Nový zápis na seznam UNESCO pro Česko i Turecko zároveň

Město Žatec se od roku 2021 stalo elektrikářským městem, protože očekávalo s napětím, jestli příslušný výbor UNESCO jejich žádost o zápis na Seznam kulturního dědictví schválí.

Protože o české nominaci i výsledku se v Česku ví, začněme tedy povídáním o turecké nominaci a zápisu.

Zápis č. 1669: Turecko, Gordion

Archeologická lokalita Gordion, která se nachází v otevřené venkovské krajině, je mnohovrstevnaté starověké sídliště zahrnující pozůstatky starověkého hlavního města Frýgie, nezávislého království z doby železné. Mezi klíčové prvky této archeologické lokality patří mohyla Citadela, Dolní město, Vnější město a opevnění a několik pohřebních mohyl a tumulů s okolní krajinou. Archeologické vykopávky a výzkumy odhalily množství pozůstatků, které dokumentují stavební techniky, prostorové uspořádání, obranné struktury a inhumační praktiky, jež vrhají světlo na frygickou kulturu a ekonomiku.

Česká Wikipedia o Gordionu uvádí mimo jiné toto:

Gordion je zaniklé starověké město, jež bývalo hlavním městem království Frýgie v Malé Asii (dnes na území Turecka). Leželo na soutoku řek Sakarya a Porsuk. Gordion je název převzatý od Řeků, sami Frýgové město nazývali Gordum (tedy slovem, které znamenalo prostě "město"). Místo bylo obýváno od starší doby bronzové (asi 2300 př. n. l.) nepřetržitě až do 4. století. Pak bylo na dlouhá léta opuštěno. Lidé se na místo vrátili znovu až ve 13. století, ale nikdy již nevzniklo v místě víc než malá ves. Dochovaná stovka tumulů (nejstarší zhruba z roku 850 př. n. l., nejmladší z 6. století) je důležitým důkazem pohřební praxe během doby železné. I jádro starověkého města, Citadela, je na umělé vyvýšenině.

zdroj: unesco.org

Vzniklo ještě v předfrýgické éře, je doloženo, že bylo součástí již Chetitské říše. Po pádu této říše místo obsadili Frýgové, asi ve 12. století př. n. l. V době železné na místo přišli migranti z Balkánu, patrně Brygové. Od 9. století př. n. l. se stalo hlavním městem Frýgie. Frýgové na hlavní vyvýšenině (Citadele) postavili megarony, v nichž byly nalezeny podlahové mozaiky s geometrickými vzory - patří k nejstarším mozaikám svého druhu na světě. Někdy mezi lety 800-700 př. n. l. město postihla velká katastrofa, pravděpodobně vyplenění Kimmeriy, ale rychle se znovu obnovilo a rozlilo až na svou maximální rozlohu 100 hektarů. V této době Frýgie sehrávala roli klíčové maloasijské mocnosti. Nejslavnějším králem tohoto období byl Midas, který se ujal vlády zřejmě okolo roku 740 př. n. l. Podle řeckého historika Hérodota byl král Midas prvním cizincem, který obětoval v Apollónově svatyni v Delfách. Právě Midas dal pravděpodobně postavit největší tumulus v Gordionu, přes padesát metrů vysoký, s průměrem 300 metrů. Objeven byl až roku 1957 a je zván Tumulus MM, nebo Midasova mohyla. Midas do něj patrně pohřbil svého otce Gordiase, s nímž je spojena pověst o gordickém uzlu.

zdroj: unesco.org

Byly nalezeny stopy uctívání řeckých bohů, jež v místě vzniklo patrně v souvisloti s tažením Alexandra Velikého v roce 333 př. n. l. (tehdy měl dle pověsti Alexandr v gordionském chrámu mečem rozetnout slavný gordický uzel). V polovině 3. století př. n. l. město obsadili (patrně bez boje) keltští Galatové. Znovu opuštěno bylo někdy během 1. století př. n. l. Ve 2. století město znovu osídlili Římané, ti mizí ve 4. století. Ve středověku se objevuje jen řídké vesnické osídlení. První archeologické vykopávky v místě začaly roku 1900.

Kde to je?

Jak již bylo řečeno, jedná se o Turecko, přesněji střední Turecko. Dnes leží naleziště hned u vesničky Yassıhüyük, která je v okrese Polatlı, v provincii Ankara.

mapa Turecka s vyznačením města Gordion (mapy.cz)

Zajímavostí je, že naleziště leží jen necelé dva kilometry od trasy vysokorychlostní železnice YHT na trase z Istanbulu přes Eskišehir do Ankary (ovšem ještě blíž je trasa klasické železnice). Dokonce na leteckém snímku na Mapy.cz je tam onen vlak vidět. V nedalekém městě Polatlı je dokonce zastávka YHT (ovšem až za městem), což dopravu k nalezišti usnadňuje jak z Istanbulu, tak z Ankary.

vpravo tumuly, uprostřed město Gordion, vlevo dole vlak YHT (mapy.cz)

Zápis č. 1558: Česko, Žatec a krajina žateckého chmele

Výbor pro světové dědictví nakonec rozhodl o zápisu Žatce a krajiny žateckého chmele na Seznam světového dědictví UNESCO. Protože z chmele se vyrábí pivo (alkoholový nápoj), je paradoxem, že příslušný výbor zasedal právě v Rijádu, město v Saúdské Arábii, kde je plná prohibice (úplný zákaz alkoholu včetně piva).

Následující text pochází z Ministerstva zahraničních věcí ČR:

Pro Česko to znamená v pořadí již sedmnáctý úspěšný zápis na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví. Zároveň jde o první chmelařskou krajinu na světě, která získala tento prestižní status.

Zápis přivítal i předseda České komise pro UNESCO, Stanislav Štech: "Jsem nadšen nejen proto, že máme další světově unikátní zápis na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví, kterým se završilo úsilí mnoha obětavých lidí nejen ve státní správě, ale hlavně těch na Žatecku. Výjimečný je pro mě tento zápis také tím, že jsem v tomto kraji vyrůstal a chmel vnímal jako emblém, jako součást své a naší identity. Jsem přesvědčen, že zápis na Seznam bude zdrojem hrdosti místních i závazkem pro udržování jedinečné hodnoty chmelařství nejen jako historické tradice."

mapa Čech s vyznačením města Žatec (mapy.cz)

Žatec a krajina žateckého chmele představují výjimečné svědectví o silné, po staletí živé kulturní tradici pěstování a zpracování chmele. Zapsaná památka se skládá ze dvou částí, které společně ilustrují celý cyklus pěstování, zpracování a obchodování s nejznámější odrůdou chmele na světě – Žateckým poloraným červeňákem. První část tvoří krajina s chmelnicemi a vesnicemi Trnovany a Stekník včetně stejnojmenného zámku; druhou část představuje historické centrum Žatce spolu s jeho průmyslovou čtvrtí z 19. století, ve které je největší koncentrace staveb spojených se zpracováním a obchodováním chmele. Obě části území jsou si geograficky blízké, propojené řekou Ohří. Tato lokalita a její chmelařské stavební dědictví svědčí o tradici, která je zde praktikována již více než 700 let a která pokračuje dodnes, a to i přes obrovské demografické změny v různých obdobích její historie. V této pozoruhodné kulturní krajině se nachází celá řada prvků: od tradičních chmelnic přes budovy sloužící k sušení, balení, certifikaci a ke skladování chmele až po části historické dopravní sítě silnic, železnice, řeky Ohře a dalších vodních toků.

A tak je to ohledně historie se vším.

Patrik Veselík