Přeskočit na hlavní obsah

Střepy z ranní cesty do práce

Tichá ulice. Jemný déšť, jemné světlo z oranžových pouličních lamp jemně soupeří s jemnou tmou. Tady by se na černobílý film natáčelo něco ve stylu film noir! Ale nejsem Billy Wilder, tohle není Sunset bulvár, nemám klasickou kameru, nemám ani monochromatický film do ní, není čerstvě po druhé světové válce.

S jemným ševelem se zavírají automatická vrata. Před nimi dva studenti na jednom skútru, rozjíždějí se – ale neslyším motor. Asi šetří, když je to trochu z kopce. Ale vybírají zatáčku, dokonce urychlují – ale žádný zvuk! Až poté k mému sluchu doletěl jemný zvuk elektromotoru. Elektrický neosvětlený skútr. Těch poslední dobou vidím čím dál tím víc. A teď v protisměru k těm studentům druhý neosvětlený skútr, tentokrát se slabým klasickým motorem; rozvoz novin. Jako chodec sotva vidím na cestu, jak to dělají na těch skútrech? (a to ani neřeším druhou půlku pravidla 'vidět a být viděn'). Vlastně až teď jsem si uvědomil, že vyjeli tam odněkud, odkud předtím vyjížděl ten Volkswagen Brouk (čtěte tady); asi zajímavý konec ulice.

Kdo že je Billy Wilder? Jeho režijním dohledem prošly takové skvosty, jako Sunset Blvd (1950), Odpolední láska (1957), Někdo to rád horké (1959), Byt (1960), Sladká Irma (1963), Nebožtíci přejí lásce / Avanti! (1972).

Dnes jsem cestou k metru potkal jen jednoho oranžového Garfielda; zbytek byly relativně normální kočky, až na jednu. Ta byla poskládaná z rozdivočelé barevné kombinace jak podle 'buď ráda, že nejsi pes, to byl strašnej mejdan' - černá, snad červená… Vyfotit se nedala, inu, jak fotit levným mobilem v temné ještě noční ulici ve stínu pod autem skoro černou kočku (a ještě v dešti), když ještě navíc spěcháte?

Tyhle divoce barevné kočky jsou občas k vidění aspoň u nás v čtvrti. Zajímavé je vidět, jsou 'normálnějšími' kočkami dost diskriminované. A pak, že to dovedou jenom lidi.


Dnes je nějaké rozbité ráno. Eskalátory nefungují. Nefungují tady, nefungují támhle, na předchozí stanici to bylo podobné. Sbírka rozbitých pojízdných schodů. Proti mně mladý muž o holi. V Marmarayi i v metru mě zrovna dnes zaujala samolepka na dveřích (tedy ony tam jsou už pěkně dlouho, jen mi to tak nějak dnes padlo do oka). Na samolepce je spousta upozornění co mají či nesmějí cestující dělat (nechat vystoupit, nestrkat ruce tam, kam se nesmí, pozor na mezeru mezi vagónem a nástupištěm...). Ano, Istanbul je už světové velkoměsto; už nemáme sami vědět, co a jak se má dělat, musí nás na to upozornit nějaká samolepka. Stejně mi připadá, že na bitvu mezi vystupujícími a nastupujícími v Marmarayi ve špičce to nějak nemá efekt...

Tentokrát jsem se rozhodl na pojízdných schodech (a fungovaly!) zvolit místo poněkud statického pravého pruhu rychlejší levý. Ale asi měl v čele zpomalovací pás, protože jsme šli pomalu, v rytmu pracujících v 1984, nebo Burlaků na Volze; jediné, co chybělo, byla píseň Ej uchněm. (Píseň burlaků od Volhy / Lodníci na Volze / Эй, ухнем).

obraz Burlaci na Volze

Asi jsem se posunul v čase. Nejdřív ta art-noirová ulice, teď v metru. (tedy metro samo o sobě nic tak prehistorického není, vždyť i tady v Istanbulu je víc než jedno století) Kousek ode mě sedí dva (každý sám) a – musím si protřít oči, jestli v tak nekřesťanskou hodinu vidím dobře – ale ano, vidím dobře - oba knížku a čtou si! Akorát já zuřivě píšu do mobilu, a ještě je s ním fotím! To je hnus, velebnosti!

Marmaray bylo na tom ještě lépe. Dokonce knihy dnes zvítězily nad mobily. Částečně je to zřejmě známka zkouškového období (několik skript, několik knih povinné literatury), ale to se nebude týkat střední generace. Ale četli si převážně mladí. A to je dobře.

čtenáři v metru

A mladí dnes překvapili ještě jednou. Dnes jsem viděl snad poprvé, že se pasažéři ještě na nástupišti sami začali řadit po obou stranách dveří do řad, aby se nepředbíhalo, a to ještě než vlak vůbec přijel. Zatím jsem viděl jen masu lidí neorganizovaně čekat a pak se neorganizovaně hrnout dovnitř, aniž by je ti právě vystupující nějak zvlášť rušili. Je pravdou, že to byli hlavně mladí, kdo začali ty řady tvořit.

…a kdeže jsou ty střepy? Ty málem byly. Na úzké silnici se rozhodlo jedno široké auto jisté značky (abych neočernil žádnou značku, když to byl E-čkový Mercedes), že objede pomalu jedoucí minibus. Jaksi mu bylo jedno (řidiči, autu je to jedno), že to bere protisměrem, kde už bylo plno, protože byla ranní špička. Ti protijedoucí rychle uhnuli a začal velký ranní koncert klaksonů.

 A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dvě budovy se v Istanbulu po výbuchu zřítily, hlášena zranění a pohřešovaní

[ aktualizováno v 20:28 ] Opět v Istanbulu se zřítily dokonce dva sousední domy najednou. Stalo se v oblasti, kde domy padají každoročně ( za poslední rok je dnešní případ dokonce již třetí ). Stalo se tak dnes v neděli 22. března 2026 v poledne. Informace o výbuchu plynu coby pravděpodobné příčiny neštěstí dokreslují snímky z okolí, kde řada budov má rozbitá okna. Na místě jsou záchranné složky. Prozatím bylo podle oficiálních informací do nemocnic dopraveno 7 osob ( nyní již devět ). Pátrání po dalších osobách pokračuje. Prozatím nejsou informace o tom, že by se v daných budovách nacházeli cizinci. Finální zpráva říká, že bylo z trosek zachráněno 9 osob s lehkým zraněním, 1 s těžkým zraněním, jedna osoba bohužel nepřežila. Záchranné práce ztěžují podmínky. Uličky v dané oblasti jsou z velkých kostek a navíc velmi úzké, takže se záchranná technika k místu dostává obtížně. Navíc již několik dnů prší a teploty se pohybují jen pod +10 stupni. zdroj: GazeteOksijen.com Guvernér Davut Gül ...

Kouzlo tureckých příjmení: Jak poznat jméno a příjmení?

Velmi neznámé jazyky dovedou zamotat hlavu. Co je jméno, co je příjmení? Jak oslovovat danou osobu? Sice se říká "neber jméno Boží nadarmo", ale toto pravidlo dnes porušíme tím, že použijeme všem známé jméno tureckého prezidenta i jména jeho konkurenta v boji o prezidentský post. Jméno + příjmení Turečtina sice patří s maďarštinou mezi turkické jazyky, ale přece jen jsou mezi nimi opravdu velké odlišnosti. Turečtina na rozdíl od maďarštiny používá stejné pořadí, jaké máme také my, tedy jméno + příjmení ( maďarština má příjmení + jméno, například Orbán Viktor ). Ale zatímco z maďarštiny přece jen řadu křestních jmen známe a rozpoznáme tedy co je jméno a co příjmení, u turečtiny selháváme. Naštěstí ale příjmení bývá na konci. MIMOCHODEM : Protože je řada příjmení příliš častých, volí někteří rodiče pro své děti dvě jména pro lepší rozpoznání. Například turecký prezident se jmenuje Recep Tayyip Erdoğan. Odlišení příjmení Aby se ale přece jen neudělala chyba, používají Turci čast...

Je Turecko stále ostrovem bezpečí na Blízkém východě? Co poslední íránské rakety?

Snad není zprávařské médium, které by poslední týden dokola nepoužilo slova Blízký východ či Střední východ ve spojitosti s válkou, útoky, raketami, výbuchy, oběťmi, útěky do krytů či pryč ze zemí, repatriačními lety. Zmiňuje se skoro deset zemí, ale Turecko ne. Jak je na tom tato země? Změnila středeční a pondělní íránské rakety ( sestřelené silami NATO, jejich trosky dopadly na turecké území ) situaci také pro Turecko? Všechny níže uvedené informace pocházejí z oficiálních stránek ministerstev zahraničních věcí dotčených států. Kde je Střední a Blízký východ? Na tuto otázku nachází odpověď náš více než pět let starý článek  Zeměpisné anomálie Turecka: Střední východ je i v Evropě . National Geographic Society ( Národní zeměpisná společnost ) označuje pojmy Blízký východ a Střední východ stejná území a " obecně se přijímá, že zahrnují země Arabského poloostrova, Kypr, Egypt, Irák, Írán, Izrael, Jordánsko, Libanon, palestinská území, Sýrii a Turecko ". Kde je nebezpečí? Írán ...