Každý měsíc má svá specifika. Listopad jako typicky smutný měsíc před ještě smutnější částí roku (větu "jak listy překrásně na podzim umírají" spisovatelky George Eliot známe spíš z předscény Voskovce a Wericha ze hry Těžká barbora). Vzpomíná se na zemřelé svaté, na zemřelé příbuzné, smrt je ve vzduchu. To má také Turecko, ale z jiného úhlu pohledu.
Smrt, zemřelí po světě
Předzvěstí listopadových svátků smrti či zemřelých je irský svátek Samhain, který se odehrává večer 31. října a 1. listopadu (dříve den často začínal v podvečer, Keltové jej měli od západu slunce, takže pro ně trval svátek jeden den, dnes je to malá část jednoho a velká část druhého dne). Samhain byl čas, kdy se věřilo, že hranice mezi světem živých a mrtvých je nejslabší, a lidé oslavovali skrze oheň, jídlo a příběhy. Na konci 8. století byl v Irsku festival stanoven na 1. listopad, začátek keltského roku a zároveň začátek zimy. Tento keltský svátek je předchůdcem moderního Halloweenu.
MIMOCHODEM: Křesťanský svět v rámci konkurenčního boje s předešlými náboženstvími začal uměle umisťoval v kalendáři své svátky ve dny, kdy jiné víry slavily své důležité svátky tohoto typu. 13. května 609 nebo 610 papež Bonifác IV. zasvětil Pantheon v Římě Blahoslavené Panně Marii a všem mučedníkům a nařídil výročí, a to právě v den, kdy Římané slavili svátek Lemurie, ve kterém byli usmířeni zlovolní a neklidní duchové mrtvých. Dále papež Řehoř III. (731–741) zasvětil oratoř ve svatopetrské bazilice ostatkům „svatých apoštolů a všech svatých, mučedníků a vyznavačů, všech spravedlivých, kteří odpočívají po celém světě.“ Jaká náhoda, že právě tento den je svátek Samhain, keltský svátek zemřelých. To následně odstartovalo napříč křesťanským světem svátky všech svatých či všech zemřelých. Oba svátky si ale mírně protiřečily (tedy jak květnový papeže Bonifáce IV., tak listopadový papeže Řehoře III.), tak se od 12. století upřednostnil listopadový před květnovým, kdy byl byl svátek Všech svatých 13. května vyškrtnut z liturgických knih. To ovšem bylo až po 16. červenci 1054, kdy se východní a západní křesťanství rozdělilo (velké schizma). Kvůli tomu a právě proto východní křesťanství začaly později na truc preferovat květnový termín.
Napříč Evropou jsou v listopadu nejrůznější vzpomínky pod názvem Den všech svatých či Den všech zemřelých. Například v Rakousku 1. listopadu jako Den všech svatých (Totensonntag), v Itálii Commemorazione dei Defunti, v Německu poslední neděli před adventem jako Totensonntag atd.
V Česku či na Slovensku známe 2. listopadu tzv. dušičky neboli Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých či Památka zesnulých (latinsky In commemoratione omnium fidelium defunctorum). Je to římskokatolický svátek a nekatolická západní křesťanství je neuznávají či mají alespoň snahu je sami nepoužívat. Tento svátek je církví určen pro modlení se za duše v očistci, lidové zvyky právě na to navazovaly (máslo, aby si duše mohly potřít spáleniny, studené mléko, aby se mohly ochladit, pečivo ve tvaru kostí apod.). Do dnešních dnů přežil v lidových zvycích hlavně chození na hřbitov a ozdobení hrobů a vzpomínka na své zemřelé příbuzné a známé.
Jedna z nejznámějších oslav se koná každý rok 1. a 2. listopadu v Mexiku pod názvem Dia de los Muertos (Den mrtvých). Lidé vytvářejí oltáře zvané "ofrendas" s fotografiemi zesnulých, květinami, svíčkami a oblíbenými pokrmy zesnulých.
2. listopad je ve Francii je věnován vzpomínce na zemřelé vojáky a oběti válek pod názvem zádušný den. Francouzi uctívají své předky a navštěvují hřbitovy.
Remembrance Day, známý také jako Armistice Day, je den vzpomínky na vojenské oběti, zejména z první světové války a je znám ve Spojeném království a zemích Commonwealthu. 11. listopadu ve 11:00 je udržena chvíle ticha, při které lidé uctívají zemřelé vojáky. Právě 11. listopadu 1918 skončila podpisem příměří první světová válka.
Turecko
Obyvatelé Turecka mají jako svůj velký smuteční den 10. listopadu, a to v 9:05 dopoledne. Je to okamžik, kdy roku 1938 zemřel zakladatel Turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk. Přesně v tuto dobu se napříč zemí rozeznívají na jednu minutu sirény, lidé se zastavují a staví se do pozoru na výraz úcty.
 |
| lidé i zastavují svá auta a vystupují na jednu minutu vzdát úctu |
MIMOCHODEM: V Československu pomalu vznikala podobná tradice po úmrtí zakladatele Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka (zemřel 14. září 1937 ve svém domě v Lánech, státní pohřeb se konal 21. září v Praze), ovšem následné události 2. světové války a poté komunistický převrat 25. října 1948 navždy přerušil naši vzpomínku na prezidenta zakladatele / osvoboditele.
A tak je to ohledně Turecka se vším.
Patrik Veselík
ZDROJ: x.com/MilliyetciNabiz/
Komentáře
Okomentovat