[AKTUALIZOVÁNO] Když se to napíše s malým b (bodrum), znamená to suterén. Ale s velkým B to je město, případně i s širokým dalekým okolím. Tam je jeden z cílů letních dovolených pro obyvatele Istanbulu. Co je tam krásné? Proč vlastně jezdí zrovna tam a proč právě z Istanbulu? A co je na tom špatně?
Bodrum je centrum 175-tisícového okresu Bodrum. Leží asi 460 kilometrů na jih vzdušnou čarou od Istanbulu, což je asi jako z Prahy k Bodamskému jezeru na rakousko-německo-švýcarských hranicích, nebo skoro k Jaderskému moři A jako se liší počasí v Praze a u Jaderského moře, se může lišit počasí v Istanbulu a v Bodrumu.
Přístavní město Bodrum je vlastně opakem cittaslow (certifikované město s poklidnou atmosférou). Bodrum je město, kde turistická část je velmi rušná až přeplněná. Když se v Turecku řekne Bodrum, nemusí jít jen o město, nýbrž o celý Bodrumský poloostrov, který tvoří okres Bodrum, jeden z okresů v provincii Muğla na jihozápadě Turecka. Leží poblíž rozhraní mezi Egejským a Středozemním mořem (to je od ostrova Rhodos na sever k poloostrovu u městečka Kumlubük). Pouhých 20 kilometrů a jihozápad od města Bodrum leží přístav řeckého ostrovu Kos.
V předmluvě ke knize [PDF] o slavné osobnosti Bodrumu se píše: "Někteří si města pamatují a propojují se spisovateli: Dostojevského z Petrohradu, jako si pamatovat a pamatovat si Londýn s Charlesem Dickensem, Ankaru s Yahyou Kemalem a Istanbul s Orhanem Pamukem. Připomínka Cevata Şakira Kabaağaçlıho neboli Halikarnaského rybáře s Bodrumem je však daleko za touto myšlenkou."
Cevat Şakir Kabaağaçlı se neocitnul v Bodrumu náhodou. Bylo mu to "doporučeno" jako místo pobytu. Byl do tohoto vyhnanství (exil) daleko od davů (tehdy) vyslán podobně, jako Karel Havlíček Borovský do Brixenu. 13. dubna 1925 jej poslal soud v Ankaře na 3 roky vyhnanství do Bodrumského hradu. Příčinou byl článek “Hapishanede İdama Mahkum Olanlar Bile Bile Asılmaya Nasıl Giderler” (Jak se vězni odsouzeni k smrti vědomě věší). Bodrum si postupně vybírali (tentokrát dobrovolně) pro svůj přechodný i trvalý pobyt řada intelektuálů.
Celé Turecko v pozdější době sledovalo život místní špičky, zpěváka Zeki Mürena, který se v Bodrumu roku 1980 zabydlel a žil až do své smrti roku 1996 (nyní jako jeho muzeum). Roku 1980 mělo město již téměř 10 tisíc obyvatel, celý okres 32 tisíc.
Rok 1980 byl vůbec důležitým mezníkem. Po čtyřech letech politicky motivovaných násilností proběhl 12. září 1980 vojenský převrat (WIKI), takže po následující tři roky probíhaly v Turecku čistky. 650 tisíc lidí bylo ve vězení, 1,6 milionu lidí na černé listině, skoro tisíc filmů bylo zakázáno apod. Množství intelektuálů a politicky potenciálně či skutečně nepohodlných lidí volilo raději Bodrum než emigraci.
Hvězda tohoto města začala stoupat výš a výš. Titulek 'Bodrum, Bodrum' jsem zvolil schválně. Tak se jmenuje dodnes známá písnička z roku 1984 ještě známějšího tria MFÖ (Mazhar Fuat Özkan) (tedy puntičkářsky je nutno dodat, že tato píseň je od MFÖ jen z dvou třetin, Mazhar & Fuat).
Píseň Bodrum, Bodrum připomíná skupinu jednu britskou skupinu.
Co to posloucháš?
Duran Duran.
Já slyším, nemusíš mi to říkat dvakrát.
Roku 1985 mělo město 13 tisíc, celý okres 38 tisíc obyvatel.
Roku 1987 se zprovoznilo letiště Bodrum-Imsık, které umožnilo příval ještě většímu počtu návštěvníků. Letiště ale nemělo dostatečnou kapacitu pro velká dopravní letadla.
