Filipojakubská noc, Valpuržina noc, čarodějnice, pálení čarodějnic, vynášení Moreny či smrtky a mnoho dalších. To vše je noc z 30. dubna na 1. května. Mnohé dámy v Česku dostanou vtipné či rádobyvtipné dopisy či emaily s pilotním průkazem na koště či jakkoli jinak vyjádřenou příslušnost k čarodějnicím.
Proč se vlastně říká Filipojakubská noc, když 30. dubna má svátek Blahoslav a 1. května zase Svátek práce? Ještě ve středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi (mladší či menší). Byla to snaha zamaskovat předkřesťanské náboženské obřady, zvyky a obyčeje a překrýt křesťanskou verzí. Přetrvala podivná kombinace křesťanského názvu, předkřesťanských zvyků, navíc krajově odlišný mix zvyků vlastních a zvyků z okolních zemí. Prvního května se ale v minulosti opravdu slavil den svatého Filipa a svatého Jakuba mladšího, ale od roku 1955 byl svátek svatého Filipa byl přesunutý ve všeobecném římsko-katolickém kalendáři na 3. května. Některé starokatolické církve slaví stále 1. května. V Česku se ovšem slaví až 26. května. Ortodoxní svět jej ovšem slaví 14. listopadu.
Istanbul a další místa v Turecku mají zákaz rozdělávání ohně v přírodě. Myšlenka na oheň (a skákání přes něj) tedy nepřipadá v úvahu. V Istanbulu je navíc poněkud problém kde sehnat na dostatek dřeva na hranici, protože klády se v bakkalech nevedou. A považovat za velký oheň na pálení čarodějnic turecký mangal s rozlitým benzínem kolem je přece jen poněkud malé faux-pas.
Některé dámy dostaly asi pod stromeček nebo na Valentýna nové koště a už už by ho chtěly vyzkoušet, proletět se na nějaký ten slet čarodějnic. Proto se množí dotazy ohledně bezpečnosti letového provozu. Nedoporučuje se tedy létat ve větších výškách. Obecně rizikové jsou oblasti kolem hranic Turecka. Vyšší riziko je kolem řeckých ostrovů, ještě vyšší u hranic s Irákem, nejkritičtější u hranic se Sýrií. Jen nikdo si není jist, jestli Turecko již aktivovalo ruský protiraketový štít S-400, nebo stále otálí. Nebylo by příjemné být sestřelena a ještě navíc se pak dostat do tisku. Velké faux-pas.
Ať je to proletění na koštěti, nebo skákání přes oheň, má to jeden háček. O půlnoci se musí i za tím největším opozdilcem zavřít dveře. Začíná totiž víkendový zákaz vycházení. A zaplatit 3.150 lir, to by bylo ještě větší faux-pas.
Vynášení smrtky je další z tradic. Ale vytvořit hadrového panáka, napíchnout na tyč a nést po istanbulských ulicích by mohlo vypadat podivně. V předvečer Svátku práce (v poslední době často zakazovaného) by to někdo mohl vzít jako politickou provokaci, ještě by se v panákovi (smrtce) mohl někdo poznat, a co by následovalo, to by asi bylo to největší faux-pas.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Proč se vlastně říká Filipojakubská noc, když 30. dubna má svátek Blahoslav a 1. května zase Svátek práce? Ještě ve středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi (mladší či menší). Byla to snaha zamaskovat předkřesťanské náboženské obřady, zvyky a obyčeje a překrýt křesťanskou verzí. Přetrvala podivná kombinace křesťanského názvu, předkřesťanských zvyků, navíc krajově odlišný mix zvyků vlastních a zvyků z okolních zemí. Prvního května se ale v minulosti opravdu slavil den svatého Filipa a svatého Jakuba mladšího, ale od roku 1955 byl svátek svatého Filipa byl přesunutý ve všeobecném římsko-katolickém kalendáři na 3. května. Některé starokatolické církve slaví stále 1. května. V Česku se ovšem slaví až 26. května. Ortodoxní svět jej ovšem slaví 14. listopadu.
Istanbul a další místa v Turecku mají zákaz rozdělávání ohně v přírodě. Myšlenka na oheň (a skákání přes něj) tedy nepřipadá v úvahu. V Istanbulu je navíc poněkud problém kde sehnat na dostatek dřeva na hranici, protože klády se v bakkalech nevedou. A považovat za velký oheň na pálení čarodějnic turecký mangal s rozlitým benzínem kolem je přece jen poněkud malé faux-pas.
Některé dámy dostaly asi pod stromeček nebo na Valentýna nové koště a už už by ho chtěly vyzkoušet, proletět se na nějaký ten slet čarodějnic. Proto se množí dotazy ohledně bezpečnosti letového provozu. Nedoporučuje se tedy létat ve větších výškách. Obecně rizikové jsou oblasti kolem hranic Turecka. Vyšší riziko je kolem řeckých ostrovů, ještě vyšší u hranic s Irákem, nejkritičtější u hranic se Sýrií. Jen nikdo si není jist, jestli Turecko již aktivovalo ruský protiraketový štít S-400, nebo stále otálí. Nebylo by příjemné být sestřelena a ještě navíc se pak dostat do tisku. Velké faux-pas.
Ať je to proletění na koštěti, nebo skákání přes oheň, má to jeden háček. O půlnoci se musí i za tím největším opozdilcem zavřít dveře. Začíná totiž víkendový zákaz vycházení. A zaplatit 3.150 lir, to by bylo ještě větší faux-pas.
Vynášení smrtky je další z tradic. Ale vytvořit hadrového panáka, napíchnout na tyč a nést po istanbulských ulicích by mohlo vypadat podivně. V předvečer Svátku práce (v poslední době často zakazovaného) by to někdo mohl vzít jako politickou provokaci, ještě by se v panákovi (smrtce) mohl někdo poznat, a co by následovalo, to by asi bylo to největší faux-pas.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Komentáře
Okomentovat