Turecko má nyní třetí nejhustší diplomatickou síť na světě. A co Česko nebo Slovensko?

Turecko se snaží se vypracovat na světovou velmoc střední třídy, což se mu v některých ohledech daří. Australský Lowe institut pravidelně sestavuje hodnocení diplomatických sítí desítek států pod názvem Global Diplomacy Index. Jak je na tom Turecko, Česko nebo Slovensko? A co tam na první pohled není vidět?

Celkový žebříček

Nejvyšší počet má Čína (274 diplomatických misí), za ní v těsném závěsu Spojené státy americké (271 misí). Potom je skok dolů a v těsném sledu Turecko 252 misí), Japonsko a Francie. Po dalším skoku dolů jsou již státy s relativně pravidelným rozestupem.

"Turecko má 252 diplomatických misí? Však tolik ani není států na světě... nebo ano?" I takto se můžeme klást docela logickou otázku.

Odpověď je jednoduchá. Nesmíme si představovat, že musí být pouze post velvyslanectví v hlavním městě země a hotovo. Mohou být také generální konzuláty v důležitých centrech mimo hlavní město jako pomocné diplomatické mise a další, nesmíme vynechat ani stálé mise u mezinárodních institucí jako OSN, OBSE apod. Naopak netýká se to honorárních konzulátů, které se do diplomatické sféry neřadí.

Snad největší rozdíl mezi sousedními příčkami je mezi čtrnáctým Mexikem s 161 diplomatickými misemi a třináctou Jižní Koreou s 187 diplomatickými misemi. Naopak shodný výsledný počet 46 misí mají Lotyšsko, Estonsko, Myanmar a Lucembursko, takže obsazují společně 54. pozici.

MIMOCHODEM: Žebříček obsahuje také Evropskou unii. To není průměr států EU, ale zastoupení Evropské unie jako celku. Evropská unie totiž provozuje vlastní globální diplomatickou síť s názvem Evropská služba pro vnější činnost, která se liší od jednotlivých diplomatických služeb členských států Evropské unie.

Česko patří mezi země se středně hustou diplomatickou sítí. Je překvapivě hustší než rakouská, ale podobně překvapivě řidší než maďarská a polská (velké Polsko zase tolik nepřekvapuje). Slovensko je obklopeno zeměmi s podobně nízkým počtem obyvatel (Dánsko, Finsko, Norsko, Nový Zéland, Litva, kazí to jen Bangladéš), takže nijak nevybočuje.

Nyní se podívejme na mapu světa s počty diplomatických misí v jednotlivých hodnocených zemí.

Při pohledu na výčet států je jasné, že nezahrnuje zdaleka všechny, a že jde o výběr (MS Excel se nenechal přesvědčit, že Austrálie je větší než jen Tasmánie, proto na mapě chybí úplně). Česko a Slovensko může být spolu s pobaltskými státy rádo, že je žebříčku zahrnuto, protože tam nejsou ani všechny státy EU (chybí například Rumunsko, Bulharsko či Chorvatsko), ani státy s velkou rozlohou (jako Kazachstán), ani státy s obrovským počtem obyvatel (jako Nigérie, Egypt apod.). Je otázkou zda byla kritéria pouze vnitřní, nebo zda šlo o případnou neochotu ministerstev zahraničí jednotlivých států spolupracovat s tvůrci zprávy.

Statistická poznámka

Hodnocení pomocí pořadí může být velmi zavádějící a zkreslující. Ukážeme si to na několika příkladech:

Vilém měl původně 100, takže byl třetí. Přidal jen 4, s výsledkem 104 má skok o dvě pozice výš na první místo.

Hynek měl původně 101, takže byl druhý. Přidal jen 2 na výsledných 103, takže druhý zůstal.

Jarmila měla původně 102 a byla první. Nic nepřidala, nic neztratila, ale díky Vilémovi a Hynkovi jí 102 postačila jen na třetí místo.

Karel měl 90, což mu stačilo na čtvrté místo. Přidal rekordních 11, takže měl celkově 101. Přesto zůstal čtvrtý.

Důležitější než pořadí a jejich změny je počet diplomatických misí a jejich změny.

Slovní hodnocení Turecka

Zpráva obsahuje písemné hodnocení Turecka:

Střední mocnosti na vzestupu: Turecko a Indie rychle rozšířily své diplomatické sítě v multipolárním světě.

Turecko rychle roste a v roce 2023 se stalo třetím největším diplomatickým hráčem na světě, čímž předstihlo tradiční diplomatické těžké váhy Japonsko a Francii. Provozuje 252 postů a svou síť neustále rozšiřuje, přičemž od roku 2017 přidala 24 postů a od posledního vydání tohoto indexu v roce 2021 přidalo 11 postů. Mnoho nových tureckých postů se nachází na Blízkém východě a v Africe, což odráží diplomatický tlak v regionech, které jsou pro Ankaru zajímavé.

Celkově však turecká síť zůstává silně eurocentrická - 102 (40 %) z celkového počtu zahraničních postů se nachází pouze v tomto regionu, což zastiňuje početnou etnickou tureckou diasporu v eurozóně. V ostatních regionech zůstávají mezery. Například s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu není Turecko zastoupeno v Tichomoří a má omezenou působnost v Karibiku a v oblasti Indického oceánu.

Slovní hodnocení i Česka

Letošní zpráva o stavu z roku 2023 obsahuje také malou zmínku o Česku (o Slovensku pro letošek nic).

Několik dalších zemí od roku 2021 výrazně rozšířilo své sítě. Česko, Irsko, Lucembursko a Saúdská Arábie přidaly po osmi nových místech, Maďarsko a Nový Zéland po sedmi a Kolumbie a Pákistán po šesti.

MIMOCHODEM: Slovensko je zastoupené velmi nečekaně. Zakladatel institutu Sir Frank P. Lowy se totiž narodil 20. října 1930 v Československu, konkrétně ve městě Fiľakovo. V průběhu 2. světové války byl nucen žít v židovském ghettu v Maďarsku, aby se poté ocitl roku 1948 v Izraeli, odkud roku 1952 odešel do Austrálie, konkrétně do Sydney. Tam roku v červenci 1959 spolu s Johnem Saundersem založil první obchodní dům Westfield (protože byl na polích na západním předměstí Sydney), který po letech expandoval kromě jiného také do Česka (viz Westfield Chodov) a na Slovensko (od roku 2014 rozdělená na Scentre pro Austrálii a Nový Zéland a Westfield Corp. pro Ameriku a Evropu, který byl o rok později koupen firmou Unibail-Rodamco; ta vlastní například řetězec Aupark). Frank Lowy v dubnu 2003 založil  s cílem provádět originální, politicky relevantní výzkum mezinárodních politických, strategických a ekonomických otázek z australské perspektivy.

Příklady táhnou

Vezměme si příklad několika zemí. V Bosně a Hercegovině (což je jeden stát i přes své zvláštní jméno) mají Česko, Slovensko i Turecko svá velvyslanectví v hlavním městě Sarajevu. Ovšem Turecko má také generální konzuláty ve městech Banja Luka a Mostar.

V kanadském hlavním městě Ottawě mají Česko, Slovensko i Turecko svá velvyslanectví, v Torontu mají Turecko a Česko generální konzuláty (Slovensko už ne), Turecko má v Montrealu a Vancouveru generální konzuláty (Česko a Slovensko nikoli), dále má v Montrealu svou diplomatickou misi u organizace ICAO.

A teď si vezměme Chorvatsko. Česko, Slovensko i Turecko svá velvyslanectví v hlavním městě Záhřebu. Česko má navíc ve městech Split a Rijeka pobočky velvyslanectví (Slovensko ani Turecko nemají kromě velvyslanectví nic jiné).

Zařaďme sem také z úcty ke Slovensku také Maďarsko, kde Česko, Slovensko i Turecko mají svá velvyslanectví v hlavním městě Budapešti. Ale Slovensko má na rozdíl od Česka a Turecka svůj generální konzulát ve městě Békéscsaba, slovensky Békešská Čaba (jak by řekl Jožo Baláž, Čaba, neblázni).

MIMOCHODEM: Někdo možná o tomto městě s pouhými 55 tisíci obyvateli slyší poprvé. Leží nedaleko maďarsko-rumunských hranic. Býval zde největší maďarský pivní festival, ale ten byl přesunut jinam. Důvodem slovenského diplomatického působení zde ale není festival, ale slovenská menšina. Za osmanské nadvlády obec vzrůstala, ovšem při ústupu osmanské armády a zároveň před příchodem rakouské armády prchli také obyvatelé (Rakousko mělo obec pod svou správou od roku 1693), takže obec byla opuštěna, což bylo ještě roku 1715. O dva roky později zde žilo dvacet rodin. První skupina ze Slovenska sem přišla již na jaře roku 1718 (později 21. července 1718 byl podepsán Požarevacký mír, který ukončil šestou rakousko-tureckou válku; tento mír porušilo roku 1737 Rakousko). Slováci sem prchali především z náboženských důvodů, protože nebyli katolíci, ale evangelíci. Od tohoto roku byla obec Békéscsaba včetně celého Temešvárského banátu součást Rakouského panovnického domu. Slováci tvořili dominantní část obyvatelstva Békéscsaby ještě roku 1920. Až při sčítání roku 1930 zde žilo víc Maďarů než Slováků. Dá se tedy říci, že maďarské obyvatelstvo zde má většinu necelých sto let, předtím šlo především o slovenské obyvatelstvo.

Nyní nasadíme těžký kalibr, Německo. Samozřejmě a logicky mají Česko, Slovensko i Turecko svá velvyslanectví v hlavním městě Berlíně (tedy nikoli Berlín / Bonn jako před sloučením Němecek). Všechny tři státy mají své generální konzuláty v Mnichově. Tím ale veškerá shoda končí. V Düsseldorfu mají své generální konzuláty Česko a Turecko (Slovensko již ne), v Drážďanech má generální konzulát jen Česko (přece jen jsme Turky trumfli...), ale dál dominuje Turecko. To má generální konzuláty v Kolíně nad Rýnem, Essenu, Frankfurtu, Hamburgu, Karlsruhe, Mainzu, Munsteru, Norimberku a Stuttgartu. Jen v Německu má tedy Slovensko dvě diplomatická zastoupení, Česko čtyři, Turecko dvanáct.

Nakonec jednu diplomatickou zajímavost, kterou je při porovnání těchto tří zemí Ukrajina. Česko, Slovensko i Turecko mají svá velvyslanectví v hlavním městě Kyivě. Česko má generální konzulát ve městě Lviv, Slovensko ve městě Užhorod, Turecko ve městě Oděsa.

MIMOCHODEM: Musíme si zvyknout, že sovětská poruštěná jména ukrajinských měst bychom měli nahradit za ukrajinské názvy (takže Kyiv namísto Kyjeva, Lviv namísto Lvova apod.). Také si svět musel zvyknout, že není Pressburg nebo Pozsony, ale Bratislava, že už není Brünn nebo Reichenberg, ale Brno nebo Liberec, že není Das Protektorat Böhmen und Mähren nebo Československá socialistická republika, ale Česko a Slovensko.

Turecko ale nevede pouze ve vícenásobných zastoupeních v některých zemích, ale také diplomatickými misemi tam, kde Česko ani Slovensko nefiguruje. Příkladem je Angola, Botswana, Čad, Džibuti, Eritrea, Guatemala, Jižní Súdán, Kyrgyzstán, Libye, Pobřeží slonoviny, Malta, Nový Zéland, Omán, Panama, Rwanda, Somálsko, Šrí Lanka, Tanzanie, Uganda, Venezuela či Zimbabwe (od každého písmene vybrána jen jedna země). Výjimkou české diplomacie je velvyslanectví v Sýrii nebo kancelář v Ramalláhu v Palestině (tam není ani Turecko, ani Slovensko). Turecko zase na rozdíl od Česka nebo Slovenska nemá své velvyslanectví v Jerevanu, hlavním městě Arménie.

Proč mají státy generální konzuláty, nestačí velvyslanectví? Důvodem jsou jak významná obchodní centra (například turecký Istanbul), tak významná národnostní menšina daného státu (viz turečtí občané v Německu či Francii). Někdy jsou zřizovány dočasné pobočky, které jsou využívány při volbách (případ Turecka v některých zemích) nebo při letní dovolené (případ Česka v Chorvatsku).

Jiný úhel pohledu

Prozatím se "házelo vše do jednoho pytle". Ale pojďme si porovnat Česko, Slovensko a okolní státy s Tureckem.

Nejdůležitější jsou velvyslanectví, která bývají v zemi jednou. Tady překvapivě není nejlepší Turecko, ale Německo, které má 148 svých velvyslanectví (Turecko jen 145). Česko a Polsko jsou za Tureckem se shodným počtem 91 velvyslanectví. Potom následuje Maďarsko s 87, Rakousko s 83 a poslední je Slovensko s 63 velvyslanectvími. Toto pořadí do velké míry koresponduje s ekonomickou silou jednotlivých zemí (až na Rakousko, které se vymyká).

Generální konzuláty jsou prodlouženou rukou velvyslanectví v každé zemi. Turecko má jich má s velkým odstupem nejhustší síť, a to především díky velkému počtu tureckých komunit.

Při procentuálním vyjádření je jasně patrné, že nejvyšší procento velvyslanectví má Rakousko (téměř 80 %) následované Slovenskem a Českem. Naopak nejmenší množství má Turecko (necelých 60 %) následované Maďarskem (lehce nad 60 %).

Přepočtěme diplomatickou síť na HDP

Ano, můžeme namítat, že to se to Turecku buduje diplomatická síť, když má tak výkonnou ekonomiku, tolik obyvatel uvnitř státu a tolik obyvatel mimo něj.

MIMOCHODEM: Existence velvyslanectví bývá kompromisem mezi investicí do této instituce a na druhou stranu ziskem z jeho existence. Například Čína nebo USA mají tak vysoký hrubý domácí produkt, že tak vysoký počet velvyslanectví je skoro povinností. Naopak malý a chudý stát Východní Timor má roční HDP pouze ve výši 2 miliard dolarů, takže je s podivem, že mohou udržet 23 velvyslanectví, 5 generálních konzulátů a 3 stálá zastoupení.

Jak se v přepočtu vyznat? Čím vyšší je číslo, tím více si může daný stát dovolit. Naopak velmi malá čísla znamenají, že země má větší diplomatickou síť, než na jakou podle HDP má.

Zde není příliš velká shoda. Turecko ale nepatří mezi země, které by si tak hustou síť nemohly dovolit. Turecko tedy není ani přílišný šetřílek, ale také ani příliš nerozhazuje, protože se ocitlo uprostřed seznamu.

MIMOCHODEM: Je také otázka co vlastně znamená mít diplomatickou misi. Může to být malý domek s malou zahrádkou, ale také komplex mnohapatrových budov. A mít toto vše v jednom koši není úplně ideální.

Přepočet diplomatické sítě na počet vlastních obyvatel

Jedním z kritérií, které si občan může klást, je počet obyvatel vlastní země versus počet diplomatických zastoupení v zahraničí.

Zatímco v případě HDP příliš jednotný postup znát nebyl, podle počtu obyvatel na jednu diplomatickou misi zřejmě ještě panuje Rakousko-Uhersko. Rakousko má totiž s Českem téměř stejný počet, stejně tako Slovensko s Maďarskem. A aby se to nepletlo, Turecko má porovnatelně velká čísla s Německem.

Jestliže má země malý počet obyvatel na diplomatickou misi, musí to být zákonitě kompenzováno vysokým HDP na hlavu. To splňují jak Brunej, tak Lucembursko, země s nejnižším počtem obyvatel. Opačný konec má buď země s brutálním počtem obyvatel (a také že ano, Indie a Čína), nebo velmi velkým počtem chudých obyvatel (Bangladéš, Indonésie, Pákistán - zde raději zastavme, další jsou totiž USA...).

A tak je to ohledně diplomacie se vším.

Patrik Veselík