Právě dnes 6. prosince je svátek svatého Mikuláše. Ale jak to, že se oslavy konaly o den dříve? Ono vlastně... nekonaly. Pro vysvětlení tohoto paradoxu se musíme podívat do historie. Svatý Mikuláš byl na důležitých jednáních, která ovlivnila křesťanství dodnes. A památka na něj vytvořila dnešní podobu Vánoc.
Proč 6. prosince?
Proč je svátek svatého Mikuláše právě dnes? Protože měl údajně v tento den zemřít. Sice se neví ani který rok, ale který den se údajně ví přesně. Proč údajně? Protože podle určité teorie není znám ani den jeho úmrtí. Nově vzniklé náboženství (tedy křesťanství) se snažilo vymýtit dosavadní náboženství a existující svátky nahradit, předešlé oslavy vysvětlit po svém. A na 6. prosince byl svátek uměle přidělen, aby zamaskoval a nahradil pohanský svátek Diany, římské bohyně lovu.
Oslavy svatého Mikuláše
Středoevropské oslavy štědrosti Svatého Mikuláše se odehrávají ve znamení rozdávání dárků dětem. Postava Mikuláše bývá doplněna dalšími náboženskými symboly, a to anděla a čerta, symbolů dobra (odměnění) a zla (trestání).
Mikuláš obě osoby ovládá, což je nábožensky zvláštní, protože osoba z pekla tak poslouchá svatého muže. Také je cítit jistá asymetrie, když se zlobivým dětem hrozí, že je čert může nejen fyzicky potrestat, ale dokonce i vzít do pytle a odnést do pekla. Na druhou stranu anděl žádnou takovou službou pro hodné děti nedisponuje (tedy odvedením do nebe). Obě polohy se vlastně rovnají smrti (do nebe či pekla se podle náboženských legend odvádí typicky až po smrti), takže neodvedení do nebe je poměrně logické.
Proč svátek ze 6. prosince se slaví 5. prosince?
Nelogičnost v časovém pojetí je dán konfliktu současného vnímání dne s historickým. Dnes chápeme den jako časové období trvající přesně 24 hodin a počínající o půlnoci, tedy v 24:00 neboli 0:00. Jedná se o solární cyklus planety a nikoli místa na planetě.
Dřívější chápání dne vycházelo z daného místa. Nový den začínal západem slunce a trval do západu slunce následující den. Z dnešního úhlu pohledu tedy začínal každý den jindy a trval 24 hodin jen přibližně. Pro zemědělský život byl ale velmi přirozený. Stejné vnímání času přetrvává dodnes v některých náboženstvích, například v islámu.
Vraťme se tedy do 6. prosince. Daný den začal z dnešního úhlu pohledu již večer předchozího dne, tedy večer 5. prosince, tedy přesně ve chvíli, kdy se slaví "Mikuláš".
Kdy a kde žil?
Svatý Mikuláš se měl narodit roku 280 nebo 286 (to už si přesně nepamatuje). Stalo se tak v místě dodnes zvaném Patara. Dnes jde o známou pláž v nejzápadnější části turecké provincie Antalya, konkrétně v okrese Kaš. Pláž s tímto názvem má délku neuvěřitelných 18 kilometrů, šířku 200 až 300 metrů. Je jedním z hnízdišť mořských želv zvaných kareta obecná (latinsky Caretta caretta).
Zmíněná pláž je pojmenována po starověkém a již zaniklém městě Patara, které bylo ve starověku obchodním a námořním centrem Lýkie. Svatý Mikuláš se ale narodil několik století po zániku Lýkie, tedy v době, kdy toto místo ovládala Římská říše, která toto místo měla v rámci provincie Lycia et Pamphylia.
Jak již bylo řečeno, jeho smrt se připomíná právě 6. prosince, ale mělo se tak stát někdy mezi roky 345 a 352.
Mýtický Svatý Mikuláš v Nizozemsku
Svatý Mikuláš je oslavován v řadě zemí. Pro dokreslení celého obrazu si rozeberme tradici oslav Svatého Mikuláše právě v této zemi.
V Nizozemsku se mýtické postavě Mikuláše říká Sinterklaas, který spolu se svým černým pomocníkem "černým Petrem" přijíždí na lodi, je vítán starosty a nechá černého Petra rozdávat dětem půlkulaté cukroví částečně připomínající perník. Sinterklaas je vybaven biskupskou berlou. Ta je dodatečnou relikvií, protože ji biskupové používají až od 7. století (tedy několik set let po smrti Svatého Mikuláše).
 |
| příjezd Sinterklaase a černého Petra ze Španělska (zdroj: vqronline.org) |
Jak velký význam mají Vánoce pro střední Evropu, tak velký význam má Svatý Mikuláš pro Nizozemsko. V předvečer dají rodiče pytle s dárky přede dveře, aby si je děti mohly druhý den ráno rozbalit.
Wotan nebo Ódin je starogermánský nebo severský bůh, který je v čele divokého honu (v Bretani to má být král Artuš). To má být družina mrtvých lovců a vojáků (či jejich duší), kteří se projíždějí po nebi nebo po zemi, obojí v noci. Právě postava tohoto boha měla být předlohou pro mýtickou postavu Mikuláše. V Čechách se má tato honba probíhat na Dušičky nebo Štědrý den (den Svatého Mikuláše je mezi nimi). Svatý Mikuláš měl po Ódinovi či podobných postavách divokého honu zdědit dlouhý bílý vous, možnost jezdit v oblacích a v noci.
Černý Petr
V Nizozemsku doprovází Svatého Mikuláše černý mladík zvaný černý Petr (Zwarte Piet). Představuje černého sluhu Mikuláše, který do Nizozemska přijíždí tradičně lodí symbolicky ze Španělska, proto má na sobě bohatý šat pážete španělského královského dvora (Nizozemsko bylo v letech 1556 až 1714 součástí Španělska pod názvem Španělské Nizozemí neboli Republika spojených nizozemských provincií odtržením; po roce 1714 se jižní Nizozemí po válce o španělské dědictví stalo součástí Habsburského Nizozemí). Podle některého výkladu byl Zwarte Piet maurský otrok, kterého koupil Svatý Mikuláš v maurském Španělsku (tomu ale neodpovídá jeho honosný šat).
MIMOCHODEM: Černý Petr je v Česku karetní hrou pro 2 až 6 osob. Je to ale zároveň titulní postava stejnojmenného příběhu Sherlocka Holmese z pera Arthura Conana Doyla z roku 1904. Černý Petr je také slavným filmem Miloše Formana z roku 1964.
Nizozemsko bylo svým způsobem součástí také naší historie. Spadalo spolu se Španělskem a Rakouskem do zemí, kde vládli členové rozvětvené rodina Habsburků a tudíž spřátelené země. Proto probíhala kulturní výměna, přestože jde o země ze střední Evropy vzdálenější.
 |
| Sinterklaas a čtyři černí Petrové (zdroj: circusetoile.nl) |
Černý Petr může být předobrazem čerta, Krampuse či jiných černě vzhlížejících postav, které dovedou trestat. Černý Petr totiž sice rozdává jménem Svatého Mikuláše dárky hodným dětem, zlobivé ale dovede potrestat. Rozdává pečivo podobné vánočnímu cukroví.
Východní část frankofonní Evropy (tedy východní Francie, Belgie a Švýcarsko) mají jako průvodce Svatého Mikuláše postavu jménem Père Fouettard neboli otec Fouettard či též Hans Trapp, který je velký a zarostlý. Ten zlobivé děti bije či jim dává uhlí. Tato postava pochází údajně z roku 1552 z francouzského města Metz poblíž hranice s Německem a Lucemburskem, podle jiné středověký šlechtic Hans von Drodt. Podle jiných zdrojů vzniká až v 19. století a historická projekce je umělá, stejně jako podoba černého Petra a jeho oblečení.
 |
| Père Fouettard (zdroj: unblog.fr) |
MIMOCHODEM: Père Fouettard má být v kategorii mýtické postavy jménem Bogeyman nebo boggart (česky strašidlo, bubák nebo zlobr, turecky öcü). Ta je znázorňována celá staletí a měla být předobrazem nejen asi nejslavnějšího zlobra jménem Šrek, ale také dalších postav z filmového světa jako Freddy Krueger (Noční můra v Elm Street).
Polovina října 2013 znamenala počátek otevřeného boje proti těmto tradicím. Někteří si všímají konfliktu s rasismem a otroctvím, které je v řadě podobenství ztvárněno. Rada OSN pro lidská práva přijala řadu stížností. Protesty jsou hlavně v Belgii, částečně v Nizozemsku.
Jak se ze Svatého Mikuláše stal Santa Claus?
MIMOCHODEM: Jak si před zásahem Coca-Coly lidé představovali vzhled Svatého Mikuláše? Mohlo jít o pohádkového dědečka (tedy malého vzrůstu) ve hnědém kabátku, ale také se mohlo jednat o hrozivou pohádkovou postavu s rohy. Jediné, co vše spojovalo, byla štědrost, tedy vlastnost, nikoli vizuální podoba.
Haddon Sundblom se sice již narodil v USA, jeho rodiče ale byli ze švédského etnika (matka Švédka, otec Švéd z území dnešního Finska, resp. z Alandských ostrovů). Právě původ rodičů propojil představu Vánoc se sobím spřežením, které je jedním ze symbolů Skandinávie. Jeho osoba je pro dokreslení příběhu klíčová.
MIMOCHODEM: Svatý Mikuláš se latinsky řekne Sanctus Nicolaus, nizozemsky Nicolaas van Myra coby historická osobnost nebo Sinterklaas coby mýtická postava. A úpravou do americké angličtiny z označení Sinterklaas do Santa Claus byl už jen krůček.
Haddon Sundblom se inspiroval básní "Návštěva svatého Mikuláše" (obecně známou jako "Twas the night before Christmas"), která byla napsána právě před 200 lety (tedy roku 1823). K autorství na původně anonymní práci se roku 1837 přihlásil Clement Clarke Moore, který byl profesorem orientální a řecké literatury, stejně jako božství a biblického učení na Všeobecném teologickém semináři Protestantské biskupské církve v New Yorku.
 |
| vánoční pohlednice: vánoční skřítek Tomte zvoní na zvon (autorka Jenny Nyström) |
Jenny Eugenia Nyström byla švédská malířka a ilustrátorka žijící v letech 1854 až 1946. Právě ona byla autorkou slavných vánočních pohlednic. Na nich je typicky znázorněn Tomte, hodný vánoční skřítek, kterého mohou vidět pouze děti. Ten je nejenže starší než Santa Claus, ale dokonce starší než Svatý Mikuláš, dokonce starší než křesťanství.
Joulupukki je "finský Santa Claus", pokud se tak necitlivě dá říci. Finská tradice je ale starší. Jejím centrem je osoba, která je Santa Clausovi podobná svou postavou a do určité míry také chováním. Podle finské tradice má zaťukat na dveře a zeptat se "Jsou zde nějaké hodné děti?". Je oblečen do teplého kabátu a cestuje na saních tažených soby. Bydlí v Laponsku, tedy na severu Skandinávského poloostrova.
Spojením všech těchto podnětů vedlo Sundbloma k vytvoření usměvavého bodrého a obtloustlého staříka na sobím spřežení, který je oblečen do zářivě červeného kabátu, protože červená je barva Coca-Coly. Jemu pomáhají malí vánoční skřítkové, oblečení v zeleném kabátku s nápadnou čepicí. Dá se tedy říci, že představa Vánoc na celém světě je spojena s reklamním tažením Coca-Coly z roku 1931.
Křesťanské působení
Svatý Mikuláš se ve velmi krátké době stal biskupem (či nejvýznamnějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku; mezi městy Kaš a Finike na západě provincie Antalya). Mělo se tak stát kolem roku 300, tedy přibližně v jeho dvaceti letech. Za jeho působení se z něj stal obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných.
MIMOCHODEM: Za života Svatého Mikuláše zažila jeho rodná oblast revoluce v dělení Římské říše do regionů. Když se narodil, jednalo se o provincii s názvem Lýkie a Pamfýlie. Kolem roku 295 bylo v průběhu správních reforem císaře Diokleciána zjednodušilo jméno na prosté Pamfýlie v rámci diecéze Asiana. A roku 325 měly být obě části rozděleny do samostatných částí (tedy údajně).
Svatý Mikuláš byl pro křesťanství přínosem, ale archeologové by nadšení z jeho působení asi příliš nesdíleli. V rámci zápalu pro vlastní víru měl údajně nechat zničit několika pohanských chrámů (tedy chrámů pro jiná náboženství než křesťanství).
Nejvýznamnějšími městy provincie byly Patara a Myra. V jednom se Svatý Mikuláš narodil, ve druhém působil.
První nikajský koncil
Konstantin I. Veliký byl od roku 306 římským císařem, který od roku 324 jednoznačně vládnul celé říši. Právě v tom roce se rozhodl přesunout sídlo a centrum celé říše z Říma do řeckého města Byzantion, malého města na Bosporu. Roku 330 bylo nové město dostavěno, vysvěceno a pojmenováno Nový Řím (Nova Roma). Roku 337, kdy Konstantin I. zemřel, bylo pojmenováno podle něj na Konstantinopol. Podle názvu původní řecké osady Byzantion se východořímská říše začala nazývat Byzantskou říší.
Byl to právě Konstantin I., který roku 313 vydal Edikt milánský, kterým ukončil pronásledování křesťanů. Konstantinova náboženská politika v posledních letech jeho vlády měla vážnou komplikaci. Tou byl ariánský spor neboli teze alexandrijského kněze Areia, podle něhož musela být doba, kdy Bůh Syn ještě nebyl, a že teprve z Boha Otce vzešel a je mu podřízen. Toto začal Areios a jeho příznivci tvrdit asi od roku 318.
Konstantin I. tedy svolal křesťanské biskupy do města Nikáj v Malé Asii nedaleko připravovaného nového hlavního města celé říše. Od 20. května 325 probíhalo jednání, které se do historie zapsalo jako První nikajský koncil. Ten skončil 25. července jak jednoznačným definováním způsobu výpočtu data Velikonoc, ariánství popírající Ježíšovo božství bylo odsouzeno jako hereze, tudíž od té doby drtivá většina křesťanských směrů uznává společné vyznání víry vyznávající božství Ježíše Krista neboli nikájské vyznání (starokřesťanské vyznání víry).
Svatý Mikuláš byl velmi aktivní v obhajování křesťanské víry a byl ve své době dokonce velmi významnou osobností. Proto byl jedním z biskupů, který se koncilu účastnil. Byl to právě on, který velmi aktivně ariánství odsuzoval.
Samotný koncil byl ale velmi kontroverzní. Přestože šlo o náboženskou záležitost, svolal jej světský vládce (tedy císař Konstantin I.) a nikoli tehdejší papež Silvestr I. Ten se na protest nejen proti tomu koncilu sám nezúčastnil, poslal na něj pouze své dva presbytery a dva diákony.
MIMOCHODEM: Silvestr I. zemřel 31. prosince 335, takže se na jeho počest tento den slaví svátek Svatého Silvestra. Zjednodušením a přenesením se dnes slaví konec starého kalendářního roku a začátek roku nového, zjednodušeně "slaví se Silvestra". Byl to právě Silvestr I. kdo definoval neděli jako den Páně.
Konstantin I. přestěhováním světské moci z Říma do Nového Říma / Konstantinopole oddělil světskou moc od náboženské, čímž přispěl k úpadku Říma a následně i Římské říše a do budoucna způsobil také krizi postu papeže.
Smrt a putování po smrti
Život Svatého Mikuláše je zmapován jen málo. Ví se, že zemřel, ví se kde, ale není jednoznačně jasné kdy. Podle některých pramenů to bylo 6. prosince 343 ve městě Myra, podle jiných mezi lety 345 a 352.
Necelých dvě stě let po pravděpodobné Mikulášově smrti nařídil východořímský císař Theodosius II (vládl v letech 401 až 450) postavit v Myře kostel svatého Mikuláše, který tak zachoval první zmínku o jeho jménu.
Další kostel Svatého Mikuláše (turecky Noel Baba Kilisesi) byl postaven v roce 520 n. l. na základech staršího křesťanského kostela, kde svatý Mikuláš působil jako biskup. Císař Justinián I. přispěl k rekonstrukci.
Ani po své smrti ale neměl klid. Roku 1087 se totiž italští námořníci rozhodli, že když místo jeho skonu spadlo pod muslimské území, tak že musejí jeho ostatky převést jinam. Italští námořníci z Bari v Apulii využili zmatku a ztráty byzantské císařské ochrany řecké křesťanské komunity v Myře a na jaře roku 1087 se přes námitky řeckých pravoslavných mnichů v kostele zmocnili části ostatků světce z jeho pohřebního kostela v Myře. Jeho ostatky vyzvedli a odvezli do města Bari v jižní Itálii.
O dva roky později papež Urban II. slavnostně otevřel nový kostel, baziliku svatého Mikuláše v Bari. Sám papež osobně uložil Mikulášovy ostatky do hrobky pod oltářem nového kostela. Devátý květen byl západními křesťany nadále každoročně slaven jako den Mikulášova "přenesení".
MIMOCHODEM: Bari nebylo v dané době "italské", ale patřilo pod Byzantskou říši. V letech 1068 až 1071 bylo Bari obléháno normanskými silami pod velením Roberta Guiscarda, který 16. dubna 1071 nakonec do města vstoupil. Znamenalo to po 536 letech definitivní konec přítomnosti Byzantské říše v jižní Itálii. Normanská přítomnost v jižní Itálii se naopak posílila, kdy bylo na Štědrý den roku 1130 založeno italsko-normanské království zvané Regnum Siciliae neboli Sicilské království. Potomek vládců Fridrich II. Štaufský (syn normanské princezny Konstancie, dědičky Sicilského království, a římského císaře Jindřicha VI. z dynastie Štaufů) potřeboval o necelé století později podporu při snaze získat římský císařský trůn, takže podporu vyměnil s českým králem za dědické právo na český trůn, což se označuje jako Zlatá bula (neboli kovová pečeť a nikoli obvyklejší vosková) sicilská, a to 26. září 1212 ve švýcarské Basileji, kdy jí byla potvrzena česká koruna pro Přemysla Otakara I. Ve skutečnosti měla platnost jen 4 roky, tedy do roku 1216, kdy ji nahradila Zlatá bula ulmská, poté tzv. Zlatá bula melfská z roku 1231. Královská koruna ale byla již předtím 11. ledna 1158 garantován dědický nárok na český trůn na říšském sněmu v Řezně, kde byl korunován českým králem Vladislav II. Význam Zlaté buly sicilské měla být v průběhu historie několikrát zveličena, aby se zvýraznil dědický nárok na český trůn a posílilo národní obrození v 19. století.
Podle jiného vysvětlení mělo jít o konflikt západního a východního křesťanství. Ve stejné době katolická církev na Západě prohlásila (přesně roku 1054), že řecká církev, oficiální církev Byzantské říše, je ve schizmatu.
Kvůli tomu jeho hrobka na původním místě v tureckém Demre sice stojí, ale je prázdná.
Na podzim roku 1096 se v Bari shromáždili normanští a franští vojáci, aby se připravili na první křížovou výpravu. Ačkoli křižáci obecně dávali přednost svatým bojovníkům, což svatý Mikuláš nebyl, přítomnost jeho relikvií v Bari ho učinila materiálně dostupným. Mikulášovy asociace s pomocí cestovatelům a námořníkům z něj rovněž učinily oblíbenou volbu pro uctívání. Mikulášovo uctívání křižáky pomohlo rozšířit jeho následovníky po celé západní Evropě.
Vraťme se ale do místa úmrtí Svatého Mikuláše, do Myry. Tamní kostel Svatého Mikuláše byl časem zaplaven a zanesen bahnem. V roce 1862 jej obnovil ruský car Mikuláš I., který nechal přistavět věž a provést další úpravy byzantské architektury.
V květnu 2017 byla po jednání mezi papežem Františkem a ruským pravoslavným patriarchou Kirillem část relikvií svatého Mikuláše z Bari zapůjčena do Moskvy. Relikvie byla vystavena k uctění v katedrále Krista Spasitele, než byla v polovině června před návratem do Bari převezena do Petrohradu.
Námořníci z Bari odvezli pouze hlavní kosti Mikulášovy kostry a všechny menší úlomky nechali v hrobě. Město Benátky mělo zájem získat zbývající fragmenty jeho kostry. V roce 1044 mu zasvětilo klášterní baziliku San Nicolò al Lido na severním konci benátského ostrova Lido di Venezia. Podle jediné kroniky sepsané anonymním mnichem z tohoto kláštera proplouvala v roce 1100 kolem Myry flotila benátských lodí v doprovodu biskupa Henriho na cestě do Palestiny na první křížovou výpravu. Biskup Henri trval na tom, aby se flotila obrátila a zakotvila v Myře. Benátčané vzali zbývající kosti svatého Mikuláše z tamního kostela a převezli je do Benátek, kde je uložili v San Nicolò al Lido.
Řada malých kostí Svatého Mikuláše se dostala do Konstantinopole. Bohužel při čtvrté křížové výpravě byla Konstantinopol křižáky vypleněna a částečně zničena. Křižáci také vyplenili kostely, kláštery a konventy. Oltáře těchto kostelů válečníci rozbili a roztrhali na kusy pro jejich zlato a mramor. Řada ostatků Svatého Mikuláše i jiných svatých byla roznesena napříč Evropou.
A tak je to ohledně Svatého Mikuláše se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat