Čím se dá platit v Turecku?

Tohle není tak triviální otázka, jak se na první pohled zdá. Navíc kdekdo dává jinou odpověď. Samozřejmě základem je místní měna, turecká lira. Je to povinnost ji používat, nebo je naopak doporučeno ji ignorovat, nebo jak kdy, jak kde?

"Budete platit šekem, nebo kešem?"
"Spíš penězma..." (Konec básníků v Čechách, 1993)

Turecká lira je měna, která se v České republice spíš shání, než aby se kupovala. Navíc kurs je neskutečně nevýhodný. Příkladem budiž situace z dnešního dne (15. října 2020). Podle ČNB je kurs 2,939 Kč za liru, směnárny sítě Valuty.net prodávají za 4,30 Kč a zpět nakupují za pouhých 2,60 Kč. Také z toho důvodu se této měně snaží čeští turisté vyhýbat. Docela rozumná je cesta nakoupit u banky - tedy pokud banka vůbec turecké liry prodává. Podle serveru Peníze.cz to je Raiffeisenbank, ovšem ta na přímý dotaz odpověděla, že "od 1.4.2019 nepodporujeme směnárenskou činnost na našich pobočkách."

 Ale co dělat, když se jede právě do Turecka? Dá se pořídit přímo na místě, v Turecku, a to buď výběrem z bankomatu, nebo směnou za příznivější kurs. Ale stejně jako je problém v Česku s tureckou měnou, je to podobné v Turecku s českou měnou. A tak je nejvýhodnější používat měnu třetí, a to americký dolar, nebo euro. Ale při směně si třeba turecké banky začaly vybírat poplatek (byť při nákupu měny z lirového účtu s uložením na dolarový či eurový účet). Jde o novinku od 13. srpna 2020 nesouvisející s turismem či s COVID-19. Jde o 0,2 až 0,5 % z celkové částky. Jde o opatření pro zmírnění pádu turecké liry.

Poznámka: česky se obvykle říká bankomat, v Turecku se používá anglická zkratka ATM (Automated teller machine), a to s výslovností „á té me“.

Kdy koupit a zda pak prodat liru?

Vyplatí se nakoupit tureckou liru dopředu, nebo ji držet dlouho, například s myšlenkou ji použít další rok na dovolené? Turecká lira nepatří mezi zrovna stálé měny, meziročně ztratí tak 10 až 30 % své ceny (poslední dobou spíš víc, než míň). Čekat tedy na další rok se nemusí zrovna vyplatit, pokud jde o vyšší částky. S tureckou lirou je to asi jako s horkým zbožím – nakoupit, rychle použít a stejně rychle se toho zbavit. Podobně to praktikují i samotní Turci, kteří po výplatě smění jejich vlastní měnu za eura, dolary, nebo zlato.

Poznámka: Turecká lira má od roku 2012 vlastní znak dvojitě přeškrtnutého L se zvednutou špičkou ₺ (do té doby pouze písmena TL).

Je opravdu nutné mít turecké liry?

Je to jak kdy, jak kde. Je to pro platbu nejméně problematické, protože tím lze v Turecku platit všude – nejen v restauracích, ale i v obchodech, na tržnicích, v dopravě apod. Na mnoha místech by jiná než místní měna mohla způsobit problémy (od nevýhodného směnného kursu až po striktní odmítnutí). Vezměte to obráceně – dovedete si představit, že byste si šli v Česku koupit jízdenku na MHD nebo jablka k babičce na tržnici s eury v ruce?

Jaké karty jsou v Turecku přijímány?

V obchodech je to podobné, jako v Evropě, tedy VISA, nebo EuroCard/MasterCard jsou klasiky (a jejich varianty). Paleta karet je ale opravdu široká i vzhledem k tomu, že turisté do Turecka jezdí ze všech trvale obydlených kontinentů. Také se zde přijímají American Express, Diners Club, evropská V Pay, čínská UnionPay, japonská JCB a další. Turecko má také vlastní karty Troy od roku 2015.

Pozor na kombinace měn. Ve své době bylo velmi populární nachytat zákazníka na menší číslo. Nejde ale o snížení ceny, ale o přepočet do jiné měny. Zatímco v tureckých lirách by se třeba zaplatil 8999 TL, místo toho se napíše 999 € (nebo 7999 TL se zamění za 999 USD). To byla běžná praktika například u cen elektroniky. Poslední dobou to nějak pominulo, protože nepoměr oněch měn je vůči turecké liře již opravdu enormní. Je jen mým dohadem, že také může jít o zásah státu (napadá mě například Nařízení o komerční reklamě a nekalých obchodních praktikách, viz PDF1, PDF2).

Změnilo se něco v Turecku během korony?

Ano, COVID-19 změnil i turecké placení. Přestože se karty pro bezdotykové placení šíří Tureckem už řadu let, až letos na jaře se prodejci jako mávnutím kouzelného proutku (nebo roušky) začali ptát právě po takových kartách. Neberou je ale jako modlu, že přijímají jen to, klidně bez připomínek použijí i klasický magnetický proužek, nebo čip. V posledních letech se ale stále častěji lze setkat s tím, že při platbě kartou hlavně malé obchody mohou připočítat i malý poplatek. To obvykle řeknou předem, navíc to není horentní suma; kde o asi 2 liry (nyní asi 5 Kč – podzim 2020). Rozhodně nejde o způsob jak vydělat na turistovi, spíš naopak. Jde o cenu transakce, kterou prodejce nepřidal do ceny produktu. Mimochodem to začaly dělat i některé české firmy. Například Alza si při placení kartou online účtuje 2,04 %.

Turečtí středoškoláci z provincie Tokat vyvinuli technologii pro čištění bankovek v bankomatu, a to již na jaře. Aby nedošlo k mýlce, již na jaře 2018. Svůj vynález čistého ATM nazvali HTM (Hygienic Teller Machine) a podali patent. Samotné čištění probíhá velkými dávkami ultrafialového světla. Letos na jaře se objevila informace o startupu MoneyShowerTech z Istanbulu, která takovou technologii vyvíjí (jejich web odkazuje také na rok 2018). Bankovky mají být čisté za 15 minut. Je otázka zda bude tato (či podobná) technologie použitá v bankomatech dřív, než skončí pandemie COVID-19, nebo až poté. Myšlenka čištění bankovek se ukazuje jako dobrá myšlenka, jak potvrdil výzkum australských vědců. Na bankovkách se udrží při teplotě 20 stupňů Celsia virus chřipky typu A (konkrétně kmen H3N2) až 17 dní, virus COVID-19 až 28 dní. Při teplotě 40 stupňů přežije virus COVID-19 na bankovkách pouhých 24 hodin.

[28.8.2021] Společnost MoneyShowerTech mezitím pokročila, své produkty prodává jak v Turecku, tak mimo něj. V Turecku je zákazníkem například významná a velká banka Yapı Kredi, hotelový řetězec Rixos atd.

Nedělají si ze mě legraci, když počítají v milionech?

Ale vůbec ne. Řada lidí si dodnes nezvykla po měně roku 2005 na novou tureckou liru a neustále počítají v měně staré. Pokud něco dnes stojí jednu liru, řeknou si o milion. Z toho plyne i velmi časté problémy při počítání kurušů (haléřů). Přestože je jedna lira rovna 100 kurušům, můžete narazit na to, že místo 50 kurušů říkají 500 kurušů (případně je to i napsáno ve stylu 2,500 TL, když jde o 2,5 liry). Jde opět o dědictví staré měny.

Není ta pětilirovka falešná?

Na tureckém trhu se lze setkat s bankovkami nominální hodnoty 5 TL dvou barev. Starší a zničenější jsou hnědé, zatímco novější jsou spíš fialové. Nejde o podvod, nýbrž o nápravu problému. Původně měly bankovky 5 TL a 50 TL skoro stejnou barvu, a tak byly snadno zaměnitelné (shodné číslo 5 situaci ještě zhoršovalo). Nová podoba bankovek je již od roku 2013.

"Turci nechtějí turecké liry, spíš dolary či eura"

Někteří turisté se potkávají i s takovými názory. Tento postup není ani etický, je otázka nakolik by se o ně měla zajímat místní kontrola. Samozřejmě, že musejí preferovat vlastní měnu. Dělají to ale z vypočítavosti, protože turistům dají nepříliš příznivý kurs (tedy pro ty turisty), takže mají hned dvojí zisk: první z prodaného (a někdy předraženého) zboží, jednak z nevýhodného kurzu cizí měny vůči turecké liře. Tyto praktiky jsou typické v některých ryze turistických místech. Zbytek Turecka se chová normálně, tedy naopak přijímá vlastní měnu, cizí měnu se přijmout rozpakuje.

Je to všude v Turecku stejné?

Tahle poněkud infantilní otázka je ale stále nepochopena. Lidé se ptají na Turecko jako celek. Je to asi tak, jako kdybychom se ptali na Česko jako celek jak a čím se dá platit. V turistických oblastech se dá VĚTŠINOU platit i cizí měnou, ale stačí zajít do uličky, kam turisté moc nezajdou, a ejhle – přijímají jen místní měnu. A stále jsou místa, kde neberou ani platební karty. Než začnete říkat „nojo, Turecko, co chcete“, totéž platí i v Česku. Zaplatit pro celou rodinu velký oběd i se zmrzlinovými poháry se při pokusu platit kartou můžete stále někde dočkat narážek typu „tady nejste v Prazé“ (bez ohledu na nářečí a poznávací značku auta). Takže – opravdu je to různé, město od města, ulice od ulice, obchod od obchodu. Nelze aplikovat jediné pravidlo. Někde si poradí pomalu i s paletou virtuálních měn typu bitcoin apod., jinde přijmou jen místní měnu, a to jen malé a použité bankovky.

A tak je to v turismu se vším.

Patrik Veselík