Česko mělo státní svátek oslavující vznik republiky 28. října, Turecko jej má 29. října. Vedle této podobnost jsou rozdíly ve slavení opravdu velké. A přestože se jedná o odlišné dny, chvilku je slaví ve stejný okamžik.
Zrekapitulujme si slavení v Česku. Politici napíší na svá sociální média text, navštíví pietní místo, položí věnec či květiny. Státní budovy mají vyvěšenou českou státní vlajku, někdy se přidají i soukromé firmy. Obchody s prodejní plochou nad 200 čtverečních metrů jsou zavřené (s výjimkou dopravních uzlů a zdravotnických zařízení). Veřejnost tento svátek nijak "neprožívá", protože se v tomto úhlu pohledu se svou vlastní republikou příliš neztotožňují (z nejrůznějších historických příčin).
Turecký přístup je výrazně odlišný. Politici zveřejňují grafiku s přáním všeho nejlepšího své republice (viz výše), firmy totéž dělají také, někdy ještě přidají svou účast na nějaké z nějakého typu slavnostní příležitosti ke dni republiky (viz níže).
MIMOCHODEM: Vzhledem k odlišnému časovému pásmu Česka a Turecka mají tyto země jednu zvláštnost. Po dvě hodiny mohou obě zároveň říct, že právě v onen den slaví den vznik svého státu. Když je v Česku 28. říjen 22 hodin, v Turecku je právě půlnoc a začíná 29. říjen.
Lidé si zdobí okna vlajkami. Turecko nijak neomezuje otevírací dobu obchodů na státní svátky, pouze na svátky náboženské. Radnice pořádají nejrůznější akce jako jsou pochody či koncerty či jiné kulturní a sportovní akce. Veřejnost vybavená tureckými vlajkami se vydává houfně na ona místa, mává jimi a zpívá písně.
Řada pochodů se koná ve večerních hodinách, někteří si berou louče spíš symbolicky než že by si chtěli posvítit na cestu. To ve Středoevropanech může vyvolat negativní pocity, protože si to spojí s nacistickým "očistným ohněm", ovšem podobnost je to čistě náhodná (oheň ani louče za to nemohou).
Školy nacvičují se svými žáky tance či zpěvy na oslavu dne republiky. Často se volí barvy oblečení bílá a/nebo červená podle barev turecké vlajky. Také bývá tématem Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel Turecké republiky (v Česku se na Tomáše Garrigua Masaryka až příliš často zapomíná).
Aby mohli obyvatelé Turecka slavit svátky se svými nejbližšími, dává stát půl dne volna navíc, aby bylo možné se v tak velké zemi dostat zavčasu na místo určení.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat