Začíná v Istanbulu vodní krize?

Před dvěma týdny jsme si nastínili problematiku spotřeby vody v Istanbulu. Mezitím se několik věcí změnilo. Jaký je tedy vývoj? Stále voda přibývá, nebo už jen ubývá? Sotva se naplněnost zdrojů vody pro Istanbul přehoupla přes 70 %, ustaly deště a vody začalo ubývat dnes je k dispozici jen 69 % maxima. Stačí to?

Odkud se vlastně bere voda?

Istanbul má vzhledem ke své rozsáhlosti sedmnáct zdrojů vody, částečně přírodní jezera, částečně umělé přehrady. Nepříjemné je, že jde z 98 % o povrchovou vodu, která musí napršet. Klíčovou částí ekosystému jsou lesy v prefektuře Istanbul. Proto se v posledním roce vede velmi intenzivní a emočně vypjatý spor mezi příznivci a odpůrci stavby Kanálu Istanbul (a předtím podobný spor o třetí letiště). Někteří shrnují situaci do "buď bude Kanál Istanbul, nebo bude Istanbul".

Na co vlastně odebírají místní vodu?

Protože Istanbul téměř nemá zahrádky ani bazény, není třeba uvažovat o zákazu zalévání, či zákazu plnění zahradních bazénů. Vodu tedy používají domácnosti (kuchyně, koupelna, toaleta, bílá technika typu pračka a myčka nádobí). S bílou technikou nelze dělat velké čáry, ale s ručním ovládáním vody ano (od mytí rukou po sprchu). Neustále se kritizuje mytí nádobí pod tekoucí vodou. Co ale je hlavně v některých čtvrtích vidět velmi, je neustálé mytí balkónů, nebo i chodníků uvnitř (a ani o milimetr za vlastní pozemek). Tento obrázek je často vidět v chudších čtvrtích se starší zástavbou a vyšším věkem obyvatel. Po ulicích teče proudem spousta vody se saponátem. To vše se ale mění velmi těžko a velmi pomalu, protože ony dámy jsou prostě zvyklé to dělat tím způsobem a nedovedu si představit sílu, která jejich myšlení změní. Podobné je to s ručním mytím aut ve stejných čtvrtích, které ale není tak časté.

Co istanbulské továrny?

Průmysl je z Istanbulu vyháněn za hranice města. Velké továrny jsou pod kontrolou, tam se mnoho udělat nedá. Otázkou jsou malé manufaktury ve sklepích domů, kterými je proslulá například čtvrť Bayrampaşa. Jsou to dílny s několika zaměstnanci, vyrábějící oděvy (viz spodní prádlo) či zpracovávající potraviny (viz pro tuto čtvrť typický artyčok).

O čem se moc nemluví, je únik vody z vodovodního řadu (problém všech, nejen Istanbulu). Istanbul mění potrubí na mnoha úrovních, od páteřních trasy po domovní přípojky.

Jak je na tom veřejná zeleň?

Co se v posledních desetiletích viditelně změnilo v Istanbulu, tak je prostor kolem dálnic a magistrál. Tam všude je nyní udržovaný trávník, květinové záhonky upravené do nejrůznějších vzorů a obrazů. Každý den jsou vidět proudy vody, mířící právě na tuto zeleň. O účelnosti zalévání i účelnosti celého systému veřejné zeleně se sice dá diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá udělat (viz film Jára Cimrman ležící spící)

...a jak je na tom tedy Istanbul aktuálně?

Na grafu týdenní spotřeby vody je již jasně vidět pokles spotřeby za poslední měsíc a půl. Jaký bude další trend nelze ze současných dat odhadnout. Navíc se nedosáhlo minimální spotřeby z letošního února, ani není vidět podobný pokles spotřeby jako z podzimu 2019. Výsledek tedy není špatný, ale není důvod k jásání.

Následující graf s vykreslenou denní naplněností jasně ukazuje naplněnost na 70 % s klesajícím trendem. Nyní je poslední příležitost k přísunu vody (duben, květen), protože letní měsíce obvykle neprší (heslo "poručíme větru dešti" se používalo jinde).

Jaké jsou zkušenosti z minula?

Obvykle jsou zdroje pitné vody pro Istanbul 28, dubna naplněné řekněme na 90 % (plus mínus něco). Pokles roku 2014 je pro mě zatím neznámou. Letošní čísla se ale vymykají praxi. Proč, co či kdo za to může?

Tu je graf kolik napršelo za první tři měsíce v roce, a to od roku 2010. Zde je jasně vidět, že letošní rok napršela jen třetina toho, co uvádí padesátiletý průměr. Ten navíc není projekcí historickou, protože většina roků má nadprůměrný příval srážek.

Tu je graf roční spotřeby vody, měřené vždy poslední den v měsíci (vykresleno modře). Červená křivka kombinuje současný stav jako výchozí. Podle toho vyplývá, že teoreticky by současné množství vody vystačilo, pokud by od této chvíle až do příští zimy byly jak srážky tak odběr vody shodný. Došli bychom na 10 % vodních rezerv, což je málo.

Předchozí článek: https://zitistanbul.blogspot.com/2020/04/bude-mit-istanbul-letos-co-pit.html

ODKAZ: https://www.iski.istanbul/web/tr-TR/baraj-doluluk