[PŘIDÁNO] Roku 1991 opěvovala Akrep Nalan v písni Halikarnas (nový odkaz) bělostný Bodrum (narážka na bílé domy), osamělý Bodrum (stále ještě, ale už ne na dlouho).
Letiště Bodrum-Imsık nemělo dostatečnou kapacitu pro velká dopravní letadla. Nové letiště Bodrum-Milas z roku 1997 již podmínky splnilo. Mezinárodní terminál začal sloužit roku 2000, což otevřelo příležitost pro zahraniční turisty. Roku 2000 mělo město již 32 tisíc obyvatel, celý okres necelých 100 tisíc.
Přebytek místních i zahraničních turistů si pomalu ale jistě začal vybírat svou daň. Roku 2010 vydala Hümeyra svou tklivou baladu Bodrum'da. Vedle další bodrumské písně ze stejného roku ale neměla šanci a zapadla.
Dokonce přímo s Istanbulem je svázaná jiná bodrumská písnička, a to Bodrum (WIKI) (někdy též jako Bodrum 2010 podle roku vydání) od populární zpěvačky Hande Yener. Popěvek "lidí moc, moc, moc, moc" zněl v uších ještě dlouho, s přídavkem "společně jít do Bodrumu" či "bydleli jsme v Istanbulu"). Na mnoha rozhlasových stanicích nebo i MusicTopTR to byl hit číslo jedna. Protože to byl hit minimálně onoho roku, případně i následného léta, situaci Bodrumu to ještě zhoršilo.
Rok 2012 má město Bodrum 35.795 a okres Bodrum 136.317 obyvatel. Na letišti Bodrum-Milas byla otevřena nová letištní budova pro větší počet pasažérů.
O rok později Bülent Serttaş uvedl píseň Bodrum Akşamları (večery v Bodrumu).
V srpnu 2016 se začal vysílat seriál Bodrum Masalı (Kanal D).
Roku 2018 zavzpomínala Sezen Aksu na květiny Bodrumu ve skladbě Begonvil.
Počet obyvatel okresu Bodrum se roku 2019 navýšil na 175.435. A to samozřejmě nezahrnuje hosty hotelů, penzionů a kempů. Asi to ještě není dost, a tak Ezgi Özcan představuje svou píseň Bodrum.
No, nic proti hudebníkům či umělcům obecně, ale - není toho na jediné město už poněkud moc?
Letos (tedy roku 2020) se rozhodli hoteliéři i po koronovém utrpení nejenže setrvat v předchozích vysokých cenách, ale navíc obohatit o nové prvky. Některé hotely zpoplatňují plážová lehátka i slunečník, s tím se lze setkat všude možně po světě. Není ale obvyklé, aby se za 2 lehátka na jeden den inkasovalo 1000 tureckých lir (asi 3500 Kč). To by při dvoutýdenním pobytu vyšlo na 14*1000 = 14.000 lir (skoro 50 tisíc Kč). Šokovaní reportéři se ptali Serdara Karcılıoğlua, prezidenta Asociace hotelových manažerů v Bodrumu, aby ještě šokovanější slyšeli, že je to přece normální.
Chiosský dům (Sakız Ev, Khios House) je půdorysem podobný mezaninovému domu. Je tvořen také dvěma patry, která jsou ale z vnějšího pohledu identická, nebo téměř identická. V těchto domech se přízemí označuje jako zemní dům (Yer Evi) a vyšší dům (Üst Ev). V přízemí je obytná část a kuchyně pro zimní období. Vrchní patro je obvykle koncipováno jako prostor pro hosty, vybavené nejlepším nábytkem. Toaleta je umístěna z vnějšku domu, v okrese Kumbahçe je v rohu zahrady.
Poznámka: Turecké "sakız ev" lze otrocky přeložit jako žvýkačkový dům. To ale souhlasí. Ostrov Chios je znám produkcí pryskyřice řečíku lentišku (pistacia lentiscus), takže se tento ostrov označuje právě Sakız adası.
Právě rezorty mají tento rok velkou výhodu v obřím zázemí a finančních možnostech, takže lákání zahraničních návštěvníků na Certifikát zdravého cestovního ruchu. Místní míří obvykle mimo rezorty, letos se stává hitem pravý opak rezortů - vysoce individuální dovolená. Letos se zřejmě zahraniční a místní turisté budou míjet víc, než kdy jindy.
Návrat zpět do Istanbulu ukazuje naplno rozdíl mezi ním a Bodrumem. Hned se začnete potit. Jak je to možné, když je v Istanbulu chladněji, víc zataženo, méně světla, a navíc skoro nepřetržitě fouká? Může za to kombinace všeho dohromady. Slunce nepraží dostatečně, aby velmi vysokou vlhkost vzduchu srazilo výrazně dolů. Tu navíc přináší neustálý vítr od Černého moře. V Bodrumu není slyšet nic, v Istanbulu kdekdo pokašlává až tuberácky kašle (zkušenost z doby před koronou). Takže – vítejte zpět do Istanbulu!
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Bodrum je centrum 175-tisícového okresu Bodrum. Leží asi 460 kilometrů na jih vzdušnou čarou od Istanbulu, což je asi jako z Prahy k Bodamskému jezeru na rakousko-německo-švýcarských hranicích, nebo skoro k Jaderskému moři A jako se liší počasí v Praze a u Jaderského moře, se může lišit počasí v Istanbulu a v Bodrumu.
Přístavní město Bodrum je vlastně opakem cittaslow (certifikované město s poklidnou atmosférou). Bodrum je město, kde turistická část je velmi rušná až přeplněná. Když se v Turecku řekne Bodrum, nemusí jít jen o město, nýbrž o celý Bodrumský poloostrov, který tvoří okres Bodrum, jeden z okresů v provincii Muğla na jihozápadě Turecka. Leží poblíž rozhraní mezi Egejským a Středozemním mořem (to je od ostrova Rhodos na sever k poloostrovu u městečka Kumlubük). Pouhých 20 kilometrů a jihozápad od města Bodrum leží přístav řeckého ostrovu Kos.
 |
| Bodrum, pohled na Hrad svatého Petra |
 |
| mapa Egejského moře, západního Turecka od Istanbulu po Bodrum |
 |
| mapa Bodrumu a okolí (vpravo nahoře u Koruköy je letiště Bodrum-Milas) |
Proč zrovna Bodrum?
Původně ospalé rybářské městečko si "vybral" slavný spisovatel Cevat Şakir Kabaağaçlı, přezdívaný Rybář z Halikarnassu (mimochodem člen velmi vlivné istanbulské rodiny). Roku 1965 mělo městečko již 5 tisíc obyvatel.V předmluvě ke knize [PDF] o slavné osobnosti Bodrumu se píše: "Někteří si města pamatují a propojují se spisovateli: Dostojevského z Petrohradu, jako si pamatovat a pamatovat si Londýn s Charlesem Dickensem, Ankaru s Yahyou Kemalem a Istanbul s Orhanem Pamukem. Připomínka Cevata Şakira Kabaağaçlıho neboli Halikarnaského rybáře s Bodrumem je však daleko za touto myšlenkou."
Cevat Şakir Kabaağaçlı se neocitnul v Bodrumu náhodou. Bylo mu to "doporučeno" jako místo pobytu. Byl do tohoto vyhnanství (exil) daleko od davů (tehdy) vyslán podobně, jako Karel Havlíček Borovský do Brixenu. 13. dubna 1925 jej poslal soud v Ankaře na 3 roky vyhnanství do Bodrumského hradu. Příčinou byl článek “Hapishanede İdama Mahkum Olanlar Bile Bile Asılmaya Nasıl Giderler” (Jak se vězni odsouzeni k smrti vědomě věší). Bodrum si postupně vybírali (tentokrát dobrovolně) pro svůj přechodný i trvalý pobyt řada intelektuálů.
Celé Turecko v pozdější době sledovalo život místní špičky, zpěváka Zeki Mürena, který se v Bodrumu roku 1980 zabydlel a žil až do své smrti roku 1996 (nyní jako jeho muzeum). Roku 1980 mělo město již téměř 10 tisíc obyvatel, celý okres 32 tisíc.
Rok 1980 byl vůbec důležitým mezníkem. Po čtyřech letech politicky motivovaných násilností proběhl 12. září 1980 vojenský převrat (WIKI), takže po následující tři roky probíhaly v Turecku čistky. 650 tisíc lidí bylo ve vězení, 1,6 milionu lidí na černé listině, skoro tisíc filmů bylo zakázáno apod. Množství intelektuálů a politicky potenciálně či skutečně nepohodlných lidí volilo raději Bodrum než emigraci.
Bodrum a hudba
Roku 1972 vydala svou skladbu Bodrum 1972 skupina Gündoğarken o štěstí si v Bodrumu dát sklenku vína.Hvězda tohoto města začala stoupat výš a výš. Titulek 'Bodrum, Bodrum' jsem zvolil schválně. Tak se jmenuje dodnes známá písnička z roku 1984 ještě známějšího tria MFÖ (Mazhar Fuat Özkan) (tedy puntičkářsky je nutno dodat, že tato píseň je od MFÖ jen z dvou třetin, Mazhar & Fuat).
Píseň Bodrum, Bodrum připomíná skupinu jednu britskou skupinu.
Co to posloucháš?
Duran Duran.
Já slyším, nemusíš mi to říkat dvakrát.
Roku 1985 mělo město 13 tisíc, celý okres 38 tisíc obyvatel.
Roku 1987 se zprovoznilo letiště Bodrum-Imsık, které umožnilo příval ještě většímu počtu návštěvníků. Letiště ale nemělo dostatečnou kapacitu pro velká dopravní letadla.
[PŘIDÁNO] Roku 1991 opěvovala Akrep Nalan v písni Halikarnas (nový odkaz) bělostný Bodrum (narážka na bílé domy), osamělý Bodrum (stále ještě, ale už ne na dlouho).
Přebytek místních i zahraničních turistů si pomalu ale jistě začal vybírat svou daň. Roku 2010 vydala Hümeyra svou tklivou baladu Bodrum'da. Vedle další bodrumské písně ze stejného roku ale neměla šanci a zapadla.
Dokonce přímo s Istanbulem je svázaná jiná bodrumská písnička, a to Bodrum (WIKI) (někdy též jako Bodrum 2010 podle roku vydání) od populární zpěvačky Hande Yener. Popěvek "lidí moc, moc, moc, moc" zněl v uších ještě dlouho, s přídavkem "společně jít do Bodrumu" či "bydleli jsme v Istanbulu"). Na mnoha rozhlasových stanicích nebo i MusicTopTR to byl hit číslo jedna. Protože to byl hit minimálně onoho roku, případně i následného léta, situaci Bodrumu to ještě zhoršilo.
Rok 2012 má město Bodrum 35.795 a okres Bodrum 136.317 obyvatel. Na letišti Bodrum-Milas byla otevřena nová letištní budova pro větší počet pasažérů.
O rok později Bülent Serttaş uvedl píseň Bodrum Akşamları (večery v Bodrumu).
V srpnu 2016 se začal vysílat seriál Bodrum Masalı (Kanal D).
Roku 2018 zavzpomínala Sezen Aksu na květiny Bodrumu ve skladbě Begonvil.
Počet obyvatel okresu Bodrum se roku 2019 navýšil na 175.435. A to samozřejmě nezahrnuje hosty hotelů, penzionů a kempů. Asi to ještě není dost, a tak Ezgi Özcan představuje svou píseň Bodrum.
No, nic proti hudebníkům či umělcům obecně, ale - není toho na jediné město už poněkud moc?
Draho, velmi draho a sakra draho
Nejen hosté, ale i starousedlíci včetně radnice Bodrumu jsou z přemrštěných cen unaveni. V létě je nyní podle poznávacích značek ve městě Bodrum více aut z Istanbulu, než místních. Ceny jsou nastaveny spíš pro návštěvníky z bohatších zemí západní Evropy, kteří ještě situaci zhoršují. Pro některé místní je téměř nemožné v jejich vlastním městě žít. A nejde jen o město, ale celý širší region. A nejde jen o zboží či služby, ale třeba také o lékařskou pomoc v převážně soukromých nemocnicích.Letos (tedy roku 2020) se rozhodli hoteliéři i po koronovém utrpení nejenže setrvat v předchozích vysokých cenách, ale navíc obohatit o nové prvky. Některé hotely zpoplatňují plážová lehátka i slunečník, s tím se lze setkat všude možně po světě. Není ale obvyklé, aby se za 2 lehátka na jeden den inkasovalo 1000 tureckých lir (asi 3500 Kč). To by při dvoutýdenním pobytu vyšlo na 14*1000 = 14.000 lir (skoro 50 tisíc Kč). Šokovaní reportéři se ptali Serdara Karcılıoğlua, prezidenta Asociace hotelových manažerů v Bodrumu, aby ještě šokovanější slyšeli, že je to přece normální.
Fialová záplava květů bugenviley
Přijet v letních měsících do Bodrumu znamená smět obdivovat kombinaci bílých domů a fuchsiově zbarvených květů jihoamerické liány bugenvilea, latinsky bougainvillea (turecky begonvil), které se ale také může prostě říkat Bodrumská květina. A jak se jihoamerická liána s francouzským jménem dostala do Turecka? Může za to souboj Anglie a Francie. James Cook a jeho objevy zavdaly příčinu, aby Francie postavila vedle jeho boku neméně zdatného vědce, Louise Antoine de Bougainville. A jak tvrdí Wikipedie, rostliny poprvé popsal v roce 1766 francouzský botanik Philibert Commerçon v Brazílii a roku 1789 byly pojmenovány podle francouzského badatele a admirála Louise Antoine de Bougainville, velitele výpravy, při které byly objeveny. Je to necelých 20 druhů, které se mezi sebou snadno kříží, a tak se vědci skoro po celém 20. století snažili zjistit co jsou původní druhy. A abychom byli spravedliví, Bodrum není jediný s touto liánou.V Turecku ji lze typicky nalézt ve městech Bodrum, Datça, nebo Didim, mimo Turecka je například symbolem ostrova Guam, některých částí Číny, Malajsie, Kalifornie, hlavní město japonské Okinawy apod. Ale díky širokému spektru barev, které bugenvilea poskytuje, má Bodrum jediný odstín (Bougainvillea Alexandra).
Zajímavost: liáně se v Turecku může říkat Gelin Duvağı (nevěstin závoj), Bodrum Çiçeği (bodrumská květina), nebo Rodos Çiçeği (Rhodosská květina). Rhodos je necelých 100 kilometrů od Bodrumu.
Speciální architektura
Bodrum (a potažmo celý poloostrov) byl známý svými domy s bílou omítkou, která zvýrazňuje krásu květů bugenviley. Bodrum se právě proto někdy označuje za bílé město. Dokonce barva domů je regulována radnicí Bodrumu. Domy mají typicky úzká a vyšší okna.
Nejstarším typem jsou věžové domy (kule ev) do tvaru krychle s rozměry 4,5 * 4,5 * 4,5 metru. Pocházejí obvykle ze 17. století. Název 'věžové domy' dostaly, protože převyšovaly jiné tehdejší stavby. Dům má dvě patra (přízemí, první patro). Tyto domy se typicky stavěly v okolí městských hradeb.
ZDROJ: https://i.pinimg.com/originals/38/bc/af/38bcafcf1cfaa6dba2b11ab13ce6ec7a.jpg
Novější tzv. mezaninové domy (Musandıralı Ev) mívají obdélníkový půdorys 4,2 až 4,6 * 6,7 až 7,5 metrů, včetně obvodových zdí (architekt Devrim Yücel Besim uvádí rozměry 3,5 až 4,2 * 6,5 až 7,5 metru). Vstupní dveře jsou umístěny v jedné třetině delší zdi, okna jsou umístěna neuvědoměle podle tzv. zlatého řezu. To zvýrazňuje pocit dokonalosti řešení. Také tyto domy mají dvě patra. Přízemí se nazývá dolním domem (Alt Ev) a obvykle obsahuje vchod a kuchyni, někdy také koupelnu (ta ale může být i mimo samotnou budovu). První patro s obytnými prostory se nazývá vyšší dům (Üst Ev).
Nejstarším typem jsou věžové domy (kule ev) do tvaru krychle s rozměry 4,5 * 4,5 * 4,5 metru. Pocházejí obvykle ze 17. století. Název 'věžové domy' dostaly, protože převyšovaly jiné tehdejší stavby. Dům má dvě patra (přízemí, první patro). Tyto domy se typicky stavěly v okolí městských hradeb.
ZDROJ: https://i.pinimg.com/originals/38/bc/af/38bcafcf1cfaa6dba2b11ab13ce6ec7a.jpg
Novější tzv. mezaninové domy (Musandıralı Ev) mívají obdélníkový půdorys 4,2 až 4,6 * 6,7 až 7,5 metrů, včetně obvodových zdí (architekt Devrim Yücel Besim uvádí rozměry 3,5 až 4,2 * 6,5 až 7,5 metru). Vstupní dveře jsou umístěny v jedné třetině delší zdi, okna jsou umístěna neuvědoměle podle tzv. zlatého řezu. To zvýrazňuje pocit dokonalosti řešení. Také tyto domy mají dvě patra. Přízemí se nazývá dolním domem (Alt Ev) a obvykle obsahuje vchod a kuchyni, někdy také koupelnu (ta ale může být i mimo samotnou budovu). První patro s obytnými prostory se nazývá vyšší dům (Üst Ev).
Chiosský dům (Sakız Ev, Khios House) je půdorysem podobný mezaninovému domu. Je tvořen také dvěma patry, která jsou ale z vnějšího pohledu identická, nebo téměř identická. V těchto domech se přízemí označuje jako zemní dům (Yer Evi) a vyšší dům (Üst Ev). V přízemí je obytná část a kuchyně pro zimní období. Vrchní patro je obvykle koncipováno jako prostor pro hosty, vybavené nejlepším nábytkem. Toaleta je umístěna z vnějšku domu, v okrese Kumbahçe je v rohu zahrady.
Poznámka: Turecké "sakız ev" lze otrocky přeložit jako žvýkačkový dům. To ale souhlasí. Ostrov Chios je znám produkcí pryskyřice řečíku lentišku (pistacia lentiscus), takže se tento ostrov označuje právě Sakız adası.
Někteří ještě uvádějí levantinské domy (levanten evleri) (WIKI). Jde o honosné stavby pro bohaté, typicky pro aristokracii, nebo vyšší státní úředníky. Domy tohoto typu se v Bodrumu sice tu a tam vyskytují, ale jde spíš o typickou záležitost pro Izmir (WIKI).
Pro další studii doporučuji například PDF dokument https://www.mukogawa-u.ac.jp/~itcs/publications/IU_vol1/pdf/1-9_article.pdf
Poslední dobou jsou ale tradiční domy vytlačovány betonem. Dokonce se objevily komplexy, které nepoužívají tradiční bílou barvu, nýbrž černou (jak upozornil Gani Müjde na Twitteru). To se samozřejmě neobešlo bez protestů na více stranách.
Změnám v Bodrumu i z architektonického hlediska se věnuje ve své diplomové práci (PDF) Gizem Esmer (Program architektonického designu, Istanbulská Technická Univerzita, Vědecký institut).
Podobné stavby typicky kupují zbohatlíci pocházejících odjinud, než z Bodrumu, bez vztahu k místu. Chtějí se svézt na vlně "kde bydlíš? > v Bodrumu > aaaach!", aby i na nich třeba ulpěla nějaká můza z někdejších intelektuálních dob Bodrumu. Intelektuálové ale dávno prchli do klidnějších míst. V Bodrumu už ani není genius loci, nýbrž genius moci. Moci peněz.
[PŘIDÁNO] Candaş Tolga Işık (dříve novinář pro deník Posta) upozornil na likvidaci zbytků místní zeleně, která musela ustoupit nové výstavbě. Snímek porovnává poloostrov ve městě Yalıkavak (okres Bodrum) z roku 2006 (vlevo) a roku 2017 (vpravo).
ZDROJ: https://twitter.com/ctisik/status/1276562557852139522
Pro další studii doporučuji například PDF dokument https://www.mukogawa-u.ac.jp/~itcs/publications/IU_vol1/pdf/1-9_article.pdf
Poslední dobou jsou ale tradiční domy vytlačovány betonem. Dokonce se objevily komplexy, které nepoužívají tradiční bílou barvu, nýbrž černou (jak upozornil Gani Müjde na Twitteru). To se samozřejmě neobešlo bez protestů na více stranách.
Změnám v Bodrumu i z architektonického hlediska se věnuje ve své diplomové práci (PDF) Gizem Esmer (Program architektonického designu, Istanbulská Technická Univerzita, Vědecký institut).
Podobné stavby typicky kupují zbohatlíci pocházejících odjinud, než z Bodrumu, bez vztahu k místu. Chtějí se svézt na vlně "kde bydlíš? > v Bodrumu > aaaach!", aby i na nich třeba ulpěla nějaká můza z někdejších intelektuálních dob Bodrumu. Intelektuálové ale dávno prchli do klidnějších míst. V Bodrumu už ani není genius loci, nýbrž genius moci. Moci peněz.
[PŘIDÁNO] Candaş Tolga Işık (dříve novinář pro deník Posta) upozornil na likvidaci zbytků místní zeleně, která musela ustoupit nové výstavbě. Snímek porovnává poloostrov ve městě Yalıkavak (okres Bodrum) z roku 2006 (vlevo) a roku 2017 (vpravo).
ZDROJ: https://twitter.com/ctisik/status/1276562557852139522
Zeki Müren
Snad každá turistická příručka neopomene zmínit Bodrumský hrad svatého Petra, Mauzoleum (tedy to naprosto první, Mausoleum v Halikarnassu, jeden ze sedmi starověkých divů světa), nebo Námořní muzeum. Některý také zmíní divadlo v Halikarnassu, kde se občas konají koncerty. Ale spíš pro místní je magnetem dům tureckého pěveckého idolu Zeki Mürena (srovnatelné s Karlem Gottem pro Česko).
Zeki Müren zářil dlouho a jasně a změnil Turecko neuvěřitelně. V jeho rukou se udržela vážná hudba až do dnešních časů. Byl podílníkem v gazinu Maksim, tehdejším tureckém fenomenu. Věhlas dolehl i za hranice Turecka, například do londýnské Royal Albert Hall (viz koncert roku 1976).
Je nutné připomenout, že jde o muže, ovšem lásku věnoval jak ženám, tak mužům. Podle veřejného mínění šlo o homosexuála (ale pravdu ví jen on). Také jeho oblékání se změnilo, pánské obleky vyměnil za dámské, včetně extravagantních. Mimochodem to byl právě on, kdo si poprvé v Turecku oblékl minisukni. Pro toto všechno, nebo i přes toto všechno (ve více méně muslimské zemi) byl a je dodnes (mnoho let po své smrti roku 1996) stále hranou legendou a superstar. Jeho hvězda ale pomalu pohasíná, protože je jeho osobnost (kromě jiného) spjatá s Atatürkovou republikou, svobodou a volností (včetně sexuální). A jsou proudy, kterým právě tyto aspekty nejsou vhod.
Bodrum ale jeho přestěhování moc nezměnilo. Rozhodně se neúčastnil pěveckého zápolení kdo bude opěvovat Bodrum víc. Prostě chtěl svobodně vydechnout a žít svůj život. To se mu v tehdejším Bodrumu, doufejme, podařilo. Právě zde nakonec 24. září 1996 zemřel. Jeho dům otevřelo turecké Ministerstvo kultury roku 2000 a zpřístupnilo veřejnosti jako jeho muzeum.
Je nutné připomenout, že jde o muže, ovšem lásku věnoval jak ženám, tak mužům. Podle veřejného mínění šlo o homosexuála (ale pravdu ví jen on). Také jeho oblékání se změnilo, pánské obleky vyměnil za dámské, včetně extravagantních. Mimochodem to byl právě on, kdo si poprvé v Turecku oblékl minisukni. Pro toto všechno, nebo i přes toto všechno (ve více méně muslimské zemi) byl a je dodnes (mnoho let po své smrti roku 1996) stále hranou legendou a superstar. Jeho hvězda ale pomalu pohasíná, protože je jeho osobnost (kromě jiného) spjatá s Atatürkovou republikou, svobodou a volností (včetně sexuální). A jsou proudy, kterým právě tyto aspekty nejsou vhod.
Bodrum ale jeho přestěhování moc nezměnilo. Rozhodně se neúčastnil pěveckého zápolení kdo bude opěvovat Bodrum víc. Prostě chtěl svobodně vydechnout a žít svůj život. To se mu v tehdejším Bodrumu, doufejme, podařilo. Právě zde nakonec 24. září 1996 zemřel. Jeho dům otevřelo turecké Ministerstvo kultury roku 2000 a zpřístupnilo veřejnosti jako jeho muzeum.
Poznámka k této písni: Zeki Müren zpívá skladbu Muhtacım a tančí s Neşe Erberk, čerstvou Miss Europe 1984. Jde o záznam ze silvestrovského programu televize TRT (něco jako Československá televize v té době). Tuto skladbu můžete slyšet i dnes v reklamě Şekerbank. Zeki Müren vytvořil také jinou reklamu, která je dodnes slyšet, na prací prášek Alo = "size alo diyorum" (zde ukázka z té úplně první z roku 1985, ze které se používá již jen píseň).
Mandarinky - specialita Bodrumu
Přestože se to v Bodrumu hledá velmi obtížně, i toto místo má své lahůdky. Patří mezi ně mandarinky v nejrůznějších podobách, jako sušené, nebo v podobě marmelád, želé bonbony (lokum) a řada dalších (jeden příklad z mnoha). Lze sehnat také pomerančovou mouku. Ale mandarinky mají zde dokonce vlastní festival "Bodrum Mandalina Hasat Festivali" (Bodrumský festival sklizně mandarinek). Vlastně není přímo v centru Bodrumu, ale různě možně po okolí, jako předměstí Bitez, nebo Dereköy (asi 15 km na západ od centra). O něm ale letní hosté netuší, protože se nekoná v létě, ale v zimě. Letošní 12. ročník měl pozměněné jméno Bodrum Mandalina Şenliği (Bodrumský mandarinkový festival - stejně jako roku 2017). Nejbližší bude od 6. do 10. ledna 2021.
Lze poznat Bodrum z rezortu?
Hotelové rezorty jsou samozřejmě kapitolou samu pro sebe. Jsou to vlastně samostatné jednotky relativně izolované od okolí, vytvářející vlastní podobu místa a země. Tamní hosté tak ani nemusejí rozpoznat ani region, dokonce ani stát, když na to přijde (natož místní jazyk, případně jakýkoli cizí jazyk). Pro zahraniční turisty jsou garancí izolace od okolí a vlastně od země jako takové (ve všech smyslech slova), což mnohým vyhovuje. Kuchyně takových rezortů ale nemusí být vzorem místní kuchyně, je to často "někde na půl cesty", protože je to ovlivněné reakcí na přání zákazníků. Pro skutečně místní stravu (a další) je dobré někdy opustit "bezpečí" rezortu a vydat se mezi místní. Někdy stačí zajít za roh, nebo jít o jednu či dvě ulice od turistické oblasti - a vítejte v Turecku! Zmizí také pokřikování "haj haj maj frend" (s patřičně tvrdým "r"), případně obdobně ve více i méně světových jazycích (ale slyšel jsem i polštinu). Však na to naráží Cem Yılmaz ve své show CMYLMZ v příběhu "Are you disko?" (viz od 1:29).Právě rezorty mají tento rok velkou výhodu v obřím zázemí a finančních možnostech, takže lákání zahraničních návštěvníků na Certifikát zdravého cestovního ruchu. Místní míří obvykle mimo rezorty, letos se stává hitem pravý opak rezortů - vysoce individuální dovolená. Letos se zřejmě zahraniční a místní turisté budou míjet víc, než kdy jindy.
Jak to léce?
Již nyní se na letiště Bodrum-Milas létá z některých tureckých letišť, jako z obou istanbulských (Sabiha Gökčen a Airport Istanbul neboli "třetí letiště"), z Ankary apod. Podle předběžných informací to má následovat takto:- 19. června Berlín - Tegel (Turkish Airlines)
- 20. června Kuwait City (Anadolujet), Vídeň (Corendon Airlines)
- 5. července Mnichov (Turkish Airlines)
- 3. srpna Vídeň (Lauda)
Návrat zpět do Istanbulu ukazuje naplno rozdíl mezi ním a Bodrumem. Hned se začnete potit. Jak je to možné, když je v Istanbulu chladněji, víc zataženo, méně světla, a navíc skoro nepřetržitě fouká? Může za to kombinace všeho dohromady. Slunce nepraží dostatečně, aby velmi vysokou vlhkost vzduchu srazilo výrazně dolů. Tu navíc přináší neustálý vítr od Černého moře. V Bodrumu není slyšet nic, v Istanbulu kdekdo pokašlává až tuberácky kašle (zkušenost z doby před koronou). Takže – vítejte zpět do Istanbulu!
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat