Jak se v Turecku platí poplatek za rozhlas a televizi?

Českem čas od času rezonují otázky typu kolik platit, jak platit a jestli vůbec platit. Otázky jsou často podněcovány některými politiky nebo členy některých politických stran. Jak to, že v Turecku žádné podobné debaty neexistují?

Zatímco v Česku je poplatek fixní, tedy pevně daný a tedy stejný pro všechny, v Turecku je to záležitost individuální, navíc proměnná v čase. Každý měsíc tedy mohou zaplatit jinou částku. Jak je tohle vůbec možné? Kdo určuje kolik zákazník zaplatí?

Je to sám zákazník. Zní to zvláštně, ale je to tak. Poplatek za turecký rozhlas a televizi TRT (Türkiye Radyo Televizyon Kurumu) se totiž odvíjí od spotřeby elektrické energie. Získávání podílu TRT z účtů za elektřinu je založeno na tureckém zákonu o příjmech z rozhlasu a televize č. 3093 a článku 11 zákona o trhu s elektřinou č. 5784 z 9. července 2008. Činí totiž dvě procenta z nákladů na činnou elektrickou energii v souladu se zákony o příjmech TRT. Platba za rozhlas a televizi je tedy součástí účtů na elektřinu.

Takže čím více se dívají na televizi, tím víc platí. Ale také čím víc používají přímotopy, toustovače, elektrické grily, vysavače a jiné elektrické spotřebiče, tím více plyne do fondu TRT.

starší výpis, ještě s podrobnějším rozepsáním jednotlivých položek

Poplatky za rozhlas a televizi se tedy zvýší ve chvíli, kdy stoupnou ceny elektřiny. Vzhledem k velké inflaci a pádu turecké liry se v Turecku zdražuje všechno, tedy i elektřina. Při smršti nových a ještě novějších a úplně nejnovějších cen se detail jako poplatek mířící do státní TRT zcela vytrácí i pro ty, kteří případně v minulosti nesouhlasili nebo měli výhrady.

Speciální daň při nákupu zařízení

To ale není jediná cesta jak zákazníci platí TRT. Při nákupu rozhlasového či televizního přijímače a spousty dalších se platí také speciální daň.

Prezidentský dekret č. 2022/5610 (neboli č. 5610 z roku 2022) postihuje zařízení se schopností přijímat všechny druhy vizuálního a/nebo zvukového vysílání přímo, přes internet nebo jakýmikoli jinými prostředky, s nebo bez dodatečné softwarové nebo hardwarové podpory, což jsou:

1. televize = 16 %
2. Rádio, přenosné radiomagnetofony, rozhlasové gramofony (včetně těch pro použití v motorových vozidlech, rádiové tunerové karty) = 16 %
3. video = 16 %
4. Kombinovaná zařízení = 16 %
• a) Video-televize-rozhlas
• b) Video-televize
• c) Radio-televize
• č) Hudební soubory a podobně
5. Mobilní telefony a chytré hodinky (modely se SIM kartou) = 12 %
6. počítače a tablety = 4 %
7. vozidla (zařízení, která mohou přijímat vizuální a/nebo zvukové vysílání)
• a) Pozemní vozidla = 0,8 %
• b) Jiná vozidla = 0,02 %
8. Zařízení, která nejsou navržena tak, aby obsahovala video nebo obrazovky (včetně satelitních přijímačů, mediálních set-top boxů, televizních tunerových karet) = 12 %
9. Další zařízení = 14 %
1. Světlomet s rádiem a/nebo TV
2. Headset s rádiem
3. Kamera s rádiem
4. Krokoměr s rádiem
5. Rádiová pera
6. Koupelnové systémy s rádiem a/nebo TV
7. Navigační zařízení
8. Běžecké pásy s rádiem a/nebo TV doplňky
9. Chladničky s rádiovými a/nebo televizními doplňky
10. DVD-VCD přehrávač a podobně
11. Kapesní MP3/MP4 přehrávač a podobně
12. Systémy domácího kina
13. Multimediální zařízení s navigací pro použití ve vozidlech
14. Chytré náramkové hodinky
10. Jiná zařízení, která mohou přijímat všechny druhy vizuálního a/nebo zvukového vysílání = 0 %

Tento způsob byl podobný Rakousku, kde jednotlivé spolkové země ještě loni stanovily svou částku z každé prodané televize nebo rádia (například Vídeň měla za televizi 339 eur, za rádio 94,20 eur). Od 1. ledna 2024 je tento systém změněn na poplatek na domácnost ve výšce 15,30 eur měsíčně (některé spolkové země mají ještě navíc vlastní poplatek).

TRT je placeno ale ještě odjinud, a to:

• příjmy z činnosti ze všech druhů oznámení a reklam uskutečněných prostřednictvím rozhlasu a televize
• výroba, vydávání a prodej filmů, pásek, desek, not, časopisů, knih a podobně
• všechny druhy obchodních transakcí a partnerství souvisejících s rozhlasem a televizí
• vstupné na koncerty, představení a podobné programy a oznámení a reklamy na těchto místech

Turecký rozhlas a televize tedy mají opravdu o přísun prostředků pro provoz postaráno.

Jak je to jinde?

Itálie má od roku 2016 podobný systém jako v Turecku, tedy poplatek za držení televize, počítanou podle rodiny, nikoli podle počtu televizí v domě. Je to roční částka účtována na účet za elektřinu rozdělená do 10 splátek od ledna do října.

Nyní je to roční částka 70 € (ještě roku 2023 to bylo 90 eur), která je automaticky rozdělena do 10 splátek po 7 € na účtech za elektřinu od ledna do října.

Od placení televizního licenčního poplatku může být osvobozen ten, kdo:

• nemá televizi nebo zařízení schopné přijímat rozhlasový a televizní signál
• dosáhl věku 75 let a má roční příjem nepřesahující 8 000 eur
• je diplomatickým zástupcem, konzulárním úředníkem nebo zaměstnancem, úředníkem mezinárodních organizací nebo armádou s neitalským občanstvím nebo civilním personálem bez trvalého pobytu v Itálii, s neitalským občanstvím, patřícím k silám NATO umístěným v Itálii

Evropská komise je ale jiného názoru. Požaduje, aby se dodavatelům elektrické energie platilo pouze za elektřinu, tedy aby nesloužili jako výběrčí i jiných poplatků, například za rozhlas a televizi.

Konkrétně v červenci 2021 Evropská rada na návrh Komise rozhodla, že jednou z reforem, které bude Itálie muset provést, aby mohla získat finanční prostředky EU na národní plán obnovy a odolnosti, bude „zrušit požadavek, aby dodavatelé shromažďovali poplatky nesouvisející s energetickým sektorem“. Jedním z nevhodných poplatků je italský televizní licenční poplatek: od roku 2017 se na základě rozhodnutí Renziho vlády ročně vybírá 90 EUR prostřednictvím účtů za elektřinu. Týká se to ale také Řecka či Portugalska (Taxa de Contribuição Audiovisual).

Ze zemí mimo EU mají poplatky za rozhlas a televizi přidružené k účtu za elektřinu například Srbsko, Pákistán, Jižní Korea atd.

Zajímavý styl mají ve Finsku. Tam se od roku 2013 platí individuálně, tedy každá osoba starší 18 let. Výše je závislá na příjmu, takže může být od 0 do 163 eur ročně.

A tak je to v Turecku i Evropské unii se vším.

Patrik Veselík

ZDROJE: TRT, enel.it, europarl.europa.eu