Kdyby ona a její rodina neexistovala, Turecko by bylo ochuzeno v mnoha uměleckých oborech, také by se dotkla historie Iráku, Sýrie a Jordánska. Fahrünnisa Zeyd (1901 - 1991), známější pod pofrancouzštěným uměleckým jménem Fahrelnissa Zeid nebo Fahr-el-Nissa Zeid (WIKI). Narodila se na istanbulském ostrově Büyükada. Jako malířka se zapsala do tureckých dějin, ale působila v celé řadě států. Byla členkou turecké výtvarné skupiny D Grubu. Istanbulská Galerie moderního umění vlastní například její pětimetrovou abstraktní malbu "Mé peklo" (ostatně některé její obrazy vystavovala roku 2017). To ještě netušila, jaké peklo jí život teprve připravuje.
Spoustu jejích výtvarných děl lze nalézt na WikiArt. Její život byl neustálý boj mezi uměním, rolí matky a rolí manželky diplomata a člena královské rodiny. Sama navíc pohází z velmi slavné rodiny. Ale proberme to postupně.
Jejím starším bratrem nebyl nikdo jiný, než Cevat Şakir Kabaağaçlı (1890-1973) .Ten se narodil na Kypru, soud v Ankaře jej roku 1925 odsoudil na 3 roky vyhnanství do Bodrumského hradu. Příčinou byl článek “Hapishanede İdama Mahkum Olanlar Bile Bile Asılmaya Nasıl Giderler” (Jak se vězni odsouzeni k smrti vědomě věší). On sám se poté stal věhlasným spisovatelem s přezdívkou 'rybář z Halikarnu' (neboli Bodrumu). Měl velký vliv na vývoj intelektuálních myšlenek v Turecku 20. století. Vlastně to byl on, kdo pomohl tureckým intelektuálům objevit Bodrum, což otevřelo dveře turistickému ruchu a současnému věhlasu Bodrumu (také o tom pojednává další článek).
24. prosince 1903 se na istanbulském velkém ostrově (Büyükada) narodila její mladší sestra Aliye, po svatbě s Karlem Bergerem známá jako Aliye Berger (WIKI, IstanbulSanatEvi). Ta byla jednou z prvních tureckých umělkyň, která používala gravírování neboli rytí. Její manžel Karl Berger (maďarský učitel hudby) působil v Istanbulu (tehdy ještě Konstantinopol) roku 1924. On sám byl s její sestrou Fahrelnissou Zeid od roku 1935 do 1938 v Paříži a Berlíně. Aliye se stala jeho ženou po desítkách let trvajícím vztahu roku 1947, jen půl roku před jeho smrtí. Svou první výstavu měla roku 1951. V soutěži, kterou uspořádala Yapı Kredi Bank kvůli Kongresu Asociace mezinárodních kritiků umění (AICA) v roce 1954 v Istanbulu, získala první cenu s obrazem s názvem „Güneş“ a o rok později druhou cenu v Teheránském bienále. Zemřela na ostrově Büyükada roku 1974.
Její nejmladší sestra Füreya Koral (někdy též Füreyya) (1910 - 1997) (WIKI) byla jednou z prvních umělkyní - keramiček v Turecku. Za svůj umělecký život posbírala řadu ocenění (například zlatou medaili z Mezinárodní výstavy keramiky AIC roku 1962 v Praze). Její tvorbu mohli poznat také příznivci umění v Náprstkově muzeu. Byla předsedkyní turecké Asociace keramiků, založené roku 1980.
Manžel İzzet Melih Devrim (WIKI) (1887-1966) byl turecký básník, spisovatel a dramatik, který se narodil v Jeruzalémě (tehdy součástí Osmanské říše). Jeho otec byl Mustafa Esat Bey, guvernér Kréty-Heraklionu a později se z titulu své funkce stěhovali. Proto İzzet Melih Devrim vyrůstal ve městech Jeruzalém (dnes Izrael), Konya (Turecko) a Chania (Kréta). Roku 1918 přeložil vlastní knihu Sermet do francouzštiny a francouzský námořník, spisovatel a člen Francouzské akademie Pierre Loti (žijící v Istanbulu) mu na francouzské vydání knihy napsal předmluvu. Fahrelnissa Zeid se stala jeho ženou roku 1919 (jí bylo 18, jemu 32). Některé zdroje uvádějí sňatek až roku 1920, ovšem stejný věk oběma. Měli spolu tři děti, z nichž jen dvě se dožily dospělého věku (Nejat Devrim, Şirin Devrim). Roku 1934 se rozvedli.
Její syn Nejad Devrim [nežat devrim], plným jménem Mehmed Nejad Melih Devrim (1923 - 1995) byl malíř, představitel abstraktního expresionismu. Byl členem uměleckého sdružení Yeniler Grubu (WIKI) v letech 1941-3. Poté působil převážně v Paříži, (1946 - 1968), načež se přestěhoval do Polska. Roku 1990 se přestěhoval do polského města Nowy Sącz (pod Tatrami), kde bydlel až do své smrti.
Její dcera Şirin Devrim (1926 - 2011) (WIKI) byla známou divadelní herečkou. Herectví vystudovala na Yale (Yaleova univerzita). Roku 1966 se do USA opět vrátila. Přednášela na Stanfordu, Carnegie-Mellonu a na Wisconsinské univerzitě. Po třech krátkých pokusech o manželství se stal jejím manželem na posledních 39 let jejího života Robert Trainer (od roku 1972), takže byla od té doby známa jako Şirin Devrim Trainer.
 |
| Fahrelnissa Zeid: Mé peklo (1951) |
Spoustu jejích výtvarných děl lze nalézt na WikiArt. Její život byl neustálý boj mezi uměním, rolí matky a rolí manželky diplomata a člena královské rodiny. Sama navíc pohází z velmi slavné rodiny. Ale proberme to postupně.
 |
| Fahrelnissa Zeid: Boj proti abstrakci (1947) |
Turecká rodina: jedno překvapení za druhým
Příběh její rodiny ilustruje příběh Turecka. Její otec Kabaağaçlızade Mehmed Şakir Paşa (1855 - 1914) byl vysokým úředníkem Osmanské říše. Jeho o 15 let mladší bratr a zároveň její strýc Cevat Çobanlı (1870-1938) byl generálem Osmanské armády a po určitý čas také ministrem války (dnes by se řeklo ministr obrany) a účastnil se balkánských válek. Byl také velitelem Velitelství opevněné oblasti Dardanel, tedy oblasti, která rozhodla o budoucnosti Osmanské říše a Turecka během první světové války (viz Bitva o Gallipoli). V březnu 1920 byl zatčen britskými okupačními silami (viz okupace Istanbulu) a deportován na ostrov Malta. Po mezivládním vyjednávání Velká Británie roku 1922 souhlasila s jeho propuštěním zpět do Turecka, kde pokračoval ve vojenské kariéře, ale již pro vznikající republiku (ta vznikla roku 1923). Roku 1924 byl jmenován členem Vojenské rady. Byl poslán do Společnosti národů (vlastně předchůdcem dnešní OSN) jako zástupce během egyptského problému a problému iráckých hranic (Turecko vstoupilo do Společnosti národů roku 1932). V roce 1932 byl jako delegát poslán na Ženevskou konferenci o omezení zbraní.Jejím starším bratrem nebyl nikdo jiný, než Cevat Şakir Kabaağaçlı (1890-1973) .Ten se narodil na Kypru, soud v Ankaře jej roku 1925 odsoudil na 3 roky vyhnanství do Bodrumského hradu. Příčinou byl článek “Hapishanede İdama Mahkum Olanlar Bile Bile Asılmaya Nasıl Giderler” (Jak se vězni odsouzeni k smrti vědomě věší). On sám se poté stal věhlasným spisovatelem s přezdívkou 'rybář z Halikarnu' (neboli Bodrumu). Měl velký vliv na vývoj intelektuálních myšlenek v Turecku 20. století. Vlastně to byl on, kdo pomohl tureckým intelektuálům objevit Bodrum, což otevřelo dveře turistickému ruchu a současnému věhlasu Bodrumu (také o tom pojednává další článek).
24. prosince 1903 se na istanbulském velkém ostrově (Büyükada) narodila její mladší sestra Aliye, po svatbě s Karlem Bergerem známá jako Aliye Berger (WIKI, IstanbulSanatEvi). Ta byla jednou z prvních tureckých umělkyň, která používala gravírování neboli rytí. Její manžel Karl Berger (maďarský učitel hudby) působil v Istanbulu (tehdy ještě Konstantinopol) roku 1924. On sám byl s její sestrou Fahrelnissou Zeid od roku 1935 do 1938 v Paříži a Berlíně. Aliye se stala jeho ženou po desítkách let trvajícím vztahu roku 1947, jen půl roku před jeho smrtí. Svou první výstavu měla roku 1951. V soutěži, kterou uspořádala Yapı Kredi Bank kvůli Kongresu Asociace mezinárodních kritiků umění (AICA) v roce 1954 v Istanbulu, získala první cenu s obrazem s názvem „Güneş“ a o rok později druhou cenu v Teheránském bienále. Zemřela na ostrově Büyükada roku 1974.
 |
| Aliye Berger: Jeřáb na Kocamustafa Paşa / Stavba Bosporského mostu (1974) |
Její nejmladší sestra Füreya Koral (někdy též Füreyya) (1910 - 1997) (WIKI) byla jednou z prvních umělkyní - keramiček v Turecku. Za svůj umělecký život posbírala řadu ocenění (například zlatou medaili z Mezinárodní výstavy keramiky AIC roku 1962 v Praze). Její tvorbu mohli poznat také příznivci umění v Náprstkově muzeu. Byla předsedkyní turecké Asociace keramiků, založené roku 1980.
 |
| Fureya: Nástěnný panel A |
Manžel İzzet Melih Devrim (WIKI) (1887-1966) byl turecký básník, spisovatel a dramatik, který se narodil v Jeruzalémě (tehdy součástí Osmanské říše). Jeho otec byl Mustafa Esat Bey, guvernér Kréty-Heraklionu a později se z titulu své funkce stěhovali. Proto İzzet Melih Devrim vyrůstal ve městech Jeruzalém (dnes Izrael), Konya (Turecko) a Chania (Kréta). Roku 1918 přeložil vlastní knihu Sermet do francouzštiny a francouzský námořník, spisovatel a člen Francouzské akademie Pierre Loti (žijící v Istanbulu) mu na francouzské vydání knihy napsal předmluvu. Fahrelnissa Zeid se stala jeho ženou roku 1919 (jí bylo 18, jemu 32). Některé zdroje uvádějí sňatek až roku 1920, ovšem stejný věk oběma. Měli spolu tři děti, z nichž jen dvě se dožily dospělého věku (Nejat Devrim, Şirin Devrim). Roku 1934 se rozvedli.
Její syn Nejad Devrim [nežat devrim], plným jménem Mehmed Nejad Melih Devrim (1923 - 1995) byl malíř, představitel abstraktního expresionismu. Byl členem uměleckého sdružení Yeniler Grubu (WIKI) v letech 1941-3. Poté působil převážně v Paříži, (1946 - 1968), načež se přestěhoval do Polska. Roku 1990 se přestěhoval do polského města Nowy Sącz (pod Tatrami), kde bydlel až do své smrti.
 |
| Nejad Devrim: Abstraktní kompozice |
Její dcera Şirin Devrim (1926 - 2011) (WIKI) byla známou divadelní herečkou. Herectví vystudovala na Yale (Yaleova univerzita). Roku 1966 se do USA opět vrátila. Přednášela na Stanfordu, Carnegie-Mellonu a na Wisconsinské univerzitě. Po třech krátkých pokusech o manželství se stal jejím manželem na posledních 39 let jejího života Robert Trainer (od roku 1972), takže byla od té doby známa jako Şirin Devrim Trainer.
Královská rodina
Jak již bylo řečeno, Fahrelnissa Zeid se roku 1934 rozvedla. Ve stejný rok se znovu provdala. Jejím druhým manželem se stal irácký princ Zeid bin Husajn, člen královské dynastie Hášimovců. Jeho bratr Abdalláh I. (tedy švagr Fahrelnissy Zeid) se stal prvním jordánským králem, ale byl roku 1951 zabit při atentátu. Jeho syn Talal I. vládl rok, aby předal vládu svému synovi, Husajnovi I., který vládl 47 let, tedy do roku 1999. Dodnes vládne jeho syn Abdalláh II.
Vraťme se ale přímo k jejímu novému manželovi. O tom se zmiňoval roku 1916 britský plukovník Thomas E. Lawrence (znám jako Lawrence z Arábie), že by se mohl stát králem v mandátu britské Sýrie, ale tuto roli převzal jeho bratr Fajsal I., i když jen roku 1920 (od tohoto roku se území stalo součástí Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu; Francie se Sýrii podržela až do roku 1946). Od roku 1921 do roku 1933 byl králem Iráku. Zeid bin Husajn se tedy stal iráckým velvyslancem v Berlíně a v Ankaře. Od roku 1938 žili v Bagdádu, ale tamní život ji neuspokojoval (přesněji řečeno lékař diagnostikoval depresi a doporučil změnu), a tak se roku 1941 přestěhovala do Istanbulu, aby se mohla soustředit na malování. Zde vstoupila do malířské skupiny D a s nimi také roku 1944 vystavovala. Roku 1946 se oba manželé přestěhovali do Londýna.
Jen za pouhý rok vytvořila svou první londýnskou výstavu v galerii Svatého Jiří. Ovšem nebyla jen turecká malířka, ale byla to princezna z královského rodu. Proto na vernisáž přijela také členka britské královské rodiny princezna Elizabeth. Ano, je to současná britská panovnice královna Elizabeth II. Tehdy ještě panoval její otec Jiří VI.
Poznámka: Velká Británie se v Iráckém království (vytvořeném z britského mandantu) velmi angažovala, takže podpora členů vládnoucí rodiny se dá považovat za "ochranu vlastních zájmů". Přílišné vměšování Velké Británie do Iráku se jim ale nevyplatilo (viz tzv. povstání 14. července a jeho složité příčiny).
V roce 1958 přesvědčila svého manžela, aby se nevracel do Bagdádu. Díky tomu unikl smrti, protože při převratu 14. července téhož roku byli jeho příbuzní zabiti (rozstříleni kulomety, premiéra roztrhal dav na ulici) (pro bližší doporučuji diplomovou práci Petra Cimaly Irácké království [PDF]). Od 15. července 1958 (tedy o den později) se museli z ambasády vystěhovat a její londýnská malířská kariéra končí, stejně tak jako jeho kariéra iráckého diplomata. Bydleli v londýnském bytě. V roce 1970 její manžel zemřel. Fahrelnissa se roku 1975 přestěhovala za svým synem do Ammánu v Jordánsku. Rok na to zde založila vlastní výtvarnou školu a následujících 15 let, až do své smrti v roce 1991, zde sama mladé ženy vyučovala.
Její jediný syn z druhého manželství princ Ra'ad bin Zeid se narodil roku 1936 v Berlíně. Je vlastně král Sýrie a Iráku, ovšem jen teoreticky. Jeho kariéra byla podobná spíš otci než matce, tedy diplomatická.
Její smrt umělecký svět zasáhla. Nekrolog uvedl například i New York Times. Zemřela v požehnaném věku 90 let.
Patrik Veselík
Vraťme se ale přímo k jejímu novému manželovi. O tom se zmiňoval roku 1916 britský plukovník Thomas E. Lawrence (znám jako Lawrence z Arábie), že by se mohl stát králem v mandátu britské Sýrie, ale tuto roli převzal jeho bratr Fajsal I., i když jen roku 1920 (od tohoto roku se území stalo součástí Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu; Francie se Sýrii podržela až do roku 1946). Od roku 1921 do roku 1933 byl králem Iráku. Zeid bin Husajn se tedy stal iráckým velvyslancem v Berlíně a v Ankaře. Od roku 1938 žili v Bagdádu, ale tamní život ji neuspokojoval (přesněji řečeno lékař diagnostikoval depresi a doporučil změnu), a tak se roku 1941 přestěhovala do Istanbulu, aby se mohla soustředit na malování. Zde vstoupila do malířské skupiny D a s nimi také roku 1944 vystavovala. Roku 1946 se oba manželé přestěhovali do Londýna.
Jen za pouhý rok vytvořila svou první londýnskou výstavu v galerii Svatého Jiří. Ovšem nebyla jen turecká malířka, ale byla to princezna z královského rodu. Proto na vernisáž přijela také členka britské královské rodiny princezna Elizabeth. Ano, je to současná britská panovnice královna Elizabeth II. Tehdy ještě panoval její otec Jiří VI.
 |
| princezna Elizabeth a princezna Fahrelnissa Zeid |
Poznámka: Velká Británie se v Iráckém království (vytvořeném z britského mandantu) velmi angažovala, takže podpora členů vládnoucí rodiny se dá považovat za "ochranu vlastních zájmů". Přílišné vměšování Velké Británie do Iráku se jim ale nevyplatilo (viz tzv. povstání 14. července a jeho složité příčiny).
V roce 1958 přesvědčila svého manžela, aby se nevracel do Bagdádu. Díky tomu unikl smrti, protože při převratu 14. července téhož roku byli jeho příbuzní zabiti (rozstříleni kulomety, premiéra roztrhal dav na ulici) (pro bližší doporučuji diplomovou práci Petra Cimaly Irácké království [PDF]). Od 15. července 1958 (tedy o den později) se museli z ambasády vystěhovat a její londýnská malířská kariéra končí, stejně tak jako jeho kariéra iráckého diplomata. Bydleli v londýnském bytě. V roce 1970 její manžel zemřel. Fahrelnissa se roku 1975 přestěhovala za svým synem do Ammánu v Jordánsku. Rok na to zde založila vlastní výtvarnou školu a následujících 15 let, až do své smrti v roce 1991, zde sama mladé ženy vyučovala.
Její jediný syn z druhého manželství princ Ra'ad bin Zeid se narodil roku 1936 v Berlíně. Je vlastně král Sýrie a Iráku, ovšem jen teoreticky. Jeho kariéra byla podobná spíš otci než matce, tedy diplomatická.
Její smrt umělecký svět zasáhla. Nekrolog uvedl například i New York Times. Zemřela v požehnaném věku 90 let.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat