Jak je to s údajem o náboženském vyznání na tureckých občankách?

Čas od času se na českých nebo slovenských sociálních médiích případně i v oficiálním tisku objeví zpráva, že se v Turecku dostávají občanky již od narození a že je tam údaj o náboženském vyznání, načež se rozhoří nábožensky zaměřená vlna nenávisti. Jak je to doopravdy? Pojďme na výlet do historie a současnosti tureckých občanských průkazů.

Laická země, ale přesto...

Turecko je teoreticky laická země (tedy s oddělením státu od církve) s tím, že to není již od vzniku Turecké republiky odděleno plně. Poslední čtvrtstoletí nastává spíš opačný trend, tedy příklon státu k náboženství.

MIMOCHODEM: Pojem laicismus definoval roku 1871 francouzský pedagog Ferdinand Buisson. Některé země spíš používají termín sekularismus (který je sice příbuzný, ale není zcela totožný). Laicismus a sekularismus byly doménou 20. století, zatímco v 21. století se řada zemí od tohoto směru odklání, včetně Turecka (používá se termín postsekularismus). V řadě zemí se náboženství stalo módní záležitosti včetně evropských zemí a náboženské skupiny mají stále silnější hlas při rozhodování o zákonech (viz práva LGBT, interrupce apod.), jak je vidět i v Česku.

Francouzský laicismus zaujal zakladatele Turecké republiky Mustafu Kemala Atatürka, který je zakomponoval do filosofie nové republiky. Obrat o 180 stupňů byl ale možný částečně a ve městech, ale nikoli na venkově. Islám ale měl neustále své slovo, svou sílu, ačkoli potlačovanou.

Ovšem již od 50. let 20. století se začal islám (ale pouze sunnitský islám) prolínat se státem, což zesíleně pokračuje v 21. století.

Osmanský občanský průkaz: Papír

Nejdříve se seznamme s průkazy totožnosti, jejich historii a současnost. Osmanská říše roku 1889 vydala první doklad totožnosti ve formě papíru. Bylo to ale jen na vyžádání, nešlo o plošnou záležitost.

sbírka občanských průkazů od Osmanské říše do dneška (zdroj: nvi.gov.tr)

Turecký občanský průkaz: Knížka

Jednalo se o formát malé knížečky či sešítku, jaký byl dříve nebo později obvyklý v řadě zemí včetně Československa. Tento způsob byl zaveden od roku 1926 pod názvem nüfus cüzdanı (doslova "populační peněženka"). První sčítání lidu bylo provedeno v roce 1927 po vzniku republiky: "Po sčítání lidu bylo rozhodnuto vydat všem občanské průkazy. V roce 1928 se začaly používat průkazy totožnosti připravené v osmanské turečtině a sestávající z 32 stran, které se používaly až do roku 1929. Vícelistá knížka se používala do roku 1991.

Turecký občanský průkaz: Zalaminovaná kartička

Před nedávnou dobou vypadaly turecké občanské průkazy jako v Česku v 90. letech, tedy papírová zalaminovaná kartička. Oficiálně se jmenovaly nüfus cüzdanı neboli průkaz totožnosti. Ty měly celou řadu doprovodných údajů, jako například krevní skupinu nebo vyznání (turecky "dini").

MIMOCHODEM: Česko mělo papírovou zalaminovanou občanku od první vteřiny své existence. Samostatná Česká republika totiž od 1. ledna 1993 zavedla namísto předchozí formy knížky jednoduchou kartu74 x 105 mm podle standardu ID-2. Ta měla pro občany nevýhodu v tom, že nemohla sloužit jako očkovací průkaz pro očkování proti tetanu, což se do předchozího občanského průkazu mohlo zapisovat. Přechod od této formy k plastové kartě byl proveden od 1. ledna 2012, od kdy se začaly vydávat občanské průkazy formátu ID-1 neboli platební karty 54 x 85,6 mm. Zde již nebylo možné vložit informaci o partnerovi či dětech. Toto Turecko nezná, protože občanský průkaz mají všichni občané bez rozdílu věku.

občanský průkaz, zde modrá verze pro muže (zdroj: corumhaber.net)

Dne 1. června 1976 vstoupily v platnost průkazy totožnosti, které byly připraveny jako růžové pro ženy a modré pro muže s jedním listem. S peněženkou s jedním listem, která vstoupila v platnost, se až do roku 1991 používaly občanské průkazy ve tvaru vícelistého sešitu. Od roku 1991 bylo používání vícelistých občanských průkazů ve formě zápisníků zrušeno a pokračovalo používání jednolistých občanských průkazů.

Od letošního roku již žádný turecký občan nesmí mít tuto verzi, v průběhu roku 2023 si je všichni museli vyměnit za moderní plastové. Občané byli k tomu vyzýváni jeden po druhém.

Údaj o náboženském vyznání

Turecké občanské průkazy již od počátku obsahovaly informaci o náboženském vyznání.

zdroj: cnnturk.com

Historické občanské průkazy ve formě knížek měly dokonce dva údaje. Například v položce "dini" (náboženství) bylo islám, v další položce "mezhebi" (vyznání) bylo "alevi", jak dokládá snímek průkazu z roku 1938.

Papírové zalaminované karty již měly jen jeden údaj, náboženství ("dini"), a to na zadní straně průkazu.

Turecký občanský průkaz: Plastová kartička

Turecko mohutně modernizuje systém státní správy, což se týká také občanských průkazů. Od 2. ledna 2017 byly staré laminované průkazy totožnosti nahrazeny občankami s čipy a biometrickými údaji. Také se změnilo jméno, takže nyní je to kimlik kartı = identifikační karta. Velikost i styl je totožný či velmi podobný s občanskými průkazy v Evropské unii a v řadě dalších zemí. Popisky jsou turecky a anglicky.

turecký občanský průkaz (zdroj: nvi.gov.tr)

Zatímco v předchozí verzi bylo natištěno mnoho údajů, nové plastové kartičky jsou menší, takže se na ně příliš informací nevejde. Údaj o vyznání tedy již vytištěn není. Přesto se v občanském průkazu vyskytuje.

Tento údaj je uložen v čipu, ze kterého se může načíst po vložení do čtečky. Ale pokud se informace načítají pouze bezdotykově přiložením k NFC čtečce, tento údaj se nepřenáší.

Možná dodatečná změna údaje

Turecko umožňuje údaj "vyznání" změnit. Dříve bylo nutné kvůli tomu zajít na úřad, od roku 2020 je totéž možné učinit přes internet, přesněji řečeno ve státním elektronickém systému eGovernmentu zvaném e-Devlet. Od soboty 23. května 2020 je tedy možné učinit změnu z domova (psali jsme v článku Turecko: Změňte svou víru online).

Narození dítěte a údaj o vyznání

Po narození dítěte jdou rodiče na příslušný úřad, kde nechají zapsat novorozence do matriky a zároveň vystavit občanský průkaz. Do státní databáze se uvádí celá řada informací, a to včetně vyznání.

MIMOCHODEM: Údaj o náboženském vyznání je jedním z mnoha sporných bodů mezi Izraelem a Palestinou. Zatímco palestinský prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás svým rozhodnutím z února 2014 tuto položku zrušil (v souladu s názorem strany Fatah), Izrael ji stále po občanech Palestiny vyžaduje. O zrušení této položky Palestina s Izraelem řeší od roku 1995. Proti zrušení je paradoxně také Hamás, protože to podle jejich názoru "podkopává palestinskou věc".

Úředníci se ale na tento údaj vysloveně o své vůli neptají. Jestliže rodiče údaj nesdělí, stát automaticky vyplní "islám". Tento údaj ale nejenže může obsahovat i něco jiného (na internetu koluje snímek občanského průkazu s vyznáním "peníze"), ale může i zůstat prázdný, nevyplněný, pokud rodiče chtějí.

MIMOCHODEM: Úředníci vyplňovali údaj ručně také v případě jistého elektrikáře v provincii Konya. Ten si šel změnit své příjmení (z rozhodnutí soudu, který mu na jeho žádost povolil změnu z Abuzer na Ferhat kvůli posměchu) a zároveň totéž udělal u svého 4měsíčního syna. Dodatečně ale zjistil, že namísto "islam" mu do kolonky napsali "hristiyan" neboli křesťan. Otec muslim byl rozhořčen a obrátil se na média. Matriční úřad jej opět prostřednictvím médií upozornil, že není problém to změnit, jen se musí na úřad dostavit s žádostí.

Je to tedy na rodičích. Navíc současné občanské průkazy již tuto informaci vytištěnou nemají, je pouze uložena v čipu na kartě a dostupná pouze při načtení přes plošky čipu, nikoli při NFS bezdotykovém čtení. Tento údaj je navíc možné dodatečně opravit. Dřív bylo nutné dojít na úřad, před několika lety bylo umožněno totéž učinit také online.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík