly těsně před vypuknutím 1. světové války a několikrát překreslily hranice na jihu Balkánského poloostrova.
 |
| Srbská říše ve 14. století (zdroj: wikimedia.org) |
MIMOCHODEM: Na mapě je hraničním městem na severu Bělehrad. Je otázkou zda by se Srbsko dobrovolně vzdalo své dnešní severní poloviny výměnou za svou někdejší jižní část.
Roku 1914 (tedy vypuknutím 1. světové války) se myšlenka Velkého Srbska "prekabátila" neboli změnila obal, ale obsah zůstal stejný. Nově se prezentoval jako panslavismus. To vyvrcholilo ve vytvoření Království Jugoslávie roku 1918.
Násilné sevření řady národů s odlišným myšlením i náboženstvím nemůže vydržet navěky. Po desetiletí držel železnou pěstí Josip Broz Tito od roku 1953 až do své smrti roku 1980. Potom se pomalu ale jistě začala situace zhoršovat. Předzvěstí budoucích událostí byl 13. května 1990 fotbalový zápas mezi týmy Crvena zvezda a Dinamo Zagreb (tedy srbského a chorvatského mužstva), kdy bylo zraněno 193 osob. Následovala referenda o samostatnosti řady pozdějších samostatných států. Roku 1991 začala válka v Jugoslávii tak, že Srbsko vojensky napadlo postupně všechny státy, které vyhlásily samostatnost (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina). Na srbské straně bojovala Jugoslávská lidová armáda, jejíž velitelé byli z 80 % Srbové.
Poslední částí Srbska, která se přihlásila o samostatnost, bylo Kosovo. Srbsku se to pochopitelně nelíbí, protože stále dříme myšlenka velkého Srbska (byť maskovaná Jugoslávií).
MIMOCHODEM: Za postojem Srbska a Srbů stojí již více než jedno století Rusko / Sovětský svaz / Rusko. To systematicky podrývá západní svět včetně Česka a někteří s tím souzní. Příznivci Srbska v Česku napsali na zeď Kosovo Srbům!, což popudilo jiné, aby napsali Srbovo Kosům! Krbovo Sobům!, čímž zesměšnili původní nápis (poměrně v českém duchu).
 |
| Obora Hvězda v Praze 6, rok 2019 (zdroj: twitter.com/Posledniskaut/) |
Myšlenka velkého Srbska ale není mrtvá. Od roku 2020 se jmenuje "srbský svět" (Српски свет). Je to opět jen jiná obálka na stejný obsah.
Velká Albánie
POZNÁMKA O ABECEDNÍM POŘADÍ: Ačkoli písmeno A přece jen je v abecedě první, dáváme tento stát sem kvůli návaznosti na dějiny a nároky Srbska.
Poněkud v pozadí výše uvedených plánů je neméně důležité téma tzv. velké Albánie (albánsky Shqipëria e Madhe), též etnická Albánie (Shqipëria Etnike). Podle české Wiki velká Albánie zahrnuje jižní území Černé Hory (město Ulcinj apod.), celé Kosovo, část Srbska, téměř polovinu Severní Makedonie a severozápad Řecka. Jsou to území, v nichž Albánci tvoří menšiny či dokonce většiny obyvatelstva. Do některých z nich přišli ve 20. století, utíkajíce před chudobou komunistické Albánie.
 |
| Albánie za přispění Itálie v letech 1939 až 1944 (zdroj: wikimedia.org) |
Na rozdíl jiných států, kde jsou myšlenky velkých zemí typicky spojeny s ultra-pravicovými extrémisty, je myšlenka v Albánii a především Kosovu součástí státu i řady vládnoucích politiků.
Velká Albánie je v příkrém rozporu nejen s myšlenkou velkého Srbska, ale dokonce i s hranicemi toho současného (tedy z úhlu pohledu Srbska). Ano, jde o pro řadu států samostatné Kosovo. A jde o vážný a horký problém daného regionu. Politici Kosova i Albánie nahlas hovoří o myšlence spojení obou států (viz Albin Kurti, současný předseda vlády Kosova).
Snaha o spojení Albánie a Kosova je na jednu stranu logická. Jedná se o jediné etnikum se stejným jazykem, tedy Albánce. Je tedy logické, aby byli v jednom státě. Jenže odlišná minulost především ve 20. století a představy světových politiků hovoří jednoznačně proti takovému spojení.
Uzmutí částí jiných států je samozřejmě nemyslitelné, toho si příznivci velké Albánie jsou vědomi. Důvodem je také to, že daleko snadnější a oboustranně podporované je spojení dvou samostatných států.
Velké Turecko: Pozemní hranice
Zde je příběh poněkud jiný než u jiných států. Ještě osmanský parlament před svým rozpuštěním zveřejnil své požadavky 12. února 1920 pod názvem Mîsâk-ı Millî (Národní přísaha, v současné turečtině Milli Yemin), což je šestibodové deklarace, který je politickým manifestem války za nezávislost. Byl jednomyslně přijat posledním osmanským parlamentním shromážděním svolaným v Istanbulu dne 28. ledna 1920 a oznámeno veřejnosti dne 17. února.
Šlo o vymezení budoucího Turecka, které mělo být výrazně menší než předchozí Osmanská říše. Šlo tedy o definici nové hranice státu po skončení 1. světové války po osamostatnění řady zemí z původní Osmanské říše. Nový stát měl být založen na rozdíl od Osmanské říše na národnostní a náboženské bázi.
 |
| zdroj: wikimedia.org |
Finální hranice Turecka vzešly z jednání mezi tureckým (nikoli osmanským) parlamentem a vítěznými mocnostmi. Od té doby se tato mapa (či její varianty) stala cílem pro ultrapravicové strany a jejich příznivce.
Velké Turecko: Námořní hranice
Turecko má na rozdíl od výše jmenovaných zemí podstatnou a zároveň kritickou hranici námořní, konkrétně s Řeckem. Zatímco pozemní hranice jsou jednak jednoznačně definované a jednoznačně hlídatelné, vodní hranice je často definována příliš vágně.
Prvním problémem je pojem pobřežní moře, což je podle typu smlouvy buď 6 nebo 12 námořních mil od pobřežní čáry. V Egejském moři se doposud praktikuje 6 mil, což je v místě s tak velkou hustotou ostrovů rozumné. Objevují se ale požadavky na rozšíření na 12 mil, což by problémy jen zhoršilo, včetně zrušení vodní cesty napříč Egejským mořem (rozumí se cesty mimo pobřežní moře).
 |
| pobřežní moře s velikostí 6 námořních mil (zdroj: wikimedia.org) |
Další roli hraje totiž pojem výlučná ekonomická zóna, což je oblast moře do vzdálenosti 200 námořních mil (370 km) od pobřeží; její součásti je pobřežní moře. To je jasné v případě států, které mají pobřeží na břehu oceánu či velkého moře, kde oněch 370 kilometrů není nic než voda. To se ale v případě Egejského moře praktikuje poměrně těžko. A tady již začíná daleko větší problém. Pro jeho vysvětlení se potřebujeme podívat na současnou situaci.
 |
| výlučná ekonomická zóna Řecka, Kypru a Egypta (a okolních zemí) |
Podle výše uvedené mapy je řecká výlučná ekonomická zóna mnohonásobně větší než turecká a v řadě připadů jde téměř k tureckému pobřeží. A to se Turecku nelíbí. Problémem je také výklad kontinentálního šelfu, který v chápání má také svou roli.
Rozbuškou byl objev velkého množství podmořských ložisek zemního plynu právě ve východním Středomoří. Do té doby země své případně odlišné názory na vodní hranici nijak neřešily. Ale od objevu obrovských zásob se najednou vodní hranice stala velmi strategickou, takže se řada států začala nově dohadovat o hranici.
Do této éry spadá turecký pojem "mavi vatan" (modrý občan, přičemž barva je chápána jako barva moře). V rámci tohoto programu jsou nové a širší nároky pro Turecko.
Na výše uvedené mapě je vidět nový požadavek na přerozdělení Egejského moře podle Mavi vatan. Toto podporuje také vládní strana MHP, viz snímek níže. Na něm jsou ale skandálně ostrovy na východě Egejského moře i ostrov Kréta zakresleny jako turecké.
 |
| šéf strany MHP Devlet Bahčeli (vpravo) s dotyčnou mapou (zdroj: birgun.net) |
Kompletní mapa myšlenky "mavi vatan" je umístěna níže.
 |
| zdroj: wikipedia.org |
...a zde jsou zvýrazněny konfliktní části.
Nejpalčivější problém ale není vytyčení hranice mezi Řeckem a Tureckem, ale mezi Tureckem a Kyprem, a to včetně chápání statutu Severokyperské turecké republiky. Zatímco jižní Kypr svého severního souseda (myšleno tureckou část ostrova) neuznává a tudíž neuznává ani její nároky na severní vody ostrova Kypr, Turecko nejenže Severokyperskou tureckou republiku uznává, ale navíc s ní spolupracuje na výzkumu podmořských ložisek. To se dostalo do přímého sporu právě s jižním Kyprem, který hrozil vyvrcholit konfliktem. Již několik let je možné číst titulky jako
Turecko odmítá tvrzení, že u Kypru těží plyn nelegálně (The Guardian, 11. 7. 2019)
EU varuje Turecko před nezákonnými plány na těžbu plynu ve Středozemním moři (The Times of Israel, 19. 1. 2020)
Turecko odmítá nezákonné nároky na průzkum ve východním Středomoří (AA, 22. 7. 2020)
Turecko prodlužuje nezákonnou agenturu NAVTEX pro průzkum plynu v Egejském moři (Greek Reporter, 23. 8. 2020)
Turecko vysílá do východního Středomoří novou vrtnou loď (DW, 9. 8. 2022)
...a spousta dalších. Zatímco pozemní hranice jsou spíš v oblasti snílků, námořní hranice je reálným problémem, přičemž strategie Mavi vatan podporuje i současný turecký prezident (především její část na sever od Kypru).
...a co velké Česko?
Také Češi by mohli vzpomínat na to, jak se České království rozprostíralo pomalu od Baltického moře na severu po Jaderské moře na jihu.
Česko se ale od výše zmíněných států velmi liší. Za prvé myšlenka na zvětšení na kdysi slavnou velikost se nezmiňuje pomalu ani v hospodě 4. cenové skupiny těsně před zavírací dobou nebo na shromáždění některé z ultrapravicových stran a hnutí. Za další se mapy dají ne úplně snadno najít na internetu, natož v obchodech ve formě mapy či předmětů mapu obsahujících. Je to navíc historie natolik dávná, že byť teoretická myšlenka na toto rozšíření nemá šanci na život.
MIMOCHODEM: Když se řekne kolonie, automaticky se vybaví koloniální velmoci jako Velká Británie, Francie, Španělsko či Portugalsko (a možná i další). Nikoho ale nenapadne, že bychom se svým sromným podílem mohli také my přičinit na to být kolonialisty (a nejde o "Cimrmanovy" bílé Afričany, což je divadelní hra a nikoli realita). Na konci Rakousko-Uherska byla skutečně myšlenka, že také České království (v rámci Rakouska) mělo své kolonie (či kolonii, koloničku). Tou se po skončení 1. světové války mělo stát západoafrické Togo, bývalá německá kolonie Togoland (od roku 1884), kterou měli obsadit legionáři vracející se z Ruska. Došlo to až tak daleko, že některé německé koloniální poštovní známky z Toga byly přetištěny písmeny Č.S.P. (Československá pošta). Jednalo se zřejmě o soukromou iniciativu než o oficiální krok. Po Togu ale skočili skuteční profesionálové v kolonialismu, takže nakonec bylo území rozděleno mezi Francii a Velkou Británii. Britská část se připojila roku 1957 k budoucí Ghaně, zatímco z francouzské se vytvořil dnešní stát Togo.
 |
| zdroj: infofila.cz |
Poslední rok ale Česko zažilo svou éru spojování se svým skoro bývalým územím (přesněji řečeno v říjnu 2022). Za vším stojí polský "papež internetu" (ano, do všeho nás musí postrkávat zvenčí). Ano, jde o Královec neboli Kaliningrad. Šlo o reakci na zfalšovaná "referenda" na části Ukrajiny, dirigované Ruskem pro jejich anexi. Namísto bývalé části Pruska pohlcené Sovětským svazem za 2. světovou válku (nově nazývanou Kaliningradská oblast) se má či měl podle recese stát Královecký kraj coby součást České republiky. Recese byla natolik jasná a průhledná, že se do toho zapojili také Česká pošta, České Dráhy, Alza.cz, Vodafone CZ a řada dalších, dále někteří europoslanci Česka, dokonce se připojilo například Velvyslanectví USA v Česku, slovenská prezidentka Zuzana Čaputová nebo polský premiér Mateusz Morawiecki či finská premiérka Sanna Marin. Nechť nás ochraňuje naše letadlová loď Karel Gott, nebo ponorky Jožin z Bažin nebo Helena Vondráčková s balistickou střelou Maková panenka.
 |
| toto odstartovalo Královecké šílenství: "Je čas rozdělit Kaliningrad, aby naši čeští bratři měli konečně přístup k moři" (28. září 2022) |
Pod vší recesí ale lpí historická křivda spáchaná na Československu, kdy stejným způsobem jako na Krymu a jiných částech Ukrajiny uspořádal Sovětský svaz zfalšované referendum o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Sovětskému svazu roku 1945. Na rozdíl od zmanipulovaného rerefenda o připojení Rakouska k Hitlerovskému Německu nebylo referendum na Zakarpatské Ukrajině nikdy anulováno. Československo tedy za osvobození (až "osvobození") Sovětskou armádou (vedle dalších armád od americké po Vlasovce) zaplatilo nemalou částí svého území.
Rozdělené národy se chtějí spojit
Existuje několik etnik, které větší národy rozdělily hranicí, která existuje dodnes. Jedná se o Albánce, kteří jsou rozděleni bývalou Jugoslávií a následně Srbskem do dvou států (Albánie, Kosovo). Podobně byli Rumuni rozděleni Sovětským svazem na Rumunsko a Moldavsko, poté Ruskem podněcovaná a skoro nikým neuznaná Podněsterská republika (oficiálně součást Moldavska). Jejich spojení ale mnozí brání, dokonce i uvnitř nich samotných.
A tak je to na Balkáně a jeho okolí se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat