[ROZŠÍŘENO] Česko i Slovensko má (alespoň prozatím) pro lékárny velmi přísná pravidla, kde obsluha je vždy příslušně vzdělaný odborník. Turecko má tuto povinnost na lékárnu jako instituci, ale nikoli pro veškerý personál.
Proč v Turecku chtít lékárnu?
Turecko patří mezi bezpečné země, zde se tedy nekoná "faraonova pomsta" známá z Egypta. Příroda je velmi podobná té, kterou známe z Evropy, je zapotřebí mít podobou obezřetnost (včely, komáři, klíšťata, hadi). Oproti Česku se v některých lokalitách na jihu lze setkat se štíry, což je ale vzácné.
Lékárnu tedy turisté vyhledávají typicky kvůli problémům při slunění (spáleniny, bolesti hlavy) či při "srážce" s klimatizací (v autobusech, na pokojích). Jídlo především v rezortech nebývá ryze místní, protože je přizpůsobováno turistům a záleží na fantazii šéfkuchaře jaký mix připraví.
MIMOCHODEM: Například v Istanbulu znají někteří místní cosi, co nazývají letní šálou. Ta chrání před klimatizací v místech, kde se jí nelze vyhnout ani ji nelze vypnout. Mnozí pánové zase používají kšiltovku.
Přesto může vyvolat problém příliš mastný pokrm nebo příliš odlišný od toho, co strávník konzumuje doma. Konflikt s jídly z restaurace lze mít kdekoli, i v Česku v "hospodě za rohem". Místní mastné pokrmy kompenzují například pitím ayranu nebo šalgamu, turista to neví. Pozor si nejen turisté musí dát při nákupu jídla na ulici, především škeble.
A v neposlední řadě někteří udělají "dietetickou chybu" když špatně pochopí all inclusive a spojí to s "táto, sněz to všechno, když jsme si to zaplatili, povol si kalhoty" a snědí výrazně víc než jedí v Česku, nemluvě o kombinaci všeho možného dohromady. A organismus se začne bránit, vina se nehledá v sobě, ale v hotelu či Turecku jako takovém. A hledá se lékárna.
Jak poznat v Turecku lékárnu?
Nejdříve se podívejme na tento detail. Turecky se lékárna řekne ECZANE [edž-záne].
Turecké lékárny mají jako logo červené písmeno E (na rozdíl od Evropy, kde typicky potkáváme zelené plus).
Co je nöbetči eczane?
Jedná se o lékárnu, která má aktuálně sváteční, noční či nedělní službu (tedy mimo provozní dobu běžnou v dané oblasti).
LÍBÍ SE VÁM ČLÁNEK? PODPOŘTE AUTORY TÍM, ŽE BUDETE ČLÁNEK SDÍLET DÁL A ŽE BUDETE NAVŠTĚVOVAT STRÁNKY https://zitistanbul.blogspot.com/ či Twitter https://twitter.com/ZitIstanbul. Nové články již nebudou v takové míře kopírovány do jiných skupin na Facebooku.
- https://istanbulism.saglik.gov.tr/TR-53947/nobetci-eczane.html (oficiální Ministerstva zdravotnictví, jen pro Istanbul)
- https://www.antalyaeo.org.tr/tr/nobetci-eczaneler (oficiální Ministerstva zdravotnictví, pro celou provincii Antalya)
- alanyaeo.org.tr/tr/nobetci-eczaneler (oficiální Ministerstva zdravotnictví, jen pro Alanyu)
- istanbuleczaciodasi.org.tr/nobetci-eczane/ (pro Istanbul)
- turkiye.gov.tr/saglik-titck-nobetci-eczane-sorgulama (sice státní, ale někdy neúplný)
- eczaneler.gen.tr/ (pro celé Turecko, neoficiální)
Jaká je otevírací doba tureckých lékáren?
Lékárny v Istanbulu, Izmiru či Ankaře mají pevnou provozní dobu od pondělí do soboty od 9 do 19 hodin, v den před svátkem (arife) od 9 do 13 hodin. Někde mají pravidla regionálně upravená. Například ve městech Van, Batman nebo Gaziantep otevírají všechny lékárny v 8:30, ve městech Iskenderun, Mersin nebo Osmaniye v 8:00 atd.
Ovšem někde si pravidla vykládají velmi, velmi volně. Například turistické regiony na jihu pro dovolenkáře mají často pracovní dobu prodlouženou. Například Alanya má co se týče otevírací doby spíš anarchii, kdy otevírací doba je mezi 7:30 a 9:00 (nejčastěji v 8:30), zavírací od 18:30 do 20:30 (s výjimkou Gül Pharmacy v centru, zavírající až v 22:30). Řada lékáren v turisticky atraktivních oblastech zavírací dobu nedodržuje, prodlužuje ji v turistické sezóně například o hodinu (dle slov nejmenované lékárnice jedné z nich).
Pozor na obsluhu
Záměrně používám slovo obsluha, protože to může být skutečný lékárník, ale také se může jednat o prostého prodavače. Povinností ale je, aby vedle prodavače byl vždy lékárník k dispozici a dbal na dodržování předpisů.
Prodavači nemusejí mít znalosti ani morálku skutečného odborníka. Nezřídka se může stát, že sdělí nepřesnou až zcela mylnou informaci, ignorují přání na konkrétního výrobce či provedení atd.
Skuteční lékárníci jsou (stejně jako v Česku) různí, člověk od člověka. Některý se snaží uspokojit zákazníka / pacienta ze svého odborného úhlu pohledu, někdo se vidí v turistovi chodící peněženku a snaží se mu prodat spíš podle ceny než podle zdravotního problému.
Pozor na ekvivalenty
Často se děje, že i při žádosti konkrétního výrobce a značky lékárna bez upozornění vydá produkt jiného výrobce, jiné značky. Ne vždy se jedná o stoprocentní ekvivalent, případně může jít o dražší produkt (obzvlášť když kupující je cizinec).
Pozor na složení
Jestliže předložíte krabičku žádaného léku, obsluha se snaží najít ekvivalent. Jestliže daný lék obsahuje jedinou látku, je to poměrně jednoduché. Horší je to, když se jedná o kombinaci více látek. Může se stát, že hlavní látka souhlasí, ale nemusí souhlasit doprovodné látky, dokonce ani po upozornění.
Turecko na rozdíl od Česka téměř nezná tinktury, tedy macerace neboli výluhy rostlin na bázi alkoholu (tinktura se turecky řekne tentür). V Turecku se namísto tinktur používají maceráty na bázi oleje (macerace se turecky řekne maserasyon). Pro řadu občanů Turecka je cokoli na bázi alkoholu nepřípustné kvůli víře, proto ani lékárny či prodejny s bylinnými preparáty neoplývají tinkturami.
Pozor na vitamínové doplňky
Turecký trh má velmi široce rozevřené cenové nůžky takových doplňků. Některé stojí neuvěřitelné peníze, protože se hřeší na to, že to to přece "ze západu" nebo dokonce z USA. Do těch obsluha tlačí především cizince, kteří potom předraženého nákupu litují.
Samozřejmě existují také turecké doplňky. Až příliš často jsou rozpustné ve vodě. Také složení se může velmi výrazně měnit (například rozpustné tablety s vitamínem C mohou obsahovat od 50 do 1000 miligramů na tabletu).
Lékárenská centra
Turistické zóny mívají tu a tam jednu lékárnu, nějakou další je nutné hledat. To známe i z Česka. Ovšem okolo zdravotnických zařízení jako jsou obvodní lékaři, polikliniky nebo nemocnice jsou i desítky lékáren v jejich okolí. To potom zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti kupujícího.
Jen na lékařský předpis
Před několika lety bylo možné v tureckých lékárnách nakoupit téměř cokoli, ale to se pomalu mění. Stále větší množství spadá pod lékařský předpis.
Dovolenkáři a turisté ale v případě potřeby nemusejí zůstat nevyslyšeni. Dovolenkářská letoviska mívají zdravotní službu někde poblíž pláží, kde tamní lékařský personál může pomoci jak svým zásahem, tak doporučením léku včetně receptu pro lékárnu.
Recepis už nemusí být jen papírový, může se jednat o kód, sdělený přes SMS či napsaný na papíře. Lékárna ale má povinnost legitimovat toho, kdo na daný kód chce lék vyzvednout.
Oni mi ustřihli krabičku!
Lékárny obvykle ustřihnou u některých léků část balení. To není snaha o podvod, ale naopak to má podvodu zabránit. Jestliže obdržíte lék pouze na předpis, lékárna ustřihne jednu část zavírání s čárovým kódem a trvanlivostí, takže se takový produkt již nedá přeprodat dál.
Trvanlivost není problémem. Daný lék totiž dostáváte na lékařský předpis, takže je potřebujete a tudíž spotřebujete hned, není tedy určen na dlouhodobé skladování.
MIMOCHODEM: Turecko je velká země (na naše poměry), má řadu regionů se svými specifiky. Může být, že zažijete chování, které odporuje zde uvedenému textu, tedy že je to výjimka pro vás, výjimka osoby, výjimka regionu. Také čas je důležitým faktorem, protože předpisy se stále mění (a nejen v Turecku).
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat