Turecko pokračuje v koronovém optimismu

Počasí je asi nějaké podplacené. Ve všední dny, kdy je možné jít ven, je v Istanbulu ne zrovna pěkné počasí. Velmi chladno, i přes den je kolem 10 stupňů, někdy i zaprší, neustále fouká. Minulý víkend bylo kouzelné počasí, předchozí víkend také. První dva dny zákazu vycházení se najednou projasnilo a svítilo slunce. Sice bylo zima a místy foukal i velmi silný vítr, ale za oknem to vypadalo podle světla, že je hezky. A o víkendu je opět plný zákaz vycházení (tedy ani do nejbližšího obchodu a zpět), takže se vichr uklidnil, teplota začíná stoupat. Takže jaký režim si přát? Všední dny, kdy sice někdo může ven, ale je nehezké počasí, nebo krásné počasí se zákazem vycházení?

Iftar z doby, kdy to ještě šlo

Píseň pro dnešní pocit: Helloween - I want out

Ramadán

Na tento měsíc se mobilní operátoři rozhodli (nebo jim bylo rozhodnuto?), že každému svému zákazníkovi věnují na ramadán 1 GB dat zdarma.

Já tomu asi nerozumím, ale - nepředali se? Jeden gigabajt? Na celý jeden měsíc?

Mě se to taky zdá málo, ale co už. Darovanému koni na zuby nehleď.

No já bych nehleděl, ale - já toho koně ani nemám.

Tys ten jeden gigabajt nedostal?

Přesně tak. Takže to si shrňme - nemám pořád roušky, teď ještě jedno gigo...
Tento měsíc, devátý islámského kalendáře, je znám jako postní měsíc.

Co to je vlastně 'postní'?

Že se postí.

Toho vím jako předtím.

Tohle slovo se moc nepoužívá v češtině, to je fakt, tady to je jako fráze. Postní měsíc, tedy že se v tomto měsíci drží půst.

Ahá, no to vím. Muslimové nesmějí jíst a pít. Ale počkej, měsíc? To snad nejde, ne?

Ale celý měsíc ne, přece, to dá rozum.

Tak proč se říká postní měsíc, když to není celý měsíc?

Ono to je celý měsíc, ale jen přes den. Jakmile zapadne slunce, tak jíst a pít mohou.

Tak toooo jo. No mě to bylo divný.

Večeře po západu slunce se nazývá iftar a bývá poměrně slavnostní.

Moment, loni jsem viděl někde na ulici, že tam dali nasázeli plastové stoly za sebou a jedno tam snad 50 lidí. To je ono?

To je ono. Obvykle jednou za měsíc přijede do každé čtvrti starosta jejich města, aby se s místními vyfotil, pohostil je levnějším jídlem, aby ho poté opět zvolili.

Tomu je letos konec, ne?

Pro tento rok prozatím ano.

A vlastně se v noci bubnuje, viď!

Je to tak.

A proč vlastně?

Aby se věřící vzbudili a mohli si uvařit a pořádně se najíst, dokud není den.

To pak životospráva jde ten měsíc do kopru, ne?

No moc zdravé to není.

A proč to vlastně dělají, jaký je smysl?

Je to výchovná záležitost, soucit s těmi nejchudšími osobní zkušeností. Učí to vžít se do pocitu těch, kteří se nemohou najíst či napít. Také to má učit sebekontrole a disciplíně.

Ale není to trochu ostré, aby i děti postily?

Ty jsou z toho vyloučeny, stejně jako menstruující, těhotné nebo kojící ženy, nemocní, nebo staří. Postit by měli jen ti, kteří jsou dospělí a zdraví.

To pak dává smysl.

Na toto téma vznikl i film režiséra Yüksela Aksu z roku 2016 s názvem İftarlık Gazoz (anglicky jako '61 Days', viz trailer v angličtině), posazený do méně náboženské oblasti Turecka, tedy do její západní části v okolí Izmiru. Ve filmu se mladý chlapec snaží vyrovnat otci v náboženském zaujetí, takže ten se snaží držet půst, i když v jeho věku by neměl. A dál nebudu pokračovat, podívej se na film. V klíčových rolích jsou  Cem Yılmaz a Berat Efe Parlar.

Podívám se.
Ale je tu jeden problém.

A jaký zase?

Je to psychologický problém starších a starých.
Proč psychologický?
No protože to znamená smířit se s tím, že zdravotní stav a věk pokročily natolik, že již není schopen půstu. Je to vlastně způsob hození sama sebe do starého železa. A tomu se logicky mnozí brání.
Zajímavé. A dodržují to všichni?
To je hodně divoké. Někdo poctivě postí celý měsíc, celý život, jiný si to párkrát vyzkouší a hotovo. Pak jsou tací, co drží sice opakovaně, ale jen první týden. Pak jsou tací, co drží půst doma (aby manžel / manželka neřekli), ale v práci se pěkně najedí. Samozřejmě vynechávám ty, kteří nikdy tento půst nedrželi a držet nebudou.
Od kdy do kdy vlastně ramadán je?
Letos je to od večera 23. dubna pro většinu zemí. Ale v africkém Mali začal již 22, dubna, naopak od 24. dubna je pro  Austrálii, Brunei Darussalam, Srí Lanku, Nepál, Bangladéš, Indii, Írán, Omán, Pakistán, Jihoafrickou republiku a Maroko.

Zemětřesení na Slovensku

Ačkoli jsem se nad tím trochu podivil (jedno obočí se mírně posunulo vzhůru) ale nic jsem psát nechtěl, další fakta mě přesvědčila o opaku. Ve čtvrt na dvě v noci v pátek 24. dubna nastalo na východním Slovensku zemětřesení síly ML 3,7 s epicentrem 3 kilometry od města Michalovce (to jsem se hezky vyvlékl ze skloňování města Michalovce, že!). Ve střední Evropě se do médií dostanou místní zemětřesení řekněme už od ML 3, ale pro obyvatele zemětřesných oblastí to pomalu není ani na ono zvednuté obočí. Přesto ono zemětřesení napáchalo materiální škody. Na sociálních médiích se objevily informace nejen sepisování hlášení škody pro pojišťovnu. Jen prostřednictvím EMSC toto zemětřesení cítilo a nahlásilo 156 lidí.

V Istanbulu také v podobnou dobu pocítili a reportovali zemětřesení. Epicentrum  s magnitudou mb = 4,9 ale nebylo v Marmarském moři, jak by se dalo očekávat, ale v dalekém Rumunsku u městečka Tecuci na severovýchodě země. Od jejich Kauflandu před vchod do paláce Topkapı je to vzdušnou čarou 552 kilometrů! Z Prahy od 'koně' (pod ocasem) před vchod do Europarlamentu ve francouzském Štrasburku je to 509,71 kilometrů (tedy blíže). Je ale pravdou, že pokud se nějaké to zemětřesení v europarlamentu uděje, tak to je cítit i v Praze.

Turecká statistika

Za posledních 24 hodin bylo v Turecku provedeno celkem 38308 testů (skoro stejně). Přibylo 2861 nových diagnóz (znatelný pokles), jde jen o 55,7 % maxima. Jde o nárůst (jen) o 3 % na 107.773. Procento infikovaných v rámci dne je 7,47 % (viditelný pokles).

Zemřelo dalších 106 pacientů, opět pokles (celkově 2706). To je o 3 méně než včera (procentuální vzestup jen o 4 %, tedy pokud lze použít "jen"). Smrtnost o 3 setiny procentního bodu stoupla na 2,51 %.

Turecko si udrželo denní počet úmrtí na COVID-19 pod Íránem, což je dobře. Česko vzhledem k menšímu počtu obyvatel má křivku úmrtí divočejší. I tak je jasné, že také míří dolů.

Turecko si již druhý den nemusí vypomáhat součtem uzdravených a zemřelých, aby tato nesourodá dvojice vyvážila nově nakažené. Pouhý počet denně uzdravených je větší, než nově nakažených.

Počet uzdravených narůstá velkým tempem. Počet zemřelých klesá jen velmi, velmi pomalu. Snad se co nevidět Turecko dostane alespoň pod psychologickou hranici 100 zemřelých denně.

Na záporné hodnoty denního přírůstku aktivně nakažených se také pěkně dívá.

Vývoj epidemie v Turecku je následující (předevčírem > včera > dnes):

• datum 23.4. > 24.4. > 25.4.
• otestovaných denně 40962 > 38351 > 38308
• z toho procento infikovaných 7,61 > 8,14 > 7,47
• otestovaných celkově 791906 > 830257 > 868565
• nakažených denně 3116 > 3122 > 2861
• nakažených celkově 101790 > 104912 > 107773
• nakažených - procento přírůstku [%] 3 > 3 > 3
• zemřelých denně  115 > 109 > 106
• zemřelých celkově 2491 > 2600 > 2706
• zemřelých - procento přírůstku [%]  5 > 4 > 4
• smrtnost [%] 2,45 > 2,48 > 2,51
• uzdravených denně 2014 > 3246 > 3845
• uzdravených celkem 18491 > 21737 > 25582
• uzdravených - procento přírůstku [%] 12 > 18 > 18

Tedy přátelé, nevím jak vás, ale mě ty české hodnoty měnící se každý den přestávají bavit. Opět se řada denních hlášení změnila, nejstarší 5. dubna (tedy 20 dnů starý údaj). Také dosavadní český rekord v denní smrtnosti 8. dubna se opět změnil, tentokrát z 15 na 14. To se dá tak často a tak stará čísla měnit? To někdo zemře, otestují ho, pak počkají 2 týdny a otestují ho znovu, nebo jak? Nebo nepořádek v papírech? Ale tolikrát? Je mnoho možných vysvětlení, jedno horší, než druhé.

Turecko je na 7. místě. Současné pořadí Top15 nakažených je nyní následující (v závorce [x] je včerejší pořadí):

1. [1] USA
2. [2] Španělsko
3. [3] Itálie
4. [4] Francie
5. [5] Německo
6. [6] Spojené království Velké Británie a Severního Irska
7. [7] Turecko
8. [8] Írán
9. [9] Čína
10. [10] Rusko
11. [11] Brazílie
12. [13] Belgie
13. [12] Kanada
14. [14] Nizozemsko
15. [15] Švýcarsko

Růst = červená, sestup = modrá, setrvalý stav = černá

Belgie nemá snadný život. Nejdříve těžce bojovala o svou pozici s Brazílií, nyní s Kanadou. Dnes si opět vyměnily místo. Bohužel tento nerovný souboj s o dost lidnatějšími státy stojí Belgii životy